Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Amor: Kapitola XXI. Nezodpovězené otázky

9. prosince 2012 v 18:00 | Very |  Amor
Zpříjemněme si večer také povídkou Amor. S Paulou doufáme, že se Vám bude pokračování líbit a nezapomenete na komentáře. Vaše Very Mrkající



Kapitola XXI. Nezodpovězené otázky
"Zůstaneš tady…?" Sám jsem si nebyl jistý, byla-li to prosba, otázka, návrh, nebo rozkaz. Zahľadel som sa na ňu a netrpezlivo čakal odpoveď na moju otázku, ktorá akosi stále neprichádzala. Zdalo sa, že to Dul všetko zvažuje. No neviem, možno si to všetko len namýšľam. Neviem. "Áno." ozval sa napokon jej tichý hlások. Ruky si omotala okolo môjho pásu a hlavu položila na moju hruď. Ešte viac som ju objal, jednou rukou ju objímal a tou druhou som zablúdil do jej vlasov. "Prečo chceš byť so mnou?" zaznel opäť jej hlas a to ma prinútilo zamyslieť sa. Povedal som, čo som nemal, a teraz neviem, čo jej mám povedať. Mám jej snáď povedať pravdu? Ale čo ak to ona necíti rovnako? Čo ak miluje niekoho iného? Ale predsa by sa takto nesprávala, keby milovala niekoho iného, či? Neviem. Ucker, mysli. Mysli a rýchlo, pretože na tvoju odpoveď nebude čakať večne a opäť sa ťa na to spýta. Pohrával som sa s pramienkom jej vlasov a snažil som sa čo najrýchlejšie v hlave poskladať odpoveď na jej otázku. Táto skladačka mi však vôbec nedávala zmysel a ja, nech som sa akokoľvek snažil, som na nič nemohol prísť. Očakával som, že sa ma to spýta znova, preto som jej odhrnul vlasy z tváre. Avšak až potom som si uvedomil, že zaspala. Nemohol som tomu uveriť. Dul je tu, u mňa, spí v mojej posteli, v mojom náručí. Bol som snáď ten najšťastnejší muž na tejto planéte. Ale ako všetky krásne veci, tak aj táto mala háčik. A nie jeden. Hneď tri. Prvý, že som sa stále nerozišiel s Marian. Druhý, že nie sme s Dul oficiálne spolu a tretí, že neviem, či ma vôbec miluje. Bol som ako v pomykove. Zajtra zmizne jeden háčik a snáď zmiznú postupne aj tie ostatné. Jenže se nemůžu nechat unášet na růžovém obláčku a malovat si krásnou budoucnost s Dulce po boku. Těžko říct, proč je tady u mě. A proč nakonec přikývla, že zde i zůstane. Co když je to jen strach z Álvara? Při téhle představě jsem se zamračil. Toho chlapa jsem nenáviděl čím dál tím víc. Ubližoval Dul. A ne nevidomky. Přivádí ženy jen do problémů. Ruce jsem zatnul v pěst a musel jsem se ovládat, abych nepraštil do polštáře. Raději jsem se zadíval do tváře spící krásky. Podmračený napjatý výraz se po chvíli zase změnil na uvolněný úsměv.
DULCE
Jakmile jsem se probudila, zjistila jsem, že nespím ve své posteli a už vůbec ne sama. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a s kým jsem. Proti své vůli jsem se musela usmát. Ani nevím, kdy jsem usnula. Přestože mě tak strašně zajímala odpověď na mou otázku, přemohla mě únava a já se již nedozvěděla, proč chce být se mnou. Nevadí, zeptám se Uckera, až se vzbudí. Jemně jsem ho pohladila po tváři tak, aby se nevzbudil a pak jsem vyklouzla z postele. Vyspaná jsem byla do růžova a má nálada odpovídala krásnému dni. Naposledy jsem se podívala na spícího miláčka a vydala jsem se do koupelny. Tiše jsem za sebou zavřela dveře. Musela jsem začít improvizovat. Na prst jsem si vytlačila trochu zubní pasty a umyla si zuby. Chladnou vodou jsem si opláchla obličej. Zvažovala jsem, jakým způsobem se zbavím rozteklých líčidel. Nakonec jsem usoudila, že voda a mýdlo budou nejúčinnější. Odstranila jsem poslední zbytky make-upu a podívala jsem se do zrcadla. Rukou jsem si prohlábla vlasy. Začínalo mě zlobit, jak mi jednotlivé pramínky padají do tváře. Využila jsem toho, že na poličce byl položen jakýsi provázek a vlasy jsem si ledabyle svázala do uzlu. Večerní šaty začínaly být značně nepohodlné. Začala jsem tedy dumat, jak vyřešit tenhle problém. Měla jsem štěstí. V koupelně byl pověšený Uckerův župan. Svékla jsem si šaty a vklouzla do teplého voňavého županu. Sahal mi téměř až ke kotníkům. Rukávy jsem si musela zahrnout, jelikož i ty byly neuvěřitelně dlouhé. Konečně jsem se cítila pohodlněji. Potichu jsem se vykradla z koupelny, šaty pečlivě rozložila na židli a následně seběhla dolů do kuchyně. Rozhodla jsem se upéct Uckerovi něco dobrého k snídani.
UCKER
Probrala mě lákavá vůně, která se linula celým pokojem. Pomalu jsem otevřel oči. Dul již vedle mě nebyla. Zavolal jsem její jméno, ale odpověď jsem nedostal. Vylezl jsem tedy z postele a šel se po ní podívat. Když jsem si všiml šatů krásně uložených na židli, napadlo mě, že by mohla být v koupelně. Ulevilo se mi. Určitě neodešla - bez šatů by to prakticky nešlo. Způsobně jsem zaklepal na dveře, ale opět žádná odezva. Otevřel jsem dveře, ale v místnosti nikdo nebyl. Za malou chvilku jsem zaslechl šramot. Přicházel z kuchyně. Sešel jsem tedy dolů a nahlédl do kuchyně. Opřel jsem se o rám dveří a sledoval Dulce, jak bosa poběhuje kolem trouby. Mírně se usmívala a něco si pobrukovala. Měl jsem pocit, jako kdyby tady patřila. Napadla mě bláznivá myšlenka. Bylo to zvláštní. Toužil jsem probouzet se tak každé ráno. Dul, oblečená jen do županu, podotýkám, že ten můj jí byl neuvěřitelně veliký přesto ji stejně neuvěřitelně slušel, vlasy nedbale upravené, nenamalovaná, bez jakékoli přetvářky. Každé ráno bych s ní směl posnídat, jelikož by byla minimálně mou přitelkyní. Když bych ji takhle nachytal, směl bych jít za ní, obejmout ji a políbit na dobré ráno. Ona by se na mě krásně usmála. A jednou by tady poběhovalo také několik dětí. Našich dětí. Vyhuboval jsem se za nesmyslné představy, ve kterých poslední dobou lítám poměrně často a konečně na sebe upozornil, jelikož Dul si mě za celou dobu ještě nevšimla. "Dobré ráno." oslovil jsem ji. Náhle sa otočila a zahľadela sa na mňa. Vyzerala trochu vyľakane, no náhle jej výraz vymenila za čarovný úsmev od ucha k uchu, ktorý - podotýkam - jej pristane najviac, no potom sa opäť zamračila, sklopila hlavu a otočila sa naspäť ku sporáku. Nechápal som jej postoju - najprv sa na mňa mračí, potom sa na mňa usmieva a neskôr sa opäť mračí. Aký to má význam? Nechápem. Pomaly som pozbieral všetky zvyšky svojej odvahy a vykročil smerom ku nej. Zozadu som ju jemne chytil za ramená a pošepkal jej: "Dul, čo sa deje? Nerozumiem ti. Stalo sa niečo? Ak áno, tak mi to povedz, prosím ťa." stále som jej šepkal, no už som nemohol vydržať to, že mi je stále otočená chrbtom. Nemohol som len tak ďalej rozprávať a nevidieť jej do tváre. Nemohol som vidieť v jej tvári nič, čo cíti, pretože mi bola otočená chrbtom. Pomaly som ju prinútil otočiť sa a jemne som jej nadvihol hlavu, aby som jej mohol vidieť do tváre.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 9. prosince 2012 v 18:17 | Reagovat

Krasne...rychlo pokracko :D

2 Nikinkira Nikinkira | Web | 9. prosince 2012 v 18:54 | Reagovat

Krásné :) Jsem zvědavá, jak bude pokračovat :)

3 robertita96 robertita96 | 9. prosince 2012 v 19:29 | Reagovat

ale notaaaaaaak to nie je mozne vzdy to konci v tom najlepsiom ja asi dostanem infarkt kedy si konecne poviedia  ze sa miluju uz si chcem vidiet spolu teda precitat si to haaah prosiiim rychlo  pokracko

4 Miriama Miriama | 9. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

prosím rýchlo pokračko,zbožňujem túto poviedku :-)

5 rebelka rebelka | 9. prosince 2012 v 20:06 | Reagovat

nádherné, pokračovanie rýchlo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama