Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část X.

9. května 2011 v 14:06 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Takže, když jsem teď napsala dva díly k RBD, musela jsem napsat i kousek k Jak to bylo doopravdy. Jak se vám líbí tahle část? Pište do komentářů, prosím. Hezké počtení, vaše Very.



ČÁST X.
Po chvíli se nám opět podařilo překonat ten záchvat. Podívala jsem se mu do obličeje. "Páni ..." napadlo mě. Oči mu zářily a úsměv zdobil jeho tvář. Byl nádherný. Můj zářivý úsměv se pomalu vytrácel a na jeho místě zůstal jen nenápadný. "Měla bych už jít." řekla jsem. Musela jsem vypadnout dřív, než udělám nějakou blbost. Zvedla jsem se a vyrazila ke dveřím. Tam jsem se přece jen zarazila a s rukou na klice jsem se otočila. "Díky. Bylo to fajn. Moc se mi to líbilo." usmála jsem se. "I mě." opětoval úsměv. "Ahoj." řekla jsem a dalo by se říct, že jsem v podstatě vyběhla ze skladu. Jenže ouha, asi po pěti krocích jsem si uvědomila, že jsem tam znovu nechala mobil. "Přece se tam nemůžu vrátit. Bojuješ s touhou obejmout ho a utéct a ty se tam dobrovolně vrátíš. Musíš! Ne, ne, ne, blbost, nesmíš! Ale ano, musíš!" při těchto myšlenkám jsem chvíli mířila zpátky ke skladu a vzápětí jsem se otočila a šla raději na druhou stranu. Nakonec jsem se přece jen rozhodla vrátit pro telefon. Rodiče by se o mě mohli bát. Zastavila jsem se před dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla, sebrala veškerou odvahu a vstoupila. Ucker stále seděl na pohovce. "Zapomněla jsem si ..." nedořekla jsem, protože se nahnul ke stolu, zvedl můj mobil i scénář a ve vteřině stál vedle mě a podával mi ho. "Díky." zahuhlala jsem a oči klopila k zemi. "Už taky půjdu. Doprovodím tě." "Fajn." přikývla jsem. Bok po boku jsme vyrazili chodbou a tiše si povídali. Cítila jsem se jako v ráji.

Konečně se mi podařilo dostat domů. Okamžitě jsem se vrhla do koupelny. Napustila jsem si vanu a pořádně si vychutnala dlouhou horkou koupel. Uvolnily se mi bolavé svaly a spadla ze mě nervozita. Po dlouhé, opravdu dlouhé době jsem vylezla z vany a natáhla na sebe noční košili. Stála jsem před zrcadlem a pozorovala jsem se. Za těch několik málo dnů, co žiju v Mexico City bez rodičů jsem se tolik změnila. Ne vzhledově, ale vnitřně. Z mých úvah mě vytrhlo zvonění telefonu. "Prosím?" "Ahoj Dulce, tady je Ruben." "Ehm, ahoj." odvětila jsem nervózně. "Co potřebuješ?" dodala jsem. "Musím s tebou mluvit. Je to důležité." "A o čem?" "Nechci to řešit přes telefon." "Aha. Ale já zítra nenatáčím." "A nemohla bys přijít do EWS, mohli bychom si zajít do kavárny a tam bych ti to řekl." "Fajn, takže v ..." "Mohla bys v jednu? Mám hodiny." "Dobře, sejdeme se v kavárně. Ahoj." Rozhodla jsem a dřív než mohl cokoli říct, zavěsila. Co tak důležitého mi mohl chtít? To je jedno. Telefon se rozkřičel podruhé. Nejprve jsem myslela, že je to Ruben, ale na displeji zářilo neznámé číslo. Zvedla jsem tedy telefon: "Prosím?" "Ahoj Dul, neruším?" ozval se nesmělý Uckerův hlas. Musela jsem se kousnout do jazyku, abych nezavýskala nadšením. Pozadu jsem spadla do postele a poslouchala, co mi říká. Byla jsem šťastná. Dlouho, opravdu dlouho, jsme si povídali a jen co jsem zavěsila, usnula jsem jako nemluvně. Na tváři jsem měla spokojený úsměv.

Právě proto, že jsem šla spát až kolem dvou hodin ráno, vzbudila jsem se až v jedenáct. Musela jsem pospíchat, protože jsem slíbila, že zavolám rodičům a v jednu jsem už měla být v EWS. Rozhovor s rodinou se pěkně protáhl a už zbývaly jen dvě minuty do jedné a já teprve vcházela do školy. Běžela jsem do kavárny, div jsem se nepřerazila. Ruben už čekal u jednoho ze stolů. "A ... A ... Ahoj ....R ... R ... R ... Rubene." podařilo se mi zachraptět mezitím, co jsem se snažila popadnout dech. "Ahoj Dul, sedni si, já ti něco přinesu." "Díky." podařilo se mi vydechnout tentokrát souvisle. "Ledový čaj." položil přede mě sklenici. Kývla jsem jakože děkuji a zhluboka se napila. Teda, Ruben nevybral zrovna můj oblíbený. "Tak co jsi po mě potřeboval?" zeptala jsem se, když se mi podařilo vydýchat se. "Víš, Dulce, neměl bych ti to říkat." "Rubene, už jsi to nakousl, tak mluv!" řekla jsem. Teprve teď jsem se mu podívala do tváře a zhozila jsem se. Jeho výraz byl plný hořkosti. Naklonila jsem se více ke stolu. "Rubene, Rubene, co se stalo, proboha!" Bála jsem se, co i řekne. A ukázalo se, že oprávněně. Chytil mě za ruce. "Týká se to toho debi ... Uckermanna." Najednou se mi sevřel žaludek. Co mi chce říct? Vždyť teď byl vztah mezi mnou a Uckerem dokonalý, já raději nechci nic slyšet! Mlčela jsem a jen se snažila nekřičet a bránila jsem se touze utéct. "Víš, včera jsem šel kolem vaší šatny a zaslechl jsem hlasy. Normálně bych šel dál, ale když jsem uslyšel tvé jméno, neodolal jsem a začal poslouchat. Smaozřejmě jsem nahlédl, abych věděl, kdo mluví. A byl to Uckermann. Mluvil s Herrarou a Chavezem." Nebyla jsem si jistá, jestli mě má těšit, že se o mě Chris bavil s Ponchem a Christianem. Raději jsem mlčela a soustředila se na Rubenova slova. "Chlubil se, teda Uckermanna myslím, že tě má omotanou kolem prstu a že brzy podlehneš jeho šarmu a vyspíš se s ním. Ti dva si sice ťukali na hlavu a řekli mu, že se zbláznil, že taková nejsi, ale on si přesto mlel svou. Taky jim řekl, že brzy uvidí, kdo má pravdu!" Kousla jsem se do rtu, ať nezačnu křičet. Cítila jsem, že blednu. Ruben stále něco říkal, ale já už ho nedokázala vnímat. Měla jsem pocit, jakobych se ocitla ve vakuu, protože jeho slova proplouvala kolem mě. Vyprostila jsem ruce z jeho sevření a klesla dozadu do židle. Zády jsem se opřela a bránila jsem se slzám, které se mi tiskly do očí. Věděla jsem, že už je dlouho neudržím. "Rubene, Rubene, promiň, ale já už musím jít." "Dobře, Dul, ale takhle tě nemůžu nechat odejít. Jsi v pořádku?" "Ano, ano jsem." pokusila jsem se o úsměv. "Neměla bych? Tvoje slova mě pobavila. Jak si může něco takového myslet? Ale teď už opravdu musím, za chvíli přijedou rodiče, tak abych to stihla domů." lhala jsem. Neměla jsem ponětí, jestli mě nohy unesou, protože jsem se cítila slabá jako stéblo trávy. Modlila jsem se, ať se mi nepodlomí kolena. Rychle jsem vstala, zamumlala ahoj a s falešným úsměvem jsem odcházela s kavárny. Jen co jsem byla z jeho dohledu, rozběhla jsem se. Věděla jsem, že do auta už to nestihnu a tak jsem vyrazila rovnou do šatny. Z očí už mi tekly potůčky slz a já přes ně skoro ani neviděla. Zakopla jsem a upadla. Bolavý kotník se znovu ozval. S vypětím všech sil jsem se vyšplhala na nohy a s oporou stěny jsem se došmatlala k šatně. Jen co jsem se dostala dovnitř, klesla jsem do jednoho z křesel a naplno se rozplakala. Srdce mě bolelo a přišla jsem si jako ten největší hlupák na světě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 9. května 2011 v 14:12 | Reagovat

rýchlo pokračovanie :-D  :-D  :-D je to úžasné :D  :D

2 rebelka rebelka | 9. května 2011 v 14:28 | Reagovat

úžasné..:D ten Reben ma už začína poriadne štvať :D rýchlo pokračovanie...:-)

3 Paula Paula | E-mail | Web | 9. května 2011 v 15:18 | Reagovat

nádherné ... teším sa na pokračko ... a k tým foto ... šak tak treba,nie?aby bola dobrá návštevnosť a čitateľnosť článkov :-D

4 vondyparasiempre vondyparasiempre | 10. května 2011 v 19:12 | Reagovat

krasne milujem tvoje poviedky kludne by si mohla byt spisovatelkou a nieaku knihu napisat aj onich dvoch aj ked ta nepoznam mam ta velmi rada

5 vondyparasiempre vondyparasiempre | 11. května 2011 v 18:10 | Reagovat

PROSíííííM PROSíííM POKRACOVANIE

6 Dul1604 Dul1604 | E-mail | Web | 28. června 2011 v 19:48 | Reagovat

hnusny Ruben nenavidim ho to on predsa povedal tie hnusne slova nia moj Ucker on je taky dobry a nadherni v zivote by to nespravil :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama