na Blog.cz

Mí milí, nevěřili byste mi, co se stalo. Jen tak si v úterý projíždím povídky, ke které napíšu pokračování a ejhle co jsem nenašla. Jak již název a obrázek od textem napovídá, jedná se o RBD. Zjistila jsem, že mám napsánu ještě jednu kapitolu, ale nezveřejnila ji. Dopsala jsem k ní jen poslední větu. Máte radost? Já osobně myslela, že se mnou sekne, ale co už. Povídku jsem Vám tedy přednastavila. Tady je pokračování také k povídce RBD. Užijte si ho a nezapomeňte na komentáře, prosím. Vaše Very.

Ani nevím, že už jsme u sedmé kapitoly. Ale to je opravdu minimum vzhledem k tomu, že jich je mnohem více a ještě stále není dopsaná. Užijte si povídku, budu se těšit na komentáře tím víc, že je částečně moje. Vaše Very.

Ahoj, pro dnešek je tady jedno pokračování ode mě. V neděli jsem seděla u počítače tak dlouho, dokud jsem se nedonutila napsat alespoň jedno pokračování. Doufám, že Vás to těší.

A co se textu týče. Ona záhadná řeka v Mexico City. Možná si budete myslet, že jsem naprosto nevzdělaná, protože v Mexico City žádná velká řeka není a už vůbec ne s písčitou pláží (alespoň já tedy o žádné nevím a internet s atlasem také ne - snažím se vždy kontrolovat text, ať tam nemám příliš mnoho bludů, ale někdy na to nemám čas), ale mě se to do textu docela hodilo. Mimo to, že se jedná o "pohádku" vytvořenou v mé fantazii a ne o fakta, nemělo by to natolik vadit, ale přesto... Mexico City leží v údolí v mexických horách. Jelikož zde není nějaká možnost odvodnění, řeky (nebo jednoduše voda), které zde stékají nikam neodtékají a Mexico City je náchylné na povodně. Berte to tedy tak, že je tam nějaká ta říčka a buďte sovívaví k mým zeměpisným a vůbec obecným znalostem.

Snad i přes tento nedostatek se Vám povídka bude líbit. Budu ráda za komentáře. Nezapomeňte také, že tato povídka má rozdvojené konce, takže si jeden musíte vybrat. Napíšu potom pokračování k tomu, kde bude nejvíce hlasů až budu pokračování psát. Myslím, že nemá cenu psát pokračování ke všem, protože se vždy pokusím povídku stejně přizpůsobit svým představám, takže by v podstatě byla hodně podobná.

Už dost vypisování se, předmluvu mám snad delší než samotný text. Užijte si povídku, pište komentáře a zvolte pro Vás příjemnější konec. Vaše Very.

Dalším pokračováním od Mušú zahájíme nový týden. Užijte si ho. Vaše Very.

PS: Mušú má drahá, nemám dnes možnost ti odepsat, pokusím se ale napravit to co nejdříve. Strašně těžce se to vysvětluje, vysvětlím ti to potom v ae-mailu.

Jak jsem slíbila, začínám s přednastavováním. Užijte si všechny povídky. Vaše Very.

Ahojte! Nech sa páči 10 diel mojej poviedky. Ďakujem vám za vaše komentáre, nesmierne ma potešili. Som naozaj veľmi rada že sa vám moja poviedka páči. A budem rada keď sa bude páčiť aj naďalej
Za chyby sa ospravedlňujem. Rebelka

Člověk si ani neuvědomuje, jak ten čas letí. Naprosto nestíhám, to už jste si jistě všimli a přes rady, ať si najdu spoluadminku si trvám na svém. Nemůžu svou práci dát někomu jinému a nemůžu se o své "miminko" s někým dělit. Pár lidí mi i řeklo proč jsem s blogem začala, když na něj kašlu (nekašlu na něj, jen jsem si za ten rok našla spoustu nových zájmů a už nejsem tak závislá na RBD, i když jsem si dříve myslela, že mě to za celý život nepřejde). Co na to lidem máte říct? Vždyť každý ví, že člověk se s časem mění a má jiné zájmy v 15 a v 17. Za pár dní už to v podstatě budou dva roky mého života, co jsem se tak velmi zamilovala do RBD a to je dost dlouhá doba na to, abych byla pořád nepříčetně závislá. Už můj život není o tom dostat se ze školy co nejdříve domů, abych si mohla sednout k počítači a pracovat na blogu a povídkách. Ne, teď je můj život jiný a mnohem raději čas trávím s lidmi, kteří mě mají rádi a užívám si legraci. Vždyť kdybych byla jen na počítači, co by to byl za život.

A také Rebelka posílá dlouho postradáný další díl k povídce Láska hory přenáší. Obě dvě povídky, které dnes přibyly jsou úžasné. Věřte mi, já je četla. Užijte si i tuto povídku. Mějte se krásně, Vaše Very.

Ahoj!
Konečne sa mi podarilo napísať další diel poviedky. Snád sa bude páčiť. Komentáre ma potešia a budem za každý názor vďačná Rebelka

Nemyslete si, že jsem zapomněla, že před rokem, týdnem a dvěma dny tenhle blog vznikl. Vlastně byl vytvořen trochu dříve, ale měli nějakou poruchu a nešlo s ním pracovat, takže první články přibyly až 14. dubna roku 2011. Toužila jsem připravit nějakou oslavu, ale můj časový rozvrh a částečně i moje lenivost mi to nedovolila. Snad později. Jsem ráda, že jsem splnila své předsevzetí a zvládla u blogu vydržet celý rok, ačkoli jen částečně. Nemám teď moc času, ale chtěla bych přadnastavit dvě povídky, takže dost řečí. Tady je povídka od Mušú, která přišla právě v den prvních narozenin blogu rebelove-povidky. Užijte si ji. Vaše Very.

PS: Jsem moc ráda, že sis na tyhle narozeniny vzpomněla, Mušú. Ačkoli nevědomky jsi poslala "dárek" přesně v daný den, psala jsi mi, že víš, že teď někdy tomu bude rok, co si pohrávám s weby a povídkami. Moc si toho vážím. Mám tě ráda.

A poslední část, kterou jsem od Mušú prozatím dostala. Užijte si i tu. A jaké vlastně bylo Velikonoční pondělí? Moc bolavé??? Vaše Very.

Jen dva články za březen...? Hm... To je dost málo, že? Ale co se dá dělat, už s tím asi nic neudělám. Třeba se mi to podaří napravit. A co omlázka? Už vás někdo stihnul vyšvihat? Já nemám ráda velikonoční svátky, ale co člověk nadělá, že... Další pokračování od Mušú. Užijte si ho, Vaše Very.