Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Kamufláž: Kapitola VI.

9. prosince 2012 v 14:00 | Very |  Kamufláž
Těď si přidáme další část povídky Kamufláž. Snad Vás můj výběr potěší a nezapomenete ho okomentovat. Vaše Very Mrkající




Kapitola VI.
Fanúšikovia jasali a mne sa konečne podarilo nastúpiť do auta. Zabuchla som dvere. Ucker im zamával, usmial sa takým hraným úsmevom a rýchlo nastúpil na miesto vodiča. Hlasno som vydýchla. "To zas bolo čo?" opýtala som sa. "Noo, takú pusu som od Teba už dlho nedostal" smial sa.. "Hééj, bola som vytočená" zagánila som a buchla som ho do pleca. Potom sa Uckerovi konečne podarilo vyštartovať. "Ani takovou už nedostaneš," dodala jsem po chvíli s vypláznutým jazykem. "No teda... Když nad tím tak uvažuji, já jsem vlastně docela chudák," věnoval mi zamyšlený pohled. "Chudák? Jak chudák? Chodíš se mnou, jak můžeš něco takového říct! Máš být ten nejšťastnější muž na světě," zasmála jsem se. "No právě, chodím s tebou. Kdybych chodil s jinou ženou, třeba bych dostal i skutečnou pusu a ne jen nějakou hranou kvůli záchvatu zlosti," postěžoval si. Kousnula jsem se do rtu. Věděla jsem, že mě jen popichuje, ale opět mi to připomnělo mou touhu po skutečném vztahu. Nebyla jsem schopná vymyslet odpověď, takže k obchodu už jsme dojeli mlčky. Ucker zaparkoval na nejvzdálenějším místě parkoviště - za což jsem mu byla "nesmírně vděčná" a pak jsme se společně vydali do menšího supermarketu, abychom nakoupili na celý týden. Chris mě poslušně dohnal, jelikož jsem měla menší náskok, on musel obejít auto, a se zamilovaným pohledem mě chytil za ruku. Usmála jsem se na něj. "Nikto tu nie je" skonštatovala som. "No a čo?" "Vieš, nemusíme hrať zamilovaných aj na prázdnej ceste" povedala som no jeho ruku som nepustila. "Čo ak to ja naopak chcem?" "Chceš predstierať aj na nákupoch?" "Nemyslím, čo ak ťa chcem držať za ruku?" "Prestaň si z toho uťahovať" pustila som ho a buchla do pleca, potom som mu už nedala možnosť, chytiť ma za ruku. Asi som si jeho slová brala priveľmi k srdcu ..
♥♥♥
Chytil som ju za ruku, ale nie preto, žeby som to hral. Proste som chcel ísť a držať sa s ňou za ruku. Bol som hlúpy, keď som jej to aj povedal. Asi sa znova ozývajú moje túžby, po žene s ktorou by som tvoril ozajstný pár a mal by som všetko čo k tomu patrí. Vrátane lásky, ale keď s Dulce mi je tak dobre... pokiaľ sa nehádame.Pokud se nehádáme. Proč se to slovo poslední dobou objevuje v mém slovníku tak často? To není spravedlivé, já nechci žádné pokud. Já chci protože. Je mi s ní tak dobře, protože se nehádáme. Jenže tohle už není pravda. My se hádáme. A často. Častěji než bychom si oba dva přáli a než bych si myslel, že je vůbec možné. Možná to byla blbost, nastěhovat se k ní. Je to zřejmě kvůli tomu. Ale proč bych s ní neměl bydlet, když nosí můj prstýnek. Prstýnek! Já kretén, vždyť ona nemá prstýnek! Snažíme se, aby to bylo tak věrohodné a já pitomec jí nedám prsten. A pak se divím, že mě nechce držet za ruku. Musel jsem se zasmát nad svou pošetilostí. Ano, to byl určitě ten důvod, proč se se mnou nechce držet za ruku, protože jsem jí nedal prstýnek. Já už jsem asi vážně zralý na psychiatrii. Prstýnek její touhy "velice" ovlivní. Neuvedomil som si, že Dulce kráča ďaleko predo mnou a ja z nej neviem spustiť oči. Ona je vari dokonalá? Bože, mne preskakuje. Prsteň! Áno prsteň... ale kde nejaký zoženiem? Hádam zaň nevysolím toľko ako by som zaplatil pre ozajstnú nevestu. Nemal som šajnu ako jej zoženiem prsteň. "No ták, ty urážlivka, stoj!" zakričal som a rozbehol sa za ňou. Nezastavovala, tento jej provokačný prístup ma privádzal do nepríčetnosti. Dráždila ma. Bavilo ma to. "Pozor, aby si sa nespotil" dodala ironicky, keď som ju dobehol. Hrala urazenú. Ani sa na mňa nepozrela. Kráčala vzpriamene a sebaisto. Boky sa jej pohybovali ladne a vznešene. Vlasy jej jemne poletovali vo vetre a mňa ohromovala jej vôňa. "To sa nedalo zaparkovať ešte ďalej od supermarketu?" hromžila. "Mám za sebou zlý deň." "Ozaj ako Ti dopadlo interview?" "Skoro sa pýtaš" "Veď som nemal príležitosť" "Stále vyťahovali udalosť storočia" "Čože?" nechápal som ani slovo z toho čo hovorí. "Našu svadbu predsa" "A to ťa rozčúlilo? Veď o tom hovorí každý" "Hej, ale aha!" vystrela predo mňa svoju ruku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinkira Nikinkira | Web | 9. prosince 2012 v 14:08 | Reagovat

Krááásné :) Těším se na pokráčko :)

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 9. prosince 2012 v 14:13 | Reagovat

jéééééééj je to prekráááásne :D nádherná poviedka :D už sa neviem dočkať pokračka dúfam že bude čím skôr :D

3 Dulce_6 Dulce_6 | 9. prosince 2012 v 14:16 | Reagovat

Krasne....rychlo pokracko :D

4 rebelka rebelka | 9. prosince 2012 v 15:23 | Reagovat

super, užasné, pokračovanie :D

5 robertita96 robertita96 | 9. prosince 2012 v 18:01 | Reagovat

jeeeej to je krasne myslim ze sa maju radi ale nechce si to priznat heeh uz sa neviem dockat pokracka

6 Paula Paula | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 19:49 | Reagovat

jééj úplne prekrásne :-) už sa neviem dočkať ďalšej časti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama