Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak o bylo doopravdy: Část V.

26. dubna 2011 v 20:49 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Na vaši žádost dávám další část svého příběhu, snad se i ona bude líbit. Pište názory do komentářů, prosím. Jsem na ně zvědavá. Pokusím se co nejdříve napsat a uveřejnit pokračování. Hezké počtení, vaše Very.



ČÁST V.
ANY

Po hodince příjemně strávené ve společnosti Poncha a našich přátel jsem se rozhodla prozkoumat terén, protože Dulce se stále k ničemu neměla. Je fakt, že řekla, že už o něj nestojí, ale přece jen ... Takhle to nechat nemůžu. Nebudu se dívat na to, jak se mí dva nejlepší kamarádi trápí a to kvůli tomu druhému. Bebe nechtěl, abych Dul řekla, co se ve skutečnosti stalo a Dul nechtěla, abych se jí snažila dát dohromady s Uckerem, ale o malé náhodě neřekl ani jeden z nich ani jedno slovíčko. Pomalu jsem procházela chodbami a pak jsem si všimla místnosti, která byla zavřená, ale ve dveřích byl klíč. Ohlédla jsem se, nejde-li za mnou někdo, odemkla a vstoupila. Pátravě jsem se rozhlédla po místnosti. V rozích stály stoly a na zemi byly žíněnky. "Vypadá to, že se nikde nedá rozsvítit, ale to nevadí." konstatovala jsem spokojeně. "Pokoj ozářený jen měsíčním svitem, je to romantické." Radostně jsem si zatleskala a běžela jsem pro May. "May, pojď se mnou na minutku!" chytila jsem ji za ruku a tak, aby si toho María nevšimla ji odtáhla k pokoji. "Nechápu, co tady děláme." zakroutila hlavou May a tázavě se na mě podívala. Zakroutila jsem očima a rychle jí vysvětlila svůj plán. "Já myslela, že Dul nechce, abychom v tomhle směru něco podnikaly." Zatvářila jsem se nevinně. "Ale my přece nic nepodnikáme. Je náhoda, že se tady potkají a někdo je zamkne, protože tam bude tma ..." May se pochybovačně ušklíbla. "Hele, May, přece ji nenecháme smutnit. Na tebe to nebude. Jediné, co po tobě chci, aby si sem dostala Dul a udržela ji tam, než přijdu s Uckerem. Pak se vypaříme a já je zamknu." "A kde vezmeš klíč?" Sáhla jsem do kabelky. "Ty potvoro jedna!" rozesmála se May. "Dobře, pomůžu ti. Tak, jde se na věc. Jak ji sem mám dostat?" Kousla jsem se do rtu. "To nevím, to je to, co musíš obstarat ty." May si odfrkla a obě jsme se vydaly zpátky k ostatním. Vytáhla jsem Uckera tancovat, aby May mohla nepozorovaně odvést Dulce Maríu, protože jak se zdálo, Ucker z ní dnes večer nehodlal spustit oči. Po nějaké době jsem si s Uckerem začala povídat. Šikovně jsem se dostala k ožehavému tématu: Dulce. Snažila jsem se Uckera nakopnout k tomu, aby jí řekl pravdu o Rubenovi, ale po chvíli jsem to vzdala, protože s ním by nepohnul ani párek volů. Navíc se zdálo, že už se začíná zlobit a já se bála, aby mi tak nepokazil můj pečlivě vymyšlený plán. Každou chvíli jsme oba dva pohledem zamířili ke stolu. Spokojeně jsem zjistila, že Dulce ani May už u stolu nesedí. Zdálo se, že i Christopher si toho všiml, ale určitě se z toho na rozdíl ode mě neradoval. Musela jsem se usmát. "Děje se něco?" zeptala jsem se nevinně. "Ne, ne, vůbec nic." odpověděl, ale výraz ve tváři ho prozradil. "Nepůjdeme se něčeho napít?" zeptala jsem se. Přikývl. Za ruku jsem ho dotáhla ke stolu s občerstvením. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem si uvědomila, že se Ucker stále netrpělivě rozhlíží. "Hledáš někoho?" zeptala jsem se aniž bych se na něj podívala. "Nehledám." zavrčel. Tázavě jsem se na něj podívala. "Promiň." "To nic." pokrčila jsem rameny. "Půjdu se posadit. Nemusíš mě doprovázet, ke stolu trefím sama." usrkla jsem. Přikývl. Došla jsem ke stolu a modlila se, aby se chytil na návnadu. Poslouchala jsem Poncha a dělala, že si nevšímám okolí. Přitom jsem pomalu usrkávala drink. Zdánlivě jsem působila klidně a lhostejně, ale ve skutečnosti jsem byla jako na trní. "Klid, Ucker je pryč teprve tři minuty." uklidňovala jsem se a zrovna, když jsem už ztrácela naději a chtěla ho jít hledat, objevil se u stolu. "Promiňte, ale Any, neviděla jsi Dul?" Zatvářila jsem se překvapeně. "Ona tady není? Myslela jsem, že šla tancovat. Půjdeme ji pohledat, počkáš tady Poncho, kdyby se vrátila?" Souhlasil. Naštěstí. "Tak pojďme." řekla jsem Uckerovi a aby nebylo nápadné, že by ji hned našel, zamířila jsem k toaletám. Řekla jsem Uckerovi, ať počká přede dveřmi a vešla dovnitř. Dělala jsem, že ji hledám. Pro jistotu jsem na ni zavolala, ale když se neozvala, což mě nepřekvapilo, vrátila jsem se k Bebemu. "Není tam. Půjdeme se podívat támhle?" ukázala jsem do uličky, kde ve skutečnosti opravdu byla. Pomalu jsme k ní mířili. "Proč ji vlastně hledáš? Potřebuješ po ní něco?" Ucker se zarazil. "Ne. Já ... Vlastně, viděl jsem ji odcházet asi před desíti minutami, ale zpátky už nepřišla." "Máš o ni strach?" tázavě jsem se na něj podívala. "Ano, vlastně ne, dobře, tak trochu." přiznal nakonec. "Myslíš, že už jela domů?" zeptal se smutně. "Ne! Rozloučila by se s námi." rozhodně jsem na něj pohlédla. "Podívej se tady do téhle místnosti a já zajdu támhle." rozhodla jsem a počkala až Ucker vejde. Najednou z místnosti vyklouzla May. Pohotově, ale tiše jsme zavřely dveře a co nejtišeji je zamkly. "Že ti to ale trvalo!" postěžovala si May. "Nebude tě hledat?" pochybovačně jsem se na ni podívala. "Nebude. Bylo to snazší než jsem si myslela, protože Dul sama mi navrhla, abychom se šly projít, protože jí bylo horko a nevolno z toho vydýchaného vzduchu. Nenápadně jsem ji zavedla sem a po chvíli, těsně předtím, než jsi přišla ty s Uckerem mi řekla, že jestli chci, ať už jdu, že ona tam ještě chvíli zůstane." "Viděl tě Bebe?" "Tse!" zakroutila očima. "Měla jsi pravdu, Any. Je to tam nádherně romantické." "Já vím. Ale pojď už, nebo nás uslyší!" Když jsme se dostaly zpátky k ostatním, rozesmály jsme se. "Vy jste nějak veselé! Kde je prcek?" "Nevím, hledá Dul." odpověděla jsem se sladkým úsměvem.

DULCE

Slyšela jsem, jak May odchází, ale neotočila jsem se k odchodu. Zůstala jsem stát u okna a dívala jsem se na noční oblohu. Bylo mi horko, protože v místnosti, kde je hodně lidí je vždy teplo. Tady mi bylo dobře. "Dul, tady jsi!" ztuhla jsem a úsměv z tváře mi zmizl. Co tady dělá? Pomalu jsem se otočila. Snažila jsem se nedat najevo, jak moc mě to vyvedlo z míry. "Ano, tady jsem." usmála jsem se. "Bylo mi horko." otočila jsem se zpátky k oknu a nechala se ovívat chladivým vánkem. Poslouchala jsem jeho kroky, které se nebezpečně blížily. Postavil se vedle mě, chvíli se díval z okna, ale potom se jeho pohled zaměřil na můj obličej. "Měli bychom se vrátit, aby nás ostatní nehledali. Navíc začíná pršet, tak aby tady nenateklo." řekla jsem rychle a zavřela okno. Rychlým krokem jsem se vydala ke dveřím. Byly zavřené. Jak to? Chytila jsem za kliku a potáhla. Ale ouhle. Nešly otevřít. "Chrisi, Christophere, ty jsi zamkl?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem. Začínala jsem propadat panice. Nemůžu s ním zůstat v jedné místnosti. Ne sama! Navíc, je tady tma. Vidím jen díky měsíci. "Ne!" řekl a v mžiku byl vedle mě. I on se pokusil otevřít. Vystrašeně jsem se na něj podívala. "Oni nás tady zavřeli!" zašeptala jsem. "Mobil mám v kabelce. Jak se dostaneme ven?" Sáhl do kapsy. "Sakra, mě se mobil vybil." zaklel. V krku jsem měla sucho, přesto jsem polkla. "Neboj se, za chvíli si všimnou, že tam nejsme a budou nás hledat." uklidňoval mě Ucker. Přikývla jsem. Nedokázala jsem jen tak zůstat stát. Začala jsem pochodovat po místnosti. Chodila jsem pořád dokola. "Dul, Dul, Dul! Zastav se na chvíli! Neboj se, hledal jsem tě i s Any, všimne si, že jsem i já někde zmizel." "Nebojím se!" okřikla jsem ho. Zaraženě se na mě podíval. "Promiň, já jen ...Vyvedlo mě z míry, že nás tady zavřeli." omluvila jsem se. Přikývl a já se dala znovu do chození. Najednou se zablýsklo a hned na to zahřmělo. Lekla jsem se tak moc, že jsem špatně našlápla a už jsem se sunula k zemi. Nevěděla jsem, že stojí za mnou, dokud jsem se znovu neocitla v jeho náručí. "V pořádku?" díval se na mě starostlivě. Pod nohama jsem necítila pevnou zem. "Ano, jsem. Jen jsem se zlekla. Pomůžeš mi postavit se, prosím?" snažila jsem se vyškrábat na nohy. Chytil mě pevněji a vytáhl na nohy. "Au!!!" zaskučela jsem, když jsem našlápla na pravou nohu a znovu jsem klesla do Uckerovy náruče. Zničehonic jsem pod nohama neměla nic. Byla jsem vysoko ve vzduchu. Ucker mě držel v náručí a já mu mohla bez sebemenších potíží koukat do jeho nádherných hnědých očí. Ruce jsem mu položila kolem krku. "Promiň." zašeptala jsem. "Co se stalo, Dul?" vystrašeně zkoumal mou tvář. "To nic. Polož mě na zem. Asi jsem si jen namohla kotník. Polož mě na zem! Jsem těžká." Zakroutil hlavou a se zvláštním výrazem se mi zadíval do očí. "Christophere, prosím!" špitla jsem. Polkl a znovu zakroutil hlavou. Došel až k jednomu ze stolů v rohu místnosti a položil mě na něj. Stále se mi díval do očí. "Který kotník?" zeptal se v očích tajemný výraz. "Pr ..." musela jsem se znovu nadechnout, než se mi podařilo vykoktat. "Pravý ..." Jemně mě chytil za nohu a sundal mi botu. Prozkoumával můj kotník nejen pohledem, ale i prsty. Opatrně mi něžně prohmatával bolavé místo. "Je to jen vymknuté." oznámil mi po chvíli. Přikývla jsem. Na kotníku jsem cítila jeho dlaně. Ještě stále mi nohu nepustil. Nic neřekl, vůbec se nepohnul. Jen se na mě díval.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 26. dubna 2011 v 21:29 | Reagovat

ako vždy fantastické...:D pokračovanie rychlo nemôžem sa dočkať čo bude ďalej...:D
rýchlo inak naozaj skončím v blázinci...:D :D :-D

2 Dul293 Dul293 | 26. dubna 2011 v 21:56 | Reagovat

je to super :-D rychlo pokračovanie :D  :-D

3 aanyy54 aanyy54 | 26. dubna 2011 v 22:35 | Reagovat

wau tak na toto už nieje čo povedat je to fantastické rýchlo pokračko pls :D  :D  :D

4 Paula Paula | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 11:40 | Reagovat

je to skvelé len ako je vždy známe tým najlepším to vždy skončí :-D

5 Vondy Vondy | 27. dubna 2011 v 15:01 | Reagovat

vau uzasne nadherne krasne fantasticke super proste woooooooooooowwwwww

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama