Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola VIII. Loučení

29. srpna 2011 v 11:00 | Very |  Dulce Mária
A abyste mě neobvinily, že nepřidávám žádné své povídky, dnes zde máte pokračování k povídce Dulce María. Prozradím Vám, že naposledy jste si v anketě zvolily konec B. To znamená, že Ucker Dulce ještě neutekl. Ale jak to bylo dál se dozvíte jen tehdy, pokud si přečtete další díl mé přihlouplé povídky. Nezapomeňte, prosím, hlasovat v anketě a psát komentáře. Užijte si povídku. Hezký den. Vaše Very. Mrkající



Kapitola VIII. Loučení
Ale probuzení pro mě nebylo již tak růžové. Okamžitě jsem zaregistrovala, že postel vedle mě je prázdná. Ale ještě jsem ani nestihla otevřít oči, nebo se pohnout a na tváři jsem ucítila něčí rty. "Dulce, krásko, probuď se. Šípková Růženko, slyšíš mě?" Slastně jsem otevřela oči a ruce jsem omotala kolem jeho krku. Usmála jsem se. "Ano, slyším." Uvědomila jsem si, že klečí u postele. A je zpola oblečen. Zamračila jsem se. Obdaroval mě polibkem na rty. "Omlouvám se, že tě budím, ale nechtěl jsem odejít bez rozloučení. Za chvíli musím jít." posmutněl. Pohladila jsem ho po tváři. "Jak dlouhá je ta chvíle?" zeptala jsem se. Najednou mi bylo těžko. Podíval se na hodiny. "Třicet minut. Potom musím jít. Nechtěl jsem tě tady nechat a ani ti neříct Ahoj. Zlobíš se, že jsem tě vzbudil?" "Ani trošku. Jsem ráda, že jsi to udělal. Dáš mi ještě jednu pusu?" "Zasloužíš si ji?" "A ne?" Usmívali jsme se na sebe. Ucker se naklonil a dal mi další sladkou pusu. A potom druhou. A třetí…
"Nechci to kazit, princezno, ale už vážně musím jít." zamumlal Ucker a pohrával si s mými vlasy. "To už je tolik?" "Naneštěstí ano. Strašně rychle to uteklo." Přitáhnul si mě blíž k sobě. "Ano, strašně rychle." odvětila jsem a spolknula vzlyk, aby nepoznal, jak velmi mě poznamenalo to, co se mezi námi stalo. "Kdy tě zase uvidím?" zeptal se náhle. Nečekala jsem, že mě bude chtít znovu vidět. Myslela jsem si, že je to pro něj uzavřená kapitola. Že jsem byla jen na jednu noc. Ale on se mě teď ptá, kdy se uvidíme? "Nevím. Když mě budeš chtít vidět, víš, kde bydlím." pokrčila jsem rameny a zvedla hlavu, abych se mu mohla podívat do tváře. Otočila jsem se na břicho, ruku jsem mu položila na hrudník a opřela si o ni bradu. Čekala jsem, co mi odpoví. Stále si pohrával s mými vlasy. Díval se, jak mu jednotlivé pramínky kloužou mezi prsty. Pak se mi podíval do očí. "Když ty tady stále nejsi. A ani já. Mám pocit, že jsme stále mimo Mexico. Bojím se, že tě v blízké době neuvidím." poznamenal a v jeho hlase byl slyšet zármutek. "Chceš mě vidět?" zeptala jsem se zvědavě. "Ano, samozřejmě, že ano!" obořil se na mě uraženě. Šťastně jsem se na něj usmála. Skočila jsem mu kolem krku a začala ho líbat. "Pak to musíme nějak zařídit…" zamumlala jsem mezi polibky. Ucker mě tisknul k sobě a nechtěl mě pustit, jako kdybych mu měla navždy zmizet. Chvíli trvalo, než se mi podařilo odtáhnout se od něj. "Před chvílí si tvrdil, že už musíš jít." dobírala jsem si ho. "Zkazila jsi to. Ale ano, musím." přikývnul. "Kdy máš čas?" "Nikdy." podotkla jsem. Vyděšeně na mě vytřeštil oči. "Avšak na tebe si ho udělám." Cvrnkla jsem mu do nosu. "To bych prosil." zamračil se. "Ale no tak, nezlob se na mě." Tvářil se uraženě. "Uckere, srdíčko, nechci, aby ses na mě hněval." žadonila jsem. "To bych nedokázal." povolil nakonec a usmál se na mě. "Musím jít." Políbil mě nejprve na čelo a potom na rty. "Mohla bys mi vrátit tu košili?" požádal mě. "Já nevím, nemohla bych si ji nechat?" zazubila jsem se. "A já mám jít nahý?" usmál se. "Tak na to zapomeň!" okřikla jsem ho a Ucker se rozesmál. Sundala jsem si košili a rychle na sebe natáhla župan. "Tady." podala jsem mu košili a zašklebila jsem se. "Děkuji." usmál se na mě a vzal si ji ode mě. Nakonec vstal z postele a spěšně se znovu obléknul. I já se postavila. "Ani jsi nesnídal." obvinila jsem ho. "Ne, ale byl jsem s tebou." "Jsem hrozná hostitelka." postěžovala jsem si. "Můj názor je, že jsi perfektní ve všech ohledech. I jako hostitelka." Přešel ke mně a objal mě. "Vážně?" zeptala jsem se nesměle se skromným úsměvem. "Ano, jsi úžasná." zopakoval a políbil mě. "Tak to je fajn. Já si zase myslím, že skvělý jsi ty." podotkla jsem a pohladila ho po tváři. "Prima." odtáhnul se ode mě a zamířil do chodby. Šla jsem mu v patách. "Chci tě brzy vidět." Otočil se ke mně a výstražně zvedl prst. "Dobře, beru to na vědomí." usmála jsem se na něj. "Budu se těšit." "Já víc." protestovala jsem. Přiložil mi prst na rty. "To nemůžeš vědět. A já se budu těšit mnohem víc." "Budeme se těšit stejně?" Přimhouřil oči. "Dobře, tak tedy stejně." přikývnul nakonec. "Měj se krásně, princezno." "I ty, ahoj." "Ahoj." Políbil mě na rozloučenou a otevřel dveře. Vyšel ven a došel až ke svému autu. Stála jsem ve dveřích a zoufale a bezmocně jsem se za ním dívala. Než nastoupil, ještě se ohlédnul a zamával mi. I já zvedla ruku, abych mu zamávala. Nešťasně jsem sledovala, jak si sedá za volant, startuje auto a následně odjíždí. Někde ve mně se něco zlomilo a já se vrátila do domu. Náhle jsem neměla na nic chuť. Toužila jsem jen po jednom. Znovu mít vedle sebe Uckera. Ale to momentálně bylo nemožné. Vyběhla jsem do ložnice a ustlala postel. Pak jsem se zavřela do koupelny a začala s ranní hygienou. Vyšla jsem až po hodné chvíli Oblékla jsem se a vydala se do kuchyně. Rozhodla jsem se zatratit smutek a raději si dát něco k snědku. Jenže jakmile jsem procházela obývákem, zahlédla jsem pomerančový džus i lupínky, ke kterým jsme se včera s Uckerem vůbec nedostali. Sevřel se mi žaludek. Překonala jsem to a posbírala věci. Odnesla jsem je do kuchyně a začala jsem si chystat snídani.
"Dulce moje krásná, slyšela jsem, že Anahí a Alfonso Herrera se vzali. Co je na tom pravdy?" zeptala se mě jedna z mých nynějších kolegyní. "Ano, slyšela jsi správně. Skutečně se vzali. Už týden jsou manželé. Momentálně si užívají líbánky v Evropě." "Byla jsi na svatbě?" "Ano, byla jsem svědek." přiznala jsem. Nechtěla jsem přemýšlet o tom, co se stalo před týdnem. "Potkala jsi se tam se zbytkem RBD?" "Ano, samozřejmě, byli jsme tam všichni. I naši kolegové z Rebelde a RBD La Familia. A samozřejmě jejich nynější kolegové. A rodina, přátelé,… Proč se mě na to ptáš?" "Kdo byl druhý svědek, znám ho?" "Myslím, že osobně ne. Ale určitě jsi o něm slyšela. Ucker byl také svědkem. Christopher Uckermann." odpověděla jsem tiše a upila jsem ze sklenice trochu vína. Sklopila jsem zrak z tváře své přítelkyně. Ta na mě upřela zkoumavý pohled, ale na víc se mě na toto téma neptala. Raději jsem změnila téma. "Tenhle večírek je pěkně naplánovaný, nemyslíš?" otázala jsem se a otočila jsem se. A náhle jsem ho zahlédla. Tedy zahlédla jsem někoho jemu podobného. Nebyla jsem si jistá, byl-li to opravdu on.

A nyní je to opět na Vás. Koho Dulce zahlédla? Jsem zvědavá, kterou z možností si vyberete. Nezapomeňte hlasovat v anketě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Osoba, kterou Dulce zahlédla byl...

Konec A - Někdo podobný Uckerovi
Konec B - Ucker

Komentáře

1 Rebels Rebels | 29. srpna 2011 v 11:26 | Reagovat

Nádherná úžasná časť :D :D  Rýchlo pokračko :D :D

2 rebelka rebelka | 29. srpna 2011 v 12:33 | Reagovat

úžasne, krásne, super :D rýchlo pokračovanie, neviem sa dočkať..:D

3 vondy vondy | 29. srpna 2011 v 14:44 | Reagovat

waw, nádherné, pokračovanie! :-)  :-)

4 Saší* Saší* | Web | 29. srpna 2011 v 15:58 | Reagovat

Ahoj nechceš k tým poviedkám aj knižky? .. Ukážky nájdeš na blogu v rubrike FanFictions:)

5 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 18:26 | Reagovat

je to krááááááááááááááááása prosííím pokračovanie :-)

6 Paula Paula | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 18:48 | Reagovat

woow nádherné :D ... je už nad slnko jasné,že vyhral Ucker :D

7 aanyy54 aanyy54 | 29. srpna 2011 v 21:37 | Reagovat

rýchlo pokračovanie :D  :D  :D je to nádherné

8 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 3. září 2011 v 11:28 | Reagovat

Nádhera.....už sa teším na pokračovanie! Toľko toho teraz musím po tej mesačnej pauze dočítať! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama