Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

D.M. a Chris: Kapitola VII. Přichyceni

3. září 2011 v 11:00 | Very |  DM a Chris
Když Vám povím: Přišel vytoužený víkend!, budete se mi smát? Jelikož já školu zrovna moc neobdivuji a nejkrásnější období v týdnu je pro mě pátek odpoledne a sobota. Jiné dny bych s radostí vynechala, jelikož musím studovat. Ať už doma, nebo ve škole. Smějící se Ale i tak je to vtipné. Školu jsem navštívila dvakrát a jsem ráda, že je víkend... Měla bych se nad sebou zamyslet. S vyplazeným jazykem Ale dost už řečí. Pro dnešek si přidáme pokračování k povídce DM a Chris. Doufám, že se Vám i tato část bude líbit. Hezký víkend. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Kapitola VII. Přichyceni
Málem umřela hrůzou, když se dveře znovu rozletěly, protože si myslela, že je to Grivelman. Měla štěstí, stála v nich Amy a Maira. "D.M., co se ti stalo?" zvolaly vyděšeně a ona měla co dělat, aby se hlasitě nerozesmála. "Klid, holky, pojďte dovnitř. A spěchejte. Za chvíli začíná vyučování." šibalsky se na ně usmála. Děvčata ji poslechla a vstoupila do místnosti. Zavřela za sebou dveře a posadila se k D.M. na postel. Ta jim potichu převyprávěla příhodu. "Mě se zdálo divné, že bys ses dala dohromady s tím nafoukaným Chrisem." "Není nafoukaný." zastala se ho D.M. po Amyině obvinění. "Ne? Ale vždyť ty sama jsi to ještě dnes ráno říkala." podivila se Maira a nevinně se usmála. "Ráno jsem ještě nic nevěděla. Vše jsme si vyjasnili. Chris je náhodou prima kluk. A je moc hodný. Zachránil mě před Grivelmanem a nezaváhal nasadit vlastní kůži. Dokud nepřišel, nikdo se mu neodvážil postavit. Nikdy se nikdo nikoho nezastal. A už vůbec ne mě. Až teď Chris. Sám se divil, že když mě Grivelman obvinil z té bitky, nikdo nic neřekl, přestože všichni věděli, že v tom nemám prsty." "Prima kluk." hvízdla Amy. "Moc hodný." posmívala se Maira. D.M. zakoulela očima. "Nechte toho. Jsme přátelé. NIC víc." "Dobře, tak tedy jinak. Mě se zdálo divné, že bys s někým začala chodit a neřekla nám to. A Chuck všude rozhlašoval, že jsi mu to řekla ty osobně. To nás trochu rozladilo, ale když nám Patrick řekl, že ti není dobře, hned nás to přešlo." skončila Amy svůj monolog. "Proč vám řekl, že mi není dobře?" "Protože jsme se ho ptaly, kde jsi. A nablízku byl Grivelman. Stál za rohem v domnění, že nikdo netuší, že tam je." "Aha." Náhle se ozvalo zvonění a Maira polekaně vyskočila. "Hodina. D.M., promiň, musíme jít. Ty radši nevylézej z postele a předstírej, že je ti zle. Kdyby přišla kontrola… Měj se." zvolala Maira, chytila Amy za rukáv uniformy a táhla ji z pokoje. Amy D.M. ještě spěšně zamávala a pak se obě vytratily z pokoje.

D.M. ležela v posteli a četla. Knížka ji už přestávala bavit, protože tohle dělala celou dobu, kdy její kamarádky byly na vyučování. Věděla, že Amy se hned po vyučování vytratí s Patrickem a Maira se nejspíše zavře do knihovny a bude studovat. Nudila se, doufala, že kamarádky udělají výjimku a přijdou za ní, když vědí, že je zde zavřená a nesmí z ložnice vystrčit ani nos. Z její neúprosné nudy ji vytrhlo až zaklepání. Po vyzvání do pokoje strčil hlavu Chris. "Smím dál?" otázal se. D.M. zvesela přikývla a poklepala na místo na posteli. Chris se nenechal dvakrát pobízet a vklouzl do místnosti. Přestože věděl, že je to proti pravidlům, zavřel za sebou dveře. "Jak se ti daří, pacientko?" otázal se s veselým zajiskřením v očích. "Skvěle, celý den se poflakuju. První školní den a ty jsi mi zaručil, že ho můžu strávit v posteli. Ale abych byla upřímná, Christophere, už se docela nudím. Jsem ráda, že jsi přišel. Nevíš, kde jsou Amy a Maira?" Chris přikývl a D.M. se na něj tázavě zadívala. "Amy plní trest a Maira jí pomáhá." "Trest? Aha, už vím. Co jí vlastně ředitel udělil?" "Říkala něco o sestavení modelu středověkého hradu." "Chudinka Amy. Ale když ji pomáhá Maira, budou to mít hned hotové. Maira je šikovná. Zvládá vše. Učivo, je technicky zručná, talentovaná jak hudebně, tak výtvarně… Každý by chtěl být jako ona. Ke všemu je moc milá a hodná. Ale právě její dokonalost překáží některým lidem na této škole." D.M. se zadívala do neznáma a do jejího pohledu se vkradl nepřítomný výraz. Jako kdyby nad něčím usilovně přemýšlela. "Nerozumím ti." zamračil se Chris. D.M. se probrala z transu. Zakroutila hlavou. "To nic, zapomeň na to. Hele, ty máš odvahy na rozdávání, že jo?" přimhouřila oči. "Proč si to myslíš?" nechápavě se otázal Chris. "Víš, že je proti pravidlům, aby byli chlapci v ložnicích dívek a naopak. A pokud je to nutné, musejí být dveře otevřené." posměšně citovala slova profesora Grivelmana. Dokonce se pokusila napodobit jeho hlas. Chris se rozesmál a D.M. s ním. "Ta pravidla mají něco do sebe, ale my přece neděláme nic špatného. Nebo snad ano?" Důvěrně se k ní naklonil a D.M. udělala totéž, aby mu mohla odpovědět: "Ne." "A pokud jde o odvahu, mám ji jako každý jiný člověk." "Neřekla bych." nesouhlasila D.M., "Ještě nikdo neměl dostatek kuráže, aby se ke mně jen přiblížil, když jsem rozzuřená." Chris se rozesmál. "Dobře, na tom něco bude. Vlastně jsem měl v jednu chvíli chuť utéct, ale překonal jsem se." "A jak bylo na 'schůzce' s Grivelmanem?" "Dalo se to přežít. Jak vidíš, jsem celý. Nejhorší byla cesta do přijímací místnosti. Zapomněl jsem se tě na ni zeptat. Byl jsem nucen jít s Caren. A jako naschvál mi má ona pomoct s přivyknutím si na zdejší režim. Ty se budeš starat o Freddyho. A nějaký náš spolužák, tuším, že se jmenuje Richard, se postará o Becky." D.M. posmutněla. Doufala, že ona bude tou, která bude pomáhat Chrisovi. Byl ji sympatický. "Nevím, jak ti dva noví žáci, ale jinak je to vcelku dobrá společnost, vynechám-li Caren." "Rebeca i Freddy jsou sympatičtí, určitě si je okamžitě oblíbíš." D.M. se znovu zamyslela. "Uvidíme, Rebeca bude určitě ta dívka, která má s námi sdílet pokoj." Náhle se ozvalo burácivé zaklepání. "Slečno Penilová, jak je vám? S kým si to tam povídáte?!" zazněl zpoza dveří drsný a podezřívavý hlas profesora Grivelmana. Oběma studentům zatrnulo. Co teď? Věděli, že pokud tady profesor Chrise nachytá, budou mít průšvih. A pořádný. Vzhledem k problémům D.M. by to mohlo být i vyloučení. Zděšeně se na sebe podívali.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 3. září 2011 v 11:09 | Reagovat

je to nádherné, nech je už pokračovanie..:D

2 Dul 293 Dul 293 | 3. září 2011 v 11:17 | Reagovat

užasne :-) už aby bolo pokračovanie :-)

3 Dulce_6 Dulce_6 | 3. září 2011 v 11:20 | Reagovat

super...rychlo pokracko :-D

4 Paula Paula | E-mail | Web | 3. září 2011 v 16:35 | Reagovat

ajaj,zase končíš v tom naj!!strašné s tebou :D rýchlo pokračko

5 aanyy54 aanyy54 | 5. září 2011 v 16:57 | Reagovat

nádhera :-D rýchlo pokračovanie nomožem sa dočkat

6 Rebels Rebels | 8. září 2011 v 16:30 | Reagovat

Nádherné rýchlo pokračko :D :D :D

7 robertita96 robertita96 | 28. září 2011 v 23:38 | Reagovat

jo tak toto je superova poviedka   tesim sa ako  to vyriesia prosim rychlopokracko

8 Sabi Sabi | E-mail | 8. července 2017 v 14:27 | Reagovat

Pokračovať to už nebude?

9 Very Very | E-mail | Web | 10. července 2017 v 20:04 | Reagovat

[8]: Sabi

Ahoj Sabi,

odpověď najdeš pod článkem Vondy: Kapitola XL. v komentářích. :-)

Hezký den,
Very ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama