Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola XIV. Prokletá tvrdohlavost

17. září 2011 v 11:00 | Very |  Amor
Na Vaše přání jsme se s Paulínkou dohodly, že dne přidáme pokračování k povídce Amor. Těší nás Vaše kladné ohlasy. Máme radost, že se Vám povídka líbí. Doufáme, že i tento díl sklidí nemalý úspěch a zpříjemní Vám sobotní dopoledne. Nezapomeňte, prosím, na komentáře. Rády si je přečteme. Užijte si příběh. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XIV. Prokletá tvrdohlavost
"Ehm, za prvé, jen mě překvapilo, když mi Any oznámila, že už je doma a za druhé, tak se to přece říká, když tě někdo velmi potěší. Bylo to myšleno … Jsi hlavinka! Prostě dokonalý, skvělý, super …" "Dulce. Dulce!" snažil se mě Ucker přerušit. Nešťastně jsem uhýbala očima a vyjmenovávala další přídavná jména. Ale Ucker se ke mně naklonil a něžně mě políbil. Vzal mi slova přímo ze rtů. Zmlkla jsem, zavřela oči a víc už nepřemýšlela. Tvář mi chytil do dlaní a odtáhl se. "Klid, Dul, chápu to. Vím, že jsi to nemyslela jinak, než jako přítele." V očích měl zvláštní, nepopsatelný výraz. Přikývla jsem a aniž bych z něj spustila zrak, zmateně jsem se opřela do sedačky. Povzbudivě se na mě usmál, pak svou pozornost obrátil k přednímu sklu a vyjel na vozovku. I já po chvíli zkoumání rysů Uckerova obličeje svůj pohled soustředila na cestu. Pořád mi nešlo do hlavy, proč mě vlastně políbil. Nejspíše proto, že jsem stále mluvila a mluvila a nešlo mě zastavit. Neviděl jinou možnost …

UCKER

Silou vůle jsem se donutil znovu svou pozornost přesunout z Dul na ubíhající silnici. Uckere, ty jsi prostě úžasný! Miluji tě! Při těch slovech jsem málem prudce zastavil. Nějakým zázrakem se mi podařilo jet dále. Musela si všimnout, jak jsem překvapený. Přesto jsem se nedokázal ubránit úsměvu. Její slova způsobila, že se mi srdce rozbušilo jako o závod. Náhle jsem se nedokázal nadechnout. Toužil jsem okamžitě zastavit, vytáhnout ji z auta, obejmout jí a radostně se s ní zatočit. Přitom vykřičet do celého světa, jak velmi a jak dlouho ji miluji. Jenže to jsem nesměl, nejprve jsem musel zjistit, myslela-li to vážně. A její následující slova na mě působila jako ledová sprcha. Vypadala tak zmateně, vylekaně a nešťastně. Snažil jsem se ji zastavit, ale proud jejích slov se nedal zarazit. Proto jsem ji políbil. Ale možná mě k tomu vedlo i něco jiného. Vlastně spíš určitě, než možná. Nemysli na to tolik, protože se potom nesoustředíš! Mohl bys do někoho vrazit a ublížit tak nejen sobě, ale i tomu dotyčnému a co hůř, Dulce! Slíbil jsi přece, že nedovolíš, aby ji někdy někdo, kdokoli, ublížil!!! Tak na to mysli! Ale pohledem jsem bezděky znovu zamířil k dívce, která seděla vedle mě a dívala se oknem na ubíhající mexickou krajinu. Vyzerala tak nevinne a zároveň sladko, ako malé dieťatko, keď ho držíte v náručí. Zdalo sa mi, že jej poklipkávajú oči a chce sa jej spať. No neviem, či sa mi to len zdalo, alebo to bolo naozaj. Nech je ako chce, ak by nechcela ísť na tú diskotéku, pokojne by som sa otočil a vrátil sa ku nej domov, síce by som bol s ňou len chvíľku. No na druhej strane sa už nemôžem dočkať, kedy s ňou budem opäť tancovať. Po takom dlhom čase. Moje srdce a rozum sa bijú, no vždy zvíťazí srdce, aj keď si niekedy uvedomujem, že je to dosť riskantné. Ale to ma vtedy netrápi. Vtedy ma trápi len Dul a nič iné. Všetek okolitý svet zmizne a vystrieda ho sen. Krásny sen, ktorý sa síce možno nikdy neuskutoční, no aj tak sa cítim ako v raji.

"Sme na mieste." zahlásil som, keď som zastavil auto pred klubom, do ktorého sme sa s Dul chystali. Dul len prikývla. Nič nepovedala. Žeby sa jej môj výber nepáčil? Alebo je unavená? Naozaj by bola radšej doma, než tu so mnou? Tieto otázky mi zažemňovali moju myseľ. No aj napriek tomu som sa prinútil vystúpiť, obehol som auto a otvoril dvere na Dulcinej strane. Podal som jej ruku a pomohol jej vystúpiť a následne som dal kľúče od auta poslíčkovy, nech mi ho zaparkuje. Potom som sa už len venoval Dul. Objal som ju okolo pása. Pozrel som sa na ňu a zjavne jej to nevadilo. Venovala mi široký úsmev od ucha k uchu a jej ruka tiež spočinula na mojom páse. Cítil som, ako sa ma dotkla a mojím telom prebehla extáza. Akoby som sa ocitol niekde v inom vesmíre. Na inej planéte. Veľmi Dul milujem, no neodvážim sa jej to povedať. Keby som mal istotu, že aj ona ma miluje, neváham a poviem jej to. Ale tú istotu nemám. Niekedy si myslím, že ma berie ako brata, a niekedy naopak. Že ma miluje tak ako ja milujem ju. Lenže všetko sa mi pletie a čo ak je pravdivé to s bratom? Čo by som robil potom, netuším. No teraz som sa snažil nemyslieť na žiadne takéto veci, len na to, že som tu s Dul a že si to dnes večer musíme užiť. Došli sme až ku vchodu. "Dobrý deň." pozdravila nás milá pani, ktorá sedela za pultom. "Dobrý. Sme dvaja. Koľko to bude?" spýtal som sa jej a už som vyťahoval peňaženku, keď sa do toho vložila Dul. "Nie, ja to zaplatím. Aspoň za seba." a už aj ona začala vyťahovať peňaženku. "Nie Dul, nechaj to tak, ja to zaplatím,ok?" pozrel som na ňu a následne na pani, ktorá stála za pultíkom a pobavene nás sledovala. "Bude to tridsať pesos na jedného, čiže šesťdesiat pesos dokopy." oznámila nám. "Už som jej podával peniaze, keď sa do toho opäť vložila Dul. "Nechaj to tak, Chris, ja to zaplatím." trvala si stále na svojom a znova sa začala hrabať v kabelke a hľadať peňaženku. Ja som medzitým dal pani peniaze,, poďakoval jej a Dul odtiahol ku vchodu do baru. "Prečo si to urobil?" zazrela po mne. "Ja som chcela zaplatiť." prekrížila si ruky na prsiach. "Hm, tak si zvykni, že ne vždy bude vše po tvém." usmál jsem se na ni. Usmála se. "Na to si nechci zvyknout. Je pravda, že dost věcí je právě po mém, ale ne všechny." "Dul, já to nechápu. Nech za sebe platit. Máš využívat toho, jak jsi přitažlivá a ne, že se se mnou kvůli tomu ještě pohádáš!" Skromně se usmála. Pak se na mě šibalsky podívala. "Jsem přitažlivá?" Prásknul jsem se do čela. "Teď budu platit, že?" Zasmála se. "To si piš!" Opatrně jsem ji chytil za loket a odvedl k jednomu z neobsazených stolů. "Fajn, co si dáš?" optal jsem se. "Hm, já nevím. Po včerejšku bych uvítala něco bez alkoholu." přiznala jsem. Musel jsem se začít smát. "Pořád tě bolí hlava?" "Ne, už ne. Naštěstí. To ta káva. A polévka. A ty skvělé palačinky." "Tak já se po něčem porozhlédnu, počkáš tady?" Přikývla a já se vydal k baru.

DULCE

Dívala jsem se za vzdalující se postavou Uckera. Kdybys jen věděl, ve které věci bych chtěla mít převahu. Ve které bych chtěla nejvíce, aby bylo po mém. "Ahoj, krásko, co tak sama tady? Nehledáš společnost?" přivrávoral ke mně nějaký z připitých hostů a vyrušil mě z přemýšlení. Odměřeně jsem se na něj podívala. "Ne, to opravdu nehledám." "Ale nekecej." "Nekecám. Nejsem tady sama." "Jo? A kde je ten tvůj hrdina? Nebo tvá kamarádka?" Posměšně jsem se usmála. "Zkusil bys to i na ni?" "Je-li tak hezká, jako ty?" Sedl si na Uckerovo místo. "Nech si zajít chuť." odsekla jsem a zadívala se zpátky k baru. "Princezno, přece nebudeš dělat drahoty..." Zhluboka jsem se nadechla, že mu pěkně od srdce řeknu, co si myslím, ale už jsem to nestihla. "Promiň, ale tohle je mé místo." poučil neznámého Uckerův přísný hlas. "Jo? A odkdy?" "Od té doby, co jsem přišel s touto hezkou dámou. Tak si dej odchod." nakázal, ale s mužem to ani nehnulo. "Nějakej drsnej, ne?" "Ani ne." usmál se Ucker, "Ale mohl bys litovat." Uckerův chladný výraz a výhružný úsměv vyděsil i mě. Opilec sklopil uši, okamžitě se zvedl a beze slova odešel. Jen jeho obličej prozrazoval, že se bojí a oči, že Uckera nenávidí. "V pořádku?" Přikývla jsem. Ucker se posadil a podal mi kokteil. "Děkuji." usmála jsem se. Opětoval můj úsměv. "Ehm, Uckere, můžu mít otázku?" "Ty můžeš cokoliv, ptej se." pobídl mě. "Proč jsi se mnou venku? Proč jsi nevzal někoho jiného? Marian, nebo nějakou jinou ženu...?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 17. září 2011 v 11:24 | Reagovat

nádherné, úžasne, super, :D ako vždy- koniec v tom najlepšom, pokračovanie! :D :D

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 17. září 2011 v 17:21 | Reagovat

je to krááása ked som prišla tna tvoj blog a videla som že je tu AMOR tak som bola veľmi sťastná milujem poviedku amor veľmi sa tešim na pokračovanie a už sa ho neviem dočkať :):):):):):):):):)

3 Mušú Mušú | 17. září 2011 v 17:46 | Reagovat

Ouu, neviem sa dočkať čo jej odpovie :) pokračovanie čo najrýchlejšie prosím :))

4 Dulce_6 Dulce_6 | 20. září 2011 v 19:35 | Reagovat

rychlo pokracko:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama