Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola X. Schůzka

16. května 2012 v 13:00 | Very |  Dulce Mária
Ahoj, pro dnešek je tady jedno pokračování ode mě. V neděli jsem seděla u počítače tak dlouho, dokud jsem se nedonutila napsat alespoň jedno pokračování. Doufám, že Vás to těší.

A co se textu týče. Ona záhadná řeka v Mexico City. Možná si budete myslet, že jsem naprosto nevzdělaná, protože v Mexico City žádná velká řeka není a už vůbec ne s písčitou pláží (alespoň já tedy o žádné nevím a internet s atlasem také ne - snažím se vždy kontrolovat text, ať tam nemám příliš mnoho bludů, ale někdy na to nemám čas), ale mě se to do textu docela hodilo. Mimo to, že se jedná o "pohádku" vytvořenou v mé fantazii a ne o fakta, nemělo by to natolik vadit, ale přesto... Mexico City leží v údolí v mexických horách. Jelikož zde není nějaká možnost odvodnění, řeky (nebo jednoduše voda), které zde stékají nikam neodtékají a Mexico City je náchylné na povodně. Berte to tedy tak, že je tam nějaká ta říčka a buďte sovívaví k mým zeměpisným a vůbec obecným znalostem.

Snad i přes tento nedostatek se Vám povídka bude líbit. Budu ráda za komentáře. Nezapomeňte také, že tato povídka má rozdvojené konce, takže si jeden musíte vybrat. Napíšu potom pokračování k tomu, kde bude nejvíce hlasů až budu pokračování psát. Myslím, že nemá cenu psát pokračování ke všem, protože se vždy pokusím povídku stejně přizpůsobit svým představám, takže by v podstatě byla hodně podobná.

Už dost vypisování se, předmluvu mám snad delší než samotný text. Užijte si povídku, pište komentáře a zvolte pro Vás příjemnější konec. Vaše Very. Mrkající



Kapitola X. Schůzka
"Ne," zakroutila jsem hlavou, "ale na tebe si ho udělám." Při prvním slově se zakabonil ještě více, ale když jsem větu dořekla, jeho tvář se trochu vyjasnila. "Pojď se mnou na oběd," navrhnul mi. Záhadně jsem pokrčila rameny a koketně se usmála. "Ale no tak, Dulce, nedělej si ze mě legraci," objal mě kolem pasu a nosem se otřel o mou tvář. Omotala jsem mu ruce okolo krku a přikývla jsem. "Moc ráda s tebou půjdu na oběd," přikývla jsem. "Vyzvednu tě v jedenáct," věnoval mi ještě jeden polibek, tentokráte na rty. "Ahoj," rozloučila jsem se. "Ahoj, uvidíme se brzy," zdůraznil.
Většinu dopoledne jsem prospala, jelikož jsem usnula až k ránu. Celou dobu se mi v hlavě přehrávaly poslední chvíle s Uckerem. Pátrala jsem proč se chováme tak, jak se chováme, ale k žádnému závěru jsem nedošla. Ani jsem se nenadála a byl čas chystat se na oběd s Uckerem. Nedělala jsem z toho vědu, již dávno jsem byla rozhodnutá co si obleču. Byla jsem si jistá, že právě jednoduchost se Uckerovi bude líbit. Oblékla jsem si tedy žluté letní šaty, mírně se nalíčila a obula jsem si tenisky ladící s šaty. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a na krku jsem si nechala řetízek, který jsem kdysi dostala k narozeninám od skupiny RBD. Nikdy jsem ho nesundávala pokud to nebylo nezbytně nutné. Za půl hodiny jsem byla přichystaná a těsně před jedenáctou se rozezněl zvonek. Vzala jsem kabelku a spěchala ke dveřím. Ani jsem se nepodívala přes kukátko, byla jsem si jistá, že je to Ucker. A měla jsem pravdu. Jakmile jsem otevřela dveře, objevila se přede mnou Uckerova usmívající se tvář. "Ahoj," pozdravil, podal mi oranžovou růžičku a přistoupil blíž, aby mě mohl políbit na přivítanou. "Ahoj," odvětila jsem s úsměvem, "děkuji." "Vypadáš úchvatně, můžeme vyrazit?" pochválil mě. "Já jsem připravená. Jen tu růži dám do vázy. Nerada bych, aby mi uvadla," odvětila jsem a za ruku ho potáhla dovnitř. Rychle jsem našla vázu, nalila do ni vodu a vložila do ní květinu. "Je krásná, děkuji," rozplývala jsem se, když jsem vázu pokládala na stůl. "Nemáš vůbec zač," objal mě Ucker. Otočila jsem se, pohladila ho po tváři a věnovala mu několik polibků. Chviličku jsme se líbali, ale potom jsme se konečně vypravili na oběd.
Ucker vymyslel zábavný program. Nejprve jsme poobědvali v zahradní restauraci a potom jsme se procházeli po parku. Bláznili jsme jako malé děti. Houpali jsme se na houpačkách, leželi jsme v hebké trávě, cákali jsme po sobě vodu z fontánky, krmili ptáky,… Jednoduše jsme se chovali jako náctiletí, zamilovaní puberťáci, ale bavili jsme se královsky. Večer jsme ještě povečeřeli v restauraci u řeky a romantiku kazili jen všude přítomní komáři, ale i ti se dali snést. Večer jsme zakončili procházkou po břehu řeky. Drželi jsme se za ruce a bosýma nohama zanechávaly stopy v písku. Každou chvíli jsme se zastavili, abychom se moli porozhlédnout po opuštěné oblasti, pokochat se pohledem na temné nebe a užít si jeden druhého. Přišla jsem si jako v sedmém nebi. Na romantičtější schůzce jsem ještě nebyla a že jsem byla na mnoha schůzkách. Domů jsem dorazila až kolem půlnoci. Tak jako předchozí den mě Ucker doprovodil až ke dveřím a když jsme se od sebe odlepili, neodolala jsem a opět jsem ho pozvala dovnitř.
Uběhly už více než čtyři měsíce od svatby Any a Poncha. Mezitím jsem se párkrát se svými bývalými kolegy sešla. Nejvíce času jsem však trávila s Uckerem. Kdykoli jsme byli oba ve městě, trávili jsme co možná nejvíce času spolu. Nikdo o našem tajném vztahu nevěděl a nikdo se o něm také dozvědět nesměl. Nestarali jsme se o budoucnost, soustředili jsme se jen na přítomnost. Přihlouplé hádky se vždy vyřešily, protože jsme se za celou dobu nepohádali kvůli žádnému vážnějšímu tématu. Co mně však vyvedlo z míry byl titulek dnešních novin. Christopher Uckermann má novou milenku! Nejprve jsem si myslela, že někdo přišel na naše úlety, ale když jsem si noviny koupila a článek si přečetla, zjistila jsem, že se vůbec nejedná o mě. Christopher byl již dva týdny mimo stát. Sice mi každý den telefonoval, ale i přesto jsem značně znervózněla. Ačkoli jsem ani neměla důvod. Nikdy jsme si neřekli, že spolu chodíme, ale na přátelský vztah s příležitostným sexem jsme se až příliš chovali jako pár. Z mých myšlenek mě vytrhl telefon. "Ano?"



Jak jsem již řekla, musíte si vybrat konec. Řada je na Vás. Kdo Dulce volá? Hlasujte v anketě. Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 16. května 2012 v 14:10 | Reagovat

Skoncila si v tom najlepsiem....rychlo pokrac :-D

2 Mušú Mušú | 16. května 2012 v 15:35 | Reagovat

KOnečne nejaká tvoja poviedka, je to tuti.. dufam, že sa ti čo najrýchlejšie podarí napísať pokr. :)

3 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 16. května 2012 v 16:10 | Reagovat

woooooow to je prekráááásne :D som šťastná že sipridala tuto poviedku veľmi som sa na nu tešila je to náááádherne dufam že bude čoskoro pokračko :D

4 robertita96 robertita96 | 16. května 2012 v 17:15 | Reagovat

waaw tak  to je super krasne uz sa neviem dockat pokracovania som  rada ze pribudlo pokracovanie aj k tejto poviedke uz sa tesim napokracko :)

5 rebelka rebelka | 16. května 2012 v 17:20 | Reagovat

úžasné,si ma ale potešila touto poviedkou :-) rýchlo pokračovanie..:)

6 camaleones-rebelde camaleones-rebelde | Web | 22. května 2012 v 15:10 | Reagovat

krásny obrázok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama