Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Love or Hate: Kapitola IX. Vyznání, nebo sen

5. září 2011 v 11:00 | Very |  Love or Hate
Dnes jsmě již navštívili školu všichni. Doufám, že se Vám v ní alespoň trochu líbilo a první den nezklamal vaše očekávání. Jako odměnu Vám sem dávám pokračování k povídce Love or Hate. Doufám, že se Vám bude líbit. Přeji příjemné zážitky. Ať se Vám daří ve škole. Vaše Very. Mrkající



Kapitola IX. Vyznání, nebo sen
Veď Ucker je môj kamarát to ano ale nikdy by som nepovedala že by sa do mňa mohol zamilovať.Bola som s toho všetkého hrozne zmätená.Ale keď tak nad tým rozmýšľam.Keď som s ním tiež citím motýliky keď sa na mňa usmeje podlomia sa mi kolená a keď ma hladká po hlave a ja ležím na jeho hrudy ako pred chviľou som ako v siedmom nebi.Bože Dul už zas myslíš na tie nezmysli.,,NIE TY UCKERA NEMILUJEŠ UŽ SI TO VYHOĎ S TEJ SVOJEJ NEPOSLUŠNEJ A STRAŠNE NAIVNEJ HLAVY.,,okrýkol ma v mojej hlave prýsny hlas.Budem robiť že som nič nepočula no od tejto chvíle si budem v Uckerovej blízkosti dávať večí pozor.

Otevřela jsem oči a zjistila, že v pokoji už není šero, nýbrž je osvětlen jasnými slunečními paprsky. "Zvláštní sen." zamumlala jsem a posadila jsem se. Nechtělo se mi hledat papuče a tak jsem bosa vylezla z postele a cupitala ke dveřím. Tiše jsem vyšla s pokoje a sešla ze schodů. Ve dveřích do obývacího pokoje jsem se zastavila. Na sedačce ležel Ucker a spal. Musela jsem se usmát. Po špičkách jsem došla až k němu. Neubránila jsem se a klekla jsem si vedle pohovky. Položila jsem na její kraj ruce a na ně následně hlavu. S přimhouřenýma očima jsem zkoumala Uckerovu krásnou tvář. A znovu se mi vybavil ten sen. ,,Milujem ťa. Princezna moja. Si taká krásna keď spíš keď sa smeješ dokonca aj keď plačeš alebo sa hneváš. Nenávidíš ma ale ja si nemôžem pomôcť. Proste som sa nesprávne zamiloval ale s tým už nič nenarobím. Chcem biť takto pri tebe každú noc. Chcem sa pri tebe každé ráno zobúdzať a chcem s tebou zdieľať absolútne všetko. Od prvého dňa natáčania som do teba zamilovaný. Nikdy som ti to však nepovedal aj keď som asi mal. Mojím veľkým problémom je to že niesom taký odvažny ako ti nedokážem človeku povedať čo k nemu cítim. Mám strach. Strach s odmietnutia. Strach s toho že sa mi vysmeješ. Proste mám strach. Ale keď som s tebou je mi úžasne a cítim všetko to čo si mi opísala vtedy na záchode. Mám v bruchu motýliky. Som smutný keď si smutná ty. Som šťastný keď si aj ty šťastná a usmievaš sa. Milujem ťa a tak to bude už navždy.,, Snažila jsem si ta slova vyhnat z hlavy, ale stále mi to nešlo. Pohladila jsem Uckera po jeho kučeravých vlasech a vzápětí mu vtiskla něžný polibek na čelo. Co blázníš? Přemýšlej někdy, než něco uděláš!!! Abych se nemusela dále zabývat mým spontánním chováním a abych neudělala něco, čeho bych později mohla litovat, spěšně jsem se zvedla a odešla z obýváku. Byla jsem ráda, že je tady Ucker se mnou, přestože se na něj stále ještě zlobím kvůli těm článkům v časopisech. Znovu jsem vyběhla schody a okamžitě jsem se zavřela do koupelny.

Po horké sprše a úpravě vizáže jsem opět sešla se schodů s úmyslem připravit snídani. Byla jsem okoupaná, navolaná, učesaná. Takhle jsem se cítila dobře. Byla jsem si jistá, že i Uckerovi se to bude líbit. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vstoupila do místnosti. Nikde nikdo, jen bohatě prostřený stůl. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, rukou jsem se opírala o rám dveří. "Dovolil jsem si udělat snídani. Zlobíš se?" ozvalo se za mnou. Překvapeně jsem se otočila. Zakroutila jsem hlavou. "N… Ne… Já jen…" Otočila jsem se zpátky do místnosti, jestli to není jen další sen. Pomalu jsem vstoupila a vydala se ke stolu. Konečky prstů jsem přejížděla po jeho okraji, zatímco jsem ho obcházela. "Páni…" vypadlo ze mě. Ucker mě celou dobu pozoroval. Zvedla jsem k němu hlavu. Nějakým zázrakem se mi podařilo vykouzlit úsměv. "Ty nebudeš jíst?" Přikývl. "Samozřejmě, že budu, pokud ti to nebude vadit." "Proč by mělo?" V odpověď jen pokrčil rameny. "Já myslela, že neumíš vařit…" zkonstatovala jsem s úžasem. "No, mé kuchařské dovednosti nejsou excelentní, ale co umím perfektně, jsou lívance." Ukázal ke stolu. "Mňam." mlaskla jsem a natáhla k němu ruku. S vážným výrazem přešel až ke stolu a podal mi svou. Stiskla jsem ji a usmála se na něj. A on udělal totéž. "Díky." zamumlala jsem. "Nemáš zač. Musím se ti přeci nějak odvděčit za to, že jsi mě tady zase nechala přespat." Ušklíbla jsem se. "Na gauči to bylo určitě pohodlné." "Nebudeš mi věřit, ale docela ano. Byl jsem unavený, usnul jsem, ani nevím kdy. Omlouvám se." "Nevadí. Za takovou snídani se tady klidně i nastěhuj." usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. "Vies ze by mi to ani nevadilo?,, spytal sa ma po chvilke jedenia. "Co konkretne?,, spytala som sa tentoraz ja s nechapavym vyrazom. ,,To že by som sa mal k tebe nastahovat.,, povedal mi s úškrnom a ja som naňho len neveriacky čumela. ,,No neviem čo by na to povedali ľudia a hlavne novináry.,, povedala som a tiež som sa usmiala (síce s veľkou námahou po tom šoku). ,,Vieš mne je jedno čo si o mne ľudia hovoria. Ale samozrejme musí to mať niake medze.,, prekvapilo ma že je mu jedno čo si o ňom hovoria. ,,Aj mne je to niekedy jedno ale čo sa týka toho sťahovania bol to iba žart.,, povedala som mu a sklonila som hlavu smerom k tanieru aby nevidel všetky tie emócie v mojej tváry. ,,Veď ja viem ja som ti len chcel povedať že by mi to nevadilo.,, povedal mi a na tváry sa mu zase objavil ten úsmev ktorému proste nedokážem odolať. Som len človek. Rýchlym úsmevom som sklopila hlavu na svoje lievance a začala som mlčky jesť zatiaľ čo sa mi po tváry rozlieval rumenec. Potom som si spomenula na ten veľmi zvláštny sen. Vyzeral tak ako keby mi to Ucker naozaj povedal a musela som sa premáhať aby som si to nepriala. Prečo si tak strašne želám aby ma miloval? Prečo som taká šťastná keď je so mnou? To sú otázky ktoré mi v hlave víria už poriadne dlho a nedovolia mi normálne rozmýšľať. ,,Čo sa ty dnes snívalo?,, spýtal sa ma a tým vyplnil to nepríjemné ticho. ,,Neviem. Všeličo. Nepamätám si.,, povedala som. Nemohla som mu povedať čo sa mi naozaj snívalo bolo to trápne. ,,A tebe sa čo snívalo?,, spýtala som sa ho. Videla som ako sklopil zrak. Žeby aj on mal sny tak strašne trápne ako ja? Červenal sa. To ma rozosmialo. ,,Čomu sa smeješ?,, spýtal sa ma. ,,Ale ničomu len ma prekvapila tvoja reakcia. Vieš keď sa červenáš si rozkošný.,, neverím že som toto povedala nahlas. Pomyslela som si. Keď som to dopovedala začervenal sa ešte viac. Teraz už doslovne vyzeral ako paradajka. ,,Tak čo sa ti snívalo?,, spýtala som sa znova nervóznejším hlasom. ,,Neviem ale myslím že to bolo niečo ohľadom skupiny.,, povedal a ešte stále mal zrak uprený na svojom taniery. ,,Aha.,, povedala som. Zvyšok raňajkovania bolo mlčky. ,,Ďakujem za raňajky.Boli úžasné.,, povedala som Uckerovi a pobozkala ho na líce. No nechápala som prečo som to spravila bol to reflex. A nechápem ani to že prečo sa mi to tak strašne páči. Prisahala by som že sa znova začervenal. Nejdem nad tým už uvažovať. Povedala som sama sebe a pustila som sa do umývania riadu. Ucker ho mlčky sklopeným zrakom utieral. ,,Dnes budem musieť ísť na nákup. Lebo nebudem mať čo obedovať moja chladnička je úplne prázdna.,, povedala som keď som to ticho a napätie nevydržala. Na moje prekvapenie bol Ucker ihneď v strehu. ,,Pôjdem s tebou.,, vyhŕkol na mňa. Ja som na neho len civela normálne som sa až zľakla ako sprudka to povedal. Keď si všimol môj výraz dodal. ,,Teda ak chceš.,, povedal a potom svoj výraz znova uprel na tanier ktorý práve držal v ruke. ,,Jasne mne to nevadí som rada keď si tu.,, povedala som a hneď som sa aj okrykla. ,,Čo to s tebou kruci je? Prečo si tak strašne rada keď je s tebou.,, okrikovala som sa celý čas čo som umývala riady. Keď sme skončili som sa rýchlo obliekla a šli sme. Obchod nebol ďaleko autom nám to trvalo zhruba desať minút. Nakúpily sme všetko potrebné na náš spoločný obed a večeru. Ucker povedal že bude na obede a ja som samozrejme súhlasila a potom ešte navrhol aby sme spoločne šli na niaku prechádzku a potom mi spraví večeru. Toto som samozrejme tiež neodmietla. Tak sme s obchodu šli domov. Spravili sme si obed a šli na prechádzku do parku. Vyrazili sme okolo štvrtej a o siedmej už bola tma. Bolo to nádherné nad našimi hlavamy boli malé blikajúce svetielka ktoré žiarily to znamená že zajtra bude krásny deň. Hviezdy boli krásne naozaj sa až trblietali na tej silno modrej oblohe. Ucker ma opatrne držal za ruku tým spôsobom že sme maly prepletené prsty. Vedela som že to nieje správne že by sme to nemali robiť ale keď ja mu proste nemôžem odolať. A vedela som aj to že by som sa nemala takto cítiť. Nemal by mi telom prejsť elektrický prúd zakaždým keď sa ma dotkne. Nemala by som sa úplne stratiť do jeho krásnych čokoládových očí alebo zapliesť si ruky do jeho krásnych vlasov zakaždým keď sa na mňa pozrie a my automaticky zastaneme. Odhodila som veškeré myšlienky a len tak mlčky som sa prechádzala s Uckerom po boku. Keď bola naša prechádzka už nakonci bola som veľmi sklamaná chcela som biť s ním. ,,Ach ty hlupaňa prestaň už s tým. Nemiluješ ho je to len tvoj kamarát.,, okrikla som sa znova. Odteraz už ani jednou jedinou myšlienkou nezaletím ku Christopherovi Uckermannovi. Rozkázala som sama sebe a potom som len mlčky jedla sushi ktoré dnes Ucker urobil.

"Je pozdě, už bych měl jít." poznamenal Ucker, jakmile jsme dojedli. Nic jsem neřekla, jen jsem zvedla hlavu a překvapeně jsem na něj pohlédla. A co jsi čekala? Že tady přespí? Že se tady skutečně nastěhuje? Bože můj, Dulce, ty bys měla navštívit odbornou lékařskou pomoc - psychologa! "Ještě ti pomůžu umýt nádobí a potom se vydám na cestu domů. Od včerejška jsem se tam ani neukázal. A zítra natáčíme. Oba bychom se měli pořádně vyspat." Ucker se postavil a začal sbírat talíře. Konečně jsem se probrala s tranzu a prudce jsem se postavila. "Ne, já to udělám. Nedáš si ještě alespoň zmrzlinu?" zeptala jsem se plná zoufalství. Kousnula jsem se do jazyka a vynadala jsem si, ať se vzpamatuji. Jen tady nechci být sama. Jsem společenský tvor. Potřebuju kolem sebe stále spoustu lidí. snažila jsem uklidnit sebe sama. Natáhla jsem se pro nádobí, které držel v rukou. Když jsem se mu ho snažila vzít, prsty jsem se dotknula těch jeho. Nasucho jsem polknula a odtrhla jsem zrak od našich dotýkajících se rukou. Podívala jsem se mu do tváře. Zkoumavě mě pozoroval. Nejraději bych sebou zatřásla, abych se vzpamatovala. Rychle jsem sklonila hlavu a vytrhla mu nádobí. Dosbírala jsem poslední kousky a odnesla ho na linku. Pak jsem se znovu otočila k němu. Opřela jsem se o linku a rukama jsem se chytila jejího okraje. "Takže… Jak jsi se rozhodnul?" Nic neřekl. Sebral skleničku, kterou jsem na stole zapomněla a pomalu došel až ke mně. Naklonil se přese mě, aby mohl položit skleničku. Najednou byl tak blízko… Dívali jsme se na sebe a Ucker se stále nenarovnal. Bylo to zvláštní, ale líbilo se mi to. Pootevřela jsem ústa a s napětím čekala, co se bude dít dál. Ucker se pomalu začal sklánět. Věděla jsem, co chce udělat. A nebránila jsem se. Zavřela jsem oči a…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mušú Mušú | 5. září 2011 v 11:23 | Reagovat

..v škole sa to dalo vydržať, veď to bol len prvý deň nie ? :D.. Ale asi vás dobijem, koneic v tom najlepšom ? Och joj krásne, rýchlo pokračko :-)

2 Dulce_6 Dulce_6 | 5. září 2011 v 12:39 | Reagovat

zase ste skoncili v tom najlepsom...rychlo pokracko inas sa zblaznym :-D

3 Dul 293 Dul 293 | 5. září 2011 v 12:48 | Reagovat

nádherne :-D už aby bolo pokračovanie :-)

4 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 5. září 2011 v 13:39 | Reagovat

wauuuu je to krááááááááásne nááádhernééééééééé prosím pokračko :-)

5 Paula Paula | E-mail | Web | 5. září 2011 v 14:16 | Reagovat

A potom čo?zazvonil zvonček?zazvonil telefón?alebo sa konečne pobozkajú?Rýchlo pokračko!! :D

6 rebelka rebelka | 5. září 2011 v 14:21 | Reagovat

a? čo sa stalo ďalej, pokračovanie, rýchlo :D

7 aanyy54 aanyy54 | 5. září 2011 v 16:59 | Reagovat

rýchlo pokračovanie :-D je to úúúúúúúúúúžasné

8 Rebels Rebels | 8. září 2011 v 16:51 | Reagovat

Nádherné rýchlo pokračko :D :D

9 robertita96 robertita96 | 4. prosince 2011 v 20:32 | Reagovat

jeeej to je t ake nadherne a romanticke

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama