Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

El amor lo puede todo: Kapitola II.

6. prosince 2011 v 19:30 | Very |  El amor lo puede todo
Druhé pokračování povídky El amor lo puede todo (v překladu: Láska vše dokáže). POvídku píši s Dadushou Dulce, jak jistě všichni víte. Slíbila jsem obrázek, ale ještě stále ho nemám. Nevinný Ale opravdu na něm pracuji a doufám, že až budeme zveřejňovat třetí díl, již bude s obrázkem. Takže tady máte druhý díl. Doufáme, že se Vám bude líbit a těšíme se na Vaše komentáře. Vaše Very. Mrkající



Kapitola II.
"Ja a Poncho... my… pohádali jsme se." May nechápavě zakroutila hlavou. "Pohádali? A kvůli čemu? Vy se přeci nikdy nehádáte." "Jednou to přijít muselo. Víš, nejen já se chovám divně - tedy to ty si to myslíš, ne já - ale i Poncho se začal chovat zvláštně. Když jsem se ho na to zeptala, byl podrážděný a začal po mě křičet. Jak už bývá mým dobrým zvykem, nic si nenechám líbit a taky jsem po něm začala křičet. Vzájemně jsme se obviňovali, ale nebylo to nic hrozného. Víš, nakonec jsme se zase udobřili. Nevím, proč se opil…" vysvětlila jsem nakonec, přestože se mi moc nechtělo. "Tak to padej zjistit!" ukázala May na dveře. Rozesmála jsem se. "Vlastní kamarádka mě vyhazuje. A to to měl být příjemný večer." "Ne, vyhazuji jen… Ucker zněl zoufale. A Poncho tě zřejmě skutečně potřebuje, ne? Miluješ ho, ne? Tak na co čekáš? Běž zjistit, o se s ním děje." Neodpověděla jsem May ani na jednu otázku, ačkoli jsem odpovědi znala. A to moc dobře. Pravdu jsem si uvědomila už dávno, ale nechtěla jsem si ji připustit. Nakonec jsem to ale přeci jen udělala. A teď nevím, co se sebou. Nikdo se to nesmí dozvědět. A to je důvod mého prapodivného chování. "Dobre, ja teda pôjdem. Nevieš, kde býva Ucker?" spýtala som sa jej. Pokrútila hlavou. "Myslela som, že to budeš vedieť," povedala. Potom vytiahla telefón. "Čo tak skúsiť vymoženosti 21. storočia?" pokrútila ním v ruke. Prevrátila som ho očami. "Daj ho sem," zobrala som jej ho a v zozname vyhľadala Uckerovo číslo. Zdvihol to po druhom zazvonení. "May?" spýtal sa. "Ehm, nie, to som ja," začala som neisto. "Dul?" "Áno. Ja len....je ešte Poncho u teba?" spýtala som sa. "Pravdaže," odvetil mi takým spôsobom, ako by som ho urazila. "Myslíš, že by som ho v tomto stave pustil samého domov?" "Samozrejme...že nie. Ja...prídem za vami. Tak do polhodiny som u teba. Pa," vychrlila som a bleskovo zložila telefón. Potom som ho vrátila May. "Idem si zavolať taxík," pozrela som na ňu, vytiahla svoj telefón a vytočila taxi službu. May ma po celý čas pozorovala. Keď som skončila hovor, posadila sa vedľa mňa. "Ale...bude to medzi vami tak ako predtým, však?" spýtala sa potichu. Pokrútila som hlavou. "Neviem, May. Myslím, že také to už nebude nikdy. Ja a Poncho," odmlčala som sa, "sme už možno na konci svojej cesty." May zhíkla. "To nehovor! Ste nádherný pár, Dul, hodíte sa k sebe. Poncho je stvorený pre teba ty preňho." "May, netáraj hlúposti. Neverím tomu, že na svete je jeden muž určený len pre mňa?" schladila som ju. "Navyše, fanúšikovia si nemyslia, že práve s Ponchom tvorím pár snov." "Ako to myslíš?" prižmúrila oči, očividne premýšľala, čo som tým myslela.Zakoulela jsem očima. "Jako kdybys nevěděla. To si nepamatuješ, jak vřískají, když přijde Any s Ponchem a já s Uckerem? Ty máš ale krátkodobou paměť." odvětila jsem lhostejně. Postavila jsem se ze židle a pomalu se vydala ke dveřím. Jenže v půli cesty jsem se zastavila a spráskla ruce nad hlavou. "May! Volala jsem Uckerovi, abych zjistila, kam se přestěhoval, a ani jsem se ho nezeptala!" Ta situace mi přišla neuvěřitelně komická. A May taky. Obě jsme dostaly příšerný záchvat smíchu. "Nechci mu volat znovu." oznámila jsem May a otřela si slzy, které mi zůstaly na tváři. "Ani já." přikyvovala May. "Co budeme dělat?" "Zavoláme někomu jinému." zamrkala May a hned začala vytáčet číslo.
Taxík konečně zastavil před jakýmsi domem, jehož adresu May vymámila z Any. "Jsme na místě, slečno." oznámil mi řidič. Poděkovala jsem, zaplatila jsem a vystoupila. Cesta trvala téměř celých třicet minut. "Proč se musel přestěhovat tak daleko od May? A ještě do takového zapadákova." mumlala jsem si zatímco jsem mířila ke dveřím. Byla tma a okolí bylo tak tajemné, že mi až nahánělo hrůzu. Konečně jsem se dostala až ke dveřím. Zpoza nich jsem slyšela hluk. "Poncho, ne! Nechej ten bar na pokoji!" křičel Poncho. Musela jsem se usmát. Uckerovi jsem nemohla zapřít, že se o lidi umí dobře postarat. Ale jak se zdá, s Ponchem mu to dnes dávalo zabrat. Zhlboka som sa nadýchla a zazvonila som. Hluk zrazu prestal. "Nepočul si zvonček?" začula som Uckerov hlas. "N-nie," skríkol Poncho. Napriek tomu sa dvere otvorili a stál v nich Ucker. "Ahoj," pozdravila som. "Ahoj," usmial sa, no hneď sa ustarostene obrátil k Ponchovi. "Neviem, čo s ním je, už som zúfalý. Dúfal som, že ty to budeš vedieť." "Možno," snažila som sa to zahmliť. "Kde je?" "Poď ďalej." Ucker odstúpil do dverí a umožnil mi vstup dnu. Byt by bol útulne zariadený, nebyť fólie, ktorá sa tiahla na každom centimetri nábytku. "Chcel som ju dať včera dole no dobre, že som to neurobil, lebo vďaka Ponchovi by mi už skoro nič nezostalo." "Kde je?" zopakovala som otázku. "Tu," povedal Ucker nešťastne a ukázal do rohu. Poncho tam schúlený sedel a na tvári sa mu zrkadlil nešťastný výraz. Niečo si potichu mumlal. "To najhoršie už má za sebou," hovoril Ucker. "Tie výkriky a demolácia bytu...myslím, že už by mal zostať pokojný." "Ďakujem ti," úprimne som pozrela na Uckera. "Nemáš začo...Ide predsa o môjho kamaráta." "Myslíš...myslíš že je schopný konverzácie?" spýtala som sa. Pokrčil plecami. "Môže byť. Ale urobila by si lepšie, keby si počkala do rána." "Možno..."otočila som sa na Poncha, no ten už odfukoval. "Mám ho zobrať so sebou?" spýtala som sa. "Konečne zaspal, ja by som to nechal tak. Keď bude spať trochu tuhšie, môžme ho preniesť na posteľ...alebo aspoň na gauč." "Dobre. Zostanem tu, hoc aj do rána, ak ti to nebude vadiť. Aj tak by som nemohla zaspať."Poncho si ze spaní něco mumlal. S Uckerem jsme ho tiše pozorovali. "Ne, to nepůjde. Hej, dej sem další láhev!" vykřikl najednou. Zřejmě jeho samotného ten výkřik probral. "Jej, nepamatuji se, že bych šel na kolotoče." Poncho se chytil za hlavu a Ucker udělal totéž. "Už je to tady zase!" zaúpěl. Bez jakéhokoli dalšího vysvětlení s pouhým pokývnutím na mě odešel. Zřejmě mi chtěl dát možnost zjistit něco více o Ponchově chování. "Nejsi na kolotoči." povzdechla jsem si a vyrazila k Ponchovi. Zmateně se na mě podíval. Pomohla jsem mu postavit se. "Pojď, tady na zemi to musí být značně "pohodlné"." snažila jsem se potlačit ironii, ale nešlo to. Podařilo se mi dovést, vlastně spíše dovléct, Poncha až k zabalené pohovce. Každým krokem byl těžší a těžší, takže jsem ho na pohovku málem hodila. Pak jsem se na něj podívala jako kárající rodič. Stála jsem nad ním, ruce v bok a on se na mě provinile díval. "Tak spusť. Proč ses takhle zřídil?" "Protože… Já… To už dál nejde…" "Mluvíš naprosto jasně!" spráskla jsem ruce, "Co tím chceš říct, nerozumím ti!" Na pár vteřin schoval tvář do dlaní, ale potom se na mě odhodlaně a zároveň nešťastně podíval. "Dul, já tě už nemiluju!" vykřikl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 6. prosince 2011 v 20:19 | Reagovat

rychlo pokracko :-D

2 vonyparasiempre vonyparasiempre | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 20:52 | Reagovat

jééééj to je krááááááááásne :)

3 robertita96 robertita96 | 6. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

jeeej to je supúer uz sa tesim na pokracko je to super poviedka

4 rebelka rebelka | 7. prosince 2011 v 11:33 | Reagovat

hups..:D pokračovanie rýchlo, je to krásne.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama