Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Megan se vdává: Kapitola I., část II.

11. března 2013 v 18:00 | Very |  Megan se vdává


PRVNÍ KAPITOLA
"Tak co? Proč se tady pořád poflakuješ?" nalé­hala, když dorazila až k němu. "Co chceš?"
Pozorovala, jak se líně a uvolněně odlepil od vo­zu. "Už jsem ti to povídal. Chtěl bych si s tebou promluvit."
Ze všech sil se snažila potlačit netrpělivost. Ne­napadalo ji nic, co by si přála od tohoto člověka slyšet, leda, že by jí oznámil, že se stěhuje z Agua Verde a nemíní se již nikdy vrátit.
Zastavila se pár kroků před ním. "O čem?" vy­štěkla a bojovně zkřížila paže na hrudi.
Otočil se ke stavení. "Nemohli bychom jít do­vnitř? Možná, že to bude chvilku trvat."
Neměla vůbec chuť zvát ho do domu. Nechtěla Travise Kanea vidět ve své blízkosti, nepřála si, aby se jí procházel po ranči. Naneštěstí však neby­la schopná vymluvit se na nějaký vážný důvod, který by musel akceptovat a odejít.
Nebylo jí pomoci. Bude se muset vyrovnat se skutečností, že opět pocítí ten známý a nepříjem­ný neklid, jenž se jí zmocnil pokaždé, když byl Tra­vis na blízku.
Obešla ho a kráčela nahoru po schodech na prostornou verandu a přes ni do kuchyně. "Pojď dál. Možná, že nám tady Mollie nechala trochu čaje."
Veliká kuchyň byla srdcem celého domu. Slou­žila rodině jako zasedací síň, pracovna, v níž děv­čata dělala své domácí úkoly, i poradna na všech­ny problémy, s nimiž se musely potýkat a jimž musely společně čelit.
Pokusila se pohlédnout na ni očima cizího ná­vštěvníka a připadala jí rázem ošuntělá s tím sta­rým, odřeným a opotřebovaným nábytkem. Veš­keré peníze, které se jí podařilo nashromáždit, investovala okamžitě zpátky do hospodářství, kro­mě malé částky, nutné k tomu, aby její sestry - jed­na šestnáctiletá a druhá osmnáctiletá - mohly do­končit studia na středních školách.
Našla konvici s čajem, naplnila dvě sklenice le­dem, dolila a postavila je na kulatý stůl uprostřed místnosti.
Potom čekala, kam se Travis posadí a teprve po­tom pomalu zaujala místo proti němu. Bože, jak byla unavená. Nejen, že. v posledních dnech špat­ně spala, ale dřela se do úmoru, jako by pouhou si­lou vůle mohla zvrátit osud ranče.
Celé tělo ji bolelo. Snila v duchu o uklidňující horké koupeli a přislíbila si tuto malou sladkou odměnu za utrpení, jež nyní podstupuje při jedná­ní s Travisem.
Působil jí nepříjemnosti už od dětství, kdy spolu jezdívali ve školním autobuse. Proč by to nyní mě­lo být jiné?
"Tak co, kdy ses vrátil do města?" otázala se ve snaze držet na uzdě svou netrpělivost a budit zdá­ní zdvořilosti. Ve skutečnosti jí to bylo docela jedno.
"Ve středu v noci."
"Hmm," reagovala neosobně a dlouze se napila.
Travis čekal, až se na něj podívá, potom se na­klonil dopředu, opřel se o předloktí a řekl: "Náho­dou jsem dnes ráno potkal na poště Maribeth."
Pohlédla na něj a čekala, co z něj vyleze. Mlčel. Nezbylo jí, než začít sama. "Opravdu?"
"Povídala, že máte nějaké potíže."
Megan si v duchu okamžitě umínila, že si s mlad­ší sestřičkou důrazně promluví o tom, že rodinné záležitosti se neventilují před cizími lidmi. S před­stíranou lhostejností zatím studovala krychličky ledu v jantarovém roztoku. "Stejné jako mají všichni ostatní kolem. Vypadá to, že ta sucha zničí celý kraj."
Travis si posunul klobouk a neobvyklá barva je­ho očí nyní ještě více kontrastovala se snědou ple­tí obličeje. "Megan -" začal a zmlkl, jakoby hledal vhodná slova.
Megan dobře znala jeho výmluvnost a tak ji náhlá pauza uprostřed věty překvapila. "Co?" naléhala.
"Maribeth mi řekla, že od té doby, co má banka nové vedení, tak to nevypadá, že by byla ochotna vyjít vám vstříc se splácením hypotéky."
Cítila, jak jí zlostí nad sestřinou upovídaností tuhne čelist. Znovu se napila. "Maribeth moc mlu­ví," procedila nakonec přes zuby.
Popadl sklenku do dlaní a pomalu s ní otáčel. "Megan, vím dobře, že mě nesnášíš. I když nechá­pu proč. Jsem si vědom toho, že jsem tě dost otra­voval, když jsme byli ještě děti, ale cesta k dospě­losti je už taková. Nikdy jsem tím škádlením nemyslel nic špatného. Vždycky jsem nás považo­val za přátele, přestože jsme se v posledních letech moc často nevídali. A taky jsem si vždy myslel, že kdybys něco potřebovala, tak že víš, že se na mě můžeš obrátit a já pro tebe udělám vše, co bude v mých silách."
Megan vyskočila, až se židle, na níž před tím se­děla, převrátila na podlahu. "Tak proto jsi sem při­jel? Myslíš si, že mi předvedeš něco jako příklad nezištné sousedské pomoci, co? Tak sis to předsta­voval? To tedy ne -"
"Prr! Zadrž, propánakrále," zvolal a povstal s rukama nataženýma před sebou. "Zatraceně, ženská, to takhle vždycky vyletíš kvůli každé hlou­posti? Co je s tebou, prosím tě? Proč vyvádíš, když ti někdo slušně nabídne pomoc?"
Megan cítila, jak jí hoří tváře. "My od tebe nic nechceme," zamumlala a zvedla převrácenou žid­li. Posadila se a uchopila oběma rukama sklenici s čajem.
"Hele, uklidni se, Megan. Hovoříš přece se mnou. A není žádný důvod stydět se za to, když člověk potřebuje pomoc. Čas od času ji potřebuje­me všichni."
Vzhlédla k němu a pochopila, že se docela zne­možnila. Vlastně ji to vůbec nepřekvapilo. V pří­tomnosti tohoto člověka se prostě neumí chovat přirozeně. Je to stejné, jako když byli malí. "Pro­miň," zamumlala. "Jsem děsně unavená, tím to je. Nechtěla jsem si na tobě vylévat zlost."
Travis se posadil zpět. "Chápu, jak je to pro tebe těžké. Myslím, žes udělala pořádný kus práce, jak ses snažila udržet rodinu a ranč. Chtěl bych, abys věděla, že bych ti rád pomohl, kdybys mi to dovo­lila. Peníze v bance mi nesou úroky, tak mě napad­lo, že bys je mohla použít a dostat se ven z téhle šla­mastyky. Když se nad tím zamyslíš, je přece jasné, že jednou musí zapršet. Ceny dobytka půjdou zas nahoru. A já teď ty peníze nutně nepotřebuju."
Megan nemohla jen tak sedět a dívat se na něj. Vstala, otočila se k němu zády a opřela se o pult. Tolik se za sebe styděla. Nyní již nezáleželo na tom, co jí Travis kdysi dávno udělal, ani na tom, jak ji jeho přítomnost znervózňuje. Vážil cestu sem k nim, aby jí nabídl pomocnou ruku. A čeho se od ní dočkal? Nejdříve ho bezostyšně přehlížela, po­tom ho se smíchem nechala stát v oblacích prachu a nakonec se chová neurvale a hrubě.
Nemohl za to, že jeho atraktivní zjev budil po­dezření, ze mu v životě všechno projde, že jeho ne­odolatelný úsměv přitahoval pozornost všech dí­vek ve škole, ani za to, že bydlel v těsném sousedství s Megan, takže se právě ona stávala nejčastějším terčem jeho žertíků a vtípků.
Nemohl za to, že ho neměla ráda.
S konvicí čaje se vrátila ke stolu a oběma jim do­lila. "Mrzí mě, že jsem tak vybuchla," omlouvala se. "Je to od tebe moc hezké, že mi nabízíš pomoc." Nemohla se mu podívat do očí. Těch očí, které ji nesčetněkrát pronásledovaly ve snu.
Travis se pohodlně opřel a chápavě se na ni usmál. "Otec mi říkal, že se vedení banky stará spíše o svá vlastní aktiva a vymáhání závazků než o prosperitu obyvatel oblasti. Takže se v nich mož­ná nemýlíš."
"Nemůžeš jim to vyčítat. Mnohé banky krachu­jí, není divu, že jsou znepokojeni."
"Už jsi se s nimi radila?"
Megan přikývla.
"A nabídla jsi jim nějaká jiná řešení, třeba podíl na zisku a tak?"
"Nejsou ochotni akceptovat nic než plné splace­ní letošní povinnosti nebo nechat celou hypotéku propadnout. To jsou mé možnosti."
Travis si pro sebe něco zabručel, ale Megan mu nerozuměla, což bylo zřejmě lepší.
Zvedla se ze židle. "Proč si s tím vlastně děláš starost? Travisi, víš stejně dobře jako já, že nejsme žádní přátelé. Nikdy jsme nebyli. Myslím, žes če­kal, že zkrachuju. Nikdy jsi o mně neměl valné mí­nění, pokud si vzpomínám."
Travis si třel bradu. "Asi máš pravdu. Kam až moje paměť sahá, jednala jsi se mnou jako s něja­kým odpadem, jenž ti překážel a budil v tobě od­por. Měl bych mít nyní škodolibou radost, že ta pyšná princezna jde ke dnu."
"Přesně tak."
Dlouho se na sebe beze slova dívali. Po několi­ka minutách si Travis vzdychl. "Asi jsem si to všechno zasloužil, že? Zlobil jsem tě pořádně ta­hal jsem tě vlasy, rval ti z rukou knížky, dobíral si tvé kamarády..."
"Dával jsi mi prostě zřetelně najevo, co si o mně myslíš."
"Ulevilo by se ti, kdybych tě upozornil, že jsem od té doby trošičku povyrostl?" Usmál se tím svým typickým způsobem, kterým vždy všechny odzbro­jil a díky němuž už jako malý chlapec vyklouzl z každé nepříjemnosti.
"Ne," odvětila nesmlouvavě.
"Aha." Rozhlédl se po kuchyni a nakonec se opět střetl s jejím chladným pohledem. "Víš, opravdu mě to sebralo, když mi Maribeth povědě­la, jak to s vámi vypadá. Od té doby, co jsem do­končil střední školu, ztratil jsem s tebou kontakt. Celých osm let jsem byl na cestách."
Megan to dobře věděla. Byl o dva ročníky výš než ona, když maturoval, jí bylo šestnáct. Byl pre­zidentem studentské samosprávy, kapitánem fot­balového mužstva, králem večírku absolventů. Vzpomínali vlastně na události před více než dese­ti lety... téměř polovinou jejího života.
"Dovolíš mi, Megan, abych ti pomohl? Prosím. Dokážeš mi tím, žes mi odpustila dětinské zlomy­slnosti. Nemůžu tady jen tak stát a dívat se, jak při­cházíš o tohle nádherné místo, když ti můžu podat pomocnou ruku. To jistě chápeš."
Nevěřila vlastním uším. Travis Kane byl posled­ní člověk, od něhož by čekala podobná slova. Sa­mozřejmě, že jeho nabídku přijmout nemůže, ale již pouhá skutečnost, že s ní přišel, ji dokonale vy­vedla z míry.
Její mlčení ho zjevně povzbudilo. "Udělala jsi tady obdivuhodný kus práce, Megan... už tím, žes dokázala, aby vše fungovalo a běželo dál. Vždyť jsi byla ještě dítě, když jsi to převzala. Holky byly ten­krát na základní škole, ne?"
"Ano." Přisvědčila a odvrátila se, zatímco její prsty mimovolně zdobily orosenou sklenku záhad­nými ornamenty.
"Do kdy je splatnost hypotéky?"
Byla mu vděčná, že konečně změnil téma. "Prv­ního."
"Každoročně?"
"Jo."
"Takže není dost času prodat dobytek."
"Při současných cenách ne. Kdo ví, jestli ještě někdy půjdou nahoru. Vypadá to, že snad už nikdo nejí hovězí. Pořád jsem doufala, že to je jenom přechodné období. Kdybych prodala dnes, přišla bych o všechno, co jsem do stáda investovala."
"Takže mi dovolíš, abych ti půjčil peníze?"
"Víš, vážím si tvé nabídky, Travisi. Opravdu. Je to od tebe moc hezké, celý den ses zdržel a já se k tobě ještě chovala nemožně. Ale když se nad tím zamyslíš z dlouhodobého hlediska, půjčka mi vlastně moc nepomůže. Měla bych jen další dluh, který bych nebyla schopná splácet." Třela si čelo, začínala ji bolet hlava. "Tolik jsem o všem pře­mýšlela. Není východiska, jen bych to odkládala a uměle protahovala." Přinutila se k úsměvu. "Je to vlastně ohromná legrace. Paddy O'Brien vyhrál lenhle ranč před více než sto lety v kartách. Můj slavný předek byl vlastně hazardní hráč. O farma­ření nevěděl zhola nic."
Travise to nepřekvapilo, jen velice málo rodin dokázalo tajit svou historii před sousedy.
"Ty jsi přece taky taková hráčka, Megan," pro­nesl tak jemným hlasem, jaký od něj dosud nesly­šela. "Nezapomínej na to. Jsi bojovník. Člověk, který se dovede poprat s nepřízní osudu a přežít. Ty se nikdy nevzdáváš."
Sevřelo se jí hrdlo. "To si o mně opravdu mys­líš?" "Jistě."
"Vždycky jsem si myslela -" Nakonec se roz­hodla nesvěřit mu své myšlenky. "Ale to je jedno. Na tom nezáleží."
Travis si přisunul židli blíž ke stolu a naklonil se k ní. "Hele, jestli se tedy nechceš stát mým dlužní­kem, mám nápad, jak bys mohla získat pro sebe trochu času - zatím bys mohla splatit hypotéku, po­čkat, jak se bude vyvíjet situace na trhu s dobyt­kem a případně něco investovat, kdyby ses roz­hodla pokračovat. Měla bys takový, řekněme, oddechový čas."
Ostražitě ho sledovala. "Jo, a co bych jako měla udělat? Vyhrát v loterii?"
"Ne. Vzít si mě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinkira Nikinkira | E-mail | Web | 11. března 2013 v 19:35 | Reagovat

Krásné, těším se na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama