Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola VI. Návrat

13. srpna 2011 v 11:00 | Very |  Dulce Mária
Jak jsem slíbila, napsala jsem i pokračování k povídce Dulce María s rozdvojenými konci. Prozradím Vám, že v anketě jste si vybraly možnost B. To znamená, že společnicemi našich krásných únosců se stanou naše roztomilé družičky - Maite a Dulce. Ale už ani muk. Chcete-li vědět, jak to bude dál, pokračování si přečtěte tady. Doufám, že se Vám bude líbit, že budete hlasovat v anketě a taky že budete psát komentáře. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Kapitola VI. Návrat
"Moje milá Dulce, moje milá Maite…" začal a se zlomyslným úsměvem nás objal kolem ramen. "Vy našim Chrisům tak ochotně pomáháte. Máte rády jejich společnost, že ano? To znamená, že vy budete nedobrovolné dobrovolnice. Za trest, protože jste pomohly s únosem mé milé Any. A když jsme ji hledali, musely jste se mi smát." "ne, to není pravda!" bránily jsme se, ale Poncho na to nedbal. Podíval se na hodinky. "Za minutu budou tři. Oznamte Uckerovi a Chrisovi, že máme jejich společnost, která už netrpělivě očekává jejich příchod. A neodmlouvejte. Přece mě nenecháte ve štyku." usmál se a v tu chvíli May zazvonil telefon. Odtáhla se od Poncha. "OK, jak si přeješ. Co bychom pro tebe neudělaly?" zeptala se a usmála se na něj. Já si jen povzdychla. "Prosím?" May konečně zvedla telefon. "Ano, Chrisi. Mám ti říct, že je vše připraveno a že s napětím očekáváme váš příchod. … Ano, těšíme se. … Prima. Uvidíme se. Ahoj." "Tak co?" okamžitě na May vybafl Poncho. "Máme jít čekat před restauraci, do pěti minut jsou zde." smála se May nad Ponchovou nedočkavostí. "May, nesměj se mu. Představ si to, ještě celých pět minut musí vydržet bez své Any." posmívala jsem se Ponchovi i já. "Hele, vy dvě, nechte si to. Až se jednou zamilujete, pochopíte." "Jen aby." ušklíbly jsme se a obě se rozběhly před restauraci. Ostatní svatebčané v čele s Ponchem nám byli v patách.

Netrpělivě jsme vyhlíželi únosce i s nevěstou. Ale stále nic. Poncho byl napnutý jako kšandy a všichni se dobře bavili. "Jsem si jistá, že tato svatba utkví v paměti nás všech jako bezkonkurenčně nejlepší." oznámila jsem Ponchovi a konejšivě ho poplácala po rameni. "Tamhle jdou." ukázala May na roh restaurace a všichni jsme se tím směrem otočili. "Konečně!" zavolal Poncho. "Nech si to! Ty podpatky nenosíš!" zasmála se Any. Poncho jednou rukou chytil May, druhou mě a ostatní nám podali láhve a papíry. Netrpělivý ženich nás táhl se sebou. Pár kroků od sebe jsme se všichni zastavili. "Vidím, že máš papír, limonádu i dvě krásné dívky." smál se Chris. "Co víc si přát, než okouzlující družičky." přidal se k němu i Ucker. "Dobrovolně?" optala se Any s úsměvem. "Nedobrovolné dobrovolnice." zopakovaly jsme s May Ponchova slova a následně jsme se všichni rozesmáli. "Dobře, dost vykecávání se, chci svoji ženu." rozkázal Poncho. "Tady máte dáreček." Ucker podal Any nějakou plochou krabici pečlivě zabalenou do krásného papíru. "Děkujeme, co to je?" zeptala se. "To zjistíš, až to rozbalíš. Se ženichem." usmál se Chris. Any přikývla. "Dobře, pošli nám úkoly, my ti pošleme nevěstu." obrátil se Chris k Ponchovi. Ten nás popostrčil a já i May jsme poslušně a pomalu vyrazily k únoscům. Naproti nám se vydala Any. Poncho jí vyšel vstříc. Ještě jsme ani nedošly k Uckerovi a Chrisovi a ti dva si už leželi v náručí. May sebejistě zamířila ke Chrisovi, skočila mu kolem krku a políbila ho na tvář. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než jít za Uckerem. Přišla jsem až k němu a podala mu láhev. "Prosím." usmála jsem se. "Díky." opětoval můj úsměv a objal mě kolem pasu. Postavila jsem se na špičky a dala mu pusu na tvář. Pak jsem mu rukou setřela rtěnku. "Mňam, ta byla sladká." Rozesmála jsem se. "Dostanu ještě jednu?" "A zasloužíš si?" "To mi pověz ty." "Uvidíme." tajnůstkářky jsem pokrčila rameny. Pak jsem se plácla do čela. "Málem bych zapomněla. Domečky." "Muselo být komické, jak je Poncho sháněl." "Taky že bylo." odvětila Uckerovi May. "Ukaž?" Chris se natáhnul pro papír, který Ucker právě teď zkoumal. "Už jste spokojení?" zavolal na ně Poncho. "Nadmíru, co ty?" "Taktéž." "To je dobře." "Počkejte, až se budete ženit vy! Já vám to nedaruju, unést mi nevěstu…" "Ale byla to zábava." usmála se Any a dala Ponchovi malinkou pusu. "Jo, ty jsi nemusela běhat po celém městě a plnit úkoly." "Ne, to nemusela. Já jsem se bavila po boku tamtěch dvou gentlemanů." "Chceš, abych začal žárlit?" zahrál Poncho uraženého. "Na koho? Na Chrise s Uckerem?" "No, máš pravdu…" rozesmál se Poncho. "No dovol!" pohoršeně vykřikli oba únosci zároveň, ale pak se taky rozesmáli. Všichni se přivítali s nevěstou a i já a May jsme se chtěly přidat, ale ti dva nás nechtěli pustit. "Co když nám utečete?" usmál se na nás Chris šibalsky. "Utíkat od hrdinů? To by nás nenapadlo. Jen si chceme popovídat s Any." vysvětlila May. "Hrdinů?" podivil se Ucker. "Unést nevěstu zamilovanému Ponchovi, tomu já říkám hrdinství." cvrnkla jsem Uckera po nose. "Tak tedy běžte, ale pokud se o něco pokusíte, najdeme si vás!!!" pohrozil nám Chris. Rozesmály jsme se a i my se konečně vydaly za nevěstou.

"Nenapadlo by mě, že vám ti dva dají zrovinka něco takového." usmála jsem se na Any a odložila drobounké měkké botičky. "Moje slova, Dul." přidala se May. "Ani mě. Ale ty papučky se v budoucnu budou určitě hodit. Navíc jsou krásné. A zelená jde ke klukovi i k holčičce." "Any, snad nám tím nechceš naznačit…" "Ne, nejsem těhotná, ale kdo ví, třeba se to brzy změní." šibalsky se usmála. "Dobře, mou ženu už jste si půjčily na dost dlouhou dobu, teď ji chci zase já." přišel za námi Poncho a odvedl si Any na parket. "A co my teď?" zeptala se May. Jen jsem pokrčila rameny. "Vy máte nás, princezny." ozvalo se za námi. Otočily jsme se a koho nevidíme? Chris a Ucker. Musely jsme se usmát. Zdálo se, že to se společnicemi mysleli vážně. Od návratu nevěsty uběhla hodina a oni se o nás celou dobu vzorně starali. "Půjdeme si zatančit?" navrhli. Obě jsme přikývly a vydaly se s nimi na parket.

Svatebčané se pomalu loučili a postupně odcházeli. Všichni chválili svatbu i vydařenou hostinu a většina přišla i za námi a pochválila nás za pěkný únos nevěsty. Po pár minutách už byl sál z poloviny prázdný a i já se rozhodla, že je načase vyrazit domů do postele. Byla jsem unavená a šlo vidět, že i ženich s nevěstou už by si rádi odpočinuli. Proto jsem se postavila a připravila i já k odchodu. "Dobře, mějte se hezky, musíme se zase brzy sejít, protože čekat do další svatby, když žádná není na obzoru, abych vás viděla i jinde, než v televizi, nebo novinách se mi nechce." usmála jsem se na May, Chrise a Uckera, kteří se mnou seděli u jednoho stolu. "I já si to myslím." usmála se May a objala mě. "Tak si brzy zavoláme, dobře?" Objal mě i Chris. "Samozřejmě." "Máš odvoz?" optal se Ucker. "Ne, pojedu taxíkem." "Ne, to není nutné. Vezmu tě domů. Stejně jsem už unavený." "Tak dobře." přikývla jsem po krátkém zaváhání. Ucker mě chytil kolem pasu a společně jsme vyrazili k novomanželům, abychom se rozloučili. Já se s Ponchem i Any objala. Ucker Ponchovi podal ruku a Any objal. Pěkně jsme se na sebe usmáli a pak už jsme s Uckerem vyrazili k jeho nablýskanému autíčku.

Většinu cesty jsme si povídali. Já vyprávěla Uckerovi o Ponchovi, když mu unesli Any, on mně o Any, když ji unesli. Po pár minutách jsme již stáli před mým domem. Než jsem stihla vystoupit, Ucker už byl venku a otevíral mi dveře. Krásně se na mě usmíval. Opětovala jsem úsměv a přijala jeho nataženou ruku, aby mi pomohl vystoupit. Dovedl mě až ke dveřím, kde jsme si ještě chvíli povídali. Poděkovala jsem za odvoz a váhavě jsem si pohrávala s klíčemi. V hlavě se mi jako reflektor svítila jedna dotěrná myšlenka: Pozvi ho dál!!!

Dulcino rozhodnutí už nechám na Vás. Tak, prosím, nezapomeňte psát komentáře a také hlasovat v anketě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 13. srpna 2011 v 11:14 | Reagovat

je to úžasné, aj som sa nasmiala..:D fakt krásne nemôžem sa dočkať pokračovania..:D

2 Katuška Katuška | 14. srpna 2011 v 15:34 | Reagovat

nádherné, pokračovanie! :-)

3 Paula Paula | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 13:44 | Reagovat

nádherné ... a anketa - 24:1 - super :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama