Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXII.

2. července 2011 v 21:22 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Konečně jsem se zase pustila do psaní povídek. Tedy, abych to upřesnila, konečně jsem se zase pustila do psaní povídek, které píši sama. Je to sice jen kraťoučký úsek, ale lepší něco, než nic, souhlasíte? Jsem zvědavá na Vaše názory ohledně této povídky. Pište komentáře, prosím. A jakou povídku teď? Možná bych měla napsat pokračování i k jiné povídce, než jen RBD nebo Jak to bylo doopravdy. Ale zajímá mě Váš názor. Pište komentáře s názory na povídku a jakou mám pokračovat. Užijte si kapitolu. Vaše Very.



ČÁST XXII.
"Jsme na místě." oznámil nám taxikář a já s námahou odlepila oči od Uckerových rtů. Taxikář se na nás otočil a na rtech mu hrál pobavený úsměv. Zrozpačitěla jsem. Kousla jsem se do rtu a sklopila jsem zrak ve snaze zakrýt rozpaky. Odtáhla jsem se od Uckera, ale než jsem stihla vystoupit, Ucker mě oslovil: "Dul, počkej, prosím, chvíli." Zaváhala jsem´, ale nakonec jsem uposlechla a zůstala sedět. Čekala jsem a ani jsem nevěděla na co. Ucker vystoupil, poděkoval řidiči a zaplatil mu. Pak obešel auto, otevřel dveře na mé straně a natáhl ke mně ruku. Nepodala bych mu ji, kdybych důvěřovala svým nohám a hlavě, která se točila. Uckerova přítomnost mi nijak nepomáhala se zastavením světa a se zpevněním kolen. Pomohl mi vystoupit a jakmile jsem se ocitla mimo auto, starostlivě mě objal kolem pasu a vedl k nemocničnímu vchodu. Nevnímala jsem nic jiného, než jeho ruku kolem mého pasu a černotu před očima. Neměla jsem ponětí s kým mluví, o čem mluví a ani kde se nacházíme, nebo kam mě vede. Na slova jsem se nedokázala soustředit. Hlava mě bolela a prostředí nemocnice mě děsilo. Jako většina lidí jsem nemocnice ze srdce nenáviděla. Nečekaně Ucker zastavil. Chtěla jsem pokračovat v cestě, ale Ucker mě pevněji přitáhl k sobě a tím mě přiměl zastavit. Zmateně jsem na něj pohlédla, ale jak jsem zjistila, Ucker mi už vůbec nevěnoval pozornost.

Seděla jsem na stoličce v čekárně, když se ke mně Ucker už asi po desáté otočil se stejnou otázkou: "Už je ti lépe?" Stále na mě upíral ustarané oči a já mu nedokázala vysvětlit, že se cítím dobře. Že mi nic není. "Ano, Uckere, věř mi, už jse v pořádku." "Opravdu?" Unaveně jsem se na něj podívala: "Christophere, věř mi už konečně. Čekáme na výsledky posledního vyšetření. Všechna ostatní jsou v pořádku. A já už se cítím dobře. Jen jsem unavená. Velmi. Chce se mi spát. Vždyť tady sedíme už skoro čtyři hodiny!" "Nemáš hlad? Nebo žízeň?" Zamyslela jsem se. Nebyla jsem hladová, ani žíznivá a proto jsem jen zakroutila hlavou. Ale z jeho tváře nezmizel ustaraný a částečně vystrašený výraz. Vzápětí jsem si v duchu začala nadávat. Mohla jsem odejít zatímco by šel pro něco k snědku. Ale ne, to já řeknu pravdu. ... Ale stejně nemůžu odejít dokud mi doktor neřekne výsledky. Ale já tady s Uckerem nechci zůstat. Nechci, aby mě doprovodil domů a už vůbec ne, aby tam se mnou zůstal. Musím něco vymyslet! Nechci, abych potvrdila jeho slova. "Chlubil se, teda Uckermanna myslím, že tě má omotanou kolem prstu a že brzy podlehneš jeho šarmu a vyspíš se s ním." vybavila se mi Rubenova řeč. V hlavě se mi rozezněl poplašný zvon. Věděla jsem, že jestli ještě chvíli budu s Uckerem, nechám se objímat a on se na mě bude dívat tak, jako v tom taxíku, podlehnu a nechám se políbit. Přestože by se nestalo nic víc, určitě by si myslel, že se blíží ke svému cíli. A já bych si to ještě dlouhou dobu vyčítala. "Slečna Saviňon!" zavolala sestřička. Postavila jsem se. "Počkáš tady na mě?" optala jsem se Uckera. Nevěděla jsem, jakou odpověď chci slyšet. Jestli zápornou, anebo kladnou. Neměla jsem moc času přemýšlet nad tím, protože Ucker přikývl. Vydala jsem se ke dveřím ordinace a předstírala jsem, že nevidím otrávený výraz sestřičky. "Takže, slečno, jste v naprostém pořádku. Sice jste se praštila do hlavy a podle vašeho popisu pořádně, ale ne dostatečně, aby se s vámi něco stalo. Naštěstí. Ještě stále se vám točí hlava?" "Už jen trochu. Už jsem schopna chodit bez pomoci." usmála jsem se. "Takže černo už před očima nemáte?" "Ne." přitakala jsem. "A bolí vás hlava?" "To ano. Ale je to tím, že jsem se uhodila." ujistila jsem doktora. "Dobře, ale pro jistotu vám předepíšu nějaké léky proti bolesti, dobře?" Přikývla jsem.

Vyšla jsem z ordinace a Ucker vyskočil ze židle. V mžiku stál vedle mě. "Máte tady nějaký doprovod, slečno ..." sestřička nedopověděla, protože si všimla starostlivého Uckerova pohledu. V očích se jí objevil vševidoucí výraz, ale nahlas se jen zeptala: "Vy jste tady s touto slečnou?" "Ano." přitakal Ucker. "Doktor by s vámi chtěl mluvit." oznámila mu. Já strávila v ordinaci téměř dvacet minut a doktor chce mluvit ještě s ním? Proč? napadlo mě. Ucker se na mě tázavě podíval. Zdánlivě lhostejně jsem přikývla. Vlastně mi docela vyhovovalo, že Ucker měl odejít. Jakmile se za ním a sestřičkou zavřely dveře, ukutečnila jsem svůj plán.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 2. července 2011 v 21:35 | Reagovat

nádherné ako vždy...:D strašne mi tato poviedka chýbala tak ako ostatné..:D teším sa na pokračovanie...:D A ktorú ďalšiu? tak napriklad poviedku Dulce Maria a tiež by ma potešilo pokračovanie k poviedke Amor :-) :-D

2 Mishell Mishell | 2. července 2011 v 21:46 | Reagovat

prekrásne...veľmi sa mi to páči :-)  a bola by som rada keby bolo pokračovanie poviedky napr. Love or Hate :D

3 Vondy Vondy | 2. července 2011 v 21:53 | Reagovat

ale mi chábala táto poviedka :D prekrásne naozaj nech je čo najskôr pokračovanie :-)  :-)

4 Rebels Rebels | 2. července 2011 v 22:56 | Reagovat

Nadherna rychlo pokračko :D :D  
Milujem tvoje poviedky su užastne :D :

5 Dulce_6 Dulce_6 | 2. července 2011 v 23:17 | Reagovat

krasne:-)...pokracko by mohlo byt but k tejto alebo AMOR...Love or hate:-D

6 anahi-princessa anahi-princessa | E-mail | Web | 3. července 2011 v 8:28 | Reagovat

super :D rychlo pokracko! :-)

7 Paula Paula | E-mail | Web | 3. července 2011 v 11:52 | Reagovat

nádherné ako vždy ... a ako vždy,skončíš to v tom naj ... ale čo už s tebou :D ... prosím pokračovanie k tejto poviedke :D

8 Dul1604 Dul1604 | E-mail | Web | 3. července 2011 v 22:03 | Reagovat

nádhera dlho si ma nechala čakať na pokračko a znova to v tom najlepšom ukončíš :-)  :-)  na to si  majster rýchlo pokračko :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama