Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola I. Poslední koncert

15. dubna 2011 v 14:35 | Very |  RBD
Takže první část, tu už jste také nejspíše četli, ale nemůžu přidat dalším, nebudou-li tady předchozí díly. :-) Opět dodávám, že obrázky přidám později.



Kapitola I. Poslední koncert
"Dobrou noc, Mexico!" zavolali jsme ještě a pak se rozběhli z pódia do šatny. Tak a poslední koncert je za námi. Pochopitelně jsem ráda, že si můžu odpočinout, přesto mi těch pár týdnů bude scházet zpívání s fanoušky. "Počkám na Vás v autě." zakřičela jsem a vyšla ze dveří. Rozhovory jsme dali už před koncertem, takže by teď po nás neměl nikdo nic chtít. Pomalu jsem zamířila ke Chrisovu krásnému autíčku. "Dul, Dul, Dul, počkej na mě! Dneska to bylo lepší než jindy." slyšela jsem volat zadýchanou Any. "To říkáš vždy, ale asi máš pravdu. Bude to tím, že to byl tento rok poslední koncert, nemyslíš?" odpověděla jsem se smíchem, když mě dohonila. "Pravda. Aspoň si odpočineme. Bože, já se tak těším, že už zase budou svátky. Musíme se domluvit a uspořádat nějaký večírek nebo tak něco. Doufám, že tyhle Vánoce opět oslavíme všichni spolu. Loni to bylo úžasný. Jenom ta bestie Carmen tam být nemusela." Zastavila jsem se a podívala na Any. "Any, já vím, že jsi mě ujišťovala, ale jsi si jistá, že na Poncha nežárlíš?" Any mě zpražila takovým pohledem, až mě napadlo, že na mě každou chvíli skočí. Naštěstí se k nám přidali ostatní členové skupiny. "Tak co podnikneme?" zeptal se Ucker a zkoumal obličeje každého z nás. "Půjdeme někam na půlnoční svačinku?" navrhla jsem. "Všude už bude zavřeno a do fastfoodu nejdu." začala May "Ale před koncertem jsme s Chrisem připravili večeři, abychom až se vrátíme měli co jíst." "Tak proto si přijela s Chrisem v tom fáru." usmál se Poncho. "Vzhůru k May. Jedu s Chrisem." rozhodla jsem. "Ne, ne, ne. Já chci jet v tom autě. Any pojedeš mým a vezmeš i May?" začal se hádat Ucker, ale než jsme si stihli vjet do vlasů vložila se do toho May. "Nevadí mi, že mě domů vezme Any, ale neměli byste se zeptat taky Chrise, co on na to?" zeptala se May a já bych přísahala, že měla v očích otazníky. Já i Ucker jsme se vrhli na Chrise. "Moje auto je jenom dvoumístné, jak jste si určitě všimli. A vzhledem k tomu, že já si s ním ještě zajezdím, nechám Vás jet samotné. Samozřejmě pod podmínkou, že bude řídit Ucker, protože Dul, promiň, ale ty řídíš jako šílenec, dostaneš-li se k autu jako je to mý." "Já řídím slušně. On jezdí jako zločinec." dělala jsem uraženou, ale věděla jsem, že má pravdu, protože se občas nechám unést. Chris hodil po Uckerovi klíčema. Chytil je a hodil po mě veselým pohledem, kterým mi chtěl naznačit Vyhrál jsem!. Vyplázla jsem na něj jazyk, nereagoval. Podal klíče Any, teatrálně se mi uklonil a nábidl rámě. "Šašku." zavěsila jsem se do Uckera a vyrazili jsme k autu. Nastoupili jsme. Ucker dělal všechno proto, aby mi dokázal, že si své vítězství užívá. "Rozjedeš se už nebo mě necháš vyhladovět?" zeptala jsem se, když mi došla trpělivost. Slyšel můj otrávený tón, což ho ještě více pobavilo. "Lákavá nabídka, ale nevím, jak bych to potom vysvětloval novinářům a ostatním z RBD." "Všichni už jeli. Jestli hned nevyrazíme, nic nám nezbyde." "Teď jsi mě vylekala." Ucker se konečně rozjel, když najednou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dul1604 Dul1604 | E-mail | Web | 21. května 2011 v 22:29 | Reagovat

uzasné pekne napísane naozaj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama