Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak o bylo doopravdy: Část VI.

27. dubna 2011 v 20:04 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Tentokrát kratší část, protože jsem více napsat nestihla. Snad se bude líbit. Pište názory do komentářů, prosím. Co nejdříve se pokusím napsat další část. Pěkné počtení. Vaše Very.



ČÁST VI.
"Asi ti nemusím říkat, jak nádherně vypadáš ..." podotkl tichým hlasem. Nevěděla jsem, co si mám myslet, ale ve tváři měl naprosto vážný výraz. Dnes večer mi už několik přátel řeklo, že mi to sluší a vždy mě to velmi potěšilo, ale jeho kompliment měl pro mě největší cenu. Proti mé vůli se mi ústa roztáhla do úsměvu. "Děkuji. Nápodobně." Nádherně se na mě usmál. Seděli jsme a usmívali se na sebe, ale co čert nechtěl? Znovu zahřmělo a já byla naprosto nepřipravená a zase jsem se lekla. Až jsem nadskočila. V duchu jsem zaklela a tvář schovala do dlaní. Cítila jsem, jak jeho chladivé prsty sklouzly z mého kotníku. "Máš strach z bouřky?" zašeptal. Překvapeně jsem zvedla hlavu a otočila ji po směru hlasu. Seděl vedle mě a čekal, až mu odpovím. "Ne, jen ... jen jsem z bouřky nervózní." odpověděla jsem a kousala jsem se do rtu. "Ani já nemám bouřky rád." povzbudivě se usmál. Zády jsem se opřela o zeď a zahleděla do prázdna. Přemýšlela jsem o bouřce. Bylo ticho, které rušilo jen šumění deště a občasné zahřmění, které pořád sílilo. "To snad není pravda! Jsem tady zavřená, je mi zima, venku se čerti honí a mám strach. Ale kdyby jen z té pitomé bouřky! Ne, to já mám strach ze sebe. A proč? Protože se neumím ovládat a v ten moment, kdy se mě Christopher dotkne přestanu myslet. Jen jednám a až potom myslím." honilo se mi hlavou. Snažila jsem se uklidnit, ale měla jsem chuť do něčeho praštit. Otočila jsem hlavu a podívala se na Uckera. On snad usnul! Toto poznání mě pobavilo, ale smích mě přešel, když jeho tvář ozářil blesk. Doslova jsem na něj zírala. Toužila jsem pohladit ho po obličeji a zulíbat každou jeho část. "Chrisi?" zašeptala jsem, abych se ujistila, zda opravdu spí. "Jen jednou si to přání splnit!" napadlo mě a dřív než jsem stihla přemýšlet dál jsem rychle přiložila ústa k jeho rtům. Ani ne za desetinu sekundy jsem se odtáhla. Nějakou chvíli jsem zase jen pozorovala jeho tvář. Konečky prstů jsem ho po ní pohladila. Vždy jsem byla iniciativní a impulsivní a taková pusa mi nestačila. Neuvažovala jsem nad tím, co dělám, kousek jsem se k němu přisunula a jeho rty se znovu ocitly v zajetí těch mých. Tentokrát jsem se hned neodtáhla, ale zůstala tak. Až když jsem uslyšela, že se hýbe, doslova jsem odskočila. "Jestli mě viděl!" polilo mě horko. Co nejrychleji jsem se posadila stejně jako předtím, sklonila jsem hlavu a dělal, že pozoruju své dlaně. Ve skutečnosti jsem po očku sledovala jeho. Když se probral, nejprve se překvapeně rozhlédl. Potom se zamračil a prsty si položil na rty. Nakonec zakroutil hlavou, aby se probral. "Asi jsem usnul." zamumlal. "Možná si myslí, že se mu to jen zdálo. Naštěstí." oddechla jsem si. Koutkem oka jsem viděla, že se na mě zadíval. "Dul, je ti zima? Celá se třeseš!" zhrozil se najednou. Překvapeně jsem se na něj podívala. "Opravdu? To se ti jen zdá ..." drkotala jsem zuby. Nejen že mi byla nesnesitelná zima, ale zlobila jsem se na sebe a vlastně jsem se i bála. Bouřka a toho, jestli opravdu přece jen netuší ... "Nezdá!" řekl a sundal si sako. Jemně mě donutil obléct si ho. Pak mě objal kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Nebránila jsem se. Objala jsem ho kolem krku a hlavu jsem si položila na jeho hrudník. Dýchala jsem jeho omamnou vůni a do hlavy mi stále nešlo, jak velkou nade mnou má moc. Tiskl mě k sobě. Prsty se probíral mými vlasy a hladil mě po zádech. Zavřela jsem oči a užívala si tuhle chvíli. Doufala jsem, že nikdy neskončí, ale věděla jsem, že je to nemožné. Do promrzlých kostí se mi začalo vlévat slastné teplo. Spokojeně jsem vydechla a ještě blíž jsem se přitiskla k Uckerovi. Nic neřekl, vyšel mi vstříc. Hlavu jsem naklonila tak, abych mu viděla do obličeje. V očích měl zvláštní zamyšlený výraz, když se i on zadíval na mě. Roztržitě zvedl ruku a začal mě hladit po tváři. Odhrnul mi pramínek vlasů, který mi spadl do obličeje. Pohledem následoval své prsty. Obkreslil tvar mého obličeje, mé lícní kosti, nos, obočí a pomalu, ale jistě mířil k mým rtům. Na nich se zastavil. Rukou sklouzl zpátky k mému pasu, ale pohledem setrvával na mých rtech. Dlaň jsem mu položila na tvář. I mé oči zabloudily k jeho rtům. Palcem jsem ho hladila po líčku a konečky prstů jsem měla zabořené v jeho vlasech. Začala jsem si přitahovat jeho obličej a když se naše rty konečně skoro dotkly, rozrazily se dveře a do pokoje vniklo oslepující světlo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 27. dubna 2011 v 20:19 | Reagovat

úúúúúúúúúúúúúúúúúžasné :-D ani nevieš ako sa teším na pokračovanie :-)  :-) rýchlo pokračko plspls

2 Vondy Vondy | 27. dubna 2011 v 20:21 | Reagovat

VELMI DOBRE BABI !!! RICHLO POKR :-ˇ

3 Paula Paula | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 20:35 | Reagovat

je to úžasne uč aby bolo pokračko :-D  :-D

4 rebelka rebelka | 27. dubna 2011 v 20:55 | Reagovat

jujky tak som sa tešila že sa konečne pobozkajú...:D ani nevieš ako sa teším na pokračovanie...:D takže rýchlo..:D

5 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 28. dubna 2011 v 14:01 | Reagovat

Júúj, toto mi už nerob :-) Chcem ich už mať spolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama