Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXXIV.

20. srpna 2011 v 16:20 | Very |  Jak to bylo doopravdy
A jak jsem slíbila, dnes si dáme ještě jednu povídečku. V předchozím článku jsem Vám prozradila, že mimo Dulce Maríu jste nejvíce požadovali také Jak to bylo doopravdy. Proto jsem zvolila kapitolu k tomuto příběhu. Jsem neuvěřitelně zvědavá, jak se Vám bude líbit tenhle díl. Nezapomeňte mi tedy, psát komentáře. A připište do nich, prosím, jakou povídku byste si přály tentokráte.

Před pár vteřinami jsem si také všimla, že je sice krásné, že přidávám epizody telenovely ReBelde, ale, nemám tušení, jak je to možné, nějak se mi popřehazují videa a z některých se dokonce udělají obrázky! Pokoušela jsem se o nápravu, nýbrž zbytečně. Vždy mi to udělalo znovu, takže chyba nejspíše nebude ve mě, ale na blog.cz. Není to jediný problém, se kterým se momentálně na stránkách potýkám a už mě to dost vytáčí, takže se pokusím někoho zkontaktovat a požádat o pomoc. A potřebovala bych i Vaši pomoc, prosím, jelikož drobátko nestíhám. Nevinný Nevšimly jste si náhodou, od které epizody tyto problémy nastaly? Abych věděla, kde všude se mám pokusit videa spravit. Předem Vám všem děkuji.

A tady je již povídka. Užijte si příběh a pište komentáře, prosím. Velice mě potěší. Mějte se pěkně. Vaše Very. Mrkající



ČÁST XXXIV.
Ještě naposledy jsem se pomodlila a pak jsem se zhluboka nadechla. "Řekla bych, že to můžeme zkusit…" přikývla jsem pomalu. Any radostně vyjekla a skočila mi okolo krku. Totéž udělala i May a po chvíli mě objímali úplně všichni. I Ucker. Bylo příjemné, být se všemi svými přáteli. "Měli bychom se domluvit a začít brzy zkoušet." podotkla Any, když se všichni zase odtáhli. "A taky vymýšlet nějaké texty." uvažoval nahlas Christian. Zarazila jsem se a tázavě se podívala na Uckera. I on na mě upíral zrak. Nýbrž jeho výraz neříkal vůbec nic. Stejně jako můj. A tak jsme oba o písničce, kterou jsme společně složili, pomlčeli. Any, která o naší písničce věděla, se o ní taky nezmínila. Ani se na ni nezeptala. Zřejmě si myslela, že kdybychom chtěli, sami jim tu písničku ukážeme.

Od založení skupiny uběhlo jen několik dní. Dnes měla proběhnout první zkouška. Přesvědčili jsme Pedra, aby nás nechal zkoušet na místě natáčení a proto když jsme skončili s točením seriálu, všichni odešli domů, jen nás šest tady zůstalo a vydalo se do skladu. Chvíli jsme zpívali Rebelde a snažili se píseň vylepšit, ale po chvíli jsme to vzdali a rozhodli se dát si přestávku. Posadila jsem se do rohu místnosti a jako už tolikrát tento týden jsem se zamyslela nad důvodem Uckerova jednání. Jako už tolikrát jsem přemýšlela, který z těch dvou, zda Ruben, anebo Ucker, mluvil pravdu. Kdo byl nevinný a kdo si zasloužil mou důvěru. Z mých myšlenek mě vytrhl něčí hlas. "Dul? Můžeme si popovídat?" Přikývla jsem a ukázala na místo vedle sebe. Ucker se vedle mě posadil. Byli jsme bokem od ostatních a zdálo se, že si nás nikdo nevšímá. "O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se odevzdaně a zvedla zrak od svých rukou, které jsem si doposud nepřítomně prohlížela. "Napadlo mě… Ta písnička, Nuestro Amor, mohli bychom ji ukázat ostatním, ne? Třeba se jim bude líbit. Za pokus nic nedáme. Mě osobně se líbí, máš talent na skládání. Byla by škoda, kdyby ji nikdo jiný neslyšel." Čekal, co mu odpovím a nespouštěl ze mě zrak. "Ta slova jsem nevymýšlela jen já. Ty taky. A pak melodii jsi složil úplně sám. Bez mé pomoci. Záleží na tobě. A abys věděl, i mě se ta píseň líbí." Usmál se. "Takže jim ji zahrajeme?" Přikývla jsem. Postavil se a natáhl ke mně ruku. Kousla jsem se do rtu, ale nakonec jsem mu svou dlaň přeci jen podala a nechala ho, aby mi pomohl postavit se. Ale jakmile jsem stála na nohou, spěšně jsem se ho pustila. Zdálo se mi, že je trochu zklamaný, ale to jsem si určitě jen namlouvala. Sáhl do kapsy u kalhot. "Tady je, budeš zpívat?" "Pokud mi pomůžeš?" souhlasila jsem. "Ehm, poslouchejte nás chvíli." zavolal Ucker a veškerá pozornost se obrátila na nás dva. Náhle jsem se cítila nesvá, když jsem se vracela do středu všeho dění. "S Dul bychom měli jednu písničku, kterou bychom vám rádi předvedli. Tedy jen pokud budete chtít…" "Jistěže chceme. Zkoušet stále tutéž je dost únavné a nudné." poznamenala May. Došli jsme k ostatním a Ucker si vzal kytaru. Podal mi papír a já ho chytila tak, aby i on viděl na text a noty. Ucker začal hrát a ve vhodný čas jsme začali i zpívat. Všichni na nás v němém úžasu zírali.

"Páni." vydechla Any a zatleskala nám. K ní se přidali všichni ostatní. "Kde jste tu písničku našli?" zeptal se Poncho. "Nikde." pokrčila jsem rameny. "Složili jsme ji." dokončil za mě Ucker. Any se ke mně naklonila. "To je ta, o které si mi vyprávěla?" Jen jsem přikývla v odpověď. "Jste šikovní. Kdy jste to stihli?" divila se May. "To je na dlouhé vyprávění." odvětila jsem jí a ona z mé odpovědi vyčetla, že ji vše povyprávím. Mezi čtyřma očima. "Takže by to mohla být první nová písnička skupiny RBD?" otázal se Chris. "Pokud se vám líbí… My s tím nemáme problém." přitakala jsem. "Děláš si srandu? Je skvělá!" udiveně vykřikl Poncho. Ucker se skromně usmál. "Možná by chtěla ještě trochu vylepšit, nevím. Řekl bych, že ta melodie není úplně dokonalá." poznamenal a v tu chvíli jsem měla chuť ho přerazit. "Uckere, a ne hlavu jsi náhodou nespadl?" obořila jsem se na něj, "Ta melodie je dokonalá. Říkala jsem ti to tehdy, říkám ti to i teď! A nejen já si to myslím. Ostatní se mnou souhlasí, nemám pravdu?" Všichni začali přikyvovat a nakonec se nám ho podařilo přesvědčit.

"Dobře, zítra to předvedeme Pedrovi?" zeptala jsem se, když jsme už nějakou dobu cvičili tuhle písničku. Já i Ucker už jsme slova uměli nazpaměť, protože jsme si je pamatovali z doby, kdy jsme je skládali, nýbrž ostatní se je chystali doučit doma. "Ano, to bychom mohli. Vy dva," Any ukázala na mě a Uckera, "už slova umíte, my se je doučíme a zítra se můžeme pochlubit, protože máme i doprovod. May hraje na klávesy, ty na kytaru a bubny. A máme to krásně nacvičené." pochvalovala si. "Tak to abychom si ho přepsali." podotkl Chris a hned hledal nějaký kus papíru.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 20. srpna 2011 v 16:31 | Reagovat

čo ktomu krásne, nádherné, úžasne..:D Pokračovanie k tejtoa lebo k RBD :D teším sa  :-)

2 Paula Paula | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 21:19 | Reagovat

páni :D ... je to nádherné :-P

3 Rebels Rebels | 20. srpna 2011 v 22:57 | Reagovat

nádherné pokračovanie k RBD alebo Amor :) :) :)

4 vondy vondy | 21. srpna 2011 v 10:39 | Reagovat

úžasne krásne :-D neviem sa dočkať pokračovania, pokračovanie k RBD :-)  :-)

5 aanyy54 aanyy54 | 21. srpna 2011 v 11:49 | Reagovat

nádhera :D  :D  :D nemožem sa dočkat pokračovania

6 Dul1604 Dul1604 | Web | 1. září 2011 v 11:04 | Reagovat

nádhera :-D už sa teším na pokračko :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama