Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Těžké rozhodnutí - Část II.

23. srpna 2011 v 21:00 | Very |  Jednorázové povídky
Také si dáme druhou část povídky pro culku36. Doufám, že i ta se culce36 i Vám bude líbit. Jsem si jistá, že nějaká hloupá povídka není nejlepší dárek, jaký jsi dostala k narozeninám. Ale jsem ráda, že tě povídka potěšila. Stejně tak i Paula. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Těžké rozhodnutí
Druhá část
UCKER
Zrazu sa Dul zdvihla a čoraz viac sa mi vzďaľovala, až sa mi nakoniec stratila z dohľadu a zmizla za múrmi hotela. Ale prečo odišla? No možno to bolo aj lepšie, pretože aj tak všetkým zajtra oznámim, že odchádzam, a keby sa medzi nami stalo niečo viac, tak by to všetko pokazilo a potom naozaj netuším, čo by som robil. Ešte chvíľku som tam sedel a rozmýšľal, no napokon som aj ja odišiel rovno do svojej izby. Tam som si ľahol, no nedalo sa mi zaspať. Stále som myšlienkami blúdil k dnešným bozkom, ktoré mi darovala Dul. Nemohol som na ňu prestať myslieť. Moju myseľ tvorili len jej dotyky, bozky, pohľady ... Skrátka ju milujem! Milujem ju a to sa nikdy nezmení. Obě ruce jsem sevřel v pěsti a vztekle jimi praštil do peřin. "Dost, už na ni nemysli. Spi, Christophere, vyžeň si ji z hlavy a spi. Okamžitě!!!" okřiknul jsem se nahlas, ale navzdory svým slovům jsem vstal a opět vyšel na chodbu.
DULCE
Po chvíli jsem se zvedla a otřela si oči. Začala jsem pochodovat po ložnici a snažila se přemluvit sebe sama, ať si znovu lehnu do postele a spím. Pokoušela jsem se překonat touhu rozběhnout se zpět na terasu a zjistit, jestli tam Ucker ještě sedí. Jenže nevyhrála jsem. Když jsem vletěla do pokoje, ani jsem se neobtěžovala sundat si mikinu a šortky, takže teď jsem se tím nemusela zabývat. Otevřela jsem dveře na chodbu a koho nevidím? "Uckere." zašeptala jsem udiveně. Vyšla jsem ven a zavřela za sebou dveře. Ještě před chvílí rázoval po chodbě sem a tam, sem a tam, ale když zaslechl můj tichý vzdych okamžitě se zastavil. Přišel ke mně, ale nic neřekl. Jen se na mě zvláštně díval. Polknula jsem a položila mu otázku. "Dosud jsi byl na terase?" optala jsem se tiše. Zakroutil hlavou v odpověď. Neovládla som sa a vrhla sa mu do náručia. Najprv sme tam len tak stáli v objatí, no neskôr som sa od neho trocha odtiahla a vtisla mu na pery ten najsladší bozk, aký som mu kedy dala. On neváhal a môj bozk mi opätoval. Neskôr ma zdvihol na ruky a niekam ma niesol, no vtedy som sa tým nezaoberala. Nezaujímalo ma to. Zaujímalo ma len to, že som v Uckerovom náručí a že on mi moje bozky opätuje. Zrazu sa zaklapli dvere. Odtrhla som sa od Uckera a vyplašene som sa obzerala okolo seba. "Dul, srdiečko, kľud. Neboj sa." začal sa mi prihovárať. Normálne ma to aj ukľudnilo a opäť sme sa na seba "vrhli". Postupne sme sa presúvali a zrazu som pod sebou ucítila niečo mäkké. Bola to posteľ a ja som ležala na perine. Zrazu sa na mne ocitol aj Ucker. Ani som sama nevedela, čo robím, no pokračovala som spolu s Uckerom tam, kde sme prestali. Pomaly mi dal dole mikinu a jeho ruky presúval po celom mojom tele. Náhle nebylo nic jiného, než já a Ucker. Nebyla skupina, nebyla sláva, žádní zpěváci, žádní novináři. Žádný strach a neštěstí. Žádné myšlenky. Jen to, co se mezi námi právě odehrávalo. Jen obyčejná Dul s obyčejným Uckerem. Prostě jen dva lidi, kteří se měli rádi.
Po probuzení jsem si okamžitě uvědomila, že nejsem ve svém pokoji a už vůbec ne ve své posteli. Vybavilo se mi, co se stalo a na tváři se mi objevil spokojený úsměv. Ale štěstí bývá vrtkavé a každý sen jednou končí. Otočila jsem se na posteli a zjistila, že Ucker tady není. Okamžitě jsem se posadila. Úsměv mi zmizel ze rtů a nahradil ho vystrašený výraz. "Uckere?" zavolala jsem, ale nikdo se neozval. Přestože jsem nechtěla, rozplakala jsem se. Ale za pár vteřin se otevřely dveře. "Dul, co se stalo?" Ve chvíli seděl vedle mě. Na noční stolek odložil tác se snídani. Pevně jsem ho objala kolem krku. "Myslela jsem, že jsi odešel a nechal mě tady. Že lituješ." "To bych neudělal. Myslel jsem, že budeš mít hlad." "Jsem tak hloupá." špitla jsem, aniž bych se od něj odtáhla. "Nejsi, ty můj zářivý plamínku." oponoval mi a pohladil ma po vlasoch. Pomaly sa však odo mňa odtiahol. "Tak poď, dáme si raňajky v posteli, čo ty na to?" navrhol mi a šibalsky sa usmial. "Dobre." prikývla som a zasmiala sa na ňom. Spravila som mu pri mne miesto, aby si mohol sadnúť, a tak aj urobil. Vzal si na kolená tácku s raňajkami a pomaly sme sa začali kŕmiť ako také malé deti.
Keď sa nám konečne podarilo doraňajkovať, spomenula som si na dnešné stretnutie. "Ucker, koľko je hodín?" ustráchane som sa ho spýtala. On hneď z vrecka nohavíc vytiahol svoj mobil a oznámil mi to. "Pol jednej, prečo?" nechápavo sa ma spýtal. Razom som bola na nohách a začala som sa obliekať. "Hej, Dul, čo sa deje? Srdiečko, povedz mi to, prosím ťa." začal na mňa naliehať. Tak on asi zabudol, a pravdepodobne by som zabudla aj ja, keby som sa na chvíľku neodtrhla od neho. "Ty si asi zabudol, však? Dnes si si zavolal celú RBD a chceš nám niečo povedať. Čo to vlastne je?"
UCKER
"Ty jsi asi zapomněl, že ano? Na dnes jsi pozval celou RBD a chceš nám něco říct. Co vlastně?" zeptala se mě Dulce a mě zatrnulo. Nedokázal jsem se jí podívat do očí a tak jsem sklonil hlavu. Uckere, ty pitomče, co jsi to provedl? To jsem zvědavý, jak se ti teď bude odcházet. Nejen, že sis ji pustil k srdci, ale potom… Pěkně se ti dostala pod kůži, jen co je pravda a ty jsi tomu teď nasadil korunu. "Nesmíš se na mě zlobit, ale řeknu ti to ve stejnou dobu, jako ostatním, ano?" Přišla ke mně a sedla si na kraj postele. Natáhla se ke mně a něžně mě políbila. "Na tebe bych se zlobit nemohla." krásně se na mě usmívala a mě to nedalo, musel jsem ji znovu políbit a opětovat její úsměv. Když jsem se od ní odtáhnul, rozesmála se. "Čemu se směješ?" "Ničemu. Jen mě tak napadlo, jak asi projdu tou chodbou plnou lidí v noční košili. Média se budou bavit. Dulce María jde v noční košili od Christophera Uckermanna. O půl jedné." I já se musel usmát. "A taky jsem si představila tváře našich přátel, kdyby nás tady nachytali." "No to máš pravdu." súhlasil som s ňou. "Tak čo spravíme?" spýtal som sa jej. "No vieš, o niečom by som aj vedela." šibalsky sa usmiala.
DULCE
"A o čom, srdiečko?" pohladil ma po tvári. "Že ty by si mohol vyjsť von sa pozrieť, či tam niekto je, a ak nie, tak ma zavoláš a ja rýchlo prebehnem do svojej izby, čo ty na to?" vysypala som to zo seba ako abecedu. Bola som na to neskutočne pyšná. "A ohľadom našich priateľov ... nepovedzme im zatiaľ nič, nech na to prídu sami, čo ty na to?" šibalsky som sa usmiala. "Tak dobre. Súhlasím s oboma návrhmi." Ešte mi daroval jeden bozk na pery a potom už šiel zistiť situáciu vonku na chodbe, no o pár sekúnd bol naspäť. Ja som sa zatiaľ za ten čas stihla obliecť. "Vzduch čistý." zahlásil mi, len čo ku mne pribehol. "Tak dobre, idem." Chytila som ho za ruku a ťahala za sebou, aby som sa s ním ešte pri dverách rozlúčila. Otvorila som dvere a vykukla von, či tam naozaj nik nie je. A po nikom ani stopy. To mám ale šťastie. Otočila som sa ku Uckerovi, dala mu posledný bozk, zamávala mu a vošla do svojej izby. Šťastně jsem skočila na postel. Hlavou mi vířila jen dvě slova. Ucker. MŮJ Ucker. Šťastně jsem se usmívala. Otočila jsem se na záda a hleděla do stropu. Jenže v krvi jsem měla takové množství štěstí, že jsem už nevydržela jen tak ležet. Vyskočila jsem z postele a začala jsem jančit. Poskakovala jsem po celé místnosti a vesele vřískala. Málem jsem se přerazila o židli. Celá zadýchaná jsem nakonec došla k šatníku a vytáhla si jednoduchý top a černou volánkovou sukni. Rozběhla jsem se do koupelny. Spěšně jsem se okoupala, oblékla, namalovala. Už už jsem chtěla vyrazit z pokoje a zamířit k Uckerovi, když jsem si uvědomila, že jsem bosa. "Ach ty trdlo, ty jsi zamilovaná až po uši. Úplně ti to zatemňuje mozek. Být to na tobě, necháš si tady i hlavu!" zahuhňala jsem si jako poblázněná puberťačka. Nějak jsem se necítila na dospělou. Bylo to, jako kdybych byla poprvé zamilovaná. Ano, poprvé jsem zamilovaná doopravdy.
Zaklopala som a vo dverách sa hneď objavila natešená Any. Veď niet divu, po boku nášho Poncha musí byť len a len šťastná. Nesmie plakať ani smútiť. "Ahoj Any." pozdravila som ju a následne sme sa objali. "Ahoj Dul. Už čakáme len na teba. Poď." začala ma ťahať za ruku až do obývačky. Tam už, ako mi Any povedala, sedeli všetci vrátane Uckera. Môjho krásneho Uckera. Keď sme si s Any sadli, Ucker začal hovoriť. "Viete, nehovorí sa mi to naozaj ľahko, ale dôvod, pre ktorý som vás sem zavolal, je naozaj veľmi vážny. Chcem vám oznámiť niečo dôležité a nechcem chodiť okolo horúcej kaše, tak vám to poviem rovno. Odchádzam z RBD." Úsmev mi razom zmizol z tváre a to určite aj ostatným v miestnosti, no tým som sa momentálne nezaoberala. Pozrela som po ňom ako po dákom výjave a niekde v kútiku duše dúfala, že je to len sen a že sa čo chvíľa zobudím, no nie. Bola to krutá realita. "Ty hlupák, čo ti to napadlo?" začala som po ňom vrieskať a razom som vstala zo sedačky. "Cože? Řekl jsi, že neodejdeš!" zaječela jsem a snažila se udržet slzy. I Ucker se postavil a přišel až ke mně. "Ne, Dulce, řekl jsem, že se nemáš bát. Ne, že neodejdu." Měla jsem chuť mu natřískat. Ten parchant mě využil. "Takže sis chtěl prostě jen užít, ano? Rozptýlení na jednu noc, co to je? Vždyť je to jedno, já odcházím. A ona odpustí a brzy zapomene!" ječela jsem. "Ne, Dul, takhle to není." Ostatní nás nechápavě pozorovali, ale jsem si jistá, že po těchto mých slovech jim docvaklo. "A jak to tedy je?!" "Můžeme se do toho vložit?" zeptal se Poncho. "Ne!" zařvali jsme já i Ucker současně. "Hm, alespoň na něčem se shodneme!" "Dulce, nech si to vysvětlit, prosím tě." "Ne, nic nechci slyšet. Ty hnusný potkane. Bože můj, já jsem ale pitomá, pitomá, pitomá!!! Proč jsem ti věřila? Co jsem si myslela? Že ses do mě zamiloval? Já jsem taková hloupá naivní husa!" Nevěděla jsem, mám-li se zlobit na něj, nebo na sebe. Začala jsem ho pěstmi bušit do hrudi. Ale víc to bolelo mě, než jeho. Ďalej som to tam už nemohla vydržať. Tá atmosféra bola až príliš napätá. Rýchlo som vybehla z izby a utekala do tej mojej. Ucker mi bol v pätách, no nestihol ma už dobehnúť. Búchal mi na dvere, žiadal ma, aby som otvorila, no ja som to neurobila. Zvalila som sa na posteľ a vypustila zo seba všetky emócie prostredníctvom sĺz, ktoré som sa tak veľmi pokúšala zadržať, keď som sa s ním hádala.
UCKER
Dul sa zrazu zvrtla a niekam začala utekať. Určite šla preč, tak som sa rýchlo rozbehol za ňou, no už sa mi ju, nanešťastie, nepodarilo zastaviť. Búchal som jej na dvere, vravel, nech mi otvorí že sa s ňou chcem porozprávať, no ona nič. Nevydala žiadnu odozvu. Len dúfam, že si nechce nejako ublížiť. Po pätnástich minútach búchania jej na dvere som to vzdal, otočil sa a pobral sa naspäť do svojej izby. Hneď čo sa za mnou zabuchli dvere, všetci z RBD (okrem Dul) stáli v pozore a čakali, že im vysvetlím celú situáciu. "Ucker." začala Any. "Čo je na tom pravdy, že si sa vyspal s Dul?" opatrne sa ma spýtala, no ja už som mal všetkého plné zuby, ale aj napriek tomu som jej odpovedal, pretože, koniec koncov, sú to naši priatelia a členovia kapely tak majú právo to vedieť.
DULCE
Natáhla jsem se k nočnímu stolku, kde jsem měla fotky každého člena RBD. Vzala jsem Uckerovu a začala jsem na ni vřískat. "Nenávidím tě, Uckere, nenávidím. Myslel sis, že když to bude jedna noc, nic se nestane? Zvlášť když jdeš pryč? Nenapadlo tě, že mě k tomu vedlo něco jiného, než touha? Bože, to jsi tak slepý a opravdu sis nevšiml, jak moc tě miluji? Uckere, jsi hnusný zrádce, nesnáším tě, nesnáším! Jak jsi mi to mohl udělat? Proč? Vážně sis myslel, že když jdeš pryč, všechno bude snazší? Nechci tě vidět. Už nikdy. Na druhou stranu to stále nevysvětluje chování na koncertech. Před fanoušky mi pusu dát nechceš a pak se mnou s klidným srdcem strávíš celou noc! Ale i přesto nechci, abys odešel!" Po tvářích mi stékaly slzy. Roztrhala jsem fotografii a její kousíčky rozházela po posteli. Zase se ozvalo klepání. "Dul? To jsme my, May a Any, pustíš nás?" Váhavě jsem došla až ke dveřím a hned jsem jim skočila okolo krku a rozvzlykala se ještě hlasitěji. Z protějšího pokoje na mě hleděl Ucker. Věnovala jsem mu nenávistný a naneštěstí taky ubrečený pohled a i s děvčaty jsem se spěšně zavřela do svého pokoje. Došli sme až do mojej spálne a tam ma dievčatá usadili na posteľ. "Tak Dul začni rozprávať. Dostaň to zo seba." začala ma povzbudzovať May a popritom ma obe objímali. "Ja ... ja nemôžem." rozplakala som sa ešte viac. "Dul, my dobre vieme, čo sa stalo." pridala sa do rozhovoru Any. "Ale rozmýšľala si nad tým, že Ucker si to mohol rozmyslieť? Zvažovala si aj tú možnosť?" starostlivo sa na mňa zahľadela. Pozrela som sa na ňu uplakanými očami. Pokrútila som hlavou. "Tak vidíš." povedala mi Any. "On si to nerozmyslel. Len ma hnusne využil." stále som krútila hlavou a plakala. "Ale Dul, to predsa tak nie je." pridala sa May. "Tak ako to potom je?" vstala som a začala po nich kričať. "Dul, no tak, upokoj sa." snažila sa ma utešiť Any, no na mňa to nezaberalo. "Neupokojím sa! A ak ste sem prišli len na to, aby ste obraňovali toho ... toho ... idiota, tak môžete odísť." ukázala som rukou na dvere. "My nikam nejdeme, pokiaľ ti to všetko nevysvetlíme pekne poporiadku. Nechceme, aby si sa trápila." ozvala sa May. "May, je mi to líto, ale já nic nechci slyšet. Prosím. Rozmyslela jsem si to. Chci být sama. Běžte pryč, prosím!" žadonila jsem a znovu se svalila na postel. Tvář jsem zabořila do polštáře a bulila. "May, pojď, to nemá smysl. Když se chce trápit, ten náš truhlík, tak ať to udělá. Ona si uvědomí, že by bylo záhodno vyslechnout si i pokračování. Takhle nikdy nebude šťastná. Když nechce bojovat za toho, koho miluje. Víš, když nebrání svou životní lásku, co by dělala s pouhými kamarádkami. Dul, ale pak za námi nechoď, až ti Ucker odejde. Až si to znovu rozmyslí a bude chtít znovu odjet, dobře?" řekla Any a táhla May z pokoje. "Cože?" Rázem jsem se zvedla, ale už bylo pozdě. Už byly pryč. Posadila jsem se na posteli a zvažovala jsem možnost přeslechnutí. Vážně Any řekla, až si to znovu rozmyslí a bude chtít znovu odjet? Znovu rozmyslí? Znovu odjet? To znamená, že… Ne, ne, to je hloupost, určitě jsem jen špatně slyšela. Ale co když ne?! Razom som bola na nohách. Vstala som z postele a utekala ku dverám od mojej izby. Roztvorila som ich a za nimi stál Ucker. Chcela som ich hneď zatvoriť, no nezmohla som sa ani na jeden jediný pohyb. Všetko svalstvo akoby mi naraz ochablo a ja som stratila všetku moju silu. Chcela som len jediné - ísť za Any a May, nech mi vysvetlia to, čo mi práve pred malou chvíľkou povedali. No nemohla som sa ani pohnúť. Len som tam tak stála a nemo na neho hľadela, tak ako on hľadel na mňa. Potriasla som hlavou a razom som sa spamätala. Vyšla som von a zavrela dvere na mojej izbe. Ucker sa trošku vzdialil, ale asi len o jeden krok. "Dul, potrebujem sa s tebou porozprávať. Prosím ťa, vypočuj ma." začal na mňa naliehať. No ja som ho hneď odbila. "Ja sa s tebou nemám o čom baviť. A teraz ma nechaj tak, mám už niečo iné a nemám čas sa baviť s tebou." odvrkla som mu. Bola som si viac než istá, že tieto slová pre neho boli ako studená sprcha, ktorú dostal od dievčaťa po takej krásnej a najmä vášnivej noci, no inak som jednať nemohla, pretože som mala stále svoje myšlienky neusporiadané a potrebovala som vedieť pravdu, ktorú mi začali naznačovať Any a May. "Nechci, abys ses pravdu dozvěděla od nich!" zavolal na mě, když jsem zamířila k pokojům Any a May. Zastavila jsem se, ale neotočila. "A co bys ještě nechtěl?" optala jsem se sarkasticky. Ale on mi i přesto začal odpovídat. "Abys na mě zanevřela. Abys zapomněla na mě i na všechno, co se mezi námi stalo. Abys mě přestala milovat." "Nemiluju tě." odsekla jsem stále zády k němu. "Nesnaž se to popřít. Kdybys mě nemilovala, nezareagovala bys tak. Neutekla bys a neplakala tolik. Vím toho víc, než ony, nech si to vysvětlit ode mě, prosím." Unaveně jsem se otočila. "Víš, co je zvláštní? Tolik věcí nechceš, ale odejít a opustit nejen mě, ale i zbytek RBD chceš." Ve vteřině byl u mě. Chytil mě za paže. Pokusila jsem se mu vykroutit, ale nepodařilo se. "Kdybys mi neskočila do řeči, když jsem dořekl větu, mohla bys toho vědět mnohem více. Třeba i to, co už vědí i ostatní. To, co nechceš slyšet. Ale proč?" "Á, pán chytráčik opäť zasahuje. Tak fajn. Keď si tak chytrý, povedz mi, ako ťa mohlo napadnúť vyspať sa so mnou a potom mi len tak povedať, že odchádzaš! Ty si myslíš, že ja som dáka ľahká žena na jednu noc?" teraz som už kričala, takže nás určite museli počuť všetci z RBD. "Dul, nebudeme to riešiť tu. Tu nás všetci počujú. Poď." začal ma ťahať za ruku do svojej izby. Nebránila som sa, aj keď som vedela, že by som mala. Ako náhle sa za nami zavreli dvere, spustila som. "Tak čo chceš riešiť také vážne, že to nemôžeme vyriešiť na chodbe? Popravde, táto izba mi naháňa hrôzu a znechutenie." osopila som sa naňho. "Dul, buď prosím ťa aspoň na pár minút ticho, dobre?" poprosil ma a hodil na mňa tie jeho typické psie očká. Keď som nič nehovorila, pochopil, že môže začať rozprávať. "Dul, pre mňa nie si žiadna ľahká žena na jednu noc. Pre mňa si niečo oveľa, oveľa výnimočnejšie. Pre mňa si žena, ktorá vo mne vzbudila city, o ktorých som doposiaľ nevedel. Vzbudila si vo mne lásku, ktorú som ti daroval a prejavil dnes v noci." "Lásku?" bolestně jsem se ušklíbla. "Víš, Uckere, to jsem si taky myslela. A dnes ta snídaně a vůbec všechno… Jenže kdybys mě miloval, nechtěl bys mě opustit. Nikdy. A ne že mi řekneš, že odcházíš. A ještě mi to neřekneš v soukromí! Ne, to ty mě musíš dokonale dostat na kolena. Přede všemi mě ponížit. Abych se rozbrečela a vše vyzradila. Víš, jak je to ponižující vědět, že jsi byl využit na jednu noc a potom odhozen jako staré ponožky?!" Do očí se mi znovu tlačily slzy, ale já jsem nechtěla plakat. Vztekle jsem si otírala tváře. "Vidíš, už zase brečím. Nech mě odejít. Jsem zvědavá, jak se teď budu moct podívat do očí ostatním. Všichni ví, že jsem s tebou spala. Nejradši bych to vrátila a raději se přivázala k posteli, než znovu vylezla na chodbu. Raději bych si vyškrábala oči, než abych tě viděla, jak pochoduješ před mým pokojem. Raději bych…" "Dulce, mlč už! Kdybys mi pořád neskákala do řeči, už jsi mohla všechno vědět!" "Jasné, tak ja mám byť radšej ticho a nevyjadriť to, čo si myslím, ale veľavážený seňor môže všetko, všakže?" odvrkla som mu s rukami v bok. "Už prosím ťa aspoň na chvíľu zmĺkni a prestaň hovoriť do všetkého, čo hovorím ja." skoro až vykríkol. Bolo na ňom vidno, že už má všetkého plné zuby. "Dul, ja nikam neodchádzam." povedal napokon. "Čože?" nechápavo som po ňom pozerala. "Dobre si počula. Nikam nejdem. Neodchádzam z RBD." potvrdil mi svoju výpoveď. Ja som naňho len nemo hľadela. Nemohla som uveriť vlastným ušiam. "Chcel som, aby si sa to dozvedela odo mňa, a nie od Any alebo May. A taktiež, keby si vtedy na mňa hneď nevybehla, dozvedela by si sa to." podišiel ku mne a nadvihol mi bradu. "Dul, neodchádzam, počuješ ma?" znova mi to zopakoval. Ja som len prikývla, neschopná čokoľvek povedať, tobôž urobiť. "Prečo mi nič neodpovedáš?" spýtal sa ma už so strachom. "Neviem čo. Ale v prvom rade chcem vedieť, prečo si sa tak rozhodol." "Protože tě miluju. Už strašně dlouho tě miluju. Chtěl jsem odejít, abych na tebe zapomněl, ale došlo mi, že to nezvládnu, ani kdybychom byli na míle vzdálení. Vždy tě budu milovat. Chtěl jsem tě dostat ze svého srdce i života v domnění, že tak to bude pro nás pro oba lepší. Ale teď už vím, že nechci, abys zmizela z mého života. Chci tě mít u sebe. Pořád. Chci tě objímat. Beztrestně. Chci, abys věděla, co k tobě cítím. A to, co se stalo včera mi dodalo odvahu zamítnout mé původní rozhodnutí. Dovolilo mi to doufat ve tvou přízeň a lásku. Nechci odejít. Ale pokud si přeješ, abych odešel, udělám to. Kvůli tobě udělám cokoliv. Miluji tě a jsem si jist, že ty miluješ mě. Ale chci to slyšet od tebe. A nikdo mě už nepřiměje změnit tato rozhodnutí. Jen ty." skončil svůj předlouhý monolog a já na něj jen zírala s otevřenou pusou. Konečně jsem pochopila Anyina slova. I její úmysly. Nebylo to přeřeknutí, chtěla vzbudit mou zvědavost! "Tak asi mi nič nepovieš." sklopil hlavu, otočil sa a vykročil vpred, keď som konečne prehovorila aj ja. "Milujem ťa." vyhŕklo zo mňa. Razom sa otočil a behom pár sekúnd bol opäť pri mne. "Čo si to povedala?" prekvapene sa ma spýtal. "Milujem ťa. Milujem ťa tak ako nikoho iného na tomto svete. Milujem ťa, Christopher Uckermann." Prekvapene sa na mňa díval a ja som netrpezlivo čakala, čo mi odpovie alebo čo urobí. No on nič, tak som to musela vziať do vlastných rúk. Podišla som k nemu tak blízko, až som cítila jeho teplé telo. Pomaly som sa ku nemu začala nakláňať, až sa naše pery konečne stretli v tom dlho očakávanom bozku plnom vášne a lásky, ktorú sme po celú tú neskutočne dlhú dobu cítili.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 23. srpna 2011 v 23:04 | Reagovat

čo nato povedať? proste genialné.... :-)  :-)

2 Vondy Vondy | 24. srpna 2011 v 10:10 | Reagovat

Waw úžase. Baby máte talent, fakt :D len tak ďalej...:D

3 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 14:38 | Reagovat

krááááááááása je to nádhernéééééééééé :-)  :-)  :-)  :-)

4 culka36 culka36 | 24. srpna 2011 v 14:44 | Reagovat

Ešte raz veľmi pekne ďakujem za asi ten njakrajší darček aký som kedy dostala. Poviedka je krásna, a aby som nebola taká "skúpa", tak mám pre vás pripravené prekvapenie.Dúfam, že to stihnem. :-D

5 Miriama Miriama | 6. ledna 2013 v 21:45 | Reagovat

Táto poviedka je nádherná,úžasná,prekrásna :-)  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama