Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola XX. Obvinění

21. října 2012 v 18:00 | Very |  Amor
Snad Vás potěším, když přidám také pokračování k povídce Amor. S Paulou se těšíme na Vaše komentáře, doufáme, že jich bude co nejvíce. Vaše Very Mrkající



Kapitola XX. Obvinění
"Nerozumím ti, Dul, co nevidím a měl bych? Je něco, co ví všichni, jen já ne?" otázal jsem se. Kolena se mi roztřásla pod tíhou strachu z její odpovědi. Mohla by mít někoho, koho by milovala a chtěla s ním strávit třeba i zbytek života. Mohla mít za Álvara náhradu. Dul se zasmála. Ale nebyl to ten její krásný zvonivý smích. Nyní byl plný smutku, bolesti a hořkosti. "Ano, ano je. V podstatě ano." zašeptala. Podívala se mi do obličeje. "A ty mi to vůbec neulehčuješ. Líbáš mě, jako kdybych byla někdo, na kom ti bezmezně záleží. Někdo, kdo ovlivnil celý tvůj život a na koho nemůžeš zapomenout. Ale ne jen tak z nějakého mizerného důvodu. Ne kvůli přátelství. Kvůli něčemu silnějšímu. Objímáš mě a utěšuješ mě, jenže já nevím, proč to děláš. A pak to, co mi říkáš. Nechceš abych odešla, ale proč, to mi říct nechceš. Co si potom mám myslet? Před malou chvílí jsi mi řekl, že se nemůžeš dívat na to, jak trpím. A vzápětí znervózníš a zdá se, že lituješ toho, co jsi řekl. Jsem zmatená. Nevím, co si mám myslet. Nevím, proč se ke mně chováš tak, jak se chováš. Stejně tak nemám tušení, co ke mně vlastně cítíš? Já nevím, ale nějak nedokážu uvěřit, že je to pouhé přátelství. Řekla bych, že nenávist to není. Lhostejnost už vůbec ne. Tak co to potom je? Touha?" vyčítala mi. A ten nejdůležitější pocit neřekla. Láska, láska to je. "Jsem stejně zmatený, jako ty." "Řekni mi proč? Co po mě vlastně chceš?" Dul z očí stékaly slzy, jedna za druhou a jí se nedařilo zastavit je. Chvíľu som rozmýšľal, mám jej povedať pravdu alebo nie? Nemôžem. Predsa by ma znenávidela, pretože ona to necíti rovnako ako ja. S ňou je to úplne iné než so mnou. Síce mám niekedy pocit, že cíti to isté, určite to nie je pravda. Možno je to len nenaplnená túžba vyspať sa so mnou. Možno je to ľútosť. Ľútosť, ktorá jej nedovolí stopnúť naše bozky, pretože si myslí, že by ma to mohlo zraniť. Neviem. Naozaj netuším. No nemôžem ju predsa nechať odísť! Hlavne nie teraz, keď je pri nej ten hnusný Álvaro! To nemôžem urobiť. "Dul, pekne ťa prosím, ostaň tu. Tu Álvaro nepríde. Prosím. Nechcem, aby sa ti niečo stalo. Prosím." prosíkal som ju. Dokonca som aj premýšľal o tom, že si pred ňou kľaknem na kolená, no potom by mala domnienku, že som totálne zúfalý, a to som predsa nechcel. Nechcel som, aby si to myslela.
DULCE
"Pozri, Ucker, ja veľmi dobre viem, o čo ti ide, a ver mi - nedosiahneš to. Nechcem byť len ďalším zárezom na tvojom opasku. Aj keď..." odmlčala som sa. Z očí mi začali stekať slzy, no ignorovala som ich. Teraz som len čakala, ako Ucker zareaguje na moje prerieknutie. Niekde v hĺbke duše som dúfala, že to nepočul, ale to je nemožné. Musel to počuť. "Aj keď čo?" nechápavo sa na mňa zahľadel. Keď som nič nehovorila, pokračoval. "No tak, Dul, nič z toho, čo si povedala, nie je pravda. Ja to myslím naozaj úprimne. A povedz mi, prosím ťa, čo aj keď." Znervóznela som. Čo mu mám teraz povedať? Dul, rýchlo rozmýšľaj. Musíš si predsa niečo vymyslieť! "Vieš čo, neverím ti ani jedno slovo. A k tomu aj keď ... no radšej som sa odmlčala, pretože som chcela povedať toto: Aj keď sa chceš rozísť s Marian. No stavím sa, že sú to len tvoje silné reči. Nič viac."
UCKER
Už som to nemohol ďalej počúvať. Nemohol som počúvať, ako mi ubližuje a taktiež ako ubližuje sama sebe tým, čo hovorí. Vzal som iniciatívu do vlastných rúk. Majetnícky som ju objal a moje pery dal na tie jej. Mykala sa, trhala, chcela sa mi vymaniť, no ja som sa nedal. Nemohol som predsa dovoliť, aby šla za Álvarom! Pomaly sa mi začala podmaňovať. Prestala sa mykať, svoje ruky obtočila okolo môjho krku a moje bozky mi opätovala. Naberali stále viac na intenzite, až som to nevydržal a opäť raz vzal Dul do náručia. Vyniesol som ju až hore do mojej izby a položil na posteľ bez toho, aby som prerušil náš bozk. Ten nádherný bozk. Jej ruky zablúdili na moju hruď a pomaly mi začali rozopínať gombíky na košeli. Keď už bola celá moja košeľa rozopnutá, rukami mi kĺzala po hrudi a mňa to neuveriteľne vzrušovalo. "Ne, ne, ne, ne, to nemůžeme." šeptal jsem. "Já vím." přikývla. Avšak navzdory slovům ani jeden nepřestal. Oba jsme pokračovali v tom, co jsme dělali. Potom jsem si vzpomněl na její slova. Podívej se, Uckere, já velmi dobře vím, o co ti jde, a věř mi - nedosáhneš toho. Nechci být jen další zářez na tvém opasku. Přestože… Musíme přestat. Nechci, aby si tohle myslela. Ještě by mi řekla, že jsem ji jen využil, nebo že jsem ji dokonce donutil. Její slova bodala jako nůž. A ubližovala. Velmi. "Dost!" vykřikl jsem zoufale a s velikou námahou jsem se od ní odtrhnul. Čelem jsem se opřel o její. Oba jsme přerývavě a namáhavě dýchali. "Nemůžeme to udělat…" zašeptal jsem. "Proč?" zeptala se zklamaně. "Dulce, já nechci, aby sis myslela…" Nemohl jsem to ani vyslovit, jak mě její slova ničila. Přiložila mi prst na rty a něžně mě políbila. "Nejsi takový. Jen jsem se zlobila. Neopověděl jsi mi a já byla zoufalá. A k tomu ještě ten telefonát a vše, co se seběhlo…" Pohladil jsem ji po tváři. "Nechci, abys litovala. Uvědomuješ si, že vše, co jsi řekla, popírá tvé chování?" Přikývla. Pohled měla zaměřený na obrysy mé tváře, které právě přejížděla prstem. "Ano. Uckere, prosím, chci to." začala prosit, ale nemělo to cenu. Nechtěl jsem, aby žadonila právě o toto. Lehnul jsem si vedle ní a přitáhnul jsem si ji do náruče. "Ne…" Cítil jsem, jak zatajila dech. "Až se rozejdu s Marian, ano? A potom budeme spolu. Dobře? Zítra to s ní skončím, Dul. Chci být s tebou." oznámil jsem jí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 21. října 2012 v 18:14 | Reagovat

krasne....rychlo pokracko :-D

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 21. října 2012 v 18:18 | Reagovat

woooow woooow wooow :D tak toto ma dostalo im asi nieje súdené byť spolu :D chdáčikovia :D je to prekráááááásne :d už sa enviem dočkať pokračka :D

3 r r | 21. října 2012 v 18:22 | Reagovat

waaaw  to je krasne a mi visli  slzicky takze konecne budu spolu alebo ako to je som trochu zmätena uz sa neviem dockat pokracka co mu Dulce povie :)

4 Niki Niki | 21. října 2012 v 18:50 | Reagovat

Krásné :) Už jsem myslela, že skončej spolu a ono pořád ne. Už se těším na pokráčko :)

5 Miriama Miriama | 21. října 2012 v 21:12 | Reagovat

krásna:)konečne si priznali čo k sebe cítia,dúfam,že bude čo najskôr pokračko a že už budú spolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama