Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Jak to bylo doopravdy: Část XXXVI.

27. srpna 2011 v 11:00 | Very |  Jak to bylo doopravdy
Pro dnešek jsem přidala pokračování k povídce Jak to bylo doopravdy. Padla totiž otázka, kdy přidám své povídky. Momentálně je nějak netíhám psát. Ale i přesto, poslední jsem přidala v úterý, což není tak dávno, nebo snad ano? Každopádně dnes zde přidávám svou povídku. Jsem zvědavá, na Vaše názory. Proto mi je, prosím, nezapomeňte napsat do komentářů. Jsem na ně zvědavá. Vaše Very. Mrkající



ČÁST XXXVI.
"Rubene, dej mi pokoj, nechci s tebou mluvit! Vždy, když se potkáme, mám potom problém s Dulce." "Ano, a o to přesně mi jde. Víš, dost mě zarazilo, že více důvěřuje tobě, než mě. Ale hraje mi to do karet, takže si nestěžuju. To byla ta trhlina v mém jinak dokonalém plánu. Vážně jsem se bál, že bude složitější vyřadit tě ze hry. Bylo to o to lehčí, protože jste si tak rozuměli. Snadno uvěřila, že ji chceš jen využít, není to milé." "Nech mě už na pokoji. Nenechám tě, abys Dul zničil život. Ještě nevím jak, ale zabráním tomu." "Jsem upřímně zvědavý, jak ji přesvědčíš, že ty jsi ten hodný, kdybys jí tehdy řekl pravdu, měl jsi šanci, ale teď… Ty jsi myslel na její city. Víš ty vůbec, co si myslí?" "Nikdy bych jí neřekl, že si o ní někdo myslí, že je děvka." "Ale vždy bys ses snažil ochránit ji. Já vím. Jsi do ní zamilovaný až po uši." posmíval se Ruben Uckerovi a já si musela zakrýt ústa, abych nevykřikla. Celý svět se mi zase zhroutil. Těm, kterým jsem věřila, mě zklamali a ti, kterým má důvěra nepatřila chtěli jen mé dobro. V očích jsem měla slzy, ale nedokázala jsem určit, jsou-li to slzy vzteku, šoku, nebo smutku. Poslouchala jsem dál, zatímco mě Any držela za ramena. Ohlédla jsem se a v jejích očích zahlédla tolik lítosti. "Ano, ale nejsem do ní zblázněný. Je to moje kamarádka." "Řekni mi, co se stalo, že byla tak zničená, když jsem jí řekl, že všude rozhlašuješ, že ji máš omotanou kolem prstu a chceš se s ní jen vyspat?" "Cože jsi jí řekl?!" zařval zděšeně Ucker. "Slyšíš dobře, ale myslel jsem, že to ponese lépe. Vypadala rozzlobeně, když jsi mi vrazil podruhé. Ten zatracený večírek mi trochu zhatil plány, někam jste mi zmizeli, ale to se vyřešilo. Nemusíš se bát, nesla to statečně, nechtěla ukázat svou bolest. Ze všech sil se snažila potlačit slzy. Neobávej se, já se o ni postarám. Jsem dokonalý utěšitel. Po té poslední aféře je smutná. Velmi. Myslím, že bych ji v blízké době mohl vzít na večeři a pak ji pozvat k sobě domů…" "Rubene, mlč už, nebo se neudržím a zase ti jednu vrazím." Z Uckerova hlasu šlo poznat, že mluví skrz sevřené zuby. "Ano, to udělej, to by se mi líbilo." posměšně se nabídnul Ruben. Opatrně jsem nahlédla přes zástěnu a sledovala oba muže. Ucker kroutil hlavou. "Vím, že by ti to vyhovovalo. Pak Dul zase něco namluvíš a já budu mít problém. Ne, tu radost ti nedopřeju, přestože bych ti strašně rád pokřivil úsměv a rozbil ti ciferník!" "Fajn, poslyš, co myslíš, bude se Dul líbit soukromá večeře při svíčkách?" Zdálo se, že Ucker se už neudržel, protože zničehonic chytil Rubena pod krkem a díval se na něj tak nenávistným a vražedným pohledem, až jsme s Any málem vyjekly. "Pamatuj si, ty idiote, že Dul NENÍ žádná děvka, a že tě brzy prokoukne. Nedovolí ti nic víc, než přátelství." Ruben se zlomyslně zašklebil. "Sice se mi stala malá nehoda, když jsem se pokusil dát ji pusu, ale nevadí." Ucker se pousmál. "Říkal jsem ti, že se nenechá jen tak políbit. A být tebou, měl bych strach. Zařídím, ať se Dul dozví pravdu." Pak Ucker Rubena pustil a odešel. Za sebou hlasitě třísknul dveřmi. Ruben se hlasitě rozesmál. "To si jen myslíš, ty imbecile. Ona ti NIKDY neuvěří!" křičel za Uckerem přes zavřené dveře a zdálo se, že se dobře baví. Pak odešel i on. Svezla jsem se do křesla a rukou jsem si zakryla třesoucí se spodní ret. Zajíkala jsem se vzlyky. Any mě znovu objala. "Tiše, holčičko." snažila se mě utěšit. Nechala jsem slzy, aby si našly cestičku z očí a doufala jsem, že se mi alespoň trochu uleví. "Ty jsi to věděla…" špitla jsem. "Ale nemůžeš říct, že jsem se nesnažila říct ti to." "Jak dlouho to víš?" "Ucker mi to řekl už tehdy, kdy jste se kvůli Rubenovi pohádali poprvé." "Proč jsi mi to neřekla narovinu?" "Věřila bys mi?" Pokrčila jsem rameny. "Asi ne." přiznala jsem nakonec s pokorně sklopeným zrakem. "Tak vidíš. Navíc mi to Ucker zakázal." A pak se do mě jako kdyby vlila vlna odvahy a vztek mi dodal sílu. Přísně jsem se narovnala a otřela si slzy. "Je čas jít natáčet." oznámila jsem Any, jako kdyby se nic nestalo. Ta na mě zůstala zírat jako na zjevení. Postavila jsem se. "Máš někde po ruce líčidla?" Nic, naprosté ticho. "Any, já nejsem duch!!" Pomalu přikývla a podala mi kabelku. "Díky." zamumlala jsem a hrdě kráčela k zrcadlu.

Dalo mi námahu předstírat, že je vše stejné, jako vždy. Ještě dnes ráno jsem se obávala zítřejšího natáčení, protože Diego měl poprvé políbit Robertu a mě se jen při myšlence, že by mi mohl dát pusu, přestože jen předstíranou, rozklepala kolena. Konečně jsme dostali pauzu na oběd. Okamžitě jsem začala jednat. "Rubene, tady jsi!" zavolala jsem s krásným svůdným úsměvem na Rubena. Stál v hale a poblíž byla spousta žáků a mých kolegů. "Dul, hledala jsi mě? Potřebuješ něco?" Přikývla jsem a pomalu kráčela k Rubenovi. Objala jsem ho kolem krku a přitáhla si ho k sobě. "Chtěla jsem ti něco ukázat." zamumlala jsem tajemně s obrovským úsměvem. Uvědomovala jsem si, že jakmile jsem položila ruce kolem Rubenova krku, veškerá pozornost se obrátila k nám. Všichni šokovaně čekali, co bude dál. Nikdo ani nedutal. Všimla jsem si, že Any na mě zase zírá. Určitě ji nešlo do hlavy, co to dělám. Zlášť ne po tom, co jsem viděla a slyšela. Ale já na nic nedbala. Nahnula jsem hlavu na stranu, začala se přibližovat k Rubenovi, který mě se spokojeným úsměvem pozoroval a…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 27. srpna 2011 v 11:36 | Reagovat

a? pokračovanie rýchlo, zbláznim sa..:D je to užasne, konečne sa Dul dozvedela čo je ten Ruben zač, a dúfam že si to sním poriadne vybaví :-D  :-D

2 Mušú Mušú | 27. srpna 2011 v 11:52 | Reagovat

.. je to super, rýchlo pokračko :) som si istá že Dul ho nepobozká, ale nejako mu to vytmavíí :DD :)

3 Paula Paula | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 14:25 | Reagovat

super ako inak :D

4 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 16:29 | Reagovat

wauuu konecne sa dozvedela pravdu je to super pokračkooooooo :-)  :-)  :-)  :-)

5 aanyy54 aanyy54 | 27. srpna 2011 v 18:47 | Reagovat

úžasné,úžasné,úžasné :-D  :-D :-D na to iné slovo neexistuje :D rýchlo pokračko

6 Dulce_6 Dulce_6 | 27. srpna 2011 v 20:10 | Reagovat

krasne...ako vzdy si skoncila v tom najlepsiom....rychlo pokracko:-D

7 Kika♥ Kika♥ | Web | 28. srpna 2011 v 10:12 | Reagovat

prosim napis pokracko este dness je to krasne :D

8 Dul1604 Dul1604 | Web | 1. září 2011 v 12:04 | Reagovat

super viem čo bude ďalej pomstí sa mu a to tým najlepším spôsobom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama