Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Diego a Roberta: Kapitola XVII. Skupina - Část třetí

11. února 2012 v 15:00 | Very |  Diego a Roberta
A také pokračování od Dadushy Dulce Vám musím přidat. Jejím jménem se omlouvám za krátké kapitoly, ale jinak to nešlo. Užijte si povídku stejně jako já. Vaše Very. Mrkající

PS: I na neděli jsem Vám povídku v úterý večer přednastavila. Doufám, že se v neděli opět dostanu na počítač a podaří se mi přednastavit další články. Držte mi pěsti a užijte si prázdniny. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XVII. Skupina - Část třetí
",Mám novinu," oznámila som Diegovi, keď som vošla do jeho izby. Nedbala som na to, že porušujem pravidlá školy.
"Ale čo, akú?"
"Mám nového nádejného člena skupiny."
Zamračil sa. "Ja neviem. To o skupine sa dáko rýchlo šíri. Nechcel by som, aby...."
"Pššt," objala som ho. "Diego, neboj sa. O skupine sa nikto nedozvie, jasné? Vieš, Mia raz o mne povedala, že som čarodejnica, takže všetkých začarujem, a keď to prezradia, postihne ich krutý trest Roberty Pardoovej."
"Aj mňa?" usmial sa.
"Hm," rukou som mu prehrabávala vlasy, "teba špeciálne."
"Pobozkáš ma?"
"Áno," zašepkala som a dala mu vášnivý bozk. Uložil ma na svoju posteľ bez toho, aby odomňa odlepil pery. Užívala som si ten oheň, čo vo mne prúdil, keď ma bozkával. Po chvíli však nastal bozkávaniu koniec. "Diego..."lapala som po dychu. "Musím...o skupine..."
"Pššt," bozkával ma na krku, "chcem ešte bozk."
"Nie," rázne som ho odstrčila. "Teraz ma počúvaj."
Nepáčilo sa mu to, no musel poslúchnuť. "Tak čo si chcela?" zahundral.
"Keď sa mračíš, nepristane ti to," venovala som mu jemný bozk. "Tak už si dostal čo si chcel a teraz už naozaj počúvaj." Prikývol.
"Ako som už povedala, našla som ďalšieho nádejného člena..."
"Kto to je?" skočil mi Diego do reči.
"Miguel," odvetila som. Zamračil sa.
"Vie vôbec spievať?"
"Neviem, no rád by spieval v skupine a to je, myslím, hlavné. Či nie?"
"Neviem," dudral Diego. "Nepáči sa mi to."
"Žiarliš, čo?" veselo som nadhodila.
"Hlúposť," mávol rukou, akoby zaháňal muchu. "Hlúposť."
"Žiarliš," začala som si potichu pospevovať, "žarliš."
"Roberta," varovne na mňa zazrel.
"...žiarliš, žiarliš, žiar-" Nestihla som dopovedať, lebo Diego sa na mňa vrhol a zahrnul ma bozkami.
"Pochybujem, že niekto ti môže ponúknuť toľko čo ja," usmial sa, keď sme sa od seba odtrhli.
"Ale čo? Si nejaký namyslený. Každý hlúpak mi môže dať to, čo ty. Veľmi dobre to vieš."
"Nie, nemôže," Diego sa usmieval.
"Chceš povedať, že by si ma za hociktorého z nich vymenila jedným šmahom ruky?"
"No..." tvárila som sa, že premýšľam. "Za nejakú špinu asi nie, ale nemysli si, že si jediný na tejto škole, ktorý...."
"Ktorý čo?"
"Ale nič," usmievala som sa.
"Roberta!" skríkol.
"Ticho, Diego, ľudia sa pozerajú," upozornila som ho.
"Akí? Žiadni tu nie sú, toto je predsa moja izba," pevne vyhlásil a prebodával ma pohľadom. Nuž, toto mi nevyšlo
."Vieš čo, zlatko, ak mieniš byť takýto, tak zbohom." Vstala som zo stoličky a šla som smerom ku kaviarni. Cestou som do niekoho vrazila. Zdvihla som hlavu a stratila som reč.
‹‹‹‹‹‹‹
Niežeby som Diega nemala rada alebo čo, ale toto mi fakt vyrazilo dych. Predomnou stál tmavovlasý mladík so vzdorovitým pohľadom v očiach. Telo mal samý sval. Viem, že som zadaná, no bol fakt sexi.
"Ehm, ahoj," pozrel sa na mňa.
"Ahoj." Môj hlas znel akosi čudne, čo sa mi vôbec nepáčilo.
"Prepáč, som tu nový, a neviem, kde sú chlapčenské izby," pozrel na mňa a z jeho pohľadu sa mi zatočila hlava.
"Aha, jasné, ukážem ti ich. Inak, ako sa voláš?" po očku som naňho hodila, ako zareaguje. Usmial sa a vystrel sa.
"Joaquín. Joaquín Mascaro."
"Ja som Roberta," predstavila som sa a potom som mu ukázala izby.
"Zastav sa niekedy," žmurkol na mňa. Hm, pomyslela som si. Aj by som sa zastavila, keby som nevedela, že by ma Diego roztrhal na kúsky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vondyparasiempre vondyparasiempre | E-mail | Web | 11. února 2012 v 15:22 | Reagovat

je to kráááááááásne nádhera :) už sa teším na pokračko :-)

2 rebelka rebelka | 11. února 2012 v 15:23 | Reagovat

nádherné, pokračovanie rýchlo..:D

3 Dulce_6 Dulce_6 | 11. února 2012 v 17:18 | Reagovat

Krásne.....rychlo pokracko :D  :D

4 robertita96 robertita96 | 11. února 2012 v 19:21 | Reagovat

perfektnee super ....prosiiim rychlo pokracko prosiiim

5 Niki Niki | 11. února 2012 v 19:22 | Reagovat

Krása :) těším se na pokráčko :)

6 RBD-Werisek RBD-Werisek | E-mail | Web | 11. února 2012 v 20:14 | Reagovat

Ahoj Very, jak se máš? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama