Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XXXIV. Dobré ráno

7. září 2011 v 11:00 | Very |  RBD
A konečně jsem se donutila napsat pokračování k povídce RBD. Je o něco delší, než poslední díly. Doufám, že se Vám i tato část bude líbit. Užijte si povídku. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XXXIV. Dobré ráno
Překvapeně jsem se rozhlédla a přemýšlela, co může myslet. "Ne, myslím že ne. Nebo ano?" odvětila jsem nejistou otázkou. Ucker nic neřekl, jen si prstem ukázal na ústa. Znovu jsem se musela usmát. Klekla jsem si na postel a naklonila se k jeho tváři. Něžně jsem se dotkla svými rty těch jeho. Ale odtáhnout jsem se už nestihla. Ucker toho využil, chytil mě kolem pasu a stáhnul na sebe. Teprve když mě bezpečně držel, dovolil mi odtáhnout se. "Tak a nikam se nejde. Spi ještě, je brzy a šli jsme spát pozdě." Ani jednou za celou dobu nerozlepil oční víčka. "Ale mě se nechce spát. Vážně!" protestovala jsem. "Cccc…" mlaskl si Chris a přiložil mi ruku na ústa. "Uvidíš, že ještě usneš. A budeš ráda, že ses mohla prospat." poučil mě. "Dobrou noc." Spěšně mě políbil, pevně mě objal a zdálo se, že okamžitě zase usnul, avšak když jsem chtěla utéct, zjistila jsem, že jsem se zmýlila. Nepustil mě. Vzdala jsem se. "Dobrou noc." popřála jsem mu i já. Lehla jsem si na bok vedle něj, zády k němu a zavřela oči. Ještě jsem ucítila, že si mě přitáhl trochu blíže, ale potom jsem, k mému překvapení, už nevnímala nic víc, než těžknoucí víčka.

Nebyla jsem si jistá, probudila-li jsem se podruhé o své vůli, nebo mě probudily jemné doteky na tváři. Uvědomila jsem si, že se usmívám. Pomaloučku jsem otevřela oči a zatímco jsem se slastně protahovala, otočila jsem se k Uckerovi. Ten mě po celou dobu hladil po tváři a občas mě jemně zobnul rty. "Dobré ráno." popřála jsem mu a ruce jsem mu obmotala kolem krku. "Dobré ráno." odvětil mi s úsměvem. "Jak ses vyspal?" "Skvěle. S tebou po boku." znovu se usmál a potom dodal: "Ještě jsi usnula. Říkal jsem ti to. Jak ses vyspala ty?" "Do růžova. Ano, měl jsi pravdu, usnula jsem." "Ale já ne. Díval jsem se na tebe." začervenala jsem se. "Měl jsi mě vzbudit. Na mě není nic zajímavého. Jak je možné, že jsi již neusnul? Omlouvám se, nechtěla jsem tě vzbudit." kajícně jsem odvrátila zrak. "To by ses divila, kolik zajímavých věcí se na tobě najde." usmál se, "A nevzbudila jsi mě. Dobře, možná ano. Chtěla jsi utéct a to mě vzbudilo. Neměl jsem tě u sebe. A proč už jsem neusnul? Asi jsem se bál, abys mi neutekla." zubil se na mě. "Ty jsi ale třeštidlo." jemně jsem ho uhodila do ramene, "Kolik je hodin?" optala jsem se pro změnu já. "Bude deset. Mrzí mě, že jsem tě probudil…" "To už je tolik? A nevzbudil jsi mě." zalhala jsem, "Šupem ven z postele, je pozdě. Vstáváme!" "Tyrane!" postěžoval si, ale ani se nepohnul. "Uckere, okamžitě mě pusť, jinak uvidíš!" začala jsem mu vyhrožovat a snažila jsem se ho od sebe odtlačit. "Co uvidím?" šibalsky mu zajiskřilo v očích. "Nech se překvapit." cvrnkla jsem ho do nosu. Nic neřekl, jen se začal pomalu sklánět. Chvíli jsem počkala a když už byl téměř u mě, rychle jsem se zepřela a odstrčila ho od sebe. Vyskočila jsem z postele. "Jdu připravit snídani." oznámila jsem mu, zatímco on si lehnul na bok, opřel se o loket a zmučeně se na mě díval. Ale to už jsem běžela do kuchyně. Hezky jsem si začala připravovat potraviny. Vzápětí jsem již opékala chleba a krájela zeleninu. Náhle jsem si uvědomila, že bych měla prostřít stůl. Natáhla jsem se do skříňky pro nádobí. "Počkej, pomůžu ti." ozvalo se těsně vedle mě. Vylekaně jsem se otočila. "Uckere, polekal jsi mě!" jemně jsem ho praštila do ramene, "Kde ses tady vzal? Nemusíš mi pomáhat." Ucker se usmál. "Přišel jsem. A představ si, po svých." pochlubil se, "Nemusím ti pomoct, ale chci. Ukaž." Vzal mi z rukou nádobí, které jsem si během jeho slov vytáhla. "Prostřu stůl a ty mezitím doděláš tu dobrotu, která provoněla celý můj byt, dobře?" Usmál se na mě takovým způsobem, že jsem již nemohla hrát uraženou a i já jsem se na něj musela usmát.

Za několik málo minut jsme již seděli za stolem. Na talíři topinky se zeleninou, v hrníčcích teplý čaj. "Ty jsi to tak hezky naaranžovala, že je to i škoda sníst." poznamenal Ucker. "To je hloupé, já mám hlad. Mě vzhled nezastaví." usmála jsem se a ochutnala jsem svůj výtvor. "Je to jedlé." ohodnotila jsem ho a Ucker se rozesmál. "Kdybys to řekla o něčem, co uvařím já, pochopil bych to. Ale že to řekneš o něčem, co jsi vařila ty, jakožto skvělá kuchařka, neumím si to vysvětlit." "Nesměj se a jez, nebo ti nic nezbude. Mám hlad jako vlk." culila jsem se. "Je to vynikající." pochválil mě Ucker, když se i on konečně pustil do své porce. "Díky. Ale je to jen topinka." "Je to královská topinka."

"Christophere, uvědomuješ si, že nemůžu jít domů ve večerních šatech?" položila jsem Uckerovi otázku, jakmile jsme dojedli. "Nemůžeš, nebo nechceš?" zvědavě se na mě podíval a přimhouřil oči. "Dobře, nachytal jsi mě. Nemůžu a ani nechci. Nebudu novinářům vysvětlovat, proč chodím ráno ve…" "Stydíš se za přítele. Oči z důlků by jim vypadly, kdybys řekla, že jsi strávila noc se mnou. A přitom to byla pravda!" Hodila jsem po něm ubrousek. "Ano, ale oni by si určitě nepředstavovali večer strávený u filmu." podotkla jsem a začala sbírat talíře, abych se mu nemusela podívat do obličeje. Očividně mu vůbec nevadilo, že mě přivádí do rozpaků. Ba naopak. Bavilo ho to. Rozzlobeně jsem se natáhla i pro jeho talíř a vše jsem odnesla na kuchyňskou linku. Trochu rozzuřeně jsem na ni nádobí položila. Div, že jsem s ním dokonce o kuchyňskou linku netřískla. Ucítila jsem, jak mě někdo zezadu objímá. "Dej mi klíče, něco ti donesu. Klidně bych ti něco koupil, ale to bys musela jít se mnou. Co kdyby se ti to nelíbilo?" Neřekla jsem ani slovo. Vyprostila jsem se z jeho náruče a začala jsem hledat svou kabelku. "Copak to hledáš?" vyzvídal Ucker, ale já byla stále trošku rozzlobená a proto jsem mu neodpověděla.

Po chvíli jsem v rukou vítězoslavně sevřela drobnou taštičku. Zalovila jsem v ní a našla i klíče. Pak jsem se konečně obrátila k Uckerovi, který mi byl po celou dobu v patách, a přistoupila jsem k němu. Do dlaně jsem mu vtiskla klíče, na rty polibek. "Brzy se vrať." nařídila jsem mu a vrátila se do kuchyně uklidit nepořádek, který jsem tam nechala.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 7. září 2011 v 14:48 | Reagovat

super...rychlo pokracko :D

2 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 7. září 2011 v 14:51 | Reagovat

Nádhera! Super, že to bolo také dlhé, ale pre mňa sú všetky tvoje poviedky príliš krátke, asi preto, že ich tak zbožňujem :-)

3 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 7. září 2011 v 16:09 | Reagovat

je to náááádhera ako vždy je to super prekrááásne úžasne velmi sa tesim na pokracooovanie :-)

4 rebelka rebelka | 7. září 2011 v 17:07 | Reagovat

krásne, pokračovanie rýchlo..:D

5 Paula Paula | E-mail | Web | 8. září 2011 v 14:45 | Reagovat

super rýchlo pokračko :D

6 Nikuš Nikuš | Web | 15. října 2011 v 22:29 | Reagovat

Ja by som sa chcela spýtať kedy bude pokračovanie :-)

7 Very Very | E-mail | Web | 16. října 2011 v 11:20 | Reagovat

[6]: Tak to opravdu nevím, jelikož nějak nestíhám psát. :-) Ale pokusím se napsat pokračování co nejdříve. :-)

8 robertita96 robertita96 | 22. října 2011 v 13:32 | Reagovat

to je nadherne take romanticke  prosim rychlo pokracko

9 Nikola Nikola | 23. listopadu 2011 v 8:56 | Reagovat

Tak tohle je jednoznačně jedna z nejlepších povídek :) Doufám, že bude pokráčko rychle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama