Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XXVII. Přípravy

15. července 2011 v 11:00 | Very |  RBD
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, uveřejním-li pokračování k povídce RBD nebo Jak to bylo doopravdy. Nakonec jsem usoudila, že snad neuškodí Vás ještě trošku napínat. V podstatě ani já sama si ještě nejsem jistá pokračováním. Ale to je teď vedelejší, tak tedy dnes přidávám pokračování k povídce RBD a zítra snad k Jak to bylo doopravdy. Užijte si povídku a nezapomeňte, prosím, napsat do komentářů Vaše názory na ni. Budu se na ně těšit. Vaše Very.



Kapitola XXVII. Přípravy
Zírala jsem na obrázek. Byla jsem překvapená. Úplně jsem vypustila z hlavy, že tato fotografie byla pořízena. Byl to ten moment před focením mě a Uckera. Tehdy, když jsme čekali na pokyny. Vzpomněla jsem si na ten den. Tehdy jsem zkoumala pozadí a náhle Ucker vyslovil mé myšlenky nahlas: "Krásná." Ale nemyslel tapetu, protože když jsem se na něj s přikývnutím otočila, zjistila jsem, že se dívá na mě. Upřeně jsme se na sebe dívali a oba jsme se mírně usmívali. I na fotce bylo vidět mé zčervenalé tváře. Ještě stále jsem beze slova a s otevřenými ústy hleděla na snímek. "Líbí se ti?" usmál se na mě Gustavo. "Velmi." vydechla jsem ohromeně. Gustavo se uchechtl. "To jsem rád. Myslím, že by jí do jakéhokoli časopisu byla škoda. Je úžasná. Bude to tím, že jste do sebe zamilovaní. Nic jste nemuseli předstírat." Sklopila jsem zrak. "Možná." zamumlala jsem. Možná do něj jsem zamilovaná, ale on do mě ne. Nevím, flirtuje se mnou, objímá mě, líbá mě… Ale co tím vším sleduje? Samozřejmě, na veřejnosti to dělá kvůli novinářům, ale doma? Takové myšlenky mě trápí již několik dnů. "Spíš určitě!" znovu se zasmál Gustavo. I já se donutila k úsměvu. "Ehm, děkujeme. Dám mu jednu." "Dobře. Jsem rád, že jste konečně šťastní. Zdálo se, že si nikdy neuvědomíte, jak jeden druhého milujete. Řekneš mi, jak jste se dali dohromady." Zatrnulo mi. Pokusila jsem se o zářivý úsměv, ale ve skutečnosti jsem byla nervózní. "Jistě, ráda, ale až s Uckerem. Rád ten příběh vypráví se mnou. Ehm, máš tady ještě nějaké rámečky?" zeptala jsem se, abych odvrátila pozornost. "Ano, nějaké by tady měly být." usmál se Gustavo a zavedl mě do jiné místnosti, kde na policích stála spousta fotorámečků. Stačilo jen si vybrat.

Za pár minut už jsem spokojeně se všemi dárečky mířila zpátky domů. Měla jsem jen malou chvíli na přípravu do divadla. Jakmile jsem dorazila domů, dárky jsem schovala do skříně k ostatním a okamžitě jsem se vydala do koupelny. "Ach ty trdlo, šaty máš kde?" praštila jsem se do čela a vrátila se ke skříni. Zasmála jsem se své roztržitosti. Měla to být schůzka jen na oko a já i přesto byla značně nervózní. Začala jsem se prohrabovat šatníkem a postupně vyhazovat jeho obsah. Náhle se mi žádné šaty nezdály dost dobré. Nedokázala jsem se pro žádné rozhodnout. Snad až na úplném dně skříně se mi podařilo nalézt alespoň částečně uspokojivé šaty. "Snad na mě budou vypadat lépe, než na ramínku." Vzala jsem si oblečení a rozběhla se do koupelny. Pečlivě jsem se okoupala, a jakmile jsem byla hotová, oblékla jsem si šaty a postavila se před zrcadlo. "Hm, možná to bude lepší, než jsem očekávala." usmála jsem se. Vzala jsem líčidla, jemně se namalovala a vzápětí se i učesala. Následně jsem si vybrala šperky a boty. Sotva jsem skončila, rychle jsem začala s hledáním vhodné kabelky a ani ne za deset minut jsem již byla připravena na cestu. Právě včas. Zhasla jsem světlo v koupelně a běžela ke dveřím. Rozrazila jsem je a usmála jsem se. "Ahoj." "A… A… Ahoj…" zakoktal udivený Ucker po chvíli. Znovu jsem se musela usmát. "Vypadáš… Páni!… Vypadáš úžasně!" vysoukal ze sebe. Zčervenala jsem. "Děkuji, i tobě to sluší." odvětila jsem popravdě. "Díky." začervenal se. Ale kdy ti to neslušelo, že? "Půjdeme?" otázala jsem se vzápětí. Potěšila mě jeho lichotka a také to, že se mu na tváři po mých slovech objevil ruměnec. Konečně se na mě usmál. Jeho úsměv způsobil, že se mi rozklepala kolena, roztřepaly ruce a srdce zastavilo a následně prudce rozbušilo. Přikývl a nabídl mi rámě. Zavěsila jsem se do něj, zavřela a společně jsme se vydali na cestu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 15. července 2011 v 11:04 | Reagovat

krásne :D  :D  :D teším sa na pokračovanie :-D

2 rebelka rebelka | 15. července 2011 v 11:12 | Reagovat

nádherné už sa neviem dočkať pokračovania...:D :-D

3 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 15. července 2011 v 14:11 | Reagovat

krááááááááááááása velmi pekne prosííííííííííííííííím pokračko :-)

4 Paula Paula | E-mail | Web | 15. července 2011 v 19:48 | Reagovat

nadhera tesim sa na pokracko :D

5 Dul1604 Dul1604 | Web | 28. července 2011 v 18:45 | Reagovat

aj som si myslela že to bude ten moment keď povedal ,,Krásna ! ,, on myslel niečo iné a ona niečo iné :-D  :-D bol to krasny moment. a tiez sa mi pacilo to koktanie asi tak ako ja milujes ked sa zamilovana osoba zakokta :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama