Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola VII. Poslední tanec

20. srpna 2011 v 15:40 | Very |  Dulce Mária
Ahojky, já vím, že jsem Vám vybranou povídku slíbila již včera, ale nějak mi to nevyšlo, jelikož na začátku září začínám chodit do tanečních. Totiž, abyste pochopily, nemám taneční, nebo alespoň společenské boty a včera jsem celý den běhala po různých ochodech v různých městech a když jsem se vrátila domů, bylo už pozdě. Boty jsem stejně nekoupila, což je dost protivné. Dnes jsem měla v úmyslu v tom pokračovat (tentokráte v Polsku), nýbrž ze zdravotních důvodů se výlet neuskutečnil. K počítači jsem se dostala až teď, takže Vám sem okamžitě dávám povídky. A samozřejmě, abych Vám to vynahradila, dnes budou dvě. Zvolily jste Dulce María a Jak to bylo doopravdy. Jednu si dáme nyní, druhou o něco málo později.

Ale teď už k příběhu. Opět jste vybraly konec A. Jsem si jistá, že všichni víte, který to je, ale pro jistotu Vám to napíšu (přestože to zjistíte, pokud si přečtete tuto část). Usoudily jste, že bude moudřejší, když Dul zůstane s Uckerem. Zajímají mě Vaše názory na tuto část. Doufám, že se Vám bude líbit alespoň tolik, jako předchozí povídky. Každopádně pište komentáře a hlasujte v anketě pro pokračování.

Jak jsem již řekla, dnes přidám ještě alespoň jednu povídku. Proto nyní nemusíte psát, kterou povídku byste chtěly zítra. Myslím, že bude stačit, když mi to napíšete k příštímu článku. Pokusím se ji přednastavit ještě dnes, aby se mi zase nestalo, že nebude žádná povídka.

Ještě jednou se omlouvám za včerejšek, ale jsem si naprosto jistá, že jste velkorysé a odpustíte mi. Dost řečí. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Kapitola VII. Poslední tanec
"Nechceš jít dál?" zeptala jsem se nakonec se sklopeným zrakem. Zvedla jsem oči a tázavě jsem se mu podívala do tváře. Začala jsem si nervózně kousat spodní ret. "Nemusíš mě zvát dovnitř. Není to tvá povinnost." Musela jsem se usmát. "Nedělám to z povinnosti, ale proto, že chci." Na tváři se mu objevil krásný úsměv. "Chceš?" Přikývla jsem. "Moc?" Začervenala jsem se. "Uckere!" Jemně jsem ho uhodila po rameni. "Omlouvám se. Strašně rád bych s tebou ještě chvíli zůstal." přiznal s potemnělými tvářemi. Neubránila jsem se úsměvu. Otočila jsem se ke dveřím a odemknula. Potom jsem Uckera chytila za ruku a společně jsme vešli dovnitř. Pustila jsem ho a namířila si to do obýváku. "Páni, nic se tady nezměnilo. A že jsem tady byl naposledy hodně dávno." "Ne, nezměnilo. Nemám ráda velké změny." "Já vím. Znám tě dlouho." "Znáš. Nejen dlouho, ale taky dobře." "V to doufám." usmál se. Přešel k poličce, na níž ležely fotografie. "Páni!" zvolal, "Ty ji ještě máš?" Překvapeně se na mě pohlédl. Přišla jsem k němu a nahlédla jsem mu přes rameno na fotku. "Ano, jistěže ano. Fotky nevyhazuju. Navíc, tahle je moje nejoblíbenější." odvětila jsem. "Ty ji snad už nemáš?" "Mám." přiznal. Nelhala jsem, tuto fotku jsem skutečně zbožňovala. Byla ještě z dob, kdy jsme byli skupina. Z jedněch Vánoc, které jsme slavili spolu. Jenom spolu. Nikdy jsme nezjistili, jak ta fotografie vznikla. Nejspíš někdo přednastavil samospoušť. Byla na ní celá RBD. Všichni jsme se smáli. Tou dobou jsem byla velmi šťastná. Zakroutila jsem hlavou, ať se zbavím sentimentálních myšlenek. "Můžu ti něco nabídnout? Kávu, čaj, džus?" začala jsem Uckera zahrnovat otázkami. "Džus, prosím." odpověděl mi, odložil obrázek a začal se zkoumáním dalšího. Co mě to napadlo? Pozvat ho dovnitř. Co teď budu dělat? Co si o mě musí myslet? Božínku, já jsem šílená… S podobnými myšlenkami jsem se vydala do kuchyně. Připravila jsem džus s ledem a do misky jsem nasypala pár lupínků. Pak jsem se vrátila ke Christopherovi. Málem jsem upustila tác, na který jsem naskládala občerstvení. Naštěstí se mi podařilo udržet ho a alespoň trochu zamaskovat své překvapení. V pokoji tiše hrála hudba. Ucker se otočil ke dveřím. "Doufal jsem, že by sis se mnou ještě jednou zatancovala." odvětil předem na mou nevyslovenou otázku. Pomalu ke mně přistoupil a čekal na mou odpověď. Náhle se mě zmocnila nervozita. Pokusila jsem se zamaskovat ji úsměvem. Posunula jsem se kousek ke stolu a odložila tác. Ruce jsem schovala za záda, aby si nevšimnul, jak se mi třesou. Až potom jsem se konečně odvážila podívat se mu do tváře. Neusmíval se. Byl vážný a v očích se zračilo něco jako obavy. Pokusila jsem se o úsměv, ale byla jsem si jistá, že se mi podařilo "vykouzlit" jen úšklebek. Ucker ke mně natáhl ruku dlaní vzhůru. Sebrala jsem veškerý zbytek odvahy a podala mu svou ruku. Jakmile jsem to udělala, jemně ji stiskl a na tváři se mu objevil krásný úsměv. Vzápětí mě druhou rukou chytil kolem pasu. Potom jsme beze slova začali tancovat. Dívali jsme se na sebe. Hluboko do očí. Ani jsem si neuvědomila, kudy vlastně kráčíme a náhle jsem na odhalených ramenou ucítila chladivý vzduch. Nemusela jsem se příliš rozhlížet, abych věděla, že jsme dotancovali až na terasu. Byla ozářená jen světlem z pokoje. Nad námi se třpytily hvězdy. "Pamatuješ si ještě na mou dnešní otázku?" "Kterou přesně? Položil jsi mi jich spoustu, stejně jako já tobě." "Jestli dostanu ještě jednu sladkou pusu…" "A zasloužíš si ji?" "To mi pověz ty." Zopakovali jsme dnešní rozhovor. Ucker se na mě díval, v pohledu prosbu a již vyslovenou otázku. Postavila jsem se na špičky a vtiskla jsem mu polibek. Nýbrž tentokrát na ústa. Pak jsem se odtáhla a zkoumavě se na něj podívala. "Myslím, že zasloužíš." podotkla jsem. Usmáli jsme se na sebe. Zdálo se, že ani jednomu z nás tato letmá pusa nestačila. Ucker se začal sklánět a já mu radostně vyšla vstříc. Postavila jsem se na špičky a ani ne za setinu sekundy už jsme k sobě byli doslova přilepení. Vyprostila jsem ruku ze sevření jeho dlaně a objala jsem ho okolo krku. On mě kolem pasu. Přitiskl mě k sobě. Bylo něco neuvěřitelného, ležet v jeho náručí pod nebem plným hvězd. Nikdy jsem nic takového necítila, ale momentálně jsem odmítla přemýšlet nad tím, proč se takto zvláštně cítím. Chtěla jsem si to prostě jen užít. Nemínila jsem řešit, proč je mi s Uckerem tak dobře a proč nyní netoužím po ničem jiném, než po jeho objetích, pohlazeních a především polibcích. Bylo pro mě něco skvělého, že mě zase objímá a líbá. Stejně jako tehdy, když jsme natáčeli Rebelde, později RBD La Familiu a samozřejmě při koncertech a fotografování. Neměla jsem ponětí, jak jsme se přesunuli zpět do domu, protože jediné, na co jsem se soustředila, byl Ucker. Málem jsem ani nepostřehla, že mi pod nohama zmizela pevná zem, jelikož takový pocit jsem měla už dávno. Jenže teď se to skutečně stalo. Ucker mě zvedl ze země a nesl někam pryč. Matně jsem tušila, kam míří. Neprotestovala jsem. Souhlasila jsem s jeho nápadem.

Když jsem se probrala, bylo ještě brzy. Nechtělo se mi vstávat, vzhledem k tomu, že jsem šla předchozí den pozdě spát. Právě svítalo a mě se naskytl pohádkový pohled. Vedle mě ležela na polštáři Christopherova kučeravá hlava. Tváří byl otočen ke mně. Sluneční paprsky částečně probleskovaly přes zatažená okna a na jeho tváři vytvářely zvláštní stíny. Vypadal úplně jinak. Se zavřenými víčky mi připadal mladší, než ve skutečnosti byl, a taky nevinnější a bezbrannější. Pousmála jsem se nad hloupými myšlenkami, jež mě napadaly. Jelikož bylo ještě opravdu brzy, začaly se mi opět klížit víčka a já s blaženým pocitem, že Ucker leží vedle mě a drží mě v náručí, znovu zavítala do říše snů, která najednou nemohla být hezčí, ani sladší, než-li realita.

Co se stane ráno, to už nechám na Vás. Copak na Dulce vymyslíme? Ublížíme ji? Necháme ji šťastnou? Hlasujte v anketě. Jsem zvědavá, jak to bude dál.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 20. srpna 2011 v 16:05 | Reagovat

je to nádherne... krásne.. fakt :-) Už nech tu he pokračovanie, nemôžem sa dočkať.. :-)

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 18:10 | Reagovat

kráááása naozaj je to super veľmi sa tešim na pokračko už sa neviem dočkať :-)

3 Paula Paula | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 21:18 | Reagovat

páni nádherné nech je čo najrýchlejšie pokračko!! :-D  :-D

4 aanyy54 aanyy54 | 21. srpna 2011 v 11:57 | Reagovat

wau :D  :D je to nádhera nemožem sa dočkat pokračovania :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama