Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak o bylo doopravdy: Část IV.

26. dubna 2011 v 13:08 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Další část. Chtěla jsem ji napsat a uveřejnit už včera, ale měla jsem toho moc a nestihla jsem napsat ani tři řádky, takže vám ji sem dávám až teď. Snad se vám bude líbit. Pište své názory, prosím. Další část se pokusím přidat co nejdříve. Pomalu, ale jistě se blížíme k závěru. Nemáte tušení, kolik mám nápadů, jen je nemám čas hodit do počíteče. Hrůza!!! Hezké počtení, vaše Very.



ČÁST IV.
"Dobré ráno!" vrazila jsem s Any do šatny. "Ahoj!" odpověděli ostatní. Mimoděk jsem pohledem hledala Christophera. Našla jsem ho v rohu místnosti. Oblékal si sako školní uniformy, ale když mě zahlédl usmál se. Srdce se mi rozbušilo. Raději jsem se rychle otočila a hledala svůj kostým. "Pitomé boty!" vztekala jsem se, když jsem o pár minut později vycházela z šatny. Vycházela ... málem lezla po čtyřech. Any a May, které mě doprovázely se potácely smíchy. "Počkej, pomůžeme ti, když jsi se tak ochotně nabídla, že se na večírek můžeme přichystat u tebe ..." smála se May. Škaredě jsem se na ni podívala, ale nechala jsem se obejmout. Sama jsem je chytila kolem ramen a s jejich pomocí se došmatlala ke třídě. Začalo se natáčením scén s Robertou a Miou, takže ostatní měli čas na pokec a tak podobně. "Zvláštní, že Christopher si vždy sedne bokem a maluje. Já to nechápu. Proč nejde za ostatníma?" vrtalo mi hlavou, ale neměla jsem čas moc se touhle myšlenkou zaobírat, protože jsme začali natáčet.

"Takže, Marío, ukaž mi, jaké šatičky máš! Nějaké pěkné ti vybereme." volala Any a táhla mě za ruku do mého pokoje. Za námi cupitala May. "Any, Dul, počkejte na mě!" smála se. "Any, pust mě. Zvládnu tam dojít sama!" Když se mi podařilo osvobodit s Anyina sevření, vběhla jsem do pokoje a otevřela skříň. Any do mě jemně strčila, aby se i ona mohla podívat dovnitř a když se přidala i May, raději jsem se šla posadit do křesla. Obě dvě začaly ze skříně vytahovat oblečení. Večerní šaty jsem měla jen dvoje. "Tsetsetse! Tohle by nešlo. Přinesla jsem taky nějaké." sotva dopověděla, už vyběhla z místnosti a dřív, než jsme se já nebo May mohly zeptat, kam jde, byla zase zpátky i s obrovskou taškou. Jak se ukázalo, ta byla plná líčidel, parfémů, laků, bot a samozřejmě elegantních šatů. "Wow!!!" vykřikla May a vrhla se do prozkoumávání taky. "Any, říkala si mi, že z Dulce musíme udělat královnu večírku. Proč vlastně." "No, ... tady si sedni." dotáhla mě Any k posteli, začala vybírat lak a pokračovala: "Přece, aby se líbila." May zvědavě zvedla hlavu: "A komu?" V tu ránu skočila vedle mě na postel. "Hádej." mrkla na ni Any. "Any, Dul, no ták!" žadonila May. "Má tmavé kudrnaté vlasy, nádherné hnědé oči ..." začala jsem. Víc jsem říct nestihla, protože May vykřikla: "Bebe! Teda Dul! Všechno mi řekněte!" "Můžu?" zeptala se natěšeně Any. "Dobře, ale neříkejte mu Bebe!" svolila jsem nakonec. Any May všechno vyklopila. Ta se nevěřícně dívala z jedné na druhou, zatímco já jsem trpitelsky seděla a dělala to, co po mě Any zrovna chtěla. "jenže teď už je to fuk. Je to pitomec." řekla jsem, když Any skončila. "Teda, Bebeho, promiň, chci říct Uckera znám teprve krátce, ale myslím si, že je v pohodě. Je milý, zábavný, přátelský ..." "Pere se pro nic za nic ..." pokračovala jsem za May. "Já si myslím, že když Rubena uhodil, měl k tomu sakra dobrý důvod." pronesla Any. Zaraženě jsem se na ni podívala. "Já taky." přikývla May. "Vždyť ho vůbec neznáte!" konstatovala jsem, ale Any se rozhořčeně zasmála: "To není pravda! Je fakt, že May ho zná jen pár dni, ale to ty v podstatě taky, protože když jsi ho viděla poprvé, skoro jste spolu nemluvili. Ale já prcka znám už poměrně dlouho a vždy se choval jak se sluší a patří. Nepatří mezi rváče, nebo děvkaře. Lamač dívčích srdcí to je, ale ne proto, že by chtěl. Ježíšíkriste, je to herec! To je normální, že do pohledného mladého kluka se zamiluje hromada fanynek! Co já vím, nikdy toho nezneužil, což se o jiných říct nedá!" zarazilo mě, jak urputně ho brání. "Any, nejsi do něj náhodou ..." nedopověděla jsem, protože mě zpražila vražedným pohledem. "Ne, to teda nejsem, ale nedovolím, aby se o mých přátelích mluvilo škaredě, když to není pravda. Nemáš žádný důkaz, že ho praštil bez příčiny stejně jako nemáš důkaz, že ho praštil oprávněně, takže nedělej ukvapené závěry. Mohlo by tě to mrzet." S May jsme na Any zíraly s otevřenou pusou. Podezřívavě jsem se na ni podívala: "Any, já mám čím dál tím větší pocit, že mi něco tajíš." Any se zničeně podívala do stropu, ruce zvedla nad hlavu a zavrčela. Se slovy: "Bože, vidíš to?" se zvedla a začala přecházet po místnosti. Když se trochu uklidnila, zastavila se a podívala na mě. Pak se usmála. "Dulce, věř mi, nevím nic. Jen si přeju, abys byla šťastná. A v tomhle období života bez Uckera prostě šťastná nebudeš." "Ale já musím." "Dobře, tak když nechceš, abychom tě vyparádily pro Uckera, vyparádíme tě proto, že nás to baví." rozhodla May a tak ještě před vznikem ukončila hrozící hádku. "Tak fajn." přikývla jsem a zatvářila se jako oběť. Obě dvě se rozesmály a já to nevydržela a taky vybuchla smíchy. Když jsme byly všechny nalíčené a pěkně učesané, začala Any a May vybírat šaty. "Takže nejprve Dul, protože to bude ten nejnáročnější úkol." povzdechla si Any. "Taky si myslím, protože ona si jen tak něco neobleče a promiň Dul, ale její vkus je dost ... drastický." souhlasně přikyvovala May. Začaly si prohlížet jedny šaty za druhými. "V tomhle by vypadala jako myš, tyhle černé jsou pěkné, ale ne na Dul, bílé - je to večírek a ne svatba, rudé - pěkné, ale moc dlouhé, Dul má pěkné nohy. Fialové - hmm... Délka akorát, ale te výstřih. Není to jeptiška!" prohrabávala se věcmi Any. "A co tyhle?" zeptala jsem se tiše. "Ukaž?" křikla na mě May. "Any, myslím, že už jsme je našly!" zavolala na Any, když jsi je prohlídla. "Jasně, tyhle jsou dokonalé!" zaradovala se Any a pomohla mi do šatů. Vybraly ostatní doplňky a pak si mě obdivně prohlédly. "Vypadáš jako princezna." poznamenala uznale May. "A je to naše práce." zatleskala si Any. Skromně jsem se usmála a čekala, až se i ony obléknou.

CHRISTOPHER

Když vstoupila do místnosti, jakoby se všechno rozzářilo. Pomalu kráčela k řadě stolů. Vypadala elegantně a sebevědomě, ale ve tváři měla nejistý výraz. Najednou ji Any chytila za loket a něco jí pošeptala. Dul pohlédla mým směrem. Zdálo se mi to, nebo byla vystrašená? Všiml jsem si, že May na ni s úsměvem mrkla a všechny tři se vydaly ke stolu, kde jsem seděl. Šly pomalu, zvolna, takže jsem měl čas si Maríu pořádně prohlédnout. Neposedné rudé vlasy měla natočené a dva jemné pramínky seplé vzadu na temeni hlavy. Šaty, které měla na sobě svůdně přiléhaly k jejím dokonalým křivkám. Končily těsně nad koleny a jejich temně modrá barva ještě více zdůrazňovala její krásu. Výstřih byl udělán tak, aby neukazoval mnoho, ale ani málo. K šatům barvy noční oblohy měla páskové střevíčky na vyšším podpatku. Přes ramena měla přehozený šál o něco málo tmavší než šaty a v ruce svírala nevelkou kabelku stejné barvy jako byl šál. A konečně, na krku se jí houpal stříbrný řetízek s drobounkou stříbrnou hvězdičkou. "Krásná." vydechl Poncho, který seděl vedle mě. "Ano, to je." přikývl jsem aniž bych z ní spustil zrak. "Ale nedělej si na ni zálusk, Any je moje!" pohlédl na mě podezřívavě. "Any?" Překvapeně přikývl. "Ahy. Neboj, nebudu." usmál jsem se. "Ty jsi nemyslel Any, že ne?" zeptal se. "Ne, nemyslel, ale i jí a May to dnes velmi sluší." "Ty jsi zamilovaný do ..." rychle zmlkl, protože v tu chvíli dorazila děvčata. "Ahojte, jak se máte?" zeptala se Any a vesele se na nás usmívala. "Skvěle, vypadáte úchvatně!" odpověděl Poncho. "Díky. Nápodobně." zasmála se May. "Budete nám dělat společnost, doufám. Přisedněte si." nabídl Any židli. "Jak se máte vy?" pokračoval. Zatímco ti tři již vedli veselou konverzaci, já jsem konečně promluvil k Dul. Celou dobu jsme se na sebe jen tiše dívali. Krásně se na mě usmívala. I já jsem se z tupého zírání donutil k úsměvu. "Ahoj." "Ahoj." odpověděla tiše. Odtáhl jsem ji židli a následně i May, aby to nevypadalo nápadně, protože přece jen vím, že se na mě Dul hodně zlobila a byl bych nerad, kdyby si potom ze mě dělala legraci. Stejně mi to nedalo, posadil jsem se co nejblíže Dul, ale než jsem stihl cokoli říct vedle nás se objevil Chris a Jack a okamžitě si Dul zabrali pro sebe. Nezbývalo mi nic jiného, než poslouchat. Najednou se Dul rozesmála. "Taky bych ji chtěl umět rozesmát." napadlo mě a zamrzelo mě, že to nejspíš nedokážu. "Přestaň se litovat a snaž se taky trochu!" okřikl jsem se nakonec a začal se bavit. Ukážu Dul, že nejsem takový pobuda a necita, jaký si myslí, že jsem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 26. dubna 2011 v 13:26 | Reagovat

super super super a ešte raz super na to iné slovo neexistuje :-D  :-D  :-D
rýchlo pokračko pls :-)

2 rebelka rebelka | 26. dubna 2011 v 14:44 | Reagovat

[1]: úplne súhlasím...je to geniálne... prosím. ďalšia časť čo najskôr... najlepšie by bolo keby ešte dnes...:D krásne...:-)

3 Paula Paula | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 18:05 | Reagovat

[2]: súhlasím je to úžasné a tiež by som chcela ešte dnes pokračovanie ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama