Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola VII. Nevysvětlitelné

19. června 2011 v 11:34 | Very |  Amor
A konečně tady máme pokračování k Amor. Nepochybuji, že sklidí stejný úspěch jako předchozí díly. Daly sme si s Paulou záležet. Komentáře určitě potěší. Užijte si povídku. Vaše Very.



Kapitola VII. Nevysvětlitelné
Znovu jsem obrátila pozornost na Álvara a málem mi vypadly oči z důlků, když jsem zjistila, že kolem pasu objímá jednu s těch děvek. Sice na mě koukal jako puk, ale to mu nebránilo chmatat jí na pozadí. Vrátila jsem mikrofón zpěvákovi, sešla z pódia a vztekle vyrazila k Álvarovi. "Dul ... Dul ne!" zachytil mě Christopher, protože tušil, co se chystám udělat, ale já se mu vykroutila. Došla jsem až k tomu sukničkáři, sladce se usmála na jeho společnice a pak mu vrazila takovou, že se mu hlava otočila a všichni na mě jen s údivem zírali. Chystala jsem se udělat mu toho mnohem víc, ale to už vedle mě stál Chris, objal mě kolem pasu a přitáhl až těsně k sobě. "Dobře, Dul, to už by stačilo. Souhlasím s tím, že by si zasloužil mnohem více, ale uvědom si, že budeš zítra hlavní téma všech médií." Vzpurně jsem se na něj podívala. "Dul, ohnivko, prosím!" V očích měl zoufalou prosbu a palcem mě jemně hladil po paži. Nedokázala jsem ho odmítnout. Přikývla jsem a nechala se odvést. Celou cestu ven nás doprovázely pohledy ostatních hostů. Všimla jsem si, že Any chtěla vyrazit za námi, ale Poncho ji zadržel. Nebyla jsem si jistá, ale myslím, že tušil, co prožívám, co cítím ke Chrisovi a i kdyby ne, moc dobře věděl, že mě umí srovnat a taky uklidnit. Fungovalo to tak již za existence RBD. Ucker se ani neohlédl a vyvedl mě na vzduch. Zamířil se mnou k nedaleké lavičce a něžně mě donutil posadit se. "Lepší? V pořádku?" optal se a klekl si přede mě. Ruce mi položil na kolena. Chytila jsem se okraje lavičky a provinile se na něj dívala. Přikývla jsem. "Promiň, že jsem utekla z parketu ..." zamumlala jsem. "Teď je to jedno." odvětil. Zrazu zavládlo trápne ticho. Len tak sme sedeli na lavičke a pozerali do neznáma. Všade bola tma, len budova, v ktorej sa konal ples, bola celá vysvietená a bolo z nej počuť hudbu. Ináč bola všade tma a do toho tá moja opitosť - to nie je moc dobrá kombinácia. "Idem si zavolať taxík." povedala som mu pripito a zdvihla sa na odchod, no Ucker vstal tiež, chytil ma za ruku a prinútil tak ostať. "Nie, nevolaj žiadny taxík. Ja ťa odveziem, jasné?" doslova mi to rozkázal. "Nemôžeš ísť predsa na taxíku v takomto stave. Čo keď sa ti niečo stane?" rozhodil rukami. "Neboj sa, nič sa mi nestane." zamrmlala som, vytiahla si ruku z jeho zovretia a znova chcela odísť, no opäť ma Ucker zadržal. "Dulce, pôjdeš so mnou, či sa ti to páči, alebo nie." rozkazovačne zdvihol prst. "Tak fajn." odvrkla som a nechala sa ťahať za ruku až ku Christopherovmu autu. Galantne mi otvoril dvere a následne ich za mnou aj zavrel. Potom rýchlo obehol auto a sadol si na miesto šoféra. On mohol šoférovať, keďže nič nepil. Zatvoril za sebou dvere a zapol si pás. Chcel naštartovať, no v tom si všimol, natiahol sa ku mne, no ja som sa zvrtla tak, že na ten pás nedosiahol. No ja som nevedela, čo chce robiť. "Dul, no tak, chcem ti len zapnúť pás." milo sa mi prihovoril. Ja som sa len dala do pôvodnej polohy a nechala ho, nech mi zapne pás. Pomaly ho začal ťahať. Chcel ho zapnúť, no nešlo mu to a ja som si to dobre uvedomila. Chcela som mu pomôcť. Zrazu sa však naše ruky dotkli, Ucker sa na mňa pozrel a ja som ostala z toho dotyku ako v tranze. Ako keby ma práve skopal prúd.
UCKER
Nedokázal jsem od ní odvrátit pohled. Díval jsem se, jak červená a naprázdno polyká. Překvapilo mě, že ještě ruku neodtáhla. Byl jsem jako zhypnotizovaný, nedokázal jsem nic říct. V hlavě mi svítil jeden velký otazník. "Co by asi řekla, kdybych ji políbil?" napadlo mě. "No co, dostal bys takovou jako Álvaro. Myslela by, že chci jen zneužít situace." Odpověděl mi mozek. A do toho se přidalo srdce a začalo hlasitě křičet: "To je fuk. Polib ji!!!" "Opovaž se!" na to hlava. Unavovalo mě stále bojovat sám se sebou. "Měl bych používat rozum … Ale jak, když už žádný nemám! Jen se na ni podívám a všechen jakoby se vytratil do neznáma!" uvědomil jsem si zoufale. Nakonec jsem přeci jen usoudit, že políbit bych ji neměl. Byla opilá, takže buď by na to hned přistoupila … a později litovala, nebo mi rovnou jednu ubalila a utekla. To jsem nechtěl. Přesto jsem se nedokázal ovládnout a něžně jsem ji pohladil palcem po ruce, která se ještě stále dotýkala té mojí. Neucukla. Zorničky se jí nejprve rozšířily překvapením a údivem, ale potom zúžily podezřívavostí. Naklonila hlavu na stranu a zkoumavě se mi zadívala do tváře. Ale nic neřekla, dokonce ani neucukla. Dodalo mi to trochu odvahy a tak, aniž bych z ní spustil zrak, jsem položil ruku na její. Otočila jí dlaní vzhůru. Najednou bylo tak přirozené proplést si s ní prsty. S její rukou ve své dlani jsem zařadil. Opřela se do sedadla a vyhlédla z postranního okénka. I já se otočil dopředu a začal se soustředit na řízení. Vyjel jsem z parkoviště a mířil k Dulinému domu. Přesto jsem každou chvíli pohlédl na ženu vedle sebe. Se zrůžovělými tvářemi studem byla snad ještě krásnější, než jindy. Rty ji zdobil mírný úsměv. Stále se dívala z postranního okénka na ubíhající krajinu.
DULCE
Len tak som sedela v aute, pozerala sa z okna a popritom rozmýšľala nad tým, prečo som sa zachovala tak, ako som sa zachovala. Prečo som bola taká šťastná, že sa ma Ucker dotýka? A prečo som mala taký pocit, že aj jemu sa to páči? Nie nie nemôžem si namýšľať. Zatriasla som hlavou a snažila sa dostať tieto myšlienky z hlavy. Zároveň som vytiahla svoju ruku z Uckerovej a oprela sa o sedadlo. Trocha som sa zatriasla, pretože mi bola zima a zároveň som si začala šúchať ruky. Ucker si to hneď všimol."Je ti zima? Zapnem kúrenie, dobre?" Len som prikývla a nejako zo mňa vyšlo "Ďakujem." Ucker to určite postrehol, pretože mi aj hneď odpovedal. "Nemáš za čo." Hneď ako to povedal, už aj zapol kúrenie a po aute sa začalo rozliehať príjemné teplo. Po chvíľke som sa cítila ako v bavlnke. Oprela som sa o operadlo a po niekoľkých minútach som sa ocitla v krajine snov.
UCKER
Keď som si všimol, ako sladko Dul spinká, zahrialo ma pri srdci. Vyzerala tak nevinne a zároveň zraniteľne, že to až nebolo možné. Určite jej urobilo dobre to teplo, pretože sa triasla ako osika, a zároveň sa jej podarilo aj zaspať. Nevedel som sa na ňu vynadívať. Až príliš dobre som si uvedomoval, že to čo robím, nie je správne, no nevedel som od nej odtrhnúť oči. Bola ako bábika. Sladká bábika. Predsa som však od nej odvrátil pohľad, pretože som sa predsa musel sústrediť na cestu. No vždy, keď som to nedokázal, som sa na ňu pozrel. Ešte aj keď sme dorazili pred jej dom, spala ako princezná. Bolo mi ju ľúto zobudiť, tak som jej vzal kabelku a pohľadal v nej kľúč od domu. Následne som vystúpil, kľúč si dal do vrecka, vzal Dul na ruky a popritom sa snažil, aby som ju nezobudil a zamkol auto. Opatrne som otvoril bráničku a následne na to ju aj zavrel. Kráčal som po kamennom chodníku vedúcom k Dulcinmu domu s Dul v náručí. Pomaly sme sa priblížili k vchodovým dverám, a keď sme tam prišli, opatrne som odomkol a vošiel s Dul dnu. Zatvoril som za nami dvere a vybral sa hore po schodoch rovno do jej izby. Presne som si pamätal, ktorá izba to je. Pomaly som ju uložil do postele tak, aby sa nezobudila, dal som jej dole topánky a zakryl ju perinou. Pobozkal som ju na čelo a trošku sa pomrvila. Pootvorila oči. Jej ruka zamierila do mojich vlasov. Začala sa mi s nimi hrať. Neskutočne sa mi to páčilo a zároveň ma to vzrušovalo. No to, čo povedala potom, ma úplne zaskočilo. "Ucker, zostaň tu so mnou, prosím." Ja som zaskočený a neschopný slova len prikývol. "A ľahni si ku mne." tak toto ma úplne dostalo. Vtedy som aj zabudol, že je opitá, vyzul som sa, dal si dole kravatu, sako a ľahol si ku nej. Ona ma následne na to objala a hneď sme zaspali.
DULCE
Vzbudila jsem se uprostřed noci. Dumala jsem, proč ležím na tak tvrdém polštáři. Proč tak hřeje, zvedá se nahoru a zase klesá dolů a v neposlední řadě, proč voní jako Ucker? Pomalu jsem otevírala oči a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že ležím na Uckerově hrudi. Ale mile mě to překvapilo a potěšilo. Pomalu jsem se rozpomínala na předchozí události a na tváři se mi mimoděk objevil úsměv. Podívala jsem se na hodiny osvětlené jen slabým měsíčním svitem a snažila se rozeznat čísla. Bylo něco málo po třetí, ale mě se najednou vůbec nechtělo spát. Nechtěla jsem promarnit ani minutu strávenou v jeho náručí. Přetočila jsem se na břicho, tak, abych ani na okamžik nevyklouzla z jeho objetí, ruku jsem mu položila na hrudník a opřela si o ni bradu. Zadívala jsem se do jeho tváře a díky měsíční záři jsem dokázala rozeznat jednotlivé rysy. Chvíli jsem zírala na jeho zavřené oči a vzpomněla jsem si na záři, která se v nich vždy objevila, byl-li šťastný, nebo alespoň veselý. Očima jsem zkoumala jeho obličej. Neubránila jsem se, zvedla ruku a jemně ho pohladila. Zavrtěl se a instinktivně se otočil k mé dlani. Nechtěla jsem, aby se vzbudil a tak jsem ruku zase stáhla. Nezdálo se, že by ho to probudilo, a tak jsem ve své výpravě za poznáním mohla pokračovat dál. Pohledem jsem dorazila až k jeho rtům a tam jsem již i přes svou nevoli zůstala. Neuvědomila jsem si, že jsem pootevřela rty a mimoděk si je navlhčila. V myšlenkách jsem se vrátila ke chvílím, kdy jeho rty spočívaly na mých. Líbal dokonale. Teple, něžně, … Rty měl měkké i tvrdé zároveň. Přitahovaly mě jako magnet. Přestože jeho polibky nebyly opravdové, vzrušovaly mě a já toužila znovu ucítit jeho rty na svých. "Dul …? Proč se na mě tak díváš?" ozvalo se najednou.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 culka36 culka36 | 19. června 2011 v 12:18 | Reagovat

Nemám slov. :D  :D Je to krásna poviedka. Veľmi sa mi páči. :D  :D som zvedavá čo povie na otázku, že "Prečo sa na mňa tak dívaš?!" To som naozaj veľmi zvedáva. :-)  :-) Pokračovanie 8-)

2 aanyy54 aanyy54 | 19. června 2011 v 12:18 | Reagovat

wau :D  :D  :D  :D je to úžasné :-D  :-D  :-D rýchlo pokračovanie

3 Rebels Rebels | 19. června 2011 v 13:21 | Reagovat

wauuuu uzasne :o) :o) :o) :o)rychlo pokracko :D :D :D :D ........Ps: dufam ze uz doraz budu spolu :) :) :) :-*

4 rebelka rebelka | 19. června 2011 v 13:29 | Reagovat

ja nemám slov.. a to u mňa nieje normálne...:D ten koniec... waw pokračovanie rýchlo..:D

5 Miška Miška | 19. června 2011 v 17:20 | Reagovat

.. úúžastne.. kks je to tak krásne ukonečneé že ja nemožem :D.. rýchlo pokračovanie prosííím :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama