Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXIV.

10. července 2011 v 11:00 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Opět jste si vybrali povídku Jak to bylo doopravdy. Zdá se, že ta má největší úspěch. Jsem ráda, že se Vám líbí. Když jsem psala její první část (původním úmyslem byla jednorázovka, ale nějak jsem si ji vymyslela delší ...), trohu jsem se obávala Vašich názorů. Ale ty mě mile překvapily. Ale teď již dost řečí, snad i tato část bude mít úspěch, jako ty předchozí. A k Vašim komentářům, samozřejmě, že si nikdo nepřeje, abyste se zbláznily! To by byla škoda! Na to Vás mám až příliš ráda. A teď už opravdu dost řečí. Nezapomeňte na komentáře. Užijte si příběh. Vaše Very.



ČÁST XXIV.
ANY

"Musím si odskočit!" zavolala jsem na Dulce těsně předtím, než se vydala otevřít. Přikývla a já vyběhla po schodech do koupelny. Pečlivě jsem se zavřela, vytáhla mobil, který jsem před Dul ukryla do kapsy a vytočila číslo. Nervózně jsem očekávala, až požadovaná osoba zvedne telefon. "Prosím?" ozvalo se na druhé straně telefonu. "Ahoj, tady Any." "Ahoj. Co potřebuješ?" "Uckere, ehm ... Dul říkala, že jsi s ní byl v nemocnici?" Sama jsem nedokázala určit, byla-li to otázka, nebo konstatování. "Ano, byl." přiznal po chvíli neochotně. "Nějaká dáma ti údajně měla vyřídit, že jsem pro ni přijela." V jeho hlase jsem cítila zmatenost. "Nóóóóó," protáhl, "řekla, že pro ni přijela sestra." "Hm, tak to jsem byla já. Zavolala mi a požádala mě, jestli bych pro ni přijela." "A to jsi nechtěla vědět, proč je v nemocnici?" "Ale ano, jistěže chtěla, ale znáš Dul. Nic mi nechtěla říct. Dozvěděla jsem se to až teď a nechtěla jsem, abys ses o ni bál. Jsem u ní doma." "Dobře." "Uckere, řekni mi, prosím, jak ti vlastně utekla?" "Doktor mě požádal, abych šel za ním. Ona čekala, vlastně MĚLA počkat, v čekárně. Ale když jsem se vrátil, už tady nebyla. A jedna z čekajícíh žen mi řekla, že má přítelkyně už odešla domů a že si o ní nemám dělat starosti." "Přítelkyně?" vypískla jsem. "Hmm ..." zamrmlal Ucker. "A co ti chtěl doktor?" "Ujistil mě, že Dulce je v pořádku, ale pro jistotu ji nemám nechávat samotnou. ... A má si vzít ty prášku proti bolesti hlavy." "Jaké prášky?" "Nějaké jí předepsal. Tak ty." "Aha." Chvíli bylo ticho. "Pohádali jste se?" "Ne." "Tak proč utekla ...?" "Kruci, Any, já nevím! Taky bych se to rád dozvěděl." "Jestli je to kvůli Rubenovi ... Víš, myslím, jak jsi ho uhodil ... myslela jsem, že to se vyřešilo už na tom večírku, vždyť jste se málem ... Ehm, no, a když jsem vás teď nedávno viděla ..." "Kdy jsi nás viděla?" Hlas měl plný podezření, jako kdyby tušil, na co narážím. "Ehm, ne, spletla jsem se. Tak tedy myslela jsem, že jste si to vyjasnili, když jsme ... když vás někdo zamkl v tom pokoji." "I já jsem si to myslel!!" "A pak, když jí bylo špatně, když jsi jí pomohl. Ona si na to snad nevzpomíná!" Ucker se uchechtl. "Sama jsi říkala, že několikrát měla halucinace. Třeba si myslí, že i to byl jen přelud. Nemůže uvěřit tomu, že takový parchant jako já by mohl udělat něco takového. Nebo co já vím? Kdokoli ji mohl cokoli nakecat. Ale klidně bych se vsadil, že v tom má prsty ten pitomec Ruben! Určitě bych vyhrál. Nejsi ochotná vyzkoušet to?" Jeho hlas byl rozhořčený. "Ne, protože i já si myslím, že je to kvůli Rubenovi. Pořád mi nejde do hlavy, že by se na tebe zlobila kvůli té ráně ... Musím to zjistit." "Hm, nevím, jestli je to ten nejlepší nápad." "Pak ti to řeknu." "Nejsem si jistý, jestli to chci vědět. ... Nevadí jí, že mi voláš?" "Ehm ... No ... Ona to neví. Šla pro tacos. A já se zatím zavřela v koupelně." "Měla bys už jít, aby o tebe neměla strach. A nedostala podezření. Nerad bych, abys kvůli mně byla v nemilosti ještě i ty." "Ach jo, je to těžké. Nemůžete si přijít na jméno a oba jste mí přátelé. Já se kvůli vám nebudu rozhodovat jen pro jednoho!" "To není pravda, ONA MNĚ nemůže vystát." zdůraznil. "Měla bych už jít." "Dobře. A Any?" "Ano?" "Děkuji. Nenechávej ji samotnou." "Ne, přespím tady." "Dobře, ahoj. Užijte si to." "Ano. Díky. Ahoj." zavěsila jsem a vyšla z koupelny. Právě v čas. Dul běžela po schodech, tak tak, že jsem stihla strčit mobil zpátky do kapsy. "Už jsem se bála, jestli se ti něco nestalo." "Ne, to jen ... dámské problémy." usmála jsem se klidně, ale ve skutečnosti jsem byla nejen rozrušená, ale i zvědavá, znepokojená a značně zmatená. "Už zase? Neměla jsi je před pěti dny?" "No, ještě neskončily ..." zatvářila jsem se nevinně. "Aha." přikývla zaraženě. "Pojď, nebo ti vystydne tacos." A už byla dole. Sešla jsem za ní, ale dohonila jsem ji až v obýváku. Posadily jsme se a s chutí jsme se zakously do ještě teplého tacos. "Dul, mohla bych se tě na něco zeptat?" Ani se na mě nepodívala. "Ptej se." "Nedostala jsi nějaké prášky proti bolesti hlavy, nebo tak?" starala jsem se. Ucker by mě určitě zabil, kdybych se o Dul patřičně nepostarala. "Ano, jedny jsem dostala." "A nevezmeš si je? Nebolí tě hlava?" "Když jsem na tebe čekala, užila jsem je." "Opravdu? Nelžeš mi?" podívala se na mě, v očích podezření. "Ty už jsi jako Ucker." Kousla jsem se do jazyka. "Opravdu? Promiň, máme o tebe starost." "No ten zrovna ... Ten se bojí jen o sebe." zamumlala. Nejspíše si myslela, že jsem to neslyšela. Ale já to slyšela. "Proč si to myslíš?" "Co?" "To, co jsi teď řekla." "Já nic neřekla." Znovu se zadívala di svého talíře, ale těsně před tím, jsem si nemohla nevšimnout lesku jejích očí. Chtělo se jí plakat! Co ten Ucker zase provedl?! Nebo kdo a co provedl?! Nechtěla jsem se s ní dál hádat. "Dobře, a můžu mít ještě jednu otázku?" "Tohle nebyla ona, že?" "Ne. A dlužíš mi to. Vyzvedla jsem tě z nemocnice a čekala, než jsi mi vše vypověděla, i když jsem se neuvěřitelně vylekala!" "Asi toho budu litovat, ale dobře, co ještě?" Ukousla si ze svého tacos. Jakmile jsem otevřela pusu a vyslovila první slovo, zakuckala se a zděšeně se na mě podívala.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 10. července 2011 v 11:42 | Reagovat

úžasne krásne :D pokračovanie k tejto alebo k RBD :D

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 10. července 2011 v 15:26 | Reagovat

jééééééééééééj krááááááása

3 Paula Paula | E-mail | Web | 10. července 2011 v 17:14 | Reagovat

nádherné ako vždy teším sa na pokračko ... samozrejme chcem k tejto :D

4 Rebels Rebels | 10. července 2011 v 17:54 | Reagovat

nadherne polkračko buť k tejto alebo Amor

5 Dulce_6 Dulce_6 | 11. července 2011 v 21:03 | Reagovat

krasne...rychlo pokracko:-D

6 Dul1604 Dul1604 | Web | 28. července 2011 v 17:38 | Reagovat

nadhera :-D  mne vycitas ze to vzdy ukoncim v tom najlepsom ako keby si to nerobila aj ty :-)  :-)  :-)  nedhera idem si rychlo precitat pokracko :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama