Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

El amor lo puede todo: Kapitola XIV.

13. září 2012 v 13:00 | Very |  El amor lo puede todo
Jako další povídku jsem se rozhodla přidal El amor lo puede todo. DOufám, že se Vám pokračování bude líbit a zmíníte v komentářích Vaše názory. Vaše Very Mrkající




Kapitola XIV.
"To ťa naozaj zaujíma?" nadvihol obočie. "Áno," vyhlásila som. "Hovoril si o sebe?" Chvíľu bolo ticho, a bolo to už také nepríjemné, že som začínala ľutovať, že som túto tému vôbec načtrtla. "Áno, vlastne som hovoril o sebe." "Ale prečo si sa tak nazval?" spýtala som sa prekvapene. "No... keby som bol úprimný a povedal, že ťa má pobozkať druhý Brad Pitt, predpokladám, že by si sa aj dala. Skúsil som to bez toho, aby bol bozk nutný, keďže nepatrím k mužom, ktorí zvyknú využiť situáciu. Ale ty..." začal sa usmievať. "Pomaly sa o teba začínam obávať, keď si rozospatá, pobozkala by si aj ropuchu." "Keby si čítal rozprávky vedel by si, že ropucha sa po bozku zmení na krásneho princa," samoľúbo som sa usmiala. "Navyše, teba som už pobozkala toľkokrát, že ma svojimi bozkami nezastrašíš." Skôr naopak, pomyslela som si. "A nefandíš si ty trochu? Druhý Brad Pitt?" rozesmála jsem se. "A ne snad?" usmál se. Zkoumavě jsem se na něj zahleděla. "Nebudu odpovídat." zvedla jsem ruce. "Ha, a mám tě, souhlasíš." rozesmál se. "Christophere Uckermanne, soustřeď se na cestu a nevymýšlej si!" okřikla jsem ho. "Jeho filmovou partnerkou je Angelina Jolie. Jsem druhá Angelina?" položila jsem mu zákeřnou otázku. "Druhá?" usmál se, "Proč až druhá?" "Protože se nejmenuju Angelina." upozornila jsem ho s potěšeným úsměvem. "Ne, to ne, ale jsi hezčí. Taková druhá…" "Ok, ok, ok. Raději mlč, ty lháři." "Nelžu." ohradil se uraženě. "Lžeš, až se ti od pusy práší. Kdybys byl Pinochio, narostl by ti nos tak dlouhý, že by sis rozbil přední sklo." rozesmála jsem se a i Ucker se srdečně rozesmál. "Tak to mám štěstí, že ani jeden z nás není Pinochio. A lhář." zažertoval. "Uckere, nechci tě strašit, ale tady jsi měl odbočit." ukázala jsem na odbočku, kterou jsme přejeli. "Sakra, drž se!" zavelel. Takmer som vykríkla. Búšilo mi v ušiach a nič som nepočula, skrčila som sa na prednom sedadle. Očakávala som náraz, ten však neprišiel. Keď dunenie v ušiach prestalo, začula som Uckerov smiech. "Čo je?" zvedavo som naňho pozrela. "Mala si sa vidieť," stále sa smial. "Ako to?" spýtala som sa urazene. "Nebuď taká, urazený by som mal byť ja. Podcenila si moje vodičské schopnosti. To si vážne myslela, že nabúram?" Vyzrela som von oknom. Spoznávala som trasu, ktorou sme šli, bola to tá istá, ktorou sme šli pred chvíľou. Zrazu som to pochopila, Ucker sa otočil. "Kde je tá odbočka?" spýtal sa ma. "Tu," ukázala som a on ako na povel odbočil. "Mal by si to vedieť, ty tu predsa bývaš." "Prepáč, väčšinou vedľa seba nevozím krásne dámy. Musíš mi odpustiť, ale tak si upútala moju pozornosť, že som nevnímal cestu," vravel a ja som si nebola istá, či žartuje alebo to vraví naozaj. No poznám Uckera, určite len žartuje. "Vystupovať," zahlásil len čo vypol motor. "To už sme tu?" strhla som sa. "Dobré ráno, Šípková Ruženka. Nad čím si toľko rozmýšľala?" "Ále... Len nad koncertom a tak. Chápeš, ako to bude vyzerať. Som hrozne zvedavá, čo nám tam dajú, Pedro hovoril o nejakom príjemnom prekvapení." "Len aby to prekvapenie nebolo príjemné len preňho," Ucker už otváral vchodové dvere. Vážne by som mala prestať toľko snívať lebo už neviem, čo sa deje. "Ako to myslíš?" zarazene som sa spýtala. Ucker jen pokrčil rameny a rukou mi naznačil, abych vešla jako první. "No z tebe jsem moudrá." zamumlala jsem. "Ale stejně mě máš ráda." zazubil se. S pochybovačným úsměvem jsem na něj pohlédla a poklepala si na hlavu. On se rozesmál. "Jdu se sbalit." oznámil mi, "Chovej se tady jako doma." Nestačila jsem nic říct, Ucker už běžel po schodech nahoru. Náhle mi hlasitě zakručelo v břiše. "Nemáš hlad?" zavolala jsem do schodů. "Tou tvou snídaní nepohrdnu." ozvalo se seshora. Zamířila jsem tedy do kuchyně. Rozhlédla jsem se kolem sebe. "Tady mám něco najít?" mumlala jsem si. Vrátila jsem se ke schodům. "Uckere? Najdou se tady nějaké talíře?" volala jsem. "Samozřejmě." slyšela jsem smích, "Dokonce i sklenice. Druhá police ve skříňkách na hoře." "OK. Děkuji!" odvětila jsem. Začala jsem otevírat jednu skříňku za druhou, než jsem našla nádobí. Pěkně jsem na něj naservírovala toasty a vytáhla i dvě sklenice. "Džus?" zeptal se Ucker, který se nepozorovaně objevil vedle mě a otevřel lednici. "Panebože! Musíš ma tak strašiť?" oborila som sa naňho. "No prepáč, len som chcel vedieť, či nie si smädná," zatváril sa urazene, no oči sa mu smiali. "Veď dobre, ale nemusíš tu na mňa ísť ako taký duch," zahundrala som. "A už si zbalený?" otočila som sa na neho. "Čo som čarodejník? Jasné, že nie. Ale už skoro," pyšne dodal. "No, radšej si choď schladiť ego a znovu sa pusti do balenia," hnala som ho. "Aký problém máš s mojim egom? Je presne také, aké má byť," usmieval sa. "Nepočul si? Choď sa dobaliť." "Ale ja som hladný," hodil na mňa psie oči, ktorým sa len ťažko odolávalo. Radšej som sklopila zrak. "Choď." "Si teda riadna potvora," oznámil mi ešte. Hodila som po ňom utierku. "Švihni si!"
"Môžem teraz šoférovať ja?" snažila som sa nahodiť pohľad nevinného dievčatka. Zasmial sa. "Toto ti nevychádza, takže to môžeš vzdať." "Dočerta," zanadávala som tak, aby to počul. "A toto?" skúsila som naňho zvodný pohľad. Zvedavo som sledovala jeho reakciu. Pobaveně se na mě podíval. "Ee." "A když ti řeknu, že jsi lepší než Brad Pitt?" zkusila jsem ještě. "Hm, to už je lepší. A co ještě jsem?" vyzvídal a vesele se ke mně naklonil. "Já nevím, co bys chtěl slyšet?" usmála jsem se. "Pro začátek něco milého." odvětil s pokrčením ramen. "Tak to jsi mi tedy poradil. Jsi… milý a přátelský a hodný…" vypočítávala jsem na prstech pomalu. "Hodný? To ne, to by mě každý využíval." zaprotestoval. "Já nemůžu za to, že to tak je. Mimochodem, nestačilo by už těch pochval?" Zamyslel se. "Ještě jednu a možná by jsi pak mohla sedět na místě spolujezdce." zazubil se. "Jsi… pohledný?" zkusila jsem to. Rozesmál se. "Že jsi mě tak hezky pobavila, můžeš řídit." ukázal si na tvář. Sladce jsem se usmála. "Chceš facku?" "Myslel jsem, že jsi chytřejší. Ale ne, díky, facku nechci." "Když si zasloužíš, dostaneš něco jiného. Vezmi si kufr, dej sem klíče." zavelela jsem. "Hele, já nejsem pod čepcem! Neoženil jsem se s tebou, abys mě mohla komandovat!" bránil se se smíchem. "Komandovať? Aké komandovanie? Toto ti pripadá ako komandovanie? No počkaj!" zvolala som. "Keď to dokončíš, otvor mi dvere," sladko som sa naňho usmiala. S porazeneckým výrazom mi onedlho otváral dvere. "To len aby si vedel," usmiala som sa. "Vedel čo?" spýtal sa keď vkĺzol na miesto spolujazdca. "Že so mnou to vôbec nie je jednoduché," poučila som ho. "To ja viem už dávno," zasmial sa. Naštartovala som a uháňala smerom na letisko.
"Hm, nebol to dobrý nápad," zahryzla som si do pery. "Čo?" spýtal sa. "Ísť sem autom. To tu bude trčať celý čas, čo budeme na turné?" spýtala som sa. Zasmial sa. "Neboj sa, len ho tu pokojne odparkuj. Niekde tu by mal byť môj bratranec, on sa už oň postará." "To verím," zasmiala som sa. "Tomuto fáru by som sa aj klaňala." "Aj by si ho vybozkávala?" spýtal sa. Po krátkom uvažovaní som prikývla. "To je neuveriteľné," rozosmial sa. "Čo?" "No, vedľa teba sedí druhý Brad Pitt, a ty by si radšej pobozkala auto." "Chcel by si, aby som ťa pobozkala?" neverila som vlastným ušiam. Zamyslel se. "Víš," začal, ale už nedořekl, neb se ozvalo ťukání na okýnko. Měla jsem co dělat, abych dotyčnou osobu hlasitě neproklela. Uckerovi zmizel z tváře podivný výraz, ale já na něj stále s nechápavým údivem zírala. Christopher se otočil k okýnku a rozzářil se. "Ahoj, neruším?" pozdravil nějaký mladý muž. "Nicku! Ne, jistěže ne." vykřikl Ucker a vystoupil z auta. Radostně se přivítal s příchozím. Rozmrzele jsem i já vystoupila. "A tato krásná dáma…?" začal dle všeho Nick. "Nech si zajít chuť!" zaútočil Ucker s mírným úsměvem, "Dulce, to je Nick. Můj bratranec. Nicku, Dulce, moje, jak jsi již konstatoval, přenádherná kolegyně a Diegova partnerka, Roberta." "Těší mě." zamumlala jsem zdvořile a podala ruku Chrisovu bratranci. "Potěšení na mé straně." odvětil a místo, aby potřásl mou rukou, lehce ji políbil. Všimla jsem si, že se Ucker nespokojeně zamračil a musela jsem se usmát. "Nesváděj ji tady." zabručel Ucker nesouhlasně. "Ale prečo?" Nick sa naňho usmial. "Lebo je zadaná," odvetil Ucker a ja som mala čo robiť, aby mi do prekvapenia nepadla sánka. "Aha, takže si ju ulovil? Nuž..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinkira Nikinkira | Web | 13. září 2012 v 13:13 | Reagovat

Wau! Krásné, rychle pokráčko, už se nemůžu dočkat :)

2 Dulce_6 Dulce_6 | 13. září 2012 v 13:17 | Reagovat

wooow...rychlo pokracko :-D

3 rebelka rebelka | 13. září 2012 v 17:54 | Reagovat

nádherné! aj som sa zasmiala :D pokračovanie rýchlo :D

4 robertita96 robertita96 | 13. září 2012 v 18:06 | Reagovat

waaaaaw to je super ako Ucker ziarli to je zlate so zvedava co odpovie heeeh :)prosiiiiiiim ryyyychlo pokracko nemoze sa dockat velmi sa mi to paci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama