Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola II. Sladká

28. května 2011 v 19:01 | Very |  Dulce Mária
Protože jsme teprve na začátku, nemělo by cenu psát na obě možnosti pokračování, protože bych možnost s May musela ukončit a určitě mi všichni dáte za pravdu, že to by šlo dost těžko, protože je to teprve druhá část. Tak tedy zatím takhle. Až bude možné pokračovat i s ukončením, určitě to tak udělám. A tady je tedy pokračování. Zvolily jste si možnost B - Ucker. Doufám, že se vám líbí. Pište komentáře a nezapomeňte hlasovat a vybrat tak pokračování. Vaše Very.



Kapitola II. Sladká
Po chvíli za mnou přišel Ucker. "Ahoj. Před obřadem jsem tě nestihl ani pozdravit." promluvil ke mně s úsměvem, při kterém se snad každé ženě musely podlomit kolena. "Ahoj. Nebyl čas. Hned mě, Any a May odtáhli do nějaké místnosti, aby nás načančali." Při slově načančali jsem se zašklebila. "Jako kdybychom to samy neuměly." Ucker se zasmál. "Ani my ostatní jsme na tom nebyli o moc lépe." Chvíli jsme mlčeli a jen se dívali na Any a Poncha, jak k nim přicházejí svatebčané a gratulují jim. "Je hezké vidět je konečně šťastnými." podotkl Ucker. Přikývla jsem. "Any se splnil největší sen. Vzala si Poncha v nádherném kostele a na sobě má snad ty nejkrásnější svatební šaty. Vypadá jako princezna." "Všechny vypadáte. Tobě a May družičkovské šaty neuvěřitelně sluší." podíval se na mě Ucker. Musela jsem se usmát. Když jsem poprvé uviděla šaty, které jsem si měla vzít na Anyinu svatbu, málem jsem začala ječet. Sladce růžová barva, úzké ramínka, sukně končící těsně nad koleny lemovaná růžičkami, hluboký výstřih ... I do natočených vlasů mi zapletli látkovou růži stejné barvy jako šaty. Ale co bych pro Any neudělala? Statečně jsem se kousla do jazyku a Any neřekla ani slovo o svém skutečném názoru na šaty. May měla úplně stejné, ale jí růžová velmi slušela a měla ji ráda, zatímco já jsem se jí snažila vyhýbat. "Vypadám jako cukrová vata." pochybovačně jsem pohlédla na Uckera. Rozesmál se. "Ale vůbec ne!" "Ahoj. Co vůbec ne?" přicupitala k nám May. "Ahoj May. Přeme se o šaty." odvětil Ucker. "Aha, Dul si stěžovala na růžovou." "Ne, ne!" bránila jsem se. Ruce jsem si zkřížila na prsou a předstírala uraženou. "Uckere, vysvětli jí, prosím tě, že jí ty šaty sluší." Ucker se opět rozesmál. "A co tady do ní momentálně hučím? Ale i tobě, May, ty šaty krásně padnou. Derrick musel padnout na kolena hned, jakmile tě uviděl." "Díky, Uckere. I tobě to sluší. A nedělej si ze mě legraci." May ho jemně praštila do ramena. "Ale jdi ty." usmál se Ucker, ale bylo na něm vidět, že mu to polichotilo. "May má pravdu. Jsi fešák." přidala jsem se a málem jsem se rozesmála, když zčervenal. Po chvíli k nám přišel i Christian. "Ahojte krásky. Čau Uckere. Dloho jsme se neviděli. Hele, Dul, Uckere, řekněte nám, jaký je to pocit, být svědkem?" "To se nedá popsat. Je to neuvěřitelný pocit." usmála jsem se na něj a Ucker jen přikyvoval. Konečně se u Any a Poncha vystřídali všichni a mohlo se vyrazit na svatební hostinu. Jako první se z kostela vydali samozřejmě Any a Poncho a za nimi se táhl celký svatební průvod. Před kostelem čekalo množství novinářů a medií. Okamžitě se vrhli na Any a Poncha a začali jim klást otázky. Naštěstí netrvalo dlouho a jim se podařilo osvobodit. Všichni začali nastupovat do svých aut, jen já a May jsme nevěděly, s kým máme jet, protože do kostela jsme jely s Any, ale teď jela Any s Ponchem. Naštěstí se našli šlechetní zachránci - Chris a Ucker. Vzhledem k tomu, že oni jeli původně s Ponchem měli volné místo v autě. Dlouho trvalo, než se všichni konečně nasoukali do aut a mohli jsme vyrazit. Jako první jela nevěsta a ženich.

Jeli jsme asi půl hodiny, než jsme dorazili na místo. Any a Poncho se rozhodli pro jednu útulnou restauraci i se zahradou. Vystoupila jsem z auta a běžela jsem pomoct Any, která polohlasně nadávala na její nádherné svatební šaty, protože kvůli nim se jí těžce vystupovalo. Pomalu jsem vytahovala z auta objemnou sukni a po chvíli jsem se dobyla až ke sténající Any. "Ahoj princezno Nevěsto!" usmála jsem se na ni a chytila ji za ruce, abych ji mohla vytáhnout z auta. "Díky, Dul. Jsi zlatá." "Hmm, díky, já vím. Ale řekla bych, že spíše sladká." zasmála jsem se. Any se na mě vyčítavě podívala. "Nejsem snad sladká? Chceš mě urazit?" "No já myslela, že to myslíš jinak?" "Jinak?" nevinně jsem se na ni podívala, ale pak jsme se obě rozesmály. Pomalu jsem si Any prohlédla. Již asi po desáté. Na sobě měla bílé šaty bez ramínek. Sahaly až po zem a měly sukni z obručí. Jejich okraje jak na hrudníku, tak na lemu byly ozdobeny drobnými růžičkami stejné barvy jako mé šaty. Any v nich vypadala jako Šípková Růženka. "Any?" "Ano?" ůMůžu se tě na něco zeptat?" "Jistě." "Proč ..."

Sama jsem zvědavá, jak to bude dál. Hlasujte!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 28. května 2011 v 19:17 | Reagovat

no som zvedavá jak to bude ďalej :D

2 Paula Paula | E-mail | Web | 28. května 2011 v 19:18 | Reagovat

nádherné ako inak :-D

3 Rebels Rebels | 28. května 2011 v 19:25 | Reagovat

nadherna rychlo pokracko  :o) :o) :o) :o)

4 Dulce_6 Dulce_6 | 28. května 2011 v 20:27 | Reagovat

krasne...rychlo pokracko:-D

5 Roberta Roberta | 28. května 2011 v 21:32 | Reagovat

ˇužastné pokračko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama