Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola II. Dlouhá noc

15. dubna 2011 v 14:50 | Very |  RBD
Další část. Usmívající se



Kapitola II. Dlouhá noc
"Áááá, Christophere, chceš nás zabít?" zařvala jsem. "A to ho mám raději přejet?" zeptal se mě Ucker rozzlobeně a rychle vystoupil z auta. I já jsem se vyhrabala z auta, abych se podívala proč Ucker tak prudce zastavil. "Člověče, jste v pořádku? Co vás to napadlo, skočit nám pod auto?" Ucker pomohl muži vstát. "Já, já.." koktal neznámý zatímco se snažil vzpamatovat. "Uf, já chtěl bych vás požádat o rozhovor. Nestihl jsem to před koncertem, v šatně jsem vás nezastihl a jestli s vámi neudělám rozhovor, dostanu výpověď. Omlouvám se, ale jiné řešení mě nenapadlo. Mimochodem, jmenuji se Sergio." "Eh, tak se pojďme posadit támhle na tu lavičku." ozvala jsem se konečně i já. Ucker jen nevěřícně pozoroval Sergia. Potom zamkl auto a vydali jsme se k lavičce.

"Prosím?" unaveně jsem zvedla telefon. "Kde jste? Jste v pořádku?" slyšela jsem vylekaný hlas May. "Ano, ano. Už jsme skoro u vás. Doufám, že jsi nám schovala něco k jídlu." "To sice ano, ale pospěšte si. Musím to chránit vlastním tělem! Poncho se na to vrhl a mám pocit, že se s Any předhánějí, kdo toho více sní. Any má dneska apetit..." "Dobře. Budu končit. Pak vám vysvětlíme, proč máme zpoždění." "OK. Any! Nech toho!" slyšela jsem ještě volat May a potom už telefon ohluchl. "Který z těch čtyř to byl?" zeptal se Ucker. Oba jsme byli unavení, protože rozhovor trval celou půl hodinu. "May. Chtěla vědět kde jsme a jestli jsme v pořádku. Taky mi řekla, že Any a Poncho mezi sebou už zase soutěží. Tentokrát v tom, kdo toho více sní. Proto mi poradila, ať si pospíšíme, protože přestože nám něco schovala, vrhnou se za chvíli i na to." Můj proslov ukončil můj žaludek, ve kterém mi hlasitě zakručelo. To Uckera rozesmálo a po chvíli i mě. Konečně jsme dorazili k May. Vstupní dveře byly zavřené, ale z terasy se ozývaly hlasy. Vydali jsme se teda směrem k terase. "Už jsou tady." zavolal Chris stojící ve dveřích. "Já jsem říkal, že když otevřeme dveře, ucítí tu lákavou vůni a objeví se." zazubil se na nás. "Kde je jídlo?" vybafli jsme já a Ucker zároveň jakoby jsme si to celou cestu sem nacvičovali. "Tady." ukázal Chris na prostřený stůl. Vystřelila jsem se ke stolu a začala se ládovat. Přidal se i Ucker. Kolem nás se posadili ostatní a vrhali na nás zvědavé pohledy. Začali jsme vyprávět, co se stalo. "To je hrozný, co ti odporní paparaziové všechno neudělají." prohodil Poncho. "My jsme si mysleli, že jste jeli na nějaké romantické místečko a ..." hodila po nás vševidoucím pohledem Any. Začala jsem se dusit. "Děláš .... si ....srandu?" snažila jsem ze sebe dostat. Přes slzy jsem nemohla pozorovat reakci Uckera, ale bylo mi jasné, že je stejně šokovaný jako já. "Alespoň víš, jaké to je." usmála se Any a ostatní se na ni zmateně podívali. "A kdo vlastně vyhrál soutěž 'Kdo toho více sní' ?" zeptala jsem se, aby jsem odvrátila pozornost od důvodu mého a Uckerova zpoždění. "Nevyhrál ani jeden, protože toho snědli stejně. V ledničce mi nechali snad jen vejce, takže spolu půjdou nakoupit." opověděla mi May a natáhla se pro skleničku s vínem, aby mi mohla nenápadně pošeptat, "Třeba pak konečně přiznají, že mezi nimi něco je." Začala jsem se smát. "May, můžeme tady dnes přespat?" zeptala se Any i za nás. May se zatvářila otráveně, ale pak se její obličej rozzářil. "Ale jistě." odpověděla. "Má něco za lubem" napadlo mě, když jsem si všimla jejího výrazu, ale nahlas jsem své podezření nevyjádřila. Ještě chvíli jsme si povídali, ale potom už jsme se raději vybrali do postelí. S Any jsme měly společný pokoj. "Tak jak to bylo doopravdy?" zeptala se Any jen co se za námi zavřely dveře. "Co jak bylo doopravdy?" nechápavě jsem se zeptala a chystala se do koupelny. "Ale no ták... Jak je to mezi tebou a Uckerem?" Už jsem se chystala zavřít dveře koupelny, ale tahle otázka mě zastavila. "Co??? Já ti vážně nerozumím Any. Vždyt víš, že mezi námi je čistě profesionální vztah. Jsme přátelé, jestli se to tak dá říct, protože mě vždy tak vytočí... A jestli jsi tou první otázkou narážela na to zpoždění, tak to už jsme vám vyprávěli. Proč bychom vám měli lhát?" Any pokrčila rameny a prohodila: "Co se škádlívá, to se rádo mívá." "To říká ta pravá." protočila jsem oči a vešla do koupelny. Potom jsem zalezla do postele. Přestože jsem byla nehorázně utahaná, nemohla jsem usnout. Slyšela jsem, jak Any vyšla z koupelny a taky si lehla do postele. Okamžitě usnula. Po chvíli jsem rozsvítila lampičku, abych se podívala kolik je hodin. Půl čtvrté ráno. Potichu jsem vylezla z postele a došla ke skříni. Když jsem ji otevřela, jako obvykle mě překvapilo, že May má každý pokoj vybavený jako v hotelu. Ve skříni byly dva župany. Jeden jsem si oblékla, zhasla jsem a vyklouzla ze dveří. Vydala jsem se na terasu. Sedla si na lavičku a pozorovala nebe. Najednou jsem na rameni ucítila něčí ruku. Vykřikla jsem a vyskočila jakoby mě uštknul had. "Nekřič, všechny probudíš. Co tady děláš?" zašeptal Ucker, který měl co dělat, aby se nerozesmál. Chytila jsem se za srdce a zatímco jsem se snažila uklidnit dech odpověděla jsem: "Totéž bych se mohla zeptat já tebe. Nemůžu spát. Kradeš se jako duch. Chceš mi způsobit infarkt? To už je dneska potřetí, co ses mě pokusil zavraždit." V očích se mu objevily jiskřičky smíchu. Podlomila se mi kolena. Rychle jsem se posadila, aby si toho nevšiml. "Co se to se mnou děje?" ptala jsem se sama sebe v duchu. Najednou mi přišla na mysl poznámka, kterou prohodila Any. Zatřásla jsem hlavou, abych takové myšlenky zahnala a usoudila, že jsem jen příšerně unavená. "Takže, ehm, co tady děláš?" Posadil se vedle mě. Zadíval se někam do neznáma, ale mě to nevadilo, alespoň jsem mohla nepozorovaně zkoumat jeho profil. Uvědomila jsem si, že mu to dnes neuvěřitelně sluší. Zatímco jsem čekala na odpověď, prohlédla jsem si co má na sobě. Neměl župan, jen bílé tričko a kalhoty od pyžama. Vypadal božsky. Znovu jsem zatřásla hlavou, abych se zbavila těch dotěrných myšlenek, že mě teď několik týdnů nepolíbí, protože nebudeme mít koncerty. "Taky nemůžu spát." otočil se ke mě a zaraženě se mě zeptal: "Proč se na mě tak díváš?" Ajaj, chytil mě. "Já se na tebe dívám stejně jako vždycky." zašklebila jsem se. "Nefandi si tolik, já nejsem žádná tvoje bláznivá fanynka, která by dala cokoliv za to, že si ji všimneš." Usmál se. Naklonil se ke mě až se naše nosy skoro dotýkaly. Naprázdno jsem polkla, zatímco zkoumal moje oči. Pak se znovu odtáhl a zadíval do neznáma. Pokračovala jsem ve zkoumání oblohy a snažla se uklidnit srdce. Po chvíli jsem zjistila, že Ucker usnul. Usmála jsem se, pozorovala jeho spící obličej a přemýšlela.

Zavrtěla jsem se a snažila se zabořit hlouběji do polštáře, ale něco mi tady nehrálo. "Je tady průvan. Any asi otevřela okno." napadlo mě. Otevřela jsem oči a zjistila, že koukám do rozlehlé Mayiny zahrady. Až teď jsem si uvědomila, kde vlastně ležím. Opatrně, tak ať Uckera neprobudím, jsem se vyprostila z jeho náruče. Postavila jsem se a nahlédla do kuchyně, abych se podívala, kolik je hodin. Osm, takže všichni ještě budou spát. Napadlo mě, co by si mysleli ostatní a co bych si přečetla v novinách, kdyby mě a Uckera dnes ráno viděl nějaký paparazi. To mě pobavilo. Do zahrady nejde vidět, takže se nemusím bát. Rukama jsem si upravila vlasy a vzbudila Uckera. "Promiň, ale myslím, že v posteli by se ti spalo líp." "Proč jsi mě nevzbudila dřív?" zeptal se, když mu došel význam mých slov. Cítila jsem jak rudnu. Neodpověděla jsem. Potichu jsem se vydala do pokoje. Rozbolela mě hlava, proto jsem se rozhodla ještě si lehnout. Slyšela jsem, jak se zavřely dveře za Uckerem, ale potom už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama