Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XXXV. Není stromek jako stromek

23. ledna 2012 v 17:00 | Very |  RBD
V pátek jsem se posadila k počítači a zplodila pokračování k povídce RBD. Doufám, že Vás tato zpráva těší stejně jako doufám, že se Vám tato část bude líbit. I tuto povídku bych již ráda dotáhla ke konci. Uvidíme, jak se dílo podaří. Takže užijte si kapitolu, budu se těšit na Vaše komentáře. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XXXV. Není stromek jako stromek
"Nezapomněli jste nikomu poslat poznámku?" ujišťoval se Christian, když jsme dokončovali přípravy na vánoční večírek. "Kolegové z natáčení - herci pozvaní," hlásil Poncho. "Štáb pozván," oznámila Any. "Všichni, kteří pracují na našich CD jsou pozvaní," prohlásil Ucker. "Jakýkoli člen našich rodin odmítl, ale pozvánky jsem předala," obeznámila nás May. "Úkol jsem splnila, občerstvení zajištěno několika dobrými firmami," usmála jsem se. "Výzdoba je hotova, dárečky nakoupeny… Ještě nazdobíme stromeček a můžeme každý do svých domovů," vydechl Chris. Celý dnešní den jsme strávili úpravou Anyina obrovského domu. Několika hodinová práce se ale vyplatila. Mimo vánoční stromeček bylo vše připraveno a už se čekal jen příchod Papá Noela. Byli jsme si jisti, že další den se budou všichni cítit jako doma. "Větší jsi už nesehnal, Christiane? Tak maličký jsem v životě neviděla," cynicky poznamenala Any, když jsme se všichni shromáždili i s ozdobami kolem "drobounkého stromečku". "Já jsem si říkal, že když pořádá oslavu RBD, tak to musí být pořádná oslava," Chris s úsměvem pokrčil rameny. "S chutí do toho, půl díla je hotovo," rozhodla May a jala se vybalovat první baňky. Na vyšší polovinu stromu já, May a ani Any nedosáhla a i naši milí hoši museli stát na špičkách, aby se jim vůbec podařilo zavěsit různé slaměné, skleněné a háčkované ozdoby a vzhledem k velikosti stromu nám právě tato činnost zabrala spoustu času. Samozřejmě jsme nejprve rozvěsili žárovičky různých tvarů od hvězdiček, přes sněhuláky až ke svíčkám. Pokračovali jsme baňkami a hned po nich jsme rozvěšeli také různé barevné řetězy. Náš stromeček vypadal krásně. "Ještě špici na vrchol," zkonstatoval Poncho. Špice se vždy dává až jako poslední, protože baněk je spousta, ale špice jen jedna a kdyby stromek čirou náhodou spadl, další už v domácnostech nemívají. "Vrchol je moc vysoko," protáhla jsem slovíčko moc. "Any, myslíš, že to se židlí zvládneš? Je o tvůj dům, špici bys měla dávat ty," starostlivě se k Any obrátil Poncho. "Levou zadní," ušklíbla se, "kdo donese židli?" Na Poncho se netvářil dvakrát spokojeně, když viděl Any, jak stoupá na židli a natahuje se k vrcholu, aby mohla na špičku stromečku dát poslední ozdobu. I když stála na židli, nedosáhla až nahoru a tak se postavila na špičky. Náhle ošklivě zakolísala a mě polilo horko. Bála jsem se, že spadne a ublíží si, ale naštěstí se tak nestalo. Zdálo se, že Poncho omdlí. Nervózně přešlápnul z nohy na nohu. "Já se na to nemůžu dívat!" vybuchl nakonec a chytil Any kolem pasu. "Pokud tam ta špice do dvou minut nebude, z té židle jdeš dolů a ten stromek zůstane třeba bez ozdoby!" rozhodl. Any se zasmála a konečně se jí podařilo dosáhnout až na špičku stromu. "A je to," oznámila nám a slezla ze židle. "Konečně," zabručel Poncho. "Brumlo," štípla ho Any do tváře. May zhasnula a Ucker rozsvítil světýlka na stromečku. "Páni," vydechla jsem užasle. "Je to nádherné," uznale přikyvovala Any, zatímco si spokojeně hověla v Ponchově náručí. "První Vánoce, které strávíme spolu," pochvaloval si Poncho. "Všichni je strávíme spolu. Vždy je všichni trávíme spolu," ušklíbl se Chris. "Myslel jsem to tak, že Any a já…" "Já vím, jak jsi to myslel," rozesmál se Christian. "Nehádejte se mi tady," obořila se na ně Any. "Přesně tak, je škoda kazit tuhle atmosféru," postěžovala si May a sedla si Christianovi na klín, protože právě on zabral křeslo s nejlepším výhledem na naše dílo. Spokojeně jsem se dívala kolem sebe. Skutečně to vypadalo jako o Štědrém večeru. Vánoční stromeček svítil, ve vzduchu vonělo cukroví a skořice, vše bylo nazdobeno, kolem bylo znát téměř hmatatelné štěstí a lásku. Podívala jsem se na druhou stranu stromečku a usmála se na Uckera. I on se na mě usmál a kývl na mě. "Jsme šikovní," naznačil rty. Souhlasně jsem přikývla a svou pozornost opět obrátila k nádheře před sebou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 robertita96 robertita96 | 23. ledna 2012 v 17:46 | Reagovat

jeeeeej to je krasne ale teraz neviem chodia spolu Ucker z Dulce alebo nie vyzeralo to tak ale teraz neviem prosiiiiim rychlo pokracko

2 Dulce_6 Dulce_6 | 23. ledna 2012 v 19:06 | Reagovat

Krásne rychlo pokracko :D

3 Niki Niki | 24. ledna 2012 v 11:01 | Reagovat

Nechybí tam jedna kapitolka? nebo mi mezitím něco uniklo? Jinak krása jako vždy, těším se na pokračování!

4 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 24. ledna 2012 v 16:22 | Reagovat

Krása! Nádhera! Tak dlho som na túto poviedku čakala, ale dočkala som sa :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama