Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola VII. Maribel

15. dubna 2011 v 15:21 | Very |  RBD


Kapitola VII. Maribel
Měla jsem chuť začít ječet, ale to nemělo cenu. Ucker už vyskočil a teď stál na nohou. Vypadal zmateně. Snažila jsem se vzpamatovat, vstala jsem a šla ke dveřím Ještě stále jsem cítila, jak mi buší srdce. Otevřela jsem a tvář se mi rozjasnila. "Yolando!" Tak ráda jsem ji zase viděla. Naposledy jsme se setkaly ještě před turné. V náručí držela drobounký uzlíček. "Božínku, Bel, ty jsi vyrostla! Když jsem ji viděla naposledy, byly jí jen dva měsíce. Teď už ji máte šest měsíců, ale je stále tak maličká." "Ahoj, právě usnula. Skoro celou cestu sem prokřičela." "Ukaž." Natáhla jsem ruce, abych mohla Maribel pochovat. Najednou se za mými zády ozvalo. "Dobrý den." Snažila jsem se zůstat klidná, ale jeho přítomnost bohatě stačila k tomu, aby se mi začala podlamovat kolena. "Pojď dál." řekla jsem Yolandě, která Uckerův pozdrav samozřejmě opětovala. Posadili jsme se do obýváku. "Yolando, jak jsi už jistě pochopila, tohle je Ucker. Miláčku, to je moje kamarádka Yolanda. Slíbila jsem jí, že ji dnes a zítra pohlídám Maribel. Se svým manželem Alejandrem jede za jeho rodinou. Ta žije daleko a malá by tak dlouhou cestu nevydržela. Chtějí jim popřát pěkné svátky a dát dárečky." "Těší mě." usmál se Ucker na Yolandu "I mě." odpověděla. "Směl bych si ji pochovat? Odnesl bych ji do ložnice, abychom ji nevzbudili." Přikývla jsem a podávala Bel Uckerovi. Když si ji ode mě bral, dotkli jsme se a mé srdce letělo do výšin. "Tak tohle je ten tvůj přítel! Teda Dul, jsem docela zklamaná, že jsi mi nezavolala, ale že jsem se o tom dozvěděla až z novin a médií. Ale máš dobrý vkus. Vy spolu pracujete, ne? No jistě. Co se tak hloupě ptám. Viděla jsi, jak se na tebe dívá? Moc mu na tobě záleží." začala Yolanda jen co se za Uckerem zavřely dveře. Jen jsem se usmála a řekla: "I mě na něm velmi záleží." "To předpokládám, když je to tvůj přítel. No, Dul, ráda bych si s tebou povídala, ale musím jít. Ještě nemáme dobaleno. Za chvíli domů přijde i Alejandro. Chtěli bychom brzy vyrazit. V autě mám kočárek, tašky s oblečením a plenami, autosedačku a vůbec vše, co bys mohla potřebovat." "Pomůžu vám. Dul, ty zatím budeš hlídat drobka, ano?" Obě jsme sebou trhly. Nevšimly jsme si, kdy přišel. Zaraženě jsme přikývly. Vrtalo mi hlavou, jestli slyšel, co jsem řekla. Yolandina tvář se změnila v jedno velké sluníčko. Ucker vyrazil ke dveřím a Yolanda hned za ním. Ještě na mě rychle mrkla, ale potom už byli oba pryč. Povzdychla jsem si a pustila televizi. Nevnímala jsem ji do té doby, než se obrazovka rozdělila na dvě části. Jednu si vysloužil Ucker a druhou já. Zapnula jsem zvuk. "Někteří lidé si stále ještě nejsou jistí, zda je vztah mezi Christopherem Uckermannem a Dulce Maríou pravdivý, nebo jen hraný. My jim přinášíme odpověď. Náš milý Ucker dnešní noc nestrávil u sebe, ale se svou milovanou Dul. Právě teď vyšel z jejího bytu a nevypadá, že už by se chystal domů." Na obrazovce se objevila další fotografie. Tentokrát to byla ta z parku. Spokojeně jsem na ní ležela v Uckerově náručí a měla zavřené oči. Ucker měl tvář zabořenou v mých vlasech a oči, k mému úžasu, zavřené. V srdci mi proti mé vůli začala klíčit naděje a nevysvětlitelná radost. "Ani včera večer naše dvě hrdličky nevypadaly jako nezamilovaní." S úžasem jsem poslouchala komentář, pusu dokořán. Pak už o nás dvou nepadlo ani slovo. Vypnula jsem televizi a hned na to se ozvalo tiché zaklepání. Přiběhla jsem ke dveřím a otevřela je dokořán. "Právě jsme byli v televizi." řekla jsem topíc se v Uckerových očích. "Opravdu?" zeptal se tiše. Přikývla jsem a ruce natáhla k autosedačce, kterou držel. Nepodal mi ji, jen se na mě usmál a pokračoval: "Pomoz raději Yolandě, ano?" Když kolem mě procházel, rychle mě políbil. Hned za ním se objevila Yolanda. Oči ji zářily. Vzala jsem od ní tašky. "Tak já už půjdu. Pěkně si to tady užijte, dobře?" "My? Spíše vy!" "Dobře, užijeme si to všichni." usmála se Yolanda. "Měj se." "Ty taky. A pozdravuj Alejandra." "Na shledanou." zavolala Yolanda na Uckera. "Na shledanou." odpověděl zatímco mi bral tašky. Zavřela jsem dveře. Ucker věci naskládal k pohovce. K mému překvapení je taky pěkně urovnal. "Děje se něco?" zeptal se, když si všiml, že ho pozoruji. "Ne, vůbec nic. Pojď, udělám snídani." "Dobře. Co pěkného o nás říkali?" Zrovna mi pomáhal s prostíráním stolu. "Prosím?" Nechápavě jsem se na něj podívala. "Říkala jsi, že si nás viděla v ..." "Aha." skočila jsem mu do řeči, "Ano." Položila jsem jídlo na stůl. Posadili jsme se a začali hodovat. Přitom jsem mu vyprávěla, co jsem slyšela. Musela jsem se smát, protože měnil výrazy a vypadal opravdu směšně. "Víš, že ti to moc sluší, když se takhle směješ?" Usmíval se. Cítila jsem, že se červenám. Rychle jsem změnila téma. "Myslím, že s Maribel budeme muset jít nakoupit. Nemám nic k jídlu ani pro ni, ani pro sebe." "Můžu jít s vámi? Nemám dnes nic lepšího na práci, než otravovat svou přítelkyni a její svěřenkyni." usmál se. Pak jeho tvář zvážněla. "Smím s vámi zůstat?" "V tom případě: ani pro nás." "Skvěle." Tvář se mu rozjasnila, "Až se ... Bel, že? Tak až se Bel vzbudí, vezmeme ji na procházku. Nejprve se stavíme ke mě, abych se mohl převléct a pak na nákupy." "Bezva nápad. A nakonec zajdeme k našim. Nejsou doma. Můžeme zůstat na zahradě, když je tak pěkně." Přikývl. Zbytek snídaně už jsme byli potichu, jen jsme se na sebe usmívali. Ani jsem nestihla uklidit nádobí a už se z ložnice ozýval pronikavý křik. Vydala jsem se tam, ale pak jsem si uvědomila, že nejspíše budu potřebovat i láhev s mlékem a plenky. Vytáhla jsem z tašky pleny a všechny ty serepetičky, což mi chvíli trvalo a zašla do kuchyně pro láhev. Málem jsem upustila vše, co jsem držela. V kuchyni byl dokonalý pořádek. Uvědomila jsem si, že už ani neslyším pláč. Srdce se mi strachy rozbušilo až v krku. Rozběhla jsem se do ložnice. Dveře byly dokořán, takže jsem viděla dovnitř. A pohled, který se mi naskytl, mi vehnal slzy do očí. Nevím proč, ale byla jsem dojatá. Vedle Maribel ležel na posteli Ucker a držel ji lahvičku s mlékem u pusinky. Přitom ji tiše vykládal, kdo je a že s námi bude celý den. Bel ho zaujatě sledovala a ručičky vztahovala k jeho tváři. Naklonil se, aby na něj dosáhla a zašklebil se. Dítě se rozesmálo a ručičkami zkoumalo jeho obličej. Tiše, tak aby si mě nevšimli, jsem odložila věci a dál je pozorovala. Když maličká dopila, začal ji nosem šimrat na bříšku. Smála se a tahala ho za vlasy. Pak ji chytil za ručičky a zase začal vyprávět. I Maribel žvatlala tak, jak to umí jen malé děti. Poslouchala jsem, že jí vypráví o mě. Zarazil se. "A kde nám vlastně ta naše Dul zmizela, viď? Měli bychom se po ní jít podívat." S těmito slovy se podíval ke dveřím. "Ty jsi tady!" Měla jsem pocit, že trošku znejistěl a zčervenal v obličeji. "Jsi tady už dlouho?" Neodpověděla jsem, vzala jsem plenu a vydala se k posteli. "Ahoj Maribel, ty už jsi vzhůru. A pěkně si hraješ s Uckerem. Ty ani nevíš jak pěkně uklidil kuchyni. A přitom je to takový bordelář ..." Obrátila svou pozornost ke mě a zase začala žvatlat. "A teď mu ukážeme, jak se mění pleny, ano?" usmála jsem se na ni. "To já vím, viď?" odvětil uraženě Ucker a chopil se toho. "Tak, a je to." oddechl si po chvilce zápasení s plenkami. Nemohla jsem se udržet, začala jsem se smát. Po chvíli se ke mně přidal i Ucker. Stále jsme leželi na posteli a oba jsme pozorovali, jak si Maribel hraje se štěrkátkem. Po chvíli jsem na sobě ucítila jeho pohled. Vzhlédla jsem a okamžitě se začala topit v jeho očích. "Měli bychom jít." zašeptala jsem a byla vděčná, že mi neselhal hlas. Rozhodně k tomu neměl daleko. Přikývl, ale nezvedl se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama