Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXI.

24. června 2011 v 21:05 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Takže, známky jsou konečně uzavřené a já se dostala k počítači a napsala pokračování k Jak to bylo doopravdy. Doufám, že se vám bude líbit. Připište, čím mám pokračovat a pište komentáře s názory, prosím. Hezký zážitek. Vaše Very.



ČÁST XXI.
"Co tady děláš?" vykřikla jsem, ale to jsem asi neměla dělat, protože se mi hlava málem rozskočila. Držela jsem se za ni. "Přišel jsem se podívat, jak se ti daří." Klekl si vedle mě. "Dul, co se stalo?" "Nic, Uckere, běž domů." zamumlala jsem nešťastně. "Zapomeň, že tě tady takhle nechám!" obořil se, ale v očích se mu objevila bolest. "Omlouvám se, ahoj, jak se máš?" "Dul, nemysli na formálnosti a konečně mi řekni, co se ti stalo!" rozkázal, ale já si přesto stále mlela svou: "A jak jsi se sem vlastně dostal?" "Dul!!!" Tázavě jsem se na něj podívala. Ucker nakonec pochopil, že ze mě nic nedostane, dokud mi neodpoví, tak se na mě zmučeně zadíval. "Dulce, ty mě jednou přivedeš do hrobu." zamumlal sotva slyšitelně, "Ale dobře. Když jsem slyšel ránu a následné AU, vylekal jsem se. Bál jsem se, jsi-li v pořádku a v odpověď se mi dostalo NE! Vyděsil jsem se a nenapadlo mě nic jiného, než se podívat, jestli jsi náhodou nenechala otevřené dveře na terasu. A ejhle, nechala. Vešel jsem a našel tě tady takhle." Ukázal na mě. "A teď jsi na řadě ty." významě se na mě podíval. "A dej tu ruku dolů, ať se můžu podívat!" rozkázal. Pomalu jsem spouštěla ruku a začala: "Zakopla jsem a upadla. Praštila jsem se do hlavy." "Jsi šikovná." kroutil hlavou Ucker. "Jo, já vím." "A bolí tě ještě něco, mimo hlavu samozřejmě? Můžeš se postavit?" "Snad ... Myslím, že ano." odpověděla jsem, zavřela a následně otevřela oči. Ucker mě rukama podepřel a pomohl mi do sedu. Svět se mi točil jako na kolotoči, ale snažila jsem se nedát to najevo a co nejrychleji vstát, abych utekla z Uckerovy náruče. Ale to byla chyba. Ještě jsem ani úplně nestála, udělalo se mi černo před očima a opět jsem skončila sedět na zemi. Ucker zbrzdil můj pád, protože mě držel v náručí. "Dul! Pomalu!" vykřikl. "Točí se mi hlava." stěžovala jsem si. "Já vím, princezno, já vím. Ale musíš se postavit, ať zase nenastydneš. Praštila jsi se do hlavy, možná máš otřes mozku." Princezno!!! zněla mi v hlavě ozvěna. Posbírala jsem všechny síly a znovu se snažila vstát. "Dul, počkej, pomůžu ti." domlouval mi. Věděla jsem, že to sama nezvládnu a tak jsem se ho odevzdaně chytila kolem krku a s jeho pomocí se konečně postavila. Hlava se mi stále točila, ale Ucker mě pevně svíral v náručí. Chvíli jsem mu doslova zírala do obličeje, ale potom jsem si čelo unaveně opřela o jeho hrudník. Pohladil mě po zádech. Jednou rukou mě přidržoval, druhou vytáhl z kapsy telefon a zavolal taxi. Pak mě oběma rukama znovu silně objal a přitiskl k sobě. Opatrě mě hadil po vlasech a zádech. V jeho náručí mi bylo neskonale dobře, ale na druhou bych z ní nejraději utekla. Nemohla jsem se rozhodnout, ale nakonec jsem přeci jen zvolila možnost zůstat, protože mě hlava velmi bolela a byla jsem si naprosto jistá, že se zase ocitnu na zemi, pokud se od něj odtáhnu. Vlastně neskončím, určitě by mě zachytil. Jako vždy. "Pojď, za chvíli tady bude taxi." Když zjistil, že se nikam nechastám, znovu mě oslovil: "Princezno ..." "Potřebuju mobil. A klíče. Musím tady zamknout. A ... a ... a vůbec, já nikam nejdu. Chci zůstat doma!" "Dul, Dulce, princezno!!!" snažil se mě uklidnit, protože jsem se začala vzpírat a snažila se vymanit z jeho objetí. "Musíme jít do nemocnice, musejí tě vyšetřit!" domlouval mi. Najednou jsem se začínala bát. Co když znovu podlehnu jeho kouzlu? Co když se stane něco, čeho bych potom mohla litovat? Co když se mi potom bude vysmívat? honily se mi hlavou miliony otázek na jedno téma - Christopher. Jenže bolest byla silnější, než já. Nechala jsem se ukonejšit. "Opři se tady a já zajdu zavřít dveře a pro tvůj telefon. Kde je?" "Myslím, že jsem ho nechala v kuchyni. A klíče jsou tady." ukázala jsem na šuplíček u schodů. Ucker přikývl a sotva zmizel, byl zpátky. Podal mi mobil a já si ho strčila do kapsy. "Ještě se ti točí hlava?" "Trochu ..." přiznala jsem nakonec s nemalými rozpaky. Ucker jen přikývl, objal mě kolem pasu a s jeho pomocí jsem se došmatlala před dům. Ucker zamknul a kolem pasu jsem opět ucítila jeho ruku. Dlouho jsem se tím nezabývala, protože v tu ránu přijelo taxi. Nastoupili jsme a Ucker nadiktoval adresu nemocnice. Opravdu mi bylo nevolno a tak jsem se zničeně opřela do sedadla a zavřela oči. Ucker si toho nejspíše všiml, protože náhle jsem cítila, jak mě objímá a přitahuje si mě k sobě. Překvapeně jsem otevřela oči a zmateně se na něj podívala. Nic neříkal, jen se na mě díval. A potom ....
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 24. června 2011 v 21:17 | Reagovat

čo potom ,čo sa stalo :D  :D  :D rýchlo pokračovanie :-D  :-D je to krásne

2 rebelka rebelka | 24. června 2011 v 21:20 | Reagovat

Fantastycké. Ako vždy :D pokračovanie k tejto alebo k RBD, ale asi viac k tejto...:D :D

3 Rebels Rebels | 24. června 2011 v 23:25 | Reagovat

Nádherné rýchlo pokračko

4 Dulce_6 Dulce_6 | 25. června 2011 v 8:34 | Reagovat

krasne...rxchlo pokracko:-D

5 Paula Paula | E-mail | Web | 25. června 2011 v 9:37 | Reagovat

nádherné prekrásne úžasné prosím nech je čo najrýchlejšie pokračko :D ... dúfam,že si dajú pusu :D

6 vondyparasiempre vondyparasiempre | 26. června 2011 v 12:31 | Reagovat

jééééj kráááása prosííím pokračko :-D

7 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 28. června 2011 v 13:20 | Reagovat

Nádhera! Pokračovanie, teda ak nežiadame veľa. Viem, aké musé byť náročné písať toľko poviedok, ale ide ti to úžasne. Teším sa na ďalší diel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama