Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Love or Hate: Kapitola V. Důkaz

20. července 2011 v 11:00 | Very |  Love or Hate
Tentokráte přidávám díl k Love or Hate. Já i Dul1604 doufáme, že bude mít alespoň takový úspěch, jako ty předchozí části. Nezapomeňte psát své názory do komentářů. Užijte si povídku. Vaše Very.



Kapitola V. Důkaz
UCKER
Srdce mi poskočilo radostí, když jsem otevřel dveře a spatřil v nich Dulce. Doufal jsem, že přišla třeba proto, že mě chtěla znovu vidět, nebo tak něco. Dokonce jsem si setinu sekundy myslel, že by mě mohla mít ráda, ale potom přišla studená sprcha. Začala na mě křičet a vykládat úplné pitomosti! Byla nepříčetná vzteky a nenechala si vysvětlit, že já s tím článkem nemám nic společného. Proč bych to dělal? Do domu se mi vřítila jako krásná bohyně pomsty dychtivá potrestat viníka, ale já to přece nebyl! Jakmile vyrazila ze dveří a zuřivě je za sebou zabouchla rozběhl jsem se za ní. Nemínil jsem ji nechat odejít pokud si to nevyjasníme. Nechtěl jsem ji ztratit. Rozrazil jsem dveře a natáhl se pro její ruku. Začala se škubat a proto jsem ji musel pevněji sevřít. "Dul! Nech toho, chci si s tebou jen promluvit!" "Uckere, dej mi pokoj. Není o čem mluvit. Nechci s tebou mluvit. Sbohem!" křičela aniž by se na mě podívala a snažila se vykroutit ruku z mého sevření. Obával jsem se, ať se jí kvůli mému pevnému stisku nevytvoří modřina. Nechtěl jsem jí ublížit. Chtěl jsem s ní jen mluvit. Nesnesl jsem pomyšlení na to, že mě nenávidí. "Dul, prosím, vyslechni mě! Chci ti říct všechny rozumné důvody, proč jsem to být nemohl. Prosím, vraťme se dovnitř a proberme to. Nechci přijít o přítelkyni! Prosím! Co si pomyslí paparazzi, když nás takto uvidí? Už tak s nimi máme dost problémů!" Trefil jsem do jejího citlivého místa, když jsem promluvil a paparazzích. Zarazila se a otočila se ke mně. Kdyby mohl pohled vraždit, skončil bych deset metrů pod zemí. Nasupeně přišla až těsně ke mně. Postavila se na špičky a podívala se mi do očí tak zblízka, že jsme se nosy dotýkali. To mě mučilo, toužil jsem ji políbit, ale místo toho jsem musel udržet svůj zrak upřený do jejích očí. "Jestli nechceš, abych tě uhodila, pust mě." zasyčela jedovatě skrz sevřené zuby. Rozhořčeně jsem odvětil: "Klidně mě prašti. Stejně tě nepustím. Nikomu nedovolím, aby mě neprávem obviňoval!" Věděla, že prohrála. Vztekle sevřela rty a bojovně vystrčila bradu. Ještě jednou, tentokráte s pomocí druhé ruky, se pokusila osvobodit, ale nepodařilo se jí to. Věděl jsem, že ji tisknu silně a že jí to bolí, ale pokud jsem chtěl dosáhnout svého, neměl jsem na výběr. Její hrdost ji nedovolila žádat o uvolnění ruky, přestože ji stisk způsoboval neskutečná muka. Znovu klesla na zem. Povolil jsem sevření, ale jen tak, aby mi nemohla uniknout. S jejího zápěstí jsem sklouznul k ruce a prsty sevřel její drobnou dlaň. Ani na chvíli jsem nespustil zrak z jejích očí. Nakonec jsem se otočil a odvedl si ji zpátky k sobě domů. Zavřel jsem za námi dveře, ale ruku jsem ji pustil až tehdy, když bezpečně stála v mém obývacím pokoji. Bylo tam nejméně rozbitných věcí. Nadechl jsem se, abych se uklidnil a poněkud mírněji spustil: "Dul, já vím, že si myslíš, že jsem to byl já a že mi nevěříš, ale řekni mi, prosím, jeden rozumný důvod, proč bych to, krucinál, dělal?" "Copak já vím? Protože mě chceš dostat do hrobu? Protože ti to prostě dělá dobře? Protože jsi …" začala ječet a tak jsem ji raději přerušil. "Dulce, to je hloupost. Pochop, kdy bych to vyfotil? Když jsem za tebou přišel, neměl jsem fotoaparát, nebo snad ano?" Zarazila se. "Ne. … Ale máš mobil, ne?" Z očí jí sršely blesky. Tentokrát dostala ona mě. Ale hned jsem měl další námitku. "Dobře tedy, připouštím, že na mobil bych vás vyfotit mohl. Ale to jsem neudělal. Chceš se podívat?" podával jsem jí telefon. Pohrdavě se zasmála. "Pokud jsi to tak udělal, už jsi je smazal." "OK. Ale já to neudělal!" vybuchl jsem. Znuděně si prohlížela nehty. To mě rozzuřilo ještě více a opět jsem ji chytil za ruku. Překvapeně vzhlédla. "Ne? Dokaž to!" "Jak?" "Co já vím, důvěryhodně mi to dokaž." vyzývavě na mě upírala zrak. "Tohle je podpásovka." "Možná." připustila. Pokusil jsem se o příčetnější tón. "Řekni mi, kdy bych asi tak ty fotky dostal do nějaké redakce? Musely by tam být nejpozději do včerejší půlnoci. A to bych nedokázal. Pamatuješ si? Včera po tom polibku jsme šli k tobě domů. Povečeřeli jsme a někdy potom jsem usnul. Proč jsi mě nevzbudila, když přijelo taxi?" vrátil jsem jí podpásovku. Zčervenala a sklopila oči. Ale to mě nezastavilo. Chytil jsem ji za bradu a přiměl ji znovu se na mě podívat. Pokračoval jsem: "Probudil jsem se někdy uprostřed noci. Měla bys sis to pamatovat. Tiskla ses ke mně celou noc." Sledoval jsem, jak se jí oči zalily slzami. Ale ona je hned potlačilo. Litoval jsem toho, co jsem řekl. Přehnal jsem to. Nechtěl jsem ji rozplakat. Toužil jsem sevřít ji v náručí a utěšit jí. Zulíbat její ztrápený obličej. Držet ji za ruku a nikdy ji nepustit. "Že sis nestěžoval!" Další podpásovka, tentokráte z její strany. Pro změnu jsem se začervenal já. Vyškubla se z mého sevření. "Já nevím, jak jsi to udělal. Snad … Možná, ale jen možná, bych ti měla věřit. Jenže to nejde. Neuvěřím ti, dokud nebudu mít důkaz tvojí neviny." oznámila mi. Pomalu couvala ke dveřím. "Budeš ho mít. Dokážu ti to a ty mi budeš muset uvěřit." Přikývla. "Ale zatím ho nemáš." Jednou nohou už stála ve vedlejší místnosti. Otočila se a chystala se odejít. "Dul?" Zarazila se. Zůstala stát zády ke mně, ale hlavu obrátila mým směrem. "Omlouvám se, nemyslel jsem to tak. Myslím s tím objetím. Líbi …" zajíknul jsem se, "Líbilo se mi to. Nezlob se na mě. Alespoň kvůli tomu ne." dopověděl jsem s jistými obtížemi. "Nebudu. Ahoj." V hlase jí bylo slyšet pláč, ale dříve než jsem ji stihl zadržet, utekla. Neběžel jsem za ní. Už jsem jí nechtěl více ublížit. A měl jsem velmi důležitý úkol. Dokázat jí, že jsem v tom nevinně. Neviem preco ale mal som pocit že v tom má prsty Rafael. Bol som odhodlaný ísť hoci aj po mŕtvolach aby som Dulce dokázal že som nevinný. Zobral som si kľúče od auta a šiel som smerom k EWS. Rafael tam určite bude. Ked som prišiel šiel som rovno do jeho izby. Vrazil som tam ani som sa neunúval zaklopať. ,,Počúvaj ma ty hajzel. Okamžite my povieš prečo si to zverejnil v tých novinách a následne ma s toho obvinil jasné.,, začal som kričať na celú školu. ,,Uckerito môj ukľudni sa nerobí ti to dobre na tvoju krásnu pleť jasne. Ako si uhádol že som to zverejnil ja.,, povedal a popritom sa zákerne usmieval. Mal som takú chuť mu jednu vraziť ale to by veci iba skomplikovalo. ,,Nebolo ťažké prísť na najslizkejšieho hada v okolí v tom si jednotka.,, povedal som provokatívne. ,,Vieš čo Ucker ty mi nesiahaš ani len po členky. Prečo asi Dul verí viac mne a nie tebe.,, povedal a týmto ma vážne naštval. Rozbehol som sa za ním a chytil ho pod krkom. ,,Počúvaj som o mnoho viac než ty aspoň Dul neklamem ale ty dokážeš hovoriť len samé klamstvá.,, povedal som mu naštvane a ešte stále som ho držal pod krkom. ,,Dobre dobre ukľudni sa. Dul si môžeš zobrať ja ju chcem len na jednú noc. Inak po nej vôbec netúžim iba po jej tele. Nič viac ma nezaujima.,, konečne som ho pustil ale toto čo povedal prekračovalo všetky medze keby to len Dul počula. ,,Týmto si práve dokázal že si ešte vedší zbabelec. Nemá význam s tebou strácať čas.,, povedal som a naštvane odišiel s jeho izby. Šiel som si vyvetrať hlavu prechádzkou po meste. Ako som tak šiel cestou necestou do niekoho som narazil. ,,Prepáčte mi ja nedíval som sa pred seba. Prepáčte.,, začal som sa ospravedlňovať a tú slečnu ťahať zo zeme. ,,To nič ja idem po ulici tiež ako slepá.,, povedala a krásne sa na mňa usmiala. Úsmev som jej opätoval. Na chvíľu som sa obzrel na druhú stranu ulice kde stála Dul. Videl som na nej ako strašne žiarli. Keď som sa pozrel jej smerom skryla sa za kríky no neskoro videl som ju. ,,Nechcela by si so mnou zájsť na drink?,, spýtal som sa tej záhadnej ženy. ,,Rada pôjdem aj tak nemám nič iné na práci.,, povedala a znova sa usmiala. Šli sme do najbližšej reštaurácie a sadli si na terasu. Takže som mal dokonalý výhľad na žiarlivú Dul skrývajúcu sa za kríkmi. ,,Ešte sme sa ani nezoznámili.,, oznámila mi po chvíli. ,,Hneď to napravím. Christopher Uckermann teší ma.,, povedal som a podal jej ruku. ,,Marisela Peréz. Aj mňa teší.,, povedala podala mi ruku a znova sa usmiala. Dul nás celú dobu sledovala. Bol som taky rád že na mňa žiarli bol to dobrý pocit. Pri tej myšlienke som sa pousmial.
DULCE
Už to dlhšie nevydržím idem za nimi. Pomyslela som si a vydala sa smerom dopredu. ,,Ahoj Ucker ako sa máš.,, povedala som a sadla si k nim. ,,Vidím že máš novú prateľku nepredstavíš nás?,, spýtala som sa a usmiala sa na plastovú barbie oproti mne. ,,Jasne toto je Marisela Peréz. Marisela toto je Dul moja kolegyňa.,, povedal Ucker a my dve sme si zatiaľ podali ruky. ,,Takže vy spolu chodíte alebo ako to je?,, spýtala som sa aby som Uckera rozzurila. ,,Nie Dul teraz sme sa stretli omylom som do nej narazil a potom ju pozval na drink čo je na tom.,, povedal nahnevane. Podarilo sa mi. ,,Dobre dobre nerozčuľuj sa ja som sa len pýtala.,, povedala som nevinne. ,,Ja už radšej idem lebo nervy nerobia Uckeritovi dobre vieš musíš sa o neho starať.,, povedala som Marisele či ako sa to volá a odišla som. Ucker šiel za mnou. ,,Dul preboha čo to do teba vliezlo si niaka nahnevaná čo som ti zas spravil.,, spýtal sa smutnym hlasom. Nepočúvala som ho kráčala som dopredu a bola otočená chrbtom. No zo zadu ma chytil a otočil. ,,Počúvaj ma Dul ako ti mám dokázať že ten zlý tu je Rafael a nie ja.,, povedal a znel celkom presvedčivo. Zadíval sa mi do očí a ja do jeho. Nie nemôžem biť znova v jeho náručí a dívať sa do tých krásnych očí. Podľahla by som. ,,Vieš čo choď si za svojou Mariselou a mňa nechaj na pokoji.,, povedala som vytrhla som sa z jeho stisku a odišla.
Vlastně, chtěla odejít. Znovu mě zadržel. Tentokráte mě oběhl a postavil se přede mě. Když jsem ho chtěla obejít, chytil mě za paže. "Dul, počkej, nechej toho. Už zase utíkáš. Ale před čím? Nebo se mám spíš ptát před kým? Utíkáš přede mnou, nebo před sebou?" Zarazilo mě, že opět uhodil hřebík rovnou na hlavičku. Nic jsem neřekla, a tak pokračoval. "Bojíš se, že bych mohl mít pravdu? Že ti nelžu, ale že lže Rafael? Nebo se snad bojíš něčeho úplně jiného? Čeho? Bojíš se snad, že bys mohla žárlit? Že bys ke mně mohla cítit něco víc, než jen přátelství? Nebo něco jiného, než nenávist? Bojíš se, že bys ses do mě mohla zamilovat?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 20. července 2011 v 11:28 | Reagovat

úžasne.. ako vždy  teším sa na pokračovanie..:D

2 aanyy54 aanyy54 | 20. července 2011 v 12:16 | Reagovat

krásne :D  :D  :D nemožem sa dočkat pokračovania

3 Miška Miška | 20. července 2011 v 13:49 | Reagovat

Náádhera.. pokračko čo najrýchlejšie prosiim :D:DD

4 Paula Paula | E-mail | Web | 23. července 2011 v 10:54 | Reagovat

woow je to nádherné rýchlo daj pokračko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama