Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola III. Rodinné rozptýlení

28. května 2011 v 17:19 | Very |  Amor
A konečně tady máme pokračování Amor. Snad se vám i tahle část bude líbit. Pište komentáříky. Užijte si ji. Vaše Very.



Kapitola III. Rodinné rozptýlení
Pri týchto myšlienkach sa mi opäť podarilo preniesť do krajiny snov.

Zobudilo ma až vyzváňanie môjho mobilu. Pozrela som sa na displej, kto mi volá. Bol to Álvaro, ako inak. S veľkou neochotou som zdvihla. "Prosím." ozvala som sa do telefónu. "Ahoj Dulcenočka, ako sa mi máš?" pozdravil ma zdvorilo. "Dobre. Čo chceš?" rozospato som na neho vyšla. "Ale no tak, moja, nečerti sa. Chcem ti len oznámiť, že sa stretneme až na tom plese, pretože po teba nestihnem prísť. Mám tlačovku. Moc ti to vadí?" "Nie, je to v pohode. Tak sa stretnem tam. Bye." zložila som. Ani som mu nedala príležitosť sa so mnou rozlúčiť. No čo, bola som ešte v polospánku. No a keďže sa mi ešte nechcelo vstávať, opäť som si ľahla do postele, zababušila sa do perín a po chvíľke som opäť zaspinkala ako malé dieťatko.

Když jsem se probudila znovu, už jsem se donutila vstát, protože bylo skoro poledne. Na oběd jsem byla domluvená s rodiči, ostatně jako každou sobotu. Možná se to může zdát divné, ale já milovala odpoledne strávené se sestrami a rodiči, protože se kvůli mé práci skoro nevídáme. Vždy si všechny tři přivedeme přítele a obvykle si užijeme spoustu legrace, ale tentokrát jsem se rozhodla jít bez Álvara. Ani jsem se neobtěžovala sdělit mu, že jdu opět k rodičům. Usoudila jsem, že nemá cenu chystat si snídani, protože za hodinu mám být na místě. Dnes je hezky, takže určitě budeme grilovat. Začaly se mi sbíhat sliny a abych na jídlo a hlad zapomněla, raději jsem se vrhla do koupelny a začala se připravovat. Z nějakého neznámého důvodu jsem dnes chtěla být hezká. Možná jsem se jen potřebovala cítit víc žensky, nebo jsem prostě jen chtěla slyšet lichotky i z jiných stran než Álvarovy. Když jsem skončila, prohlédla jsem se v zrcadle. Se svým dílem jsem byla spokojená. Měla jsem světle žluté šaty s výstřihem do V, které končily kousek nad koleny. Vlasy jsem měla natočené, alespoň se s tím nebudu muset večer zdržovat, jen si je vyčešu nahoru, a rozhozené po ramenou. Místo čelenky jsem použila tenkou stužku stejné barvy jako šaty. Byla jsem jemně nalíčená. Zvolila jsem bílé páskové sandálky na podpatku, protože ladily s bílými okraji šatů a hrubou stuhou na pasu. Ale něco mi chybělo. Přešla jsem do ložnice a rozhlédla se po pokoji. Zrak mi hned padl na náhrdelník od Uckera. Měl ho každý člen RBD. Dostali jsme ho od něj, protože byl z jeho firmy na přívěsky, kterou si založil společně se třemi kamarády. Došla jsem k nočnímu stolku, kde byl položený a zapnula si ho. Pak jsem se vrátila k zrcadlu a hned jsem si byla jistá, že jsem zvolila správný doplněk. Keď som už bola hotová, ešte raz som sa pre istotu pozrela do zrkadla, či je všetko v poriadku a či vyzerám dostatočne dobre. No so svojím výsledkom som bola nadmieru spokojná. Ešte som si vzala kabelku, do ktorej som si uložila mobil a doklady, vzala kľúče od auta a vyšla z izby. Zbehla som dole po schodoch ako veľká voda, pretože som už meškala. Rozbehla som sa ku dverám a roztvorila ich. Potom som za sebou zamkla a utekala k autu. Rýchlosťou blesku som naštartovala a upaľovala k našim. Cesta mi ubiehala neuveriteľne rýchlo. Bola som u nich ani nie za 25 minút. Naozaj som bola veľmi prekvapená, pretože obvykle mi to trvá dlhšie. Ale nezaoberala som sa tým. Zaklopala som a hneď mi aj otvoril ocko. "Ahoj ocko" hodila som sa mu okolo krku. "Ahoj miláčik. Ako sa máš? A kde si nechala Álvara?" vítal sa so mnou ocko. "No mám sa dobre a čo ty? A čo sa týka Álvara, toho som nevolala." usmiala som sa na neho. "Ja sa mám dobre, Dul. A prečo si ho nevolala? Čo ste sa rozišli?" žmurkol na mňa. "Nie oci. Ja len že ... chcela som byť proste chvíľu bez neho." "Aha. Takže ho už nemiluješ." vyhŕkol na mňa. "Čože? Ja ..." chcela som to dopovedať, no prerušil ma: "Poď dnu, Dul, nebudeme to rozoberať medzi dverami." A už ma ťahal dnu a zatváral dvere. Potom ma doviedol do obývačky, zavrel dvere a usadil ma. "Tak a spoveď môže začať." pomyslela som si. Mám ocka rada. Veľmi dobre sa mi s ním rozpráva. Dokonca niekedy lepšie ako s mamou a vytiahne zo mňa aj to, čo by sa mame nikdy nepodarilo. "Tak" vytrhol ma zo zamýšľania "vrav, Dul." "A čo chceš vedieť? Veď ty vieš vždy všetko." smutne som naňho pozrela. "Áno, ale chcem to počuť od teba." potľapkal ma po kolene a povzbudivo sa na mňa usmial. "Tak dobre" vzdychla som si. "Spýtala som sa ho, prečo so mnou chodí. A on mi vykladal samé blbosti ako že som pekná a tak. Ale nikdy, ani jediný raz mi nepovedal, že ma miluje. Neviem ... čo by si si o tom myslel ty?" zmorene som naňho pozrela. "Ja by som povedal, že ťa využíva pre svoje vlastné úmysly. Možno ťa aj podvádza, čo ty vieš." "A práve toho sa najviac obávam. Dnes ideme na ples. Som zvedavá, ako sa ku mne bude chovať tam. Ale zatiaľ to nechajme tak a poďme už začať niečo grilovať, pretože som už naozaj taká hladná, že by som zjedla čokoľvek." zasmiala som sa a ocko sa začal smiať so mnou. Dalo by se říct, že i já Álvara jen využívám, protože s ním nechodím z lásky a rozejít se s ním nechci, ale už jsem na to nechtěla myslet, protože by mi to jen zkazilo pěkný den.

"Hvězdo, máš dnes ještě čas?" optala se mě Blanca po jídle. "Ale jistě, potřebuješ něco? Chvíli si pro tebe najdu vždycky!" usmála jsem se na ni. "A pro mě ne?" obořila se Claudia. "Pro tebe taky, samozřejmě, jak jinak?" rozesmála jsem se a se mnou celý stůl. "Napadlo mě, co kdybychom dnes někam vyrazily? Třeba na nákupy? Já vím, že máš ten ples, ale ještě je času dost, ne? Navíc, ty jsi krásná od přírody, ani se nemusíš snažit. Ušetříš spoustu času." pokračovala Blanca po uklidnění salvy smíchu. "Vy to máte v rodině." usmál se na ni její přítel. "Ano, Mateo má pravdu!" přikyvoval s úsměvem i Oscar, přítel Claudie. "Dobře, proč ne? Půjdeš s námi, Claudi?" "Nákupy? To nemůžu odmítnout!" zasmála se. "OK, tak my půjdeme." Zavelela jsem a šla se rozloučit s rodiči, abych unikla loučení svých sester a jejich druhých poloviček. Já už byla dávno hotová a u ních probíhaly téměř srdceryvné scény. Musela jsem se smát. Obě dvě jsem vytrhla z náručí jejich milých. "Já vám je zase vrátím! Neloučíte se přece navždy!" volala jsem se smíchem přes rameno a táhla je ke dveřím.

Nákupy jsme si všechny tři velmi užily. Bylo to zábavné. Moc jsem si toho nekoupila, spíš jsem radila těm dvěma. Zdálo se, že vykoupí celé město. Já si koupila jen pár kousků oblečení, protože i tak mi skříň praská ve švech. Cestou jsem si všimla ve výloze jednoho z obchodů časopisu. Normálně bych ho přešla bez povšimnutí, ale tenhle mě zaujal. Na titulní stránce byla fotka RBD a nadpis prozrazoval, že se v časopise dočteme o nynějším životě těchto hvězd. Proto jsem se na chvíli vypařila a rychle si ho koupila. Málem mě u toho nachytaly sestřičky, ale stihla jsem ho schovat. Byla jsem velmi zvědavá, co se tam dočtu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 28. května 2011 v 17:52 | Reagovat

užasné.. nech je už pokračko..:D

2 Roberta Roberta | 28. května 2011 v 18:05 | Reagovat

KRASNE POKRAčKO :D :D :D :D :D

3 Dulce_6 Dulce_6 | 28. května 2011 v 18:06 | Reagovat

krasne...rychlo pokracko:-D

4 Rebels Rebels | 28. května 2011 v 19:24 | Reagovat

nadherne  proste krasa .....rychlo pokracko :o) :o) :o) :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama