Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Dulce María: Kapitola XIII. Osudové rozhodnutí

21. října 2012 v 22:00 | Very |  Dulce Mária
Nebyla jsem si jistá, zda to zvládnu, ale speciálně kvůli Vám a kvůli tomuto významnému dni jsem si přivstala a napsala pokračování také k povídce Dulce María. Doufám, že se Vám bude líbit, budete vybírat konec a psát komentáře. Budu se na ně těšit. Jsme zvědavá, jaký konec vyberete tentokrát. Minule to byl konec B - Dulce otěhotněla. A jak to bude pokračovat? To mi řekněte vy. Vaše Very Mrkající



Kapitola XIII. Osudové rozhodnutí
"Není to nic tak strašného. Tedy většinou," zasmála se vesele. "Myslím, že sama tušíte, co se vám stalo. A máte pravdu, budete mít miminko. Gratuluji vám, maminko." Zalapala jsem po dechu a hlavu si opřela dozadu. Dívala jsem se do stropu, v hlavě se mi myšlenky míhaly jako na běžícím páse. "Jak se to mohlo stát…?" zamumlala jsem. Doktorka na mě tázavě pohlédla. Vzpamatovala jsem se. "Samozřejmě vím, jak se to stalo, jen mě to… překvapilo. Doufala jsem, že to přeci jen bude něco jiného…." "Raději byste byla nemocná?" podivila se sestřička. "Podívejte se, slečno Saviňon, pokud chcete tento malý problém se dá relativně rychle vyřešit," navrhla doktorka. Jenom při pomyšlení na to, že by měli ublížit malému děťátku se mi dělalo špatně. "Není mi dobře," přiznala jsem. "Dobře, na chvíli si lehněte do sesterny, sestřička vám přinese vodu, a potom si o tom promluvíme." Přikývla jsem, ačkoli jsem již dávno znala odpověď. Slezla jsem z lehátka a cestou do sesterny jsem se zastavila v kabince a vyzvedla si své věci. Potom mě sestřička dovedla do místnosti, kde se ženy objednávaly a registrovaly a přikázala mi, abych si lehla. Mezitím mi donesla vodu. Nakonec se omluvila a šla dál pracovat. Osaměla jsem. Byla jsem jako omámená. Ruce jsem si položila na břicho. Oči, rozšířené překvapením, jsem opět upírala do stropu a z pootevřených úst nevyšla ani hláska. Já jsem těhotná… Budu mámou… Jak je to možné? Vždyť… Teď to nejde, nemůžu mít miminko. Ne teď, ne s ním! Zoufala jsem si při pomyšlení, že bych kvůli tomu malému zázraku, který ve mně rostl, měla Uckera ztratit. Nevěděla jsem, jak by na zprávu o děťátku reagoval. Pro případ, že by ho to odradilo jsem se musela rozhodnout. Buď on, anebo náš malý andělíček. Uckera jsem milovala, o tom nebylo pochyb. Problém byl v tom, že ačkoli jsem o své budoucí pozici věděla teprve pár minut, už jsem ji zbožňovala a těšila se na ni. Toho malého tvorečka jsem milovala stejně vroucně jako jeho otce a nedokázala jsem si představit, že bych dovolila, aby mu někdo ublížil. V Uckerovu lásku jsem nevěřila, byla jsem si jistá, že pro něj neznamenám tolik, co on pro mě a že náš vztah stejně jednou skončí. Volba tedy byla jasná - nechám si své miminko a budu se o něj krásně starat. Když už jsem si tak krásně přiznala, že jsem do Christophera zamilovaná, nezbývalo než si uvědomit, že stejně nejsem schopná v naší drobné hře pokračovat. Jak bych mohla dál trávit noci s mužem, pro kterého nic neznamenám a který pro mě znamená celý svět? Sama jsem svou hloupostí přispěla k zániku toho, co jsme měli - nebo spíš neměli? Jsem jeho kamarádka, jsem jeho milenka. Nejsem žena, se kterou by chtěl strávit zbytek života. A také ho se mnou nestráví a o svém dítěti se nedozví, pokud to nebude úplně nutné. Kdykoli se můžu vypařit, aniž by mě ještě někdy našel, i když nečekám, že by mě hledal. Nebudu mít jeho, ale budu mít jeho potomka. A budu skvělá máma!!! Posadila jsem se a čekala, až se mi přestane točit hlava. "Neboj se, miláčku," pohladila jsem si břicho, "maminka nedovolí, aby ti kdokoli cokoli udělal." Usmála jsem se na své tělo a v duchu si malovala, jak bude můj andělíček vypadat, když se do pokoje vrátila sestřička. "Je vám lépe?" zeptala se. "Ano," souhlasila jsem s rozzářenýma očima a širokým úsměvem. Sestřička se usmála, spokojená s mým rozhodnutím. "Tak půjdeme zpět za doktorkou." Přikývla jsem a opatrně slezla z lehátka. Vešla jsem do ordinace. "Takže, potrat je…" začala doktorka, ale já ji skočila do řeči. "Nechci jít na potrat! Nechám si to miminko," vysvětlila jsem rázně. Doktorka se usmála. "Je neuvěřitelné, jak rychle se u matky rozvíjí ochranářský pud," zasmála se. Začervenala jsem se, ale souhlasila jsem s ní. "Jsem ráda, že jste se rozhodla právě takto. Nerada bych, abyste šla na potrat. Navíc byste toho jednou mohla litovat. Byla by škoda bezdůvodně zmařit další lidský život. Běžte se sestřičkou, založí vám těhotenskou kartu." "Nashledanou." "Nashledanou, uvidíme se na kontrole za tři měsíce."

Teď už zbývala jen jedna věc, rozejít se s Uckerem. "Ahoj!" Za dveřmi se objevil Ucker s rozzářeným obličejem. Hned na úvod mě políbil a podal mi kytici. Vůbec mi situaci neulehčoval. "Ahoj." Ustoupila jsem ze dveří, aby mohl vejít. "Vypadáš unaveně," zkonstatoval. "Hm, poslední dobou jsem trochu unavená," přiznala jsem a pro sebe se usmála. "A co boty? Líbí se ti? Už jsi je někde měla? Nevypadaly moc pohodlně, ale říkal jsem si, že bys je mohla mít ráda," vyptával se. "Samozřejmě, že se mi líbí," zasmála jsem se a položila vázu s kytkami na stůl. "Ještě jsem neměla příležitost někam si je vzít." "Prima. Měl jsem chuť tě zavraždit, když jsem u tebe objevil Any a May. Těšil jsem se, že tě budu moct konečně obejmout a ty máš návštěvu!" rozhořčil se. "Nevěděla jsem, kdy přijedeš," omluvně jsem pokrčila rameny. "Já vím. Byl jsem zklamaný." Ucker roztáhl náruč. Zaváhala jsem, měla bych okamžitě udělat to, co jsem si slíbila. Od prohlídky už uplynuly dva týdny a já se stále neodhodlala k činu. Své jednání jsem mohla zdůvodňovat nabitým programem, jelikož jsme oba měli spoustu práce, ale nyní již nebyl pražádný důvod dál něco odkládat. Právě naopak. Byla to poslední příležitost, aniž by se dozvěděl o miminku. Další den odjížděl pryč a vrátit se měl až za čtyři měsíce. Nechtěla jsem to vyřizovat přes telefon a kdybych to nechala dojít tak daleko, že bych se rozhodla rozejít se s ním po návratu, všechno by prozradilo moje vypouklé břicho. Řeknu mu to, slíbila jsem si, řeknu. Ale až později. Posadila jsem se tedy k němu a vklouzla mu do náruče. Pocity, které se okamžitě dostavily byly intenzivnější, zřejmě kvůli mému stavu, ale užít jsem si je pořádně nedokázala, protože jsem věděla, že je to naposledy, kdy ho objímám. A můžu si za to sama, bylo to mé, svobodné rozhodnutí. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že se od něj odtrhnu bez mrknutí oka. Vždyť co udělá žena, když ji políbí muž, kterého bezmezně miluje? Polibek mu vrátí. A to potom vede jen k jedné věci - k líbání. A líbání vede k dalším a dalším činům, kterým ztracená žena nedokáže zabránit, jelikož ani nechce. A já na tom byla stejně, když se Ucker sklonil, aby mě mohl políbit.

O dva roky a měsíc později
Christopher bloumal ulicí a jako vždy dumal, kde udělal chybu. Vždyť jejich vztah se vyvíjel tak dobře! Zdálo se, že ji má omotanou kolem prstu, že se do něj přeci jen zamiluje a ona mu zmizí! Jak to mohla udělat? To pro ni skutečně nic neznamenal? To, co si hloupě pletl s láskou, bylo pro ni jen povyražení? On ji miloval a ona bez vysvětlení odešla. Co se jí stalo? Proč to udělala? Kde je teď? Proč se nevrátí? Proč mu to konečně někdo nevysvětlí?! On chce znát pravdu! Vždyť byl ochotný dát ji vše, oč ho požádá, co jí jen na očích uvidí! Proč se tedy vypařila z povrchu zemského? Dulce María! Známá zpěvačka a herečka… Jak to, že o ní nikdo nic neví?! Nikomu nic neřekla! Nikomu! Dokonce ani novináři ji nedokázali vyčmuchat! Když ji viděl naposledy, byla krásná, ale unavená. Co když byla nemocná a nic mu neřekla? Kdyby měla rakovinu, klidně už mu mohla umřít a on o tom nevěděl! Každý den prosil, aby se čas vrátil a on tomu zmizení zabránil. Věděl, že je to nemožné. Pokaždé, když zazvonil telefon nebo domovní zvonek, doufal, že je to ona. Vždy než ráno otevřel oči, na chvíli zadoufal, že zase leží vedle něj, ale postel byla prázdná. Chyběla mu. Stále ještě se od ní nedokázala odpoutat, ačkoli mu velmi ublížila. Chtěl ji zpátky, ale nenašel ji. Dal bych ti všechno, tak proč jsi zmizela?

Jeho pobyt na Gibraltaru se blížil ke konci. Dnes ho ještě čekala účast v jednom pořadu, zítra vystoupení a potom se měl vrátit domů, do Mexica. Slepě procházel ulicí, zahloubaný do vlastních myšlenek a nevšímal si okolí. Do někoho narazil, což ho vzpamatovalo. "Promiňte, omlouvám se. Nevšiml jsem si vás," omluvil se a pomohl vstát ženě, kterou svalil na chodník. "To je v pořádku, nic se nestalo," usmála se, oklepala si věci a pokračovala v cestě. Ucker se za ní ohlédl a zmateně zakroutil hlavou. I ona mu připomněla jeho princeznu. Vždyť i Dulce byla za každých okolností na lidi, které neznala milá, zatímco na své blízké uměla být jako pes, když jí něco provedli. Bavilo ho sledovat její vztek, protože vypadala jako malé dítě a on nikdy neměl problém uklidnit ji. Bylo to zvláštní. Na chodníku se objevila další žena. Mihla se kolem něj, aniž by si ho všimla. Za to on si ji všimnul okamžitě. Rysy ve tváři mu ztuhly, svaly se napjaly a srdce rozbušilo. To není možné… Tohle nemůže být ona!


Nyní už je to jen a jen na Vás. Nezapomeňte hlasovat v anketě!!! Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Žena, která Uckera vyvede z míry bude...

Konec A - Dulce María
Konec B - Jen podobná Dulce Maríi

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 21. října 2012 v 22:16 | Reagovat

krasne....rychlo pokracko :-D

2 Niki Niki | 21. října 2012 v 22:24 | Reagovat

Krásnééé! Už se těším na pokráčko :)

3 Miriama Miriama | 21. října 2012 v 22:46 | Reagovat

nádherné prosím rýchlo pokračko :-)

4 robertita96 robertita96 | 21. října 2012 v 23:12 | Reagovat

nadherne uz sa tesim na pokracko co sa stane ked Ucker zisti ze ma  Dulce dieta a potom zisti ze je jeho  uz sa neviem dockat :)

5 katka katka | 22. října 2012 v 18:51 | Reagovat

Krásne teším sa na pokracko kedy bude ? :-D

6 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 23. října 2012 v 20:44 | Reagovat

je to prekrááásne :D milujem túto poviedku a neviem sa dočkať pokračka dúfam že bude čím skôr :D

7 katka katka | 27. října 2012 v 11:16 | Reagovat

Krasne kedy bude pokracko ???

8 sarah sarah | 27. listopadu 2012 v 22:41 | Reagovat

pokračko :D

9 tonuska tonuska | 29. prosince 2012 v 19:44 | Reagovat

kedy bude pokracovanie, velmi sa mi paci tato poviedka a dlho sa tu nic nove nepridalo . je krasna a prosim o pokracovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama