Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XX. Úklid

13. května 2011 v 23:32 | Very |  RBD
Ahoj, další část povídky. Snad se bude líbit. Názory pište do komentářů, prosím. Užijte si ji. Vaše Very.


Kapitola XX. Úklid
"Nesměj se." "Nesměju." lhala jsem. "Takže, kde začneme?" dodala jsem vzápětí. "Hmm ... Já nevím." odvětil. Dala jsem si ruce v bok a podívala se k zemi. Teprve potom jsem si uvědomila, že mám na sobě ještě totéž oblečení, ve kterém jsem včera usnula. Podívala jsem se na Uckera. Ten byl samozřejmě jako ze škatulky. Nejspíše ráno skočil i domů. "Začneme převlékáním." rozhodla jsem se a vydala se do ložnice. Ucker mi byl v patách. Posadil se do nohou postele a pozoroval, jak otevírám skříň a následně si vytahuji oblečení. Povídali jsme se. Když jsem měla vše nachystané, otočila jsem se k němu. "Hodláš tady zůstat? Zapustil jsi snad kořeny? Ven!" "A musím?" zeptal se rozpustile. Usmála jsem se, ale vehementně jsem přikyvovala. Krásně se na mě usmál, ale z místa se ani nepohnul. Varovně jsem se na něj dívala. "Uckere!" Nakonec se zvedl a mířil ke dveřím. Když se za ním zavřely, pomalu jsem došla k posteli, abych položila věci. Najednou se dveře znovu otevřely. "Nerozmyslela sis to?" objevil se v nich Ucker. "Padej!" vykřikla jsem a se smíchem jsem po něm hodila polštář. "Vždyť už jdu!" rozesmál se i on. Počkala jsem až se dveře znovu zavřou a pak se vydala do koupelny. Rychle jsem se osprchovala a pak se oblékla do bílých tříčtvrtečních kalhot a tílka noční barvy. Vlasy jsem si stáhla do uzlu a jemňounce se nalíčila. Jen abych nevypadala jako strašidlo. Vše jsem stihla za necelých patnáct minut. Přesto mi to přišlo nesmírně dlouho. Otevřela jsem dveře do koupelny a chystala se vyjít, ale něco mě zastavilo. Vrátila jsem se k zrcadlu. Chtěla jsem, aby mi to slušelo. Abych se Uckerovi líbila. Moc mi na jeho názoru záleželo. Byla jsem tak zabraná do přemýšlení, že jsem si ani nevšimla, že do koupelny vešel Ucker. Uvědomila jsem si to až když jsem se znovu ocitla v jeho náručí. Zezadu mě objímal. Dlaně jsem položila na jeho ruce. Přes zrcadlo se mi díval do očí a přitom mi zašeptal do ucha: "Vypadáš úchvatně, tak proč tady ještě otálíš? Pozoruju tě už nějakou dobu." Překvapeně jsem se ohlédla. Cítila jsem jak, červenám. Raději jsem nechtěla nic víc slyšet. Vysvobodila jsem se z jeho sevření. "Jen jsem kontrolovala, zda je vše tak, jak má být." pokrčila jsem rameny a snažila se vyhnout jeho pohledu. Vystřelila jsem z koupelny a vrhla se k posteli, která bylo dosud neustlaná a usilovně ji začala stlát. "Vždy jsi dokonalá ..." slyšela jsem přibližující se Uckerův hlas. Musela jsem se usmát. Jeho slova odstartovala celou řadu nenormálních reakcí. Srdce se mi rozbušilo jako o život, v břiše jsem měla motýlky a byla jsem nemotorná a celkově rozrušená. Postavil se z druhé strany postele a pomáhal mi. "Díky, ale to není pravda." poznamenala jsem. Pochybovačně se na mě podíval: "Když mi nevěříš ... Ale já jsem ti nikdy nelhal. A nikdy nebudu." Moc mi to neulehčoval. Musela jsem něco dělat, protože jinak bych mu skočila kolem krku a zulíbala ho k smrti. Jen co jsme byli hotoví se stlaním, hned jsem se pustila do další činnosti a takhle to pokračovalo asi další hodinku. Úklid nebyl náročný a skončili jsme s ním rychle. Pak jsme se vydali k Uckerovi. Šli jsme pěšky, protože nebydlel daleko. Cestou jsme potkali několik novinářů a Ucker hrál svou úlohu dokonale. Jen co jsme vyšli ze dveří, chytil mě za ruku a sladce se na mě usmíval. Procházeli jsme tichými ulicemi a Ucker se každou chvíli zastavil, přitáhl si mě blíže k sobě a přímo do ucha mi šeptal sladká slůvka. Vždy jsem se musela usmát. A to nejen proto, že jsem to v podstatě měla dané svou rolí Uckerovy přítelkyně. Pokaždé jsem mu položila ruce na ramena a tiše naslouchla jeho krásným slovům. Jindy mě prostě jen objal a políbil. Neměl tušení, co to se mnou dělá. Měla jsem pocit, že se svezu k zemi a že mi srdce vyskočí z hrudi. Opětovala jsem jeho polibky, pohledy, úsměvy i doteky. Byli jsme příkladem všem zamilovaným a novináři si nás stále fotograovali jako kdybychom byli nějaké umělecké dílo. Častými zastávkami se jindy kraťoučká cesta neuvěřitelně protáhla, ale nakonec jsme úspěšně dorazili k Uckerovi domů. Na nic jsem nečekala a znovu se dala do úklidu. Ucker neměl čas protestovat, protože jsem ho pečlivě zaměstnávala. Ale protože ve dvou jde vše lépe, za pár chvil jsme byli i tady hotoví. Vše bylo jako ze škatulky, když jsem se vyčerpaně svalila na gauč a Ucker vedle mě. "Skvěle, co teď?" zeptal se Ucker. Už jsem byla poměrně unavená a tak jsem jen pokrčila rameny a zadívala se do prázdna. Ucker se zvedl a odešel. Nevěděla jsem kam jde. Otočila jsem se za ním. Nevím proč, ale popadl mě strach, když se beze slova postavil a zamířil pryč. Ulevilo se mi, když jsem ho uviděla v kuchyni. Ze sedačky jsem ho mohla nenápadně pozorovat, protože z pokoje šlo do kuchyně vidět. Za chvíli se Ucker vrátil zpátky, v rukou sklenice s citronádou. "Díky." vydechla jsem, když mi jednu podal. "Nemáš zač." "Zase ten jeho kouzelný úsměv! Jednou mě přivede k šílenství!" pomyslela jsem si a snažila se ignorovat pocity, které se dostavily.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 14. května 2011 v 9:02 | Reagovat

je to nádherné :D  :D  :D prosím rychlo pokračko :-D  :-D  :-D

2 Vicky Vicky | Web | 14. května 2011 v 10:01 | Reagovat

Moc děkuju, taky už jsem si tě přidala.. :-)
A povídka je krásně napsaná :-)  ;-)

3 rebelka rebelka | 14. května 2011 v 12:13 | Reagovat

nádherné...:D pokračko rýchle...:D

4 Dulce_6 Dulce_6 | 14. května 2011 v 12:40 | Reagovat

nadherne...rychlo pokracko :-D

5 Paula Paula | E-mail | Web | 14. května 2011 v 12:52 | Reagovat

krásne :-D  a hlasla by si za mňa tu http://kristinarbd.blog.cz/1105/5-finalove-kolo-sonv#komentar89956210 som tam ako Paula ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama