Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXX.

3. srpna 2011 v 11:00 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Nějak se mi včera nepodařilo napsat pokračování k Dulce María. Psala jsem něco drobátko jiného. A protože Vám nechci dávat tutéž povídku, abyste potom neměli jen jednu povídku. Takže dnes Jak to bylo doopravdy. A co to bude zítra? Je to poslední možnost výběru, potom už budou články opět jen přednastavené. A ještě nevím, kdy se k počítači opět dostanu... Ale už dost vykecávání se, tady je povídka. Jak se Vám líbí? Pište komentáře, prosím, děkuji. Věše Very. Mrkající



ČÁST XXX.
"Ahoj, Dul, tady Any. Jak se máš? Ještě stále jsi s Rubenem? Chtěla jsem se tě totiž zeptat, jestli bys dnes večer nechtěla přijít na večeři a třeba u nás i přespat? Dnes budu večeřet i s rodiči. Dlouho tě neviděli. Chtěli by to napravit, zvlášť, když jsi nedávno byla nemocná. Měli o tebe starost, takže jsem myslela…" "Any, zadrž! Mám se dobře, díky za optání. A s Rubenem už nejsem, protože…" Nestihla jsem dopovědět, protože mi Any překvapeně skočila do řeči. "Vážně?" "Ano, Any, vážně. Domluvila jsem se s May a Eugenií, že dnešní večer strávím s nimi. Takže je mi líto, ale nemůžu přijet." omluvila jsem se. "Ty jsi opravdu s May?" nevěřila mi Any. "Ano. Chceš ji snad k telefonu?" zasmála jsem se. "A víš, že jo? Zapomněla jsem si u ní v autě kabelku s líčidly." "Aha, dobře. May, Any s tebou potřebuje mluvit." May přikývla a vzala si ode mě mobil. "Ahoj, Any, tady May, co potřebuješ?... Dobře, zítra ti ji přivezu, dobře?... OK, měj se…. Ano, dám ti ji. Ahoj." May mi zase vrátila telefon. "A jak bylo s Rubenem?" vyzvídala Any. "Ten film byl neuvěřitelně nudný." odvětila jsem. "Aha. A o čem byl?" "Any, zlato, popovídáme si potom, May právě parkuje před domem. Musím končit. Uvidíme se zítra. Měj se hezky. A pozdravuj Poncha." "Jak víš, že je tady se mnou?" "Prostě vím." zasmála jsem se. "Aha, dobře pozdravím. Měj se a pozdrav Eugenii." Zavěsila jsem. "Any byla nějaká nervózní, nezdálo se ti?" obrátila jsem se k May. "Spíš překvapená. Jako kdyby vůbec neočekávala, že už nebudeš s Rubenem. Jako kdyby si myslela, že máš v úmyslu s ním…" "May! Mlč, prosím tě! Ne, to je hloupost. Any ví, že jsme jen přátelé." "Fajn, když myslíš. … Dul, ani já, ani Any si nemyslíme, že Ruben je vhodný přítel. Dle mého názoru je to pořádný parchant. A nejen to. Dokonce i Ucker si myslí…" "o Uckerovi mi nemluv!" okřikla jsem ji a ona na mě udiveně pohlédla. "Dul, to nemyslíš vážně. Přece si nemyslíš, že Ucker je ten zlý! Je to milý kluk a myslím, že je do tebe… No, to je fuk. Myslím si, ne, jsem si jistá, že on lidi hned neodsuzuje, nejprve je pozná a když on Rubenovi nedůvěřuje, má k tomu dost dobrý důvod. Nevím sice jaký, ale důvěřuju mu." "May, a na hlavu ti něco nespadlo? Nebo…" Šokovaně jsem se podívala na May. "Proboha! Ty jsi do něj zamilovaná!!!" Snažila jsem se zahnat pocit sevřeného žaludku. Ale May se rozesmála. "Cože?! Dul, jak tě to mohlo napadnout? Taková pitomost! Samozřejmě, že do našeho prcka nejsem zamilovaná. Jen mu důvěřuji více, než Rubenovi. Ruben je mi nesympatický. Nemám ho ráda. Proč mu tolik důvěřuješ, Dul?" Zakroutila jsem očima. "Ach můj Bože! Proč se na to všichni ptáte? Dejte mi pokoj! S Uckerem i s Rubenem. Nechci se o nich bavit." Uraženě jsem se otočila a dívala se z okna. "Proč si Any řekla, že už parkuju před domem?" "Protože se mi nechtěl vyprávět děj toho filmu a odpovídat na ty únavné otázky. A navíc už jsme téměř tady." "Aha." Ale to už jsme opravdu parkovaly před mým útulným domečkem, kde nás již čekala Eugenia.

UCKER

Pochodoval jsem po chodbě Elite Way School a netrpělivě očekával příchod Any. Byl jsem zvědavý, podařilo-li se jí dostat Dul ze společnosti Rubena. "Uckere!!!" uslyšel jsem za sebou. "Any, konečně! Už jsem myslel, že ani nepřijdeš." oddechl jsem si a běžel ji vstříc. "Ale ne, to bych ti neudělala." "Tak jak to dopadlo?" vyhrkl jsem. Any se zasmála nad mou nedočkavostí. "Počkej, Chrisi, pojď." Chytila mě za ruku a vtáhla do šatny. Netrpělivě jsem vyčkával. "Ona už s Rubenem nebyla." oznámila mi Any. "Co?!" "No že nebyla s Rubenem. Večer strávila s May a Eugenií. Mluvila jsem s May. Slíbila, že přijede o něco dřív a vše mi vysvětlí." "Aha." zmateně jsem na ni zíral. "Nic víc zatím nevím. Jen to, že se Rubenovi zatím nic nepodařilo. Dul odolává." "Ale jak dlouho?" Any pokrčila rameny. "Nedá se mu věřit." "já vím, ale Dul to neví. Nechápu, proč mi nevěří. Cožpak nevídí, že ji… že je mojí kamarádkou a mě záleží jen na jejím dobru?" začervenal jsem se při svém přeřeku. Any se usmála. "Hm, asi ne. Ale ani ty to nevidíš." "Co nevidím?" Nechápavě jsem se na ni zadíval. "Ale nic, nic." "Dobře. Zajdu si do kavárny, dáš si něco?" "Ne, díky." Na tváři stále měla ten podivný úsměv. Přikývl jsem a vyrazil ze šatny do kavárny. Přemýšlel jsem nad naším rozhovorem a snažil se rozluštit význam záhadného Anyina úsměvu a její poslední věty. "Hej, Uckermanne!" zavolal na mě hlas, který jsem moc dobře znal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aanyy54 aanyy54 | 3. srpna 2011 v 15:32 | Reagovat

wau je to super :-D  :-D  :-D som zvedavá kdo to bude :D

2 Paula Paula | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 20:15 | Reagovat

páni je to úžasné :D ... a dám na to jed,že to naňho kričí Ruben,všakže? ... a chcem pokračovanie ku Dulce Marii

3 Dul1604 Dul1604 | 4. srpna 2011 v 20:52 | Reagovat

aj ja si myslim ze to je Ruben :-)  :-) kedy uz konecne May a Any povedia Dul a Uckerovi ako velmi sa miluju :-D  :-D furt to len zapieraju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama