Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

RBD: Kapitola XLI. O život

27. května 2012 v 13:00 | Very |  RBD
Když už máme pravidelně El Amor Lo Puede Todo, co takhle k tomu přidat ještě jendu povídku? Předepsala jsem pár kapitol, tak snad by to nemusel být až takový problém. Tady je pokračování k RBD, užijte si je. Vaše Very. Mrkající



Kapitola XLI. O život
V krabičce si hověl zlatý řetízek i s nádherným, srdíčkovým přívěskem. Na přední straně srdíčka bylo vyryto D. "Je to medailónek," ozvalo se za mnou. Neotočila jsem se. Pořád jsem zhypnotizovaně hleděla na šperk ve své dlani. Otevřela jsem srdce, abych se podívala, zda je uvnitř nějaká fotka, ale žádná tam nebyla. Avšak na jedné straně byl vyryt krátký text. Láska je most, který spojuje srdce dvou lidí. Okamžitě jsem byla rozhodnutá, čí fotku budu na krku nosit. Nemohla jsem se na zlatý předmět vynadívat, ale to nebylo vhodné. Nedokázala jsem se rozhodnout, co udělat dřív. Poděkovat Uckerovi? Dát mu dárek? Zapnout si řetízek? Dosyta se na něj vynadívat? "Líbí se ti?" vyřešil to za mě Christopher. Konečně jsem zaměřila jeho pozornost na něj. Vrhla jsem se mu do náruče a dala mu pusu. "Moc. Je krásný. Děkuji," šťastně jsem se na něj usmívala. Vrátil mi úsměv a pohladil mě po tváři. "Málem bych zapomněla," vyvlékla jsem se z jeho sevření, "taky pro tebe něco mám." Podala jsem mu svůj dáreček a mezitím co on ho rozbaloval, zapnula jsem si medailónek. "S láskou, Dulce," přečetl Ucker nápis vyrytý na zadní straně přívěsku, jakmile nedočkavě jako díte roztrhal papír. Aby nepoznal, že se mi tváře zalily červení, zuřivě jsem se začala prohrabovat v šuplících a hledat dárek od Gustava. Neměla jsem odvahu podívat se mu do tváře. "Ještě jsem ti měla dát... Ale kde jsem to nechala? Někde to tady musí být," mumlala jsem s hlavou v šuplíku. "Dulce… Dulce. Dulce!" snažil se Ucker upoutat mou pozornost. Marně. "Ale vždyť jsem to dala…" vyhazovala jsem věci z poliček. Slyšela jsem Uckerův přidušený smích. "Věnuj se raději mně!" "Tady to… AU!" vykřikla jsem, když jsem se praštila do poličky, "je." Ucker se snažil uklidnit veselý záchvat smíchu, ale moc mu to nešlo. Mířil ke mně, ale cestou se svalil na sedačku a tam si přiložil ruce na ústa, aby se přestal smát. Zatímco jsem si třela poraněnou hlavu, přisedla jsem si k němu. "To ti posílá Gustavo," podala jsem mu zabalenou fotku, na které jsme jen my dva. "Děkuji," odvětil Ucker a opatrně mě pohladil po vlasech. "Au!" vyjekla jsem. "Prosím tě…" Zafoukal mi na hlavu jako malé holčičce, která si rozbila koleno, aby mě rána přestala bolet. "Miláčku, myslím, že tam budeš mít bouli. To byla ráda, že jsem se bál, že si hlavu prorazíš." "A proto ses tak smál," zasmála jsem se. "Ne, pro to ne. Vůbec jsi nepostřehla, že jsem tě varoval, ať si dáš na tu zrádnou poličku pozor." "Vážně? Kdy?" vykulila jsem oči. "Tak takhle mi věnuješ pozornost?! Styď se," mlaskl nespokojeně. Vyplázla jsem na něj jazyk. "Pořád to bolí?"staral se. "Není to tak hrozné. A prosím tě mohl bys to už rozbalit? Nebo si to chceš nechat zabalené? Rozbalíš to doma?" "Hm, koukám, že jsi v pořádku. Vrátila se tvá obvyklá vyřídilka," rozesmál se. Uhodila jsem ho do ramena. "Au!" "No to muselo bolet," ironicky jsem odsekla. Uckerův smích byl nakažlivý a za chvíli jsme se smáli oba dva. Nakonec si mě přitáhl k sobě a dárek rozbaloval se mnou v náručí. Bylo to vzrušující. Člověk si ani neuvědomil, jak jsme z hry přešli na skutečnost. Už to nebylo předstírání, byla to realita a oba jsme si to uvědomovali. "Ta fotka je úžasná, ale…" "Nějaké výhrady k té fotce? Já myslím, že je skvělá," bránila jsem Gustavovo dílo. "Neskákej mi pořád do řeči!" okřikl mě. Zatvářila jsem se kajícně a Ucker pokračoval: "To sice ano, ale dárek od tebe je mnohem lepší. Přívěsek. A co teprve ten dudlík!" Sáhl do kapsy a do pusy si strčil modrý dudlík a začal sát jako miminko. Nedokázala jsem se nesmát.
"Dulce, míníš jít na tu zahradní oslavu, kterou pořádá Zoraida?" vyzvídala Any během společného oběda. Strčila jsem si do pusy další lžíci plnou čínských nudlí. "Hm, myslím, že tam půjdu. Ale s Uckerem jsme se o tom ještě nebavili, takže nevím." "S Uckerem?" podivila se May. "Odkdy ti on schvaluje, kam půjdeš a kam ne?" "Od té doby, co jsme pár," odpověděla jsem děvčatům a dál se věnovala jídlu. Za to Any s May se začaly obávat, že jim vypadnou oči z důlků, jak velké bylo jejich překvapení.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 27. května 2012 v 13:16 | Reagovat

Krásne...rychlo pokracko :D

2 Niki Niki | 27. května 2012 v 13:23 | Reagovat

Krása! Těším se na další pokráčko :)

3 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 27. května 2012 v 14:07 | Reagovat

kráááása ako vždy :D už sa neviem dočkat pokračka je to prekráááásne :D

4 robertita96 robertita96 | 27. května 2012 v 21:51 | Reagovat

ale no taaaaaaaak vzdy to musi skoncit v tom najlepsiom uz sa neviem dockat pokracka prosiiim rychlo som tak rada ze su ty dvaja spolu a som zvedava na reakciu Any a May co Dulce povedia na to co sa dozvedeli :) prosiiiim rychlo pokracko prosiiiim prosiiim prosiiim

5 aanyy54 aanyy54 | 1. června 2012 v 21:18 | Reagovat

wau :-D  :-D  :-D  je to úžasné nemôžem sa dočkat pokračovania

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama