Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Love or Hate: Kapitola VI. Hra, nebo skutečnost?

29. července 2011 v 11:00 | Very |  Love or Hate
Protože máme napsanou ještě jednu kapitolu k povídce Love or Hate, proč si nepřidat zrovna tuto, že? Tak tedy, tady máte povídku, užijte si ji a nezapomeňte psát komentáře. Vaše Very.



Kapitola VI. Hra, nebo skutečnost?
Polkla jsem, protože mě jeho otázky překvapily, ale své rozrušení jsem mu nemínila dát najevo. Zvedla jsem ruku a přiložila mu ji k čelu. "A ty máš horečku? Nebo jsi se praštil do hlavy? Ne, počkej, už to mám! Ta ženská ti něco nasypala do džusu! Jak si můžeš myslet takovou pitomost?" Zašklebil se a sundal si její ruku z čela. "Hahaha, moc vtipné." dodal ironicky. "Stejně si myslím, že mám pravdu. A proto teď tolik vyvádíš." usmál se. Jeho slova mě přiváděla do varu. "Proboha, Uckere, nemusíš být tak domýšlivý a pyšný. To neznamená, že když kvůli tobě omdlévá spousta žen, musí to být všechny. A i kdyby byly, já mezi ně nepatřím. Tak si to už konečně zapamatuj. Já myslela, že jsem ti to včera řekla dost jasně!" Vynaložila jsem spoustu úsilí, ať nekřičím moc nahlas. Místo toho jsem po něm házela nenávistnými pohledy. "Dul, prosím, mohli bychom si ještě jednou, v klidu, popovídat?" "A o čem, Uckere, o čem? Je nějaký důvod k rozhovoru?" "Ano, je. Chci se ještě jednou omluvit za to, co jsem řekl, když jsi byla u mě doma. Myslím, o tom … ehm … přespání …" Už jsem se mu nemohla dívat do tváře. Sklopila jsem oči. "Nebudeme o tom mluvit. Nemusíš se omlouvat." "Sakra, Dul, vím, že se tě to dotklo!" "Ne, ne, ne, nedotklo. Je to vtipné. Ono to totiž bylo oboustranné." S pohrdlivým úšklebkem jsem se mu podívala do tváře, ale slova nezapůsobila tak, jak jsem chtěla. Zčervenal, ale s naprosto vážným výrazem řekl: "Ale já ti řekl, že ano. Že se mi to …" Nechtěla jsem to slyšet. Přiložila jsem mu ruku ke rtům. "Já vím. A mimochodem, za pět minut máme být na natáčení." oznámila jsem mu a rychle sundala ruku z jeho úst. "Málem bych zapomněl." "A divíš se, když jsi byl ve společnosti tak 'okouzlující' ženy? Nohy až k bradě, prsatá, blonďatá … To je typ většiny mužů." ušklíbla jsem se. "Dul, nech toho. Žárlivko!" "Teď bych tě nejradši praštila." oznámila jsem mu. "Do toho, ale jak to vysvětlíš novinářům?" Kousla jsem se do rtu. Oči mu svítily neskrývanou radostí z výhry. "Počkej, nezaplatil jsem. Půjdeme na natáčení spolu, jen co to napravím, dobře?" Zakroutila jsem hlavou. Povzdychl si. Sňal ruce z mých paží a chytil mě za ruku. Zase. "Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém." oznámil mi a táhl mě zpět do restaurace. Tam se rozloučil s Mariselou a zaplatil. Nakonec jsme ruku v ruce vyrazili do Elite Way School. Ani jsem si neuvědomila, že mě stále drží za ruku. A já držím jeho. Len tak sme šli po ulici ruka v ruke. Samozrejme ľudia sa po nás divali ale bolo mi to fuk. Držala som Uckera za ruku a to mi stačilo na to aby som okolitý svet ignorovala. ,,Si niaka nervózna nepáči sa ti keď ťa držím za ruku?,, spýtal sa ma nečakane Ucker. ,,Nie. Nie nie len všetci sa tu po nás kukajú je to nepríjemné.,, povedala som aby som zamaskovala pravú príčinu prečo som nervózna. Bolo to kvôli nemu. Kvôli tomu lebo je pri mne tak blízko a pri tom tak ďaleko. Stojí vedľa mňa ale neobíma ma tak ako by som chcela. Smola už sme boli v EWS. Nechcela som aby sme prišli chcela som aby sme boli spolu vonku vzdialený od všetkých len on a ja. Bože na čo to zas myslím. ,,Ahojte kuriatka a vy ste sa dali dokopy či sa mi len zdá že sa držíte za ruky?,, privítal nás Chris. ,,Áno Chris ešte to vykrič aby všetci vedeli že sme sa držali za ruky.,, povedala som podráždene nedobrovoľne som sa pustila Uckerovej ruky a odišla za Any a May. ,,Vážne ste s Uckerom spolu?,, spýtali sa ma hneď. Bože to zas bude. ,,Nie len ma držal za ruku je na tom niečo zlé? Koľkokrát teba Any držal Poncho za ruku?,, spýtala som sa jej. ,,Dobre dobre nerozčuľuj sa.,, povedala mi. ,,Tak decká poďme pracovať. Diego Roberta na scénu.,, zakričal Pedro a už sme boli v pozore. ,,Diego s Robertou sa pobozkajú a uvidí ich Javier.,, povedal Pedro. Potiahol Uckera a postavil ho oproti mne. Krásne sa na mňa usmial a ja som skoro spadla s toho ako sa mi podlomili kolená. Úsmev som mu opätovala. ,,Tak môžeme začať.,, povedal Pedro a už sme začali.

UCKER

Stál som tam oproti nej prychystani ju pobozkať síce je to len jeden s mnohých hraných bozkov ale aj to je niečo. Naklonil som sa k nej zavrel oči no potom ich znova otvoril ona ich mala na moje prekvapenie zavreté ale to nebolo to čo ma prekvapilo stál tam Rafael stál medzi kameramanmi. Díval sa na mňa s toľkou nenávisťou ale bolo mi to fuk teraz som bol ja ten kdo mal Dul v náručí. Zobral som všetkú svoju odvahu a krásne Dul pobozkal. Nie nehral som to daroval som jej skutočný ničim nepredstieraný bozk. Ale prečo mi ho vracala prečo sa odo mňa neodtrhla a nezačala ma biť. Prečo nezačala šalieť. Proste len stála nechala sa bozkávať a bozky mi krásne opätovala. Rafaela som už nevnímal teraz som už vnímal len seba, Dul a naše bozky. To bola chyba. ,,Stop, Stop.,, kričal niekdo v pozadí. Nevenoval som tomu pozornosť no keď som si uvedomil že sme na natáčaní. Rýchlo som Dul daroval ešte jeden bozk a potom sa od nej odlepil. ,,Preboha vy ste boli zhypnotizovaný alebo čo. Kričal som na vás asi dve minúty.,, povedal Pedro keď sme obaja začali vnímať svet. ,,Pre..... Pre.... Prepáč Pedro mi len teda ja som nepočula. Prepáč.,, odpovedala Dul. Bolo to dobre lebo ja som sa nezmohol na nič. ,,To je v poriadku to sa stáva máme super zábery ako keby ste ani nič nepredstierali.,, povedal Pedro cely šťastný. Veď sme ani nič nepredstierali. Pomyslel som si a pozrel sa na Dul. Mala v očiach zmätení a vystrašený výraz.

DULCE

Čo som to spravila ako to že som mu tie bozky opätovala. Bola som ako v tranze keď ma začal bozkávať skutočne musela som pokračovať proste som mu nedokázala odolať. Ale ešte jedna otázka prečo ma bozkával naozaj a nielen akože prečo to všetko spravil to držanie za ruku to bozkávanie ze by ma mal Ucker naozaj rád? Nie Dulce nie nemá ťa rád jasne nemiluješ ho ani on teba proste to bolo len také spanikárenie a s jeho strany to fakt neviem ale určite nie láska vyhoď si tieto myšlienky s hlavy. Už prestaň lebo sa zblázniš. Když se na mě znovu podíval, musela jsem odvrátit zrak. Nedokázala jsem říct, co to má v očích. Nevydržela jsem se mu moc dlouho dívat do tváře. "Ehm, Pedro?" otázala jsem se rozpačitě a o krok od Uckera ustoupila. "Ano, hvězdo naše?" "Budete mě teď potřebovat? Musím si odskočit?" lhala jsem a netrpělivě čekala na odpověď. "Ne, klidně běž, po vašem skvělém výkonu vás necháme odpočinout. Vezmeme si teď do parády někoho jiného." usmál se Pedro. Pokusila jsem se mu vrátit úsměv. Podařilo se. Any a May chtěly vyrazit za mnou, ale když jsem se na ně usmála, nejspíš i ony uvěřily, že si chci jen odskočit. Vždyť proč by měli pochybovat o opravdovosti polibku? To poznám jen já a Ucker. A zdůvodnění, že jsme Pedra jen neslyšeli, všem očividně stačilo. Otočila jsem se na podpatku a mířila k toaletám. Naneštěstí Ucker mi nevěřil. Všimla jsem si, že jde za mnou. Sice nenápadně, aby nás ostatní nepodezřívali, ale tak, abych o tom věděla. Přesto jsem rychle zapadla na toalety. Náhle mě napadl důvod Uckerova jednání. Že by další zkouška? Co když mi chce prostě jen dokázat, že to, co řekl, je pravda? Ale to se chudák přepočítal, protože jeho slova pravdivá nejsou. Je to můj přítel, velmi dobrý. Mnoho toho o mně ví. Nevím, jak to dělá, ale vždy vše uhodne a pozná. Jako kdyby mi viděl do duše. Ale teď se na něj zlobím kvůli tomu časopisu. Vlastně, kdyby se přiznal, ani by mi to tolik nevadilo, ale to, že mi lže, mě neskonale užírá. Náhle se ozvalo klepání. "Dul?! Dul, prosím, otevři!" Neodpovídala jsem, raději jsem mlčela. Ale věděla jsem, že se nevzdá. "Dulce, omlouvám se, vysvětlím ti to, jen pojď ven." Povzdychla jsem si. Byla jsem upřímně zvědavá na jeho vysvětlení. Prozkoumala jsem kabinky, abych se ujistila, že tam nikdo není. Pak jsem otevřela dveře, za nimiž stál Ucker. Zřejmě nečekal, že mu přeci jen otevřu, protože na mě zůstal překvapeně zírat. Musela jsem se usmát, ale nic jsem neřekla. Chytila jsem ho za ruku a vtáhla dovnitř. "Přece nemůžu na dámské toalety." "Nikdo tady není." uklidnila jsem ho. "Dul, já …" náhle přestal a mlčel. Možná nevěděl, co říct. "Byla to jen další zkouška?" Kousla jsem se do rtu. S napětím a strachem jsem vyčkávala na jeho odpověď. Hleděl do země, ale při mé otázce překvapeně zvedl zrak. "Ne!" vykřikl. S nadějí jsem se na něj podívala. Nemohla jsem si pomoct. "Jak tě to napadlo?" Tentokrát jsem mlčela já. "Ne, nebyla to žádná zkouška." Pozorovala jsem, jak se červená a znovu jsem se musela pousmát. "Zajímalo by mě tedy tvé vysvětlení." popíchla jsem ho. "Ehm, no, já … Dobře, Dul, dostala jsi mě. Neumím ti to vysvětlit." Vyčkávavě jsem na něj hleděla. Oběma rukama mě chytil za ruku. "Víš, co je to láska?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 29. července 2011 v 11:27 | Reagovat

wau :D je to úžasné ,rýchlo pokračovanie som zvedavá ako to tam dopadne :-D

2 Paula Paula | E-mail | Web | 29. července 2011 v 17:01 | Reagovat

juuj skončili ste to opäť v tom naj ... strašné dačo ... len nech je čo najskôr pokračovanie lebo ani nezaspím :D

3 Dulce_6 Dulce_6 | 30. července 2011 v 11:35 | Reagovat

krasne...rychlo pokracko:-D

4 Miška Miška | 31. července 2011 v 21:39 | Reagovat

Kráásno pokračko uryhclene :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama