Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XXIX. Cesta

2. srpna 2011 v 11:00 | Very |  RBD
Ahoj, nějak zapomínáte do komentářů připsat, kterou povídku yste chtěli jako další a proto dnes přidávám RBD. Pokud se mi podaří, mohla bych přidat ještě jednu kapitolu k Dulce María, ale záleží na Vás, jakou povídku zítra a ve čtvrtek. Potom už musím kapitoly přednastavit. Mrzí mě, že zase budu pryč, ale na druhou stranu, kdo by se netěšil na sluncem vyhřátou pláž a tyrksovou hladinu moře (legrace bude, když to bude vypadat úplně jinak Smějící se)? Doufám, že se Vám i tato kapitola bude líbit a budete psát komentáře s názory. Mějte se. Vaše Very. Mrkající




Kapitola XXIX. Cesta
A náhle začali všichni tleskat. Uvědomila jsem si, že pianista již dohrál a tím představení definitivně skončilo. Odtrhla jsem zrak od Uckera a pustila jsem jeho ruku. Následně jsme oba začali tleskat. Po chvíli se všichni začali zvedat a připravovat k odchodu. Pomalu jsem se postavila i já s Uckerem. Vydala jsem se do šatny, ale Ucker mě zadržel. Chytil mě za paži a přitáhl k sobě. Překvapeně jsem se ohlédla. "Počkej tady na mě." sladce se usmál a něžně mě políbil. Doprovodil mě k jednomu z mnoha křesel a vzápětí odešel. Ani jsem se nenadála a již byl zpět i s našimi věcmi. Vyskočila jsem na nohy a šla mu vstříc. "Děkuji." usmála jsem se, jakmile mi podal kabelku. Taktéž s úsměvem mě objal kolem pasu a vyrazili jsme ven z divadla. Venku foukal vítr, sice mírný, ale poměrně chladný. Začala mi být zima. Roztřásla jsem se a ruce jsem si založila na prsou. Uckerovi okamžitě svitlo a začal si sundávat sako. "Dul, počkej, je ti zima! Tady máš, obleč si ho!" "Ale teď zmrzneš!" "Neboj se, nezrmznu! To z tebe se mi tady za chvilku stane rampouch!" usmál se na mě, zatímco mi přes ramena přehodil sako. "Díky." zamumlala jsem tedy. Vzápětí mě opět objal kolem pasu a já udělala totéž s tím rozdílem, že jsem mu hlavu položila na hrudník. Cítila jsem, že na pár vteřin položil své rty na temeno mé hlavy. Krásně jsem se usmála a nechala se vést uličkou. "Projdeme se ještě parkem, nebo je ti až příliš velká zima?" "Ne, ne, ráda se projdu." usměvavě jsem na něj pohlédla. Opětoval můj pohled, trošku pevněji mě objal a zamířili jsme k nedalekému parku.
Tiše jsme procházeli potemnělým parkem a vychutnávali si romantickou atmosféru. Nad námi zářily hvězdy, jež občas probleskly mezi korunami strom, které se téměř dotýkaly. Ticho přerušil ař Ucker: "Líbí se ti to?" Věděla jsem, že na mě upírá zrak, proto jsem se na něj podívala. "Moc." odpověděla jsem popravdě. Ucker se krásně usmál a následně mě úžasně políbil. Potom jsme pokračovali v cestě. "Promiňte, prosím vás!" náhle na nás někdo zavolal. Oba zároveň jsme se ohlédli a pak i otočili. "Přejete si?" otázal se Ucker. "Mohli byste nás vyfotit?" odpověděl neznámý otázkou a ukázal někam za sebe. "Samozřejmě." přikývl Ucker. "Běž, počkám tady." usmála jsem se na něj. Poodešel jen pár kroků. Nějaká žena mu podala fotoaparát. Věděla jsem, že je to bezdůvodné, ale i přesto jsem začala žárlit. Blázne!!! Zakroutila jsem hlavou a zasmála jsem se sama sobě.
UCKER
Zaslechl jsem Dulcein zvonivý smích, ale neměl jsem ponětí, čemu se směje. "Děkujeme." poděkoval mi mladý pár a přebral si ode mě fotoaparát. "Za málo." odvětil jsem s úsměvem a už jsem mířil ke krásné Dul čekající opodál. Vítr způsoboval, že se jí šaty omotávaly kolem nohou a obepínaly její ladné křivky. Odhrnula si pramínek vlasů, který ji spadl do obličeje. "Čemu jsi se smála, drahá?" "Ale ničemu. Jen mě tak něco napadlo…" vyhýbavě se usmála a objala mě. "Prozraď mi to." žadonil jsem. "E-e." zakroutila hlavou s šibalským úsměvem a k mému úžasu nastavila rty k políbení. Ani na chvilku jsem nezaváhal a už jsem měl rty přitisknuté k jejím. Odtáhl jsem se a zkoumavě se na ni zadíval. Nádherně se usmívala. "Proč mi to nechceš říct?" "Protože si to nezasloužíš." "Nezasloužím?" Souhlasně přikývla. "A jak bych si to mohl zasloužit?" Záhadně pokrčila rameny a kousla se do rtu. Oči jí jiskřily a stále se hezky usmívala. Nemohl jsem uvěřit, že se mnou flirtuje!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 2. srpna 2011 v 13:09 | Reagovat

krááááááááááása nádhera wauuuuuu je to úžasne prosíííííííím pokračko :-)

2 Paula Paula | E-mail | Web | 2. srpna 2011 v 13:47 | Reagovat

nádherné a zase v tom najlepšom skončila ja by ju prerazila :D

3 aanyy54 aanyy54 | 2. srpna 2011 v 15:06 | Reagovat

super je to úžasné :D  :D  :D nemôžem sa dočkat pokračovania

4 Dul1604 Dul1604 | 4. srpna 2011 v 20:43 | Reagovat

super ako vždy nádherné a napínavé prosím pokračko :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama