Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola X. Nečekané návštěvy

22. července 2011 v 11:00 | Very |  Amor
A dáme si i pokračování k Amor. Ať se líbí, nezapomeňte na komentáře. Vaše Very.



Kapitola X. Nečekané návštěvy
Hrklo ve mně. Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál. Tahle situace mi přišla komická. Ona spala s přítelem Dul, Álvaro už s ní tou dobou chodil, a já jsem se málem miloval s Dulce. Vtipné, jak je ten život ironický. Přemohl jsem se a tvářil se vážně. "Ty … ty se nezlobíš?" zeptala se koktavě. "Ne, jen … Uvědomuješ si, že on je … sukničkář?" Nešťastně přikývla. "Uckere, já jen nechápu, proč se nezlobíš … Myslela jsem, že mě …" nestihla doříct, protože jsem ji skočil do řeči. Nemohl bych jí lhát do očí, že ji miluji a tak jsem raději zakročil: "Protože to bylo předtím, než jsme se dali dohromady. Ale je mi líto Dulce. Ona už s Álvarem chodila." "Ta krá .. Dulce?" opravila se rychle, když si uvědomila, že je to má kamarádka, a neskrývala své překvapení. "Ty jsi to nevěděla?" optal jsem se zaraženě. "Já věděla, že má přítelkyni, ale kdo to je … Bylo mi to fuk, byla jsem ztřískaná jak dělo! Chtěla jsem jen …" nedořekla, sklopila oči a zčervenala. "Ani včera jsem nevěděla, že jsou tam spolu … Mimochodem, můžeš jí říct, že ty šaty nejdou vyčistit!!!" zařvala jako kdyby to byla ta nejdůležitější věc na světě. Rychle ses otrkala! napadlo mě. "Nemusíš tak vyvádět, jsou to jen šaty." poznamenal jsem a jen co jsem zavřel pusu, zálo se, že na mě skočí. "Jen šaty?" křičela, hlas o oktávu výše. "To nejsou JEN šaty! …" chystala se pokračovat, ale zarazil jsem ji. "Dost, tohle jsi přece řešit nechtěla!" zvýšil jsem tón. Hned zkrotla jako beránek. "Ne, to ne, máš pravdu. Uckere … Uckere, lásko, odpustíš mi? Odpusť mi! Prosím!" žadonila. "Marian, já nevím, to nejde. To dítě tady zůstane a já nejsem jeho otec. A nechci, aby si lidi mysleli, že jsem …" Nebylo to kvůli lidem, ale kvůli Dul. Nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem s Marian něco měl. Chtěl jsem, aby věděla, že nikdy nic nebylo. "Uvažovala jsem o interupci …" Zděšeně jsem se na ni podíval. "To nemyslíš vážně?" hlas mi přeskočil. "Nevím, asi ne …" připustila. "Musím si to rozmyslet, musím to vstřebat." rozhodl jsem nakonec a vstal. "Tak mě napadá," chytla mě vztekle za ruku, "kde jsi byl celou noc? Zkoušela jsem se ti dovolat. A byla jsem i u tebe doma. Ale ty nikde. Myslela jsem, že po plese přijdeš a uděláme si pěknou noc." Vytrhl jsem se jí. Neměl jsem v úmyslu zpovídat se ji, ale přesto jsem řekl: "Byl jsem unavený. Přespal jsem u Poncha. Bydlí nedaleko, takže … A mobil jsem měl vypnutý." S těmito slovy jsem ukončil naši debatu a odešel. Sedl jsem si do auta a snažil se vstřebat informace, kterých se mi nyní dostalo. Zmorene som si vydýchol a poobzeral sa okolo seba, keď som zahliadol Dulcinu kabelku. Musel som jej ju zabudnúť dať, keď bola taká opitá. No nevadí. Aspoň budem mať dôvod sa s ňou stretnúť. Naštartoval som odhodlaný ísť za ňou. Ale keď som už konečne stál pred dverami a zazvonil, napadlo ma, či mám Dul povedať pravdu o Álvarovi alebo nie. Neviem, čo ak ho milovala, a zraní ju to, že ju počas celého ich vzťahu podvádzal? Ešte si to rozmyslím. No ak sa ma spýta, čo chcela Marian, asi jej nebudem môcť klamať, ale poviem jej pravdu.

DULCE

Roztvorila som oči a pocítila chlad. Poobzerala som sa a len teraz som si uvedomila, že ležím vo vani. "Ja som zaspala." buchla som sa po čele a pomaly vyšla z vane. Poutierala som sa suchým uterákom, obliekla spodné prádlo, ktoré som mala nachystané a pomalým krokom sa vybrala do izby. Chcela som niečo na seba hodiť, no nestihla som, pretože som počula zvonček. Rýchlo som na seba navliekla krátky saténový župan bielej farby, ktorý končil pár centimetrov nad kolenami a v rýchlosti blesku vybehla z izby. Zbehla som po schodoch a keď som dobehla k dverám, roztvorila som ich dokorán, no to som asi nemala robiť. Stál tam Ucker. Áno, ten Ucker, ktorého nadovšetko milujem a pre ktorého by som spravila čokoľvek. Ale nechápem, čo tu robí. Len na mňa hľadel a nevyriekol ani slovka. Vypadal, že je v šoku. Až vtedy som si uvedomila, že ja mám vlastne na sebe len spodné prádlo a na ňom ten krátky županček. "Čo tu robíš?" vyšlo napokon zo mňa. "Ja ... Zabudla si ... Teda ja som zabudol ..." objasňoval mi celú túto situáciu, no z jeho koktania som nič nepochopila, až keď mi napokon ukázal moju kabelku. Potom som už všetko pochopila. Konečne mi to došlo. "Môžem ísť dnu?" prerušil ma z mojich myšlienok Ucker. Môj rozum mi vravel nie, no moje srdce kričalo áno. Nevedela som, čo robiť, no napokon vyhralo srdce. Prikývla som a odstúpila od dverí, aby mohol vojsť. Neváhal ani sekundu a ako náhle vošiel, zavrela som dvere a otočila sa k nemu. Obaja sme mlčali. Podal mi kabelku, natiahla som k nej ruku a ako som sa jej dotkla, letmo sa dotkli aj naše prsty. Zrazu mojím telom prebehol záblesk. Záblesk, ktorý mi v okamihu zalial celé telo. Cítila som, ako vo mne splanula vášeň a túžba. Túžba po Chrisovi. Mala som ho tak blízko a zároveň tak ďaleko od seba. Chcela som ho pri sebe cítiť, chcela som sa ho dotýkať, chcela som ho objímať a bozkávať. Tieto pocity ku mne prichádzali stále ako príval morských vĺn. Nevedela som ich zastaviť a takisto som sa im nevedela ubrániť. No jedno som vedela. Síce po ňom veľmi túžim, no on má Marian a nechcem, aby trpela len kvôli tomu, že sa my dvaja dáme dokopy. Ale to se bát nemusím, protože my se dokopy nikdy nedáme. V mém případě se sice jedná o lásku, ale v jeho je to čistě fyzická záležitost. V místnosti panovalo tíživé ticho. Cítila jsem, jak pod Uckerovým lačným pohledem červenám, ale zároveň mi lichotil. Vyčerpaně jsem klesla do zadu a opřela se o vchodové dveře, které příjemně chladily. Začínala mi být zima, ale ta mi pomáhala udržet si alespoň zbytky rozumu. Zadíval se mi do očí. Všechny pocity na mě dolehly a vlivem jejich tíhy se mi náhle podlomila kolena. Jen chvíli jsem se obávala, že se svezu k zemi, ale když jsem se ocitla v sevření Uckerových paží, všechny pochyby se vytratily a s nimi i zbytky zdravého rozumu. Přestala jsem přemýšlet nad tím, co dělám a nastavila jsem rty k polibku. Chvíli na mě jen vyděšeně zíral, ale nakonec se zaměřil na má ústa. Sklonil se a rty se jemně otřel o mé. Jen o ně letmo zavadil a pak se zase odtáhl. Nechala jsem zavřené oči ve snaze prodloužit zážitek. "Dul?" Otevřela jsem oči. "Jsi v pořádku? Bojím se o tebe." Najednou jsem si připadala jako husa. Zakroutila jsem hlavou a sotva slyšitelně zašeptala: "Ne …" Nic neřekl, jen mě vzal do náruče a už podruhé, vlastně potřetí, protože ráno jsem se po svých do ložnice zaručeně nedostala, toho dne mě odnesl do ložnice. Nebránila jsem se. Objala jsem ho kolem krku, hlavu jsem položila na jeho rameno a čelo si opřela o jeho hrdlo. Zavřela jsem oči a nechala se nést jako princezna. Toužila jsem říct mu, jak velmi jsem do něj zamilovaná a aby mě již nikdy neopouštěl, ale věděla jsem, že by to byla ta největší chyba, jakou bych v životě udělala. Tedy, hned po chození s Álvarem. Najednu jsem pod sebou ucítila měkké pokrývky. Položil mě na postel, pohladil po vlasech a políbil na čelo. Otevřela jsem oči, nechtěla jsem, aby odešel a tak jsem ho chytila za ruku. Stiskl mi ji a zahleděl se mi do tváře.

UCKER

Držel jsem ji za ruku a zkoumal její oči. Potřeboval jsem vypadnout, protože její … oděv … moc neskrýval. Neuvěřitelně mě vzrušovala a bylo mi jasné, jestli se co nejdříve nedostanu z její blízkosti, ručit za sebe nebudu moct. Už ve dveřích mi zaskočilo, když jsem ji viděl a mé tělo okamžitě zareagovalo. Měl jsem co dělat, abych se ovládl a neskočil na ni. Palcem jsem ji hladil po ruce a náhle se ozval zvonek. "Půjdu otevřít, ano?" Neřekla ni slovo, jen němě přikývla. Spolknul jsem knedlík, který se mi vytvořil v krku, pustil ji a doslova běžel otevřít. Rozrazil jsem dveře a koho v nich nevidím. "Ahoj Uckere, co ty tady děláš?" ozval se překvapený slizký hlas Álvara. Zatnul jsem pěsti. Nehty jsem bolestivě zaryl do dlaní. Měl jsem neuvěřitelnou chuť uhodit ho. Ne proto, že spal s Marian, ale proto, že podváděl Dul. Rozhodl jsem se neříct ji, že ji podváděl, protože jsem nechtěl vidět, jak moc jí to ublíží. Nechtěl jsem být ten zlý a "lhář". "Ahoj." procedil jsem skrz zuby. Prisahám, že keby nebola doma Dul, pravdepodobne by som sa neovládol a jednu mu vrazil. Ale nechcel som, aby ma Dul znenávidela. Čo ak aj napriek tomu, čo mu vykričala na plese, ho miluje? Čo by som robil potom? Naozaj netuším. No aj napriek tomu všetkému som sa rozhodol, že ho nechám počkať vonku. Koniec koncov neviem, či má momentálne Dul chuť sa s ním rozprávať alebo nie. Nič som mu nepovedal, len som mu zavrel dvere pred nosom. Vybehol som hore schodmi do Dulinej izby.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 22. července 2011 v 11:59 | Reagovat

užasne...pokračovanie rýchlo prosím..:D

2 aanyy54 aanyy54 | 22. července 2011 v 12:17 | Reagovat

wau :D  :D  :D  je to úžasné ,nemožem sa dočkat pokračovania

3 Reebels Reebels | 22. července 2011 v 12:59 | Reagovat

Nádherne rýchlo pokračko :D :D :D

4 Miška Miška | 22. července 2011 v 16:34 | Reagovat

Náádheráá rýchlo pokčarkooo :D:D:D

5 Nawfal Nawfal | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 13:46 | Reagovat

Super blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama