Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Megan se vdává: Kapitola II.

18. března 2013 v 18:00 | Very |  Megan se vdává



DRUHÁ KAPITOLA
Megan údivem klesla čelist. Uvědomila si to až \ okamžiku, kdy zjistila, že má sucho v ústech. Natáhla se po skleničce před sebou a celou ji vy­prázdnila, zatímco jí hlavou vířilo tisíce myšle­nek.
Travis Kane jí nabízí sňatek? Travis Kane? Jak tady může jen tak sedět a klidně se na ni dívat?
"Vzít si tě?" opakovala polohlasně.
"Vím, že si teď myslíš, že jsem se dočista zbláz­nil," odvětil spěšně, jako kdyby se obával, že se i chystá rozhořčeně trvat na tom, aby okamžitě ode­šel, "ale chvilku mě poslouchej. Jenom mě, prosím tě, vyslechni. Já vlastně investuji a buď to vyjde ne­bo ne. Ale ať už se stane cokoli, ty získáš peníze, které nyní nutně potřebuješ a ještě nějaké navíc, budeš mít dost, abys mohla nechat opravit ten zatracený mlýn a všechno ostatní, co tady potřebuje údržbu. Najmeš si další lidi, je tady spousta práce. Bude to taková obchodní dohoda, přátelská spo­lupráce nebo něco takového. Určíme si termín - řekněme rok. Potom vyhodnotíme situaci a roz­hodneme se, zda budeme v našem partnerství po­kračovat. Když ne, tak - kdo ví, co se všechno může stát?" Nasadil svůj neodolatelný úsměv a Megan cítila, jak mu podléhá.
"A co z toho všeho budeš mít ty?"
Travise nečekaná otázka zaskočila. Polkl a opa­trně šiji prohlížel. "Já?" opakoval zmateně.
"Jistě. Proč jsi tak velkorysý? Jestli chceš můj ranč, proč mi jednoduše neuděláš nabídku? Může­me se dohodnout."
"Megan, ty bys to tady přece nikdy neprodala. Oba dva to dobře víme. Je to tvůj domov, já ho ne­chci. Farmaření není nic pro mě. A kromě toho, kam byste se sestrami šly?"
Stále nemohla uvěřit tomu, že sedí v kuchyni a diskutuje o takových věcech právě s ním. "Kdy­bychom ho prodaly, tak bychom měly peníze na přestěhování se kamkoli. Jestli nám jej banka za­baví, tak potom nevím, kam se podějeme," přizna­la. "Ale něco se najde. Hlady jistě nezemřeme."
"Způsob, který ti nabízím, ti umožní, abys tady zůstala a zároveň zajistila vše potřebné."
"Neodpověděl jsi mi na otázku. Co si od toho všeho slibuješ získat ty?"
Opatrně na ni pohlédl. "Manželku?" pronesl vá­havě.
"Hele, Travisi. Manželství je nepochybně po­slední věc, po níž bys toužil. Potřebuješ ženu asi to­lik jako další díru v hlavě. A kdyby ses jednou opravdu rozhodl oženit se, tak zcela jistě ne se mnou!"
Očividně znejistěl. Potahoval si ušní lalůček, třel si nos, pohrával si s límečkem a upravoval si vlasy. Konečně zabručel: "Nepodceňuj se, Megan."
Když viděla, jak je vyveden z míry, trošku se uklidnila. "Chceš mi snad říct, že mě miluješ?"
Narovnal se. "Ehm - no a věřila bys mi?"
"Jistěže ne," odvětila pohotově.
Nervózně trhnul rameny. "Tak vidíš. Tak tě tedy nemiluju."
Souhlasně kývla. "Dobrá, aspoň jsi upřímný."
Travis si odkašlal a napil se. Nedíval se na ni.
Megan si ho zatím mlčky prohlížela. "To nemůžeš myslet vážně," řekla konečně.
"Ale ano," odporoval. "Jak ti to mám dokázat? Nabízím ti v dobré víře pomoc. Přátelé si snad ma­lí pomáhat, ne?"
"Připadá mi to jako nějaká tvoje další hra! Život byl pro tebe vždycky jenom zábava. Aspoň to při­znej!"
"Jo a ty ses zase na svět dívala pořád jen černě. Nemohla by ses taky někdy pobavit, užít si trošku legrace?"
"No jistě, je to pochopitelné. Ty jsi měl totiž vždycky všechno snadné. Nemusel jsi nést odpo­vědnost ani za sebe, ani za nikoho jiného. Nikdy jsi nic nebral vážně."
"Něco taky," bručel.
"Například?"
"Treba rodeo. Taky jsem si v něm vydělal slušné peníze. Ty peníze, které ti teď nabízím a které mě také stály spoustu tvrdé práce. Na tohle téma jsi mě nikdy neslyšela žertovat, nebo snad ano?"
Zdráhavé přisvědčila.
"A přátelství také. Nebyl jsem sice v uplynulých dvou letech moc doma, ale kdykoli jsem do města přijel, po každé jsem se informoval, jak se vám da­ří a jestli jsi ty a děvčata v pořádku. A pokud si dobře vzpomínám, před lety jsem tě také zval do kina. A pamatuji si, jak jsi mi dala košem."
"Znamenalo by to dvě hodiny jízdy autem do města."
"A jen proto jsi mě odmítla?" Upřeně ho pozorovala. "Vstávám velice brzy, nemůžu si dovolit ponocovat. A navíc jsem si ne­byla jistá, jestli mě jen tak nezkoušíš jako vždycky. Jenom sis ze mě utahoval, neznala jsem a dodnes neznám většího rejpala."
"Ty jsi stejně s nikým nerandila, že ne?
Sklopila zrak na svou košili a montérky. "To bys koukal. Stály tady celé fronty nápadníků a netrpě­livě podupávali, kdy na ně přijde řada. Taková fan­tastická partie jako já, věčně jsem se jim musela bránit."
Travis se zamračil. "Nedělej to, Megan." "Jako co?"
"Neshazuj sama sebe. Vždyť jsi velice atraktivní žena. A co je důležitější, jsi také laskavá a hodná, odpovědná za členy své rodiny, ochotná udělat pro ně cokoli."
Přivřela oči a úkosem na něj pohlédla. "Nepraš­til ses náhodou při některém pádu z býka pořádně do hlavy, Travisi? Nemůžu věřit tomu, co slyším z tvých úst. Jseš si jistej, že sis mě s někým ne­splet?"
"Spíše si myslím, že toho o mně moc nevíš za ty roky, co jsme se neviděli. A to málo, co víš, ti asi příliš neimponuje. Tak co kdybys mi dala šanci do­kázat ti, že bych byl dobrý manžel?"
Při slůvku manžel se Megan zachvěla. Travis Ka­ne? Musela by se zbláznit, aby se vdala. Právě za něj. V žádném případě.
Ale co kdyby to mohlo zachránit ranč? našeptá­val jí nějaký cizí hlas.
Konečně pochopila, proč pastor kázal o poku­šení.
To je ohromně rafinovaná záležitost. Dráždí a svádí a veškerou víru obrací vzhůru nohama.
Travis Kane byl v dětství pořádný lump a díky své nepřetržité potřebě neustále si ji dobírat jí na
střední škole málem zlomil srdce. To se samozřejmě nikdy nedozvěděl a Megan neměla v úmyslu mu o tom vyprávět.
Jak by se asi ta zamilovaná dívka tenkrát zachovala, kdyby byla věděla, že jednoho dne v budoucnosti ten slavný Travis Kane zaklepe u jejích dveří a nabídne jí sňatek?
Jako přítel.
Protože ji samozřejmě nemiluje. Copak to právě neřekl?
Ale ona ho také nemá v lásce. To ví jistě. Tak. Bude to obchodní svazek. To je vše. A bude mít omezenou platnost.
"Říkáš rok?"
"Jestli budeš chtít, tak třeba déle."
"Ó ne. Rok bude stačit. Bude to takový odde­chový čas, jak jsi to nazval. Budu mít možnost všechno si pořádně promyslet, rozhodnout se, jest­li to prodám. Můžu taky -" Zarazila se, jak ji vlast­ní myšlenky přivedly k logické otázce "Ehm, no, ty tady budeš potom bydlet, že?" Nervózně se zasmá­la a sama si odpověděla. "Jistě, samozřejmě že bu­deš. Budeme manželé a vypadalo by to divně, kdy­bys žil dál u rodičů." Věděla, že se jí chvěje hlas. Chvěla se celá. Tohle byla nejbizarnější událost, ja­ká se jí v životě přihodila. A ještě podivnější na ce­lé věci byla skutečnost, že měla v úmyslu na tu pra­podivnou nabídku přistoupit... Jiná alternativa by pro ni byla velice bolestná. Modlila se přece, aby se stal nějaký zázrak, ne? Jenom ji nenapadlo, že osud může mít takový zvrácený smysl pro humor.
"Stejně nebývám často doma, Megan," uklidňo­val ji Travis. "Pořád ještě jezdím rodeo."
"Ale to je pravda!" odpověděla s neskrývanou úlevou. "Ano, tak to půjde docela dobře." Vysko­čila od stolu a začala neklidně přecházet po místnosti. "Máme tady spoustu místa," rozmáchla ru­kama. "Tenhle starý dům je strašně rozsáhlý, je tady několik ložnic..." Zarazila se a nejisté na něj pohlédla. "Nebo předpokládáš, že budeme sdílet společnou?"
Travis se zhluboka nadechl, zadíval se na ni a zadržel dech. Potom se lehounce usmál. "Jak si budeš přát, Megan."
"Oh, aha." Představila si ho ve svém pokoji. "No, i abych byla upřímná, nerada bych se o svůj pokoj dělila. S tebou... ani s nikým jiným... opravdu."
"Chápu."
Znovu vykročila. "Tak. Uznáváš ale, že budu po- třebovat nějaký čas, abych se s celou tou věcí ně­jak vyrovnala, abych si na ni zvykla a připravila se? Nikdy mě nenapadlo, že bych se měla vdávat, tak­že jsem o tom nepřemýšlela."
"A proč?"
Došla k oknu a vyhlédla ven. Napadlo ji, kdy se asi obě děvčata vrátí z města a jak jim vysvětlí, co hodlá učinit. Potom se otočila zpátky k Travisovi a váhavě opakovala jeho dotaz. "Proč? A proč si taky něčím takovým lámat hlavu? Měla jsem mno­hem důležitější věci na starost."
Travis se spokojeně opřel, natáhl si nohy a pře­hodil si je v kotnících přes sebe. "Nechci vědět, proč jsi o tom nepřemýšlela, ale proč sis myslela, že se nevdáš?"
Rozpažila doširoka a zasmála se. "A kdo by se asi toužil oženit s ženskou jako já, která se snaží zachránit hroutící se hospodářství a k tomu ještě vychovává dvě dospívající sestry? Nikdo se zdra­vým rozumem by neměl zájem zabřednout do ta­kových problémů," vysvětlovala.
"Já ano," odvětil mírně.
Nepřestala si ho pátravé prohlížet. Nemá to vše přece jen nějaký háček? Nemají četné pády ze hřbetu býka za následek ztrátu většího množství mozkových buněk? Vypadá sice docela normálně, ale jeho návrh má všechny znaky choromyslnosti. V každém případě si však celý plán výborně načasoval. "Ano, ale jenom na jeden rok," připomněla mu s úsměvem. "Věř mi, že za dvanáct měsíců se nebudeš moci dočkat chvíle, kdy odsud zmizíš." Spokojeně kývala hlavou, jak si postupně uvědo­movala stále více výhod, které jí jeho bláznivý ná­pad nabízel. "Tou dobou bude Mollie právě maturovat. Kdo ví, třeba se budou obě dvě chtít přestěhovat do města. Do Austinu nebo San Antonia."
Náhle se cítila báječně. Takové uvolnění nezaži­la již celé týdny či spíše měsíce. A uvědomila si, že má obrovský hlad. Vstala a otevřela ledničku. ,.Když už hovoříme o děvčatech, zůstala přes noc ve městě. Vůbec nevím, kdy se chtějí večer vrátit, ale nemám v úmyslu na ně čekat s večeří." Mrkla na něj přes rameno "Dáš si něco se mnou?"
"Velice rád, Megan," řekl tiše.
Začala pátrat v přihrádkách. "Nebude to asi nic moc. Na takové věci je tady Mollie. Ale něco snad najdu a -"
Zvedla se s rukama plnýma potravin a otočila se. Travis stál přímo za ní. Vzal jí náklad z rukou, od­ložil ho vedle na pult a zavřel dvířka.
"Mám pocit, že bychom měli naši dohodu zpe­četit, ty ne?" řekl a držel ji v pasti mezi sebou a chladničkou.
Megan si nepamatovala, že by ji někdo podobně zaskočil. Než se stačila vzpamatovat, přitiskl jí svá ústa na rty. Tělem jí projel elektrický výboj. Travis ji líbá. Travis Kane. On, Travis, líbá ji, Megan O'Brienovou... tu divošku... tu dívku, která...
Ale to už se o slovo hlásily zjitřené smysly a její schopnost uvažovat se vytrácela. Vnímala jen pří­jemnou lesní vůni vody po holení, mentolovou chuť jeho úst a svalnatou hradbu hrudníku, která na ni naléhala, až téměř nemohla dýchat, a přede­vším nepravidelný dech, když pohnul hlavou a z nové pozice zaútočil jazykem.
Nikdy před tím se nelíbala, nikdo ji nehladil po zádech ani nesvíral hýždě a netiskl k sobě tak těs­ně, až ucítila -
Otevřela oči a vši silou Travise odstrčila. Pole­kaně vrávoral dozadu ve snaze nabýt ztracenou rovnováhu.
Jeden na druhého zírali a prudce oddychovali. Megan cítila, že jí buší srdce jako kdyby chtělo vy­skočit ven z těla.
"Byl to jen polibek, Megan," řekl Travis tiše.
"No jistě. A jeskyně je jen díra v zemi," odsekla s úšklebkem.
"To je pravda," smál se.
Odvrátila se od něj a pustila se do přípravy send­vičů, aby co nejdříve zapomenula na vše, co při lí­bání pocítila.
"Pokud tomu dobře rozumím, tak si nepřeješ, abych tě líbal," protrhl nastalé ticho Travis.
Kousala se do spodního rtu. Věděla, že nemůže lhát, ale sama nechápala, jak zní pravdivá odpo­věď. "Tak to nemůžeš brát. Ale - prostě - já - víš, nemám v těhle věcech moc zkušeností a tak..." za­jíkala se, a když už nevěděla, jak dál, začala s ještě větším úsilím připravovat jídlo.
Travis si zatím nedovolil přiblížit se k ní. "A ty si myslíš, že mi to snad vadí? To, že jsi nevinná, ne­znamená -"
Otočila se. "Já přece nejsem nevinná!" Zavřela oči a polkla. Teď si o ní opravdu opravdu vytváří nesprávny úsudek! Nadechla se, otevřela oči a spustila: "Uvědom si, že každý, kdo vzrůstá na farmě, ví o rozmnožování a sexu úplně všechno - víš, jak to myslím. Já jenom -" bezmocně mávla ru­kou neschopná jasně formulovat, co vlastně cítí.
Napjatě ji sledoval. "Jasně, vždyť jsi mi to už před tím řekla. Že jsi neměla čas na nějaké váž­nejší vztahy. Chápu."
Popadla tác plný sendvičů a postavila ho na stůl, dolila jim sklenice s čajem a naznačila mu, aby se znovu posadil. "Nevím, co ode mě čekáš, to je vše," hlesla.
Travis se natáhl pro chléb a přendal si ho na ta­líř. "Nečekám nic, co bys nechtěla sama," snažil se ji uklidnit. "Chápu, že to, co ti navrhuji není zcela běžné a obvyklé."
"Bláznivé to je. Tak. Nikdo ti to nezblajzne. Ne­dává to žádný smysl. Nemůžu sama věřit, že jsem na něco takového vůbec přistoupila!" Zakousla se do krajíce. Chtěla si od toho cizince sedícího proti ní udržet jistý odstup. Vždyť o tom člověku vlastně vůbec nic neví. Jak ho může nenávidět, nebo se na něj zlobit? Byl v jejích očích velkým mužem a ona si tolik přála, aby v ní viděl mladou ženu a ne žá­bu, kterou si po léta dobíral v autobuse? Marně. Tak proč se to všechno stalo o tolik let později?
"Mám nápad," ozval se znovu a sahal po druhém sendviči.
"Jaký?" otázala se podezíravě.
"Myslím, že bychom si tu naši dohodu měli ne­chat pro sebe. Bylo by to pro nás pro oba mnohem přijatelnější. Proč bychom našim rodinám nemoh­li namluvit, že jsme náhle oba zjistili, jaké city k so­bě chováme a -"
"Ale vždyť by tomu nevěřili! Každý ví, že tě - Že se oba -"
"Co?"
"No, myslím - nikdy nás neviděli spolu a tak."
"Mohl jsem ti psát."
"To by holky dávno věděly."
"Tak třeba jsem se odhodlal, sebral odvahu a přišel jsem ti říct, co k tobě cítím."
Zakryla si rukou ústa a vybuchla v hurónský smích. "Jen to ne! To by hned prokoukly."
"Kdybys mi pomohla, tak ne."
"A jak?"
Pozoroval ji a oči mu svítily. "Mohla bys předstí­rat, že máš o mě zájem, že si to oba přejeme." "Ale tvoje rodina -"
"O tu se postarám sám. Nemusíš se ničeho obá­vat."
Pohlédla na chléb na talíři. Docela na něj zapo­mněla a přestože jí v břiše kručelo, neměla už chuť. "Kdy by sis přála, aby se sňatek konal?" Trhla hlavou. "Co? Já -u
"Jestli chceš počkat, až si na to všichni zvyknou, tak můžeš. Bylo by lepší, kdybychom se stačili za­snoubit."
"To myslíš vážně?"
"Chtěl bych, aby to bylo pro tebe co nejsnesitelnější.
Hlavou jí vířily tisíce nej roztodivnějších myšle­nek. "No, jestli mám splatit hypotéku včas -"
"S penězi nemusíme čekat až do svatby. Vypíšu ti šek ještě dnes večer. Kolik potřebuješ na splátky a chod farmy?"
"Ale nechci, aby sis myslel -"
"Nedělej si starosti o to, co si myslím, ano? Ne­bo cítím. Je to poctivá obchodní dohoda. Příští tý­den mi začíná turné, budu dost dlouho pryč." Od­mlčel se a uvažoval. "Možná, že bychom zasnoubení mohli oznámit už nyní. Koupím ti prsten a můžeme plánovat svatbu. Předpokládám, že budeš chtít obřad v kostele."
"V kostele?" vyjekla. "Ale to - není to na ob­chodní dohodu trochu moc -" mávla bezmocně ru­kou.
"Ale to přece bude skutečná svatba, Megan. A ta by se jistě měla konat v chrámu Páně."
Cítila se jako Alenka v říši divů.
"Jenže když to celé má trvat jenom jeden rok, tak se mi to zdá být jako podvod. Víš, když všichni uvidí, jak se bereme, nebudou se potom divit, že se zase rozvádíme?"
Zapil poslední sousto pořádným douškem čaje a teprve potom jí odpověděl. "Tak za prvé, do to­ho nikomu nic není, a za druhé, spousta manželství tak dnes končí."
"To je pravda," souhlasila nakonec.
"Budeš mít alespoň dost času připravit si šaty a rozhodnout se, v čem půjdou tvé sestry."
Bylo to na ni příliš rychlé a náhlé. Hlava jí šla ko­lem. "Šaty! Travisi, neměla jsem šaty na sobě od maturity."
Usmál se. "No, snad bys mohla pro tentokrát udělat výjimku. Ale samozřejmě, pokud se lip cítíš v těhle botách, můžeš si je pod ně obout."
Megan se ze všech sil nutila dožvýkat svůj send­vič, zatímco Travis vesele plánoval veškeré záleži­tosti spojené s jejich sňatkem a nic pro něj nebylo problémem. Když dojedla, šel jí pomoci s nádobím.
"Chceš, abych byl u toho, až to oznámíš děvča­tům?" zeptal se a pečlivě pověsil utěrku na věšá­ček.
"Jé, kdepak," odmítla rychle. "Povím jim to sa­ma, jen si ještě musím rozmyslet, jak."
Travis zkřížil paže na prsou a opřel se o kuchyň­ský pult. "Zítra bychom mohli zajet do města a po­ohlédnout se po prstýnkách."
"Opravdu to pokládáš za nutné?" váhavě scho­vala ruce za záda.
"Myslíš prstýnky?" ubezpečoval se s lehce po­vytaženým obočím. "Ano, jistě."
"Napadlo mě, že když pojedem do zlatnictví v Aqua Verde, za hodinu to bude vědět celé město."
Uchechtl se a opět jí připomněl uličníka z dět­ství. Špatné znamení, napadlo ji. "To je nejrychlejší cesta, jak tu novinu oznámit světu."
Megan vytrvale upírala zrak do země. Necítila se ve své kůži. Dokázala by se celé hodiny bavit o far­mě. Ale prsteny? Svatba? Na takové věci nikdy ani nepomyslela.
"Anebo... můžeme zajet do Austinu, jestli chceš. Byl by to docela hezký výlet na celý den. Jednou bys snad mohla trošku ponocovat?"
Pohlédla na něj. "Proč to všechno vlastně děláš, Travisi? Nechápu to. Proč jsi ochotný k takovému závazku? A se mnou? Vždyť jsi na cestách jistě potkal spousty žen, které -"
"Žádnou, kterou bych si chtěl vzít."
"Ale přesto -"
"Vždycky jsem říkal, že se ožením s místním děvčetem, copak si na to nepamatuješ?" šklebil se na ni.
"Tak proč sis potom tedy nevzal Carrii Schwar­zovou? Chodil jsi s ní dost dlouho."
Překvapeně na ni zamrkal. "Carrii? Copak není vdaná?"
"Teď už je, ale dlouho na tebe čekala."
Zasmál se. "O tom pochybujú."
"Ale ano. Čekala. Odešla na univerzitu, ale jez­dila domů co nejčastěji, doufala, že tě tady potká. Jenže už v prváku o vánočních prázdninách se do­zvěděla, že chodíš s Trishi Kronigovou."
"Ty máš ale paměť na jména. Já už na obě zapo­mněl."
Megan šla k oknu a dívala se ven. Byla tam tma, jen světlo u stáje matně ozařovalo dvůr. "Ale ony na tebe určitě nezapomněly," řekla tiše a vzpomí­nala, jak snadno může člověk druhého zranit. Ten­krát si gratulovala, že není dost hezká, aby si jí ta­ké všiml. Nepovažovala se snad tenkrát za šťastnou, že si nemusela prožít stejné trápení jako ony? Kde bylo její rozumné, praktické já nyní, když ho opravdu potřebovala?
Vzal do ruky klobouk. "To už je všechno dávno, Megan. To jsem byl ještě mladý kluk."
Obrátila se k němu. "A teď jsi ohromně dospě­lý, jo?"
V očích se mu zablýsklo a tvář se mu rozzářila ši­balstvím. "No jasně! Aspoň doufám, protože'se chci oženit a usadit."
"Ale skončit s rodeem nemíníš," konstatovala.
"Tak to ještě ne. Už mi zbývá jen pár let. Rodeo člověka rychle připraví o mládí."
"Nebo o život."
Nasadil si klobouk na hlavu. "Mě ne. Já jsem to­tiž úžasně šikovný a děsně odolný," se smíchem vy­kročil

ven a zastavil se na verandě. "Stavím se pro tebe zítra hned po oběde, ano?" Zamyslela se. Ještě byl čas couvnou Ale neměla na výběr. Modlila se o záchranu ranče a osud jí předložil tuto šílenou možnost. Uvědomila si iro­nii situace.
Zkřížila paže a pevně se jimi objala. "Dobře, Travisi. Budu tě čekat," odvětila. Rozhodla se, ale strach jí svíral vnitřnosti. Zachrání ranč pro sebe a svou rodinu, ale obávala se, že svoboda, jíž za něj platí, je příliš vysoká cena.
Když bývala mladou dívkou, chránila se před ním tak, že si ho držela od těla. Co ji ochrání nyní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama