Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XXXII. Sladká odměna

17. srpna 2011 v 11:00 | Very |  RBD
Dnes už bych se sice měla dostat na počítač, ale protože si nikdy ničím nemůžu být jistá, přednastavila jsem článek i na dnešek. Tentokráte je to pokračování k povídce RBD. Napište mi, prosím, Vaše názory na tento díl. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XXXII. Sladká odměna
Na talíři se skvěla čokoládová pěna s vanilkovou zmrzlinou a nakrájenými čerstvými jahodami, které byly na talíři rozložené ve tvaru srdíčka. Otočila jsem hlavu, abych se mohla podívat na Uckera. Všimla jsem si, že mě pozoruje. "Díky." "Nemáš zač." Usmál se. "Ale mám." Jako poděkování jsem ho políbila. Bez zaváhání polibky opětoval. Když jsme se od sebe konečně odtáhli, krásně jsme se na sebe usmáli. "Jsem zvědavý, jak ti bude chutnat toto…" "Sladké já ráda, takže určitě bude." odvětila jsem a pohladila ho po tváři. "Ochutnej, prosím." požádal mě. Aniž by ze mě spustil zrak, přisunula jsem si moučník a ochutnala. Překvapilo mě, jak velmi je dobrý. "Wow, to je vynikající. Božínku, tohle budeš muset dělat častěji, mňam!" Okamžitě jsem se s vervou vrhla na talíř. Ucker se jen usmíval. Po chvíli jsem se zarazila. Zčervenala jsem. "Nedívej se tak na mě! Ty nebudeš jíst? Běž se soustředit na svůj talíř. Jinak ti to sním!!!" Stále mě pozoroval při jídle. "Podívej, je to strašně dobré a pokud to nesníš dříve, než já, nebudeš mít nic." Sladce jsem se na něj usmála. Potom jsem trošku nabrala a otočila se k němu. "Zkus a uvidíš. Nebudeš moct přestat." Nedůvěřivě se na mě podíval, ale ochutnal. "Není to špatné." poznamenal. "Není to špatné?!" vyjekla jsem a jemně ho uhodila do ramene. "Je to výborné, ty lháři!!!" Začal se smát. "Dobře, je to dobré." Podezřívavě jsem se na něj podívala. "Opravdu jsi to dělal ty?" "S kuchařkou. Měla bys vidět, jak to vypadalo v kuchyni. Ten úklid potom zabral nejvíce času!" Zasmála jsem se. "Uckere, myslím to vážně, běž už jíst. Honem!" popohnala jsem ho a k mé spokojenosti se konečně zvedl a posadil na své místo naproti mně.

Pomohla jsem Uckerovi odnést nádobí do kuchyně, ale když jsem chtěla začít sklízet ze stolu, zadržel mě. "Nech to tak, uklidíme to později. A pojď dovnitř. Je tady chladno." Chytil mě za ruku a odvedl do obýváku. "Co kdybychom se podívali na nějaký film?" nadhodil otázku. Radostně jsem zatleskala rukama. "Ano, to je skvělý nápad." A pak mi na mysl přišla ta trapná otázka… "Ehm, Uckere, předpokládám, že tady mám přespat…" Počkala jsem, až přikývne a pak jsem s rudými tvářemi pokračovala. "Ráda bych se převlékla z těchhle šatů, ale nemám ani pyžamo, ani osušku, ani nic!" Ucker s úsměvem přikývnul na znak, že pochopil, co se mu snažím sdělit. "Počkej chviličku, ano?" Přikývla jsem a posadila jsem se na sedačku. Ucker někam odešel a za malou chvilku se ozvalo volání: "Dul?! Mohla bys sem na moment přijít?" Srdce se mi sevřelo. Spěšně a trochu vystrašeně jsem se zvedla a běžela jsem za hlasem. Co se stalo? "Uckere?! Uckere, kde jsi?" křičela jsem a rozhlížela se po ložnici. "Tady." vykoukl s koupelny s nádherným úsměvem. Úlevně jsem vydechla a šla za ním. "Vylekal jsi mě, když jsi mě zavolal!" vyčetla jsem mu a objala ho. "Promiň, to jsem nechtěl. Ale řekni mi, proč si se bála?" Ucker mě hladil po vlasech. "Nevím, když si zavolal, zdálo se mi… Já vážně nevím, myslela jsem, že se ti třeba udělalo špatně." Zastyděla jsem se a tak jsem sklonila hlavu a snažila se zbavit ruměnce ve tváři. "Bála jsi se o mě?!" V jeho hlase bylo slyšet pobavení, ale ne jen to. Zdálo se, že ho potěšilo zjištění, že bych se o něj mohla strachovat. "Jistěže jsem se o tebe bála!" Obdařila jsem ho uraženým pohledem. K mému překvapení mi dal spokojenou pusu na čelo a tím si mě trošku usmířil. "Tak proč jsi mě volal?" položila jsem mu otázku, která mi celou dobu vrtala hlavou. Ukázal na skříňku. Byla na ní osuška a Uckerova košile. "Díky." zamumlala jsem s úsměvem. "Nemáš zač. Nechám tě tady, abys ses mohla v klidu okoupat. Počkám vedle." ukázal do ložnice a odešel. Pečlivě za sebou zavřel dveře.

Vystrčila jsem hlavu z koupelny. "Chrisi, můžeš pro mě ještě něco udělat?"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 17. srpna 2011 v 11:09 | Reagovat

nádherné.. rýchlo pokračovanie..prosím..:-)

2 vondy-world vondy-world | Web | 17. srpna 2011 v 12:22 | Reagovat

krasne prosim pokracko este dnes plss :-)

3 Rebels Rebels | 17. srpna 2011 v 12:34 | Reagovat

Nádherné rýchlo pokračko :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama