Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXXI.

6. srpna 2011 v 11:00 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Jak se Vám daří? Abych byla upřímná, nemám ponětí, co bych měla napsat. Nic mě nenapadá. Snad jen, abyste vyjádřily názory v komentářích... Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



ČÁST XXXI.
"Ach můj Bože, Rubene, co ode mě ještě chceš?!" "Jak se máš, Uckerito?" "Ještě před chvílí jsem se měl skvěle." "Ale no tak, nelži mi, musíme si promluvit, pojď se mnou. Já moc dobře vím, že tvá nálada je pod bodem mrazu." posměvačně se šklebil Ruben. Věděl jsem, že to není dobrý nápad, ale šel jsem za ním do návštěvní místnosti. Měl jsem chuť pokřivit mu ten jeho dokonalý úsměv. Během několika sekund jsme stáli v pokoji se sedačkami, ale ani jeden z nás se neposadil. "Tak copak jsi dělal včera večer? Mučil jsi se myšlenkou, že Dul je se mnou? Že Dul je moje?" Ušklíbl jsem se. "Není tvoje." "Ale jak to můžeš vědět? Prožili jsme vášnivou noc! Nevěřil bys, jak dobrá je v posteli!" "Hm, to nevíš. Včera se mezi vámi nic nestalo." "A to víš jak?" "Prostě to vím. Včera s tebou byla v kině a pak strávila večer s May a Eugenií. Není to od ní milé? Tvůj plán ti, můj milý zlatý, nevyšel. A jsem si jist, že ani nevyjde. Dul není žádná taková nějaká…. Prokoukne tě dřív, než se naděješ. Uvidíš." Ruben se rozesmál. "Bože, ty jsi ale naivní! Mám ji omotanou kolem prstu, už jsem ti to říkal. A dobře, přiznávám tedy, že včera nic nebylo, ale to se již BRZY změní! Ta tvá dokonalá Dul podlehne. Věř mi. Neboj se, já ti ji potom zase vrátím. Když jsem ji poznal, jako na potvoru ses musel objevit i ty. Tou dobou jsem myslel, že je do tebe blázen. Ale neměj obavy, už jsem tě odstranil ze hry. Ty jsi ten zlý! Ne já, ty!" To už jsem nevydržel a vší silou ho uhodil do jeho slizkého obličeje. "Parchante! Dul tě prokoukne. Vše se dozví. Pokud ji to neřeknu já, pak někdo jiný. Nebude-li věřit mě, jsem si jistý, že Any uvěří. A nezapomeň si postěžovat!" zavolal jsem ještě přes rameno a nasupeně odešel. Musel jsem, protože jinak bych ho minimálně přizabil. Celý navztekaný jsem se vrátil do šatny. "Ahoj." sklíčeně jsem pozdravil přítomné. V místnosti seděla Any, May a Dul a povídaly si. Zřejmě o včerejším večeru."Ahoj." usmála se na mě May. "A… Ahoj." zakoktala Dul a uhnula pohledem. Já myslel, že tohle je už za námi… Přistoupil jsem k nim a zakroutil hlavou. Any a May se na mě tázavě dívaly. Jen Dul měla hlavu sklopenou k zemi tak, že jí do obličeje padaly vlasy. Pocítil jsem palčivou touhu odhrnout ji vlasy, zvednout bradu a zeptat se, co se zase stalo. Byl jsem si jistý, že teď už vše bude jako dřív. Věděl jsem, že mi tehdy lhala, ale když se na mě usmála a když odcházela, zamávala mi, opravdu jsem uvěřil, že už vše bude v pořádku. Ale nebylo. Co jí ten idiot nakecal?! "Ehm, Uckere, Dul s May právě vyprávěly, co dělaly včera večer." "Opravdu?" "Ano, ale už mě musíte omluvit. Musím jít." Dul se spěšně natáhla pro kozačky patřící ke školní uniformě a doslova utekla. Any s May se na mě vrhly jen co se za ní zavřely dveře. "Uckere, co se stalo, že jsi takový?" vybafla Any. "Uckere, neboj, Dul byla opravdu se mnou." "Ano, May, já to vím. O to nejde. Já… Mluvil jsem s Rubenem a… Zase jsem ho praštil." "Cože?!" Obě dvě na mě vykulily oči. "Když jsem vyšel ze šatny, potkal jsem ho na chodbě. Ani jsem nedošel do té kavárny!" Postupně jsem jim převyprávěl celou příhodu. Any s May na mě jen nevěřícně zíraly. "A tak jsi ho tam nechal?" optala se May. "Musel jsem. Jinak bych mu ještě přidal, debilovi!" "Jáj, to zase Dul bude zuřit! Uckere, stojí ti to za to?" Any se chytila za hlavu a čekala na mou odpověď. "Nechtěl jsem, aby o Dul mluvil takhle. Nezaslouží si to." "Any, máš pravdu, náš Bebé je do naší Dul úplně, ale úplně…" May nedořekla, protože náhle se rozletěly dveře a v nich se jako bohyně pomsty objevila Dulce. "Uckere!!!"

DULCE

"Ahoj." sklíčený hlas mě vytrhl z veselého švitoření. "Ahoj." odvětila May a krásně se usmála na příchozího. Ale já raději spěšně uhnula očima. Nemohla jsem se na Uckera podívat. "A… Ahoj." podařilo se mi ze sebe dostat. Podívala jsem se do země. Za oponou z vlasů jsem se cítila jistěji a bezpečněji. "Ehm, Uckere, Dul s May právě vyprávěly, co dělaly včera večer." oznámila mu Any a zmateně pozorovala postupně mě a pak Uckera. "Opravdu?" Už jsem to nevydržela. Včera jsem mu lhala a málem se stalo něco, čeho bych teď litovala. Naštěstí jsem se tomu vyhnula. Ale teď přeci jen cítím rozpaky. Proto jsem rychle zvedla hlavu, ale na Uckera jsem se ani nepodívala. Rychle jsem si vzala boty, které jsem si ještě nestačila obout a nazula jsem si je. "Ano, ale už mě musíte omluvit. Musím jít." zamumlala jsem a nečekala na žádnou reakci. Jako střela jsem vyletěla z místnosti a bezcílně bloumala chodbou. Rozhodla jsem se počkat na začátek natáčení v návštěvní místnosti. Jen co jsem vstoupila, všimla jsem si, že na jedné ze sedaček se sklání jeden ze studentů a když jsem se podívala blíže, rozpoznala jsem v něm Rubena. "Ahoj, jak se máš?" pozdravila jsem ho a posadila se vedle něj. Ale on se odvrátil tak, abych mu neviděla do tváře. "Ahoj." zamumlal přidušeně. Nechápavě jsem naklonila hlavu ke straně. "Rubene, stalo se něco?" "Ne, nic, nedělej si starosti." "Ale no tak, nelži mi!" Konečně se ke mně otočil. Na oku se mu začínal tvořit monokl a z nosu mu crčela krev. "Kdo ti to udělal?" zhrozila jsem se. Výmluvně se podíval k zemi a mě vše došlo. Začala jsem kývat hlavou. "Ucker." V očích mě štípaly slzy a srdce se mi už poněkolikáté rozletělo na drobounké kousíčky. "Ale on za to nemůže, Dulce, klid. On…" "Nezastávej se ho!" okřikla jsem ho, "On ti natluče a ty se ho ještě snažíš bránit? Pokud budeš tak dobromyslný, každý toho využije. Běž na ošetřovnu." "Ne, měl by problém." "Tak ať má!" zaječela jsem a už jsem běžela k šatně, kde jsem Uckera viděla naposledy. Cestou jsem si otřela ubrečené oči a zhluboka se nadechla. Náhle jsem se nebála podívat se mu do očí. Rozrazila jsem dveře. "Uckere!!!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 6. srpna 2011 v 11:15 | Reagovat

Ten Reben mi už poriadne lezie na nervi..:D Chudák Ucker..:D nemôžem sa dočkať pokračovania je to úžasne..:D

2 Paula Paula | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 14:13 | Reagovat

wow  je to úžasné! :D ... a mala som pravdu s tým Rubenom :D

3 Dul1604 Dul1604 | Web | 6. srpna 2011 v 21:57 | Reagovat

[1]: suhlasim s tebou chudak Ucker ved on si ju iba zastava :-(  rychlo pokracko prosiiimmm :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama