Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Megan se vdává: Kapitola III.

25. března 2013 v 18:00 | Very |  Megan se vdává


TŘETÍ KAPITOLA
Travis odešel a Megan si dopřála vytouženou horkou koupel. Doufala, že pomůže jak jejímu unavenému tělu, tak zjitřené mysli. Když vylezla z vany, pečlivě se utřela a oblékla do noční košile a obnošeného županu. Usnout však nemohla. Schoulila se na gauči do klubíčka, pustila si televi­zi a čekala, až se děvčata vrátí z města.
Konečně zaslechla rachot jejich pickupu, jehož zvuk připomínal spíše mlátičku než dopravní pro­středek.
Mollie s Maribeth chtěly strávit uplynulou noc se svými přáteli. Nikdy si nestěžovaly, že bydlí dva­cet pět mil od města, ale nevynechaly jedinou pří­ležitost k setkání s kamarády či návštěvě místní restaurace s vynikajícími hamburgery.
Její sestry si vlastně nikdy na nic nestěžovaly. Tvr­dě o ně bojovala, když jí místní úředníci naznačili, že by možná bylo lepší umístit je do rodin pěstounů. Trvala na tom, že je vychová sama a se starým Butchem povede i ranč. Svému otci na něm pomáhala od okamžiku, kdy se naučila chodit. Sedávala v sed­le před ním na hřbetě jeho nejoblíbenějšího koně nebo vedle něj na sedadle jejich letitého auta.
Měla být chlapcem, ale otec byl na svá děvčata hrdý. Vzpomínala, jak se vždycky smál, když si ho chlapi dobírali, že má doma hotový harém.
Byly dny jako ten dnešní, kdy ji bolest ze ztráty rodičů přemohla a kdy se jí zdálo, že samým stes­kem sama zemře. Podle kalendáře jí bylo už dva­cet čtyři let, ale co se týkalo zkušeností s muži, by­la stejná jako ve svých šestnácti. Tenkrát její léta dospívání ukončila zpráva, že maminka s tatínkem zahynuli při dopravní nehodě u Fort Worth. Prak­ticky přes noc se stala matkou i otcem pro Mollii a Maribeth. Musela jednat jako dospělá, když je úřady chtěly od sebe odtrhnout. A nezbylo jí, než celá léta tvrdě pracovat, aby je všechny uživila. Ale ona to dokázala. Dnes večer učinila významné rozhodnutí, jímž sestrám zajistila další spokojený život. Byla to malá oběť, kterou ráda podstoupila, aby je ochránila.
Dveře do kuchyně vrzly a její sestřičky vstoupi­ly dovnitř. Megan slyšela, jak Maribeth vesele švi­toří. Byla to taková všetečka. Prožívala každý den naplno, přijímala vše, co život přinášel s otevře­nou náručí, připravená radostně obejmout celý svět.
Dlouhé rusé vlasy nosila rozpuštěné, splývající v bohatých vlnách na záda, zatímco velká spona jim bránila padat do obličeje. Ale nejnápadnější na ní byly hnědé oči, v nichž se zrcadlila každá její myšlenka.
Maribeth bylo osm, když rodiče zemřeli.
Přestože Mollie byla jen o dva roky starší než Maribeth, Megan připadalo, že je stejně stará jako ona. Byla to velmi tichá dívka, jež měla vždy veli­ce blízko k matce. Po její smrti byla ještě málomluvnější než před tím.
Přestože dosud studovala, dokázala se vzorně postarat o celý dům, udržovat vše v čistotě i vařit. Byla skvělá. Mohla by pokračovat ve studiu na univerzitě, ale Megan přes veškerou snahu nedala dohromady potřebnou sumu. Za několik týdnů bude maturovat. Už si našla práci, bude prodávat v jednom z obchodů ve městě, ale zasloužila by si mnohem víc.
Byla kráskou rodiny, měla krémově bílou pleť a tmavé, kaštanově hnědé vlasy. A její oči zářily tak neuvěřitelně modře, až to vypadalo, že nosí ba­revné kontaktní čočky. Neuvědomovala si, jak je krásná a byla asi jediná, koho překvapilo, že ji zvo­lili královnou loňského podzimu.
"Nazdar, Megan!" volala Maribeth a vřítila se do pokoje. "Jak to, že jsi ještě vzhůru? Touhle do­bou už býváš v posteli." Maribeth se usadila do ob­rovského čalouněného křesla naproti sestře.
"Teď mluvíš přesně jako babička," ušklíbla se Megan.
Ve dveřích se objevila Mollie. "Dáš si něco k piti? Koupila jsem celé balení sodovky." "To si dám líbit."
"Že neuhodneš, koho jsem dneska ve městě vi­děla?" skočila jim Maribeth bezohledně do řeči.
"To asi ne," odpověděla váhavě Megan. "Tak mi to pověz."
"Travise Kanea! Nemohla jsem tomu věřit. Šla |sem s Bobbym a Chrisem na poštu, a kdo nevy­chází ven - Travis Kane osobně. Mělas vidět Bobbyho! Vždycky toužil jezdit býky tak dobře jako on, nemluvě o tom, jak umí chytat telata do lasa. Úplně z toho koktal, když s námi Travis mluvil."
Mollie se vrátila se třemi sklenicemi sody s le­dem. Každé z nich jednu podala.
"Všechno vím. Travis tady dneska byl."
Mollie na ni zůstala překvapením zírat. "Travis Kane přijel sem k nám? A proč proboha?"
Namísto odpovědi se Megan zadívala na Maribeth. "Tak copak jsi Travisovi o nás povídala?"
Nejmladší sestřičce stoupala po tvářích barva. "No, celkem nic. Ptal se na tebe a tak jsem řekla... myslím, že jsem se zmínila, že toho máš až nad hla­vu, že máš moc starostí, protože možná přijdeme o ranč."
Mollie usedla na druhou stranu pohovky. "Tedy Maribeth! To snad není pravda! Přece nemůžeš každému na potkání vyprávět o našich problé­mech!"
"Ale to já nedělám. Konec konců, stejně to už všichni vědí. Není žádné tajemství, že ztrácíme far­mu. Tak co je na tom tak strašného?"
Mollie znechuceně kroutila hlavou. "Prostě ne­můžeš každému vybrebtat všechno, co víš, chá­peš?" vysvětlovala jí.
Megan si opřela hlavu. "Jo, už se jí to podařilo."
"Ale on se na tebe vyptával, nechtěla být ne­zdvořilá a -"
"To je jasný. Chtěla jsi ho prostě zdržet co nejdýl," prohlásila Mollie. "Ty a Bobby byste nejrad­ši založili jeho fan klub."
Maribeth si přehodila nohy přes opěradlo křes­la. "Hele, to je bezva nápad. Možná, že bychom mohli -"
"Dělala jsem si legraci," vzdychla si odevzdaně Mollie. "Travis Kane žádný fan klub nepotřebuje! Má dost sebevědomí i bez něj."
"To je teda pravda," zamumlala Megan.
Maribeth vystrčila bojovně spodní ret. "Nechá­pu, proč ho obě tak nenávidíte. Co vám udělal, že jím tak pohrdáte?"
Megan neklidně poposedávala, nakonec si při­táhla kolena a položila si na ně bradu. Neměla vel­kou radost, jakým směrem se konverzace ubírala, Ale nemohla přijít na nic, jak změnit téma, aby to nevypadalo příliš podezřele.
O to víc ji překvapila Molliina odpověď. Málo­kdy ji slyšela mluvit tak nahlas. "Protože si myslí, že z něj každá musí být vedle. Vždycky se motá ko­lem v těch svých obtažených džínách, s kloboukem vraženým až na ty směšný zrcadlový brejle a roz­dává ty svý ohromující, oslňující úsměvy na všech­ny strany, až z toho všechny omdlívají a padají mu k nohám. Je prostě nechutnej."
Megan se rozbušilo srdce. "To jsem netušila, že ti tolik vadí," hlesla.
Mollie se k ní překvapeně otočila. "Ty jsi o něm laky nikdy nic dobrýho neřekla! Pamatuju se, když jste ještě spolu chodili do školy, tak jsi na něj do­ma jen soptila a dávala jsi mu ta nejhorší jména. Maminka se vždycky smála, jak tě pokaždý přivá­děl k šílenství, pamatuješ?"
"To jsem byla ještě dítě. Vždycky si mě dobíral ve školním autobuse... A protože cesta do města trvá skoro hodinu, tak měl spoustu času vymýšlet si na mě nejrůznější muka."
"Jo," pokračovala Mollie a tváře jí hořely, "mo­je kamarádka Betsy mi vyprávěla, jak flirtoval s její starší sestrou. Otravoval, dokud se do něj nezamilovala a potom si jí okamžitě přestal vší­mat. Mnoha dívkám v okolí takhle zlomil srdce. Nejlepší bude, když odjede pryč a už tam zůsta­ne!"
"To je fuk, já si myslím, že to je prostě bourák," oznámila jim Maribeth. "A to, že vy dvě jste nikdy s nikým nechodily, neznamená, že nemůžete oce­nit opravdického chlapa, když už máte tu šanci. Bobby říká -"
Megan zavrtěla hlavou. "A jsme tam, kde jsme začaly. Co říká Bobby je totéž jako slovo boží, že?"
"V rodeu se tedy vyzná. S tátou na ně pravidel­ně jezdí. Viděli Travise soutěžit a říká, že je fan­tastický. Až to nahání hrůzu, jak jezdí. Vloni ho vy­hlásili mistrem světa."
Megan už nevydržela. Vykroutila še z pokrývky a vstala. "Raději si jdu lehnout. Když tě tak po­slouchám, uvědomuju si, kolik mi už je let, Maribeth," řekla a prohrábla sestře její dlouhé, vlnité vlasy. "Ale jak vidím, ve městě se ti líbilo."
"A jak. S Ritou je ohromná legrace. Její mamin­ka říkala, že kdykoli budu chtít, můžu spát u nich." ' "To jsem ráda, že se ti nepodařilo vyčerpat jejich pohostinnost."
Potom se podívala na Mollii, setkala se s jejím pohledem a kývla hlavou směrem k hale. "Uvidí­me se ráno, dobrou noc," rozloučila se a doufala, že Mollie jejímu signálu rozuměla. Neusnula by, kdyby si s ní nepromluvila a nepokusila se jí vy­světlit, co vše se v jejich nepřítomnosti událo.
Netušila, že Mollie má tak silně negativní názor na Travise. Byla to svým způsobem i její vina. Ni­kdy své opovržení před sestrami neskrývala. Teď bude nucena vysvětlit, proč se její vztah tak radi­kálně změnil. Pravý důvod prozradit nesmí. Když tomuto řešení dává Travis přednost, musí ho ak­ceptovat.
Vyklouzla z županu a posadila se na kraj lůžka. Pěkná brynda. Když jí to celé Travis navrhnul, zdá­lo se jí, že takový obchod má svou logiku. Roční manželství, přísně limitovaná partnerská smlouva. Byznys. Stane se manželkou a on jí na oplátku po­může s farmou. Není to rozumné? Nyní pochybo­vala, že to Mollie pochopí. Určitě ji při její povaze napadne, že je do něj zamilovaná nebo něco po­dobného.
Ozvalo se tiché zaklepání. "Pojď dál," pobídla ji a pokusila se o úsměv.
"Chtělas se mnou mluvit?" zeptala se Mollie, když vešla.
"Jo." Megan poklepala rukou na postel, aby si sestra přisedla k ní. "Musím si s tebou o něčem promluvit, ale nechci to probírat před Maribeth. Alespoň prozatím."
"Chápu, ať jí řekneš co chceš, když to oznámíš v hlavní zpravodajské relaci večera, výsledek je stejný."
"Musím tě poprosit o laskavost." "Ale jistě, cokoli si budeš přát." Megan se pobaveně zasmála. "Ještě nevíš, co to bude." "To nevadí."
Megan se v náhlém přívalu citů naklonila a prudce sestru objala. "Řekla jsem ti vůbec někdy, jak tě mám ráda a jak si tě vážím? Bez tebe bych to všechno vůbec nezvládla."
Mollii zrůžověly líce. "Nech toho. Zní to, jako kdybys byla na smrtelné posteli nebo tak něco. Tak o co jde?"
Megan se zhluboka nadechla. Bylo jí všelijak. Konečně si s hlasitým výdechem vzdychla a zača­la: "Napadlo mě, jestli bys mi zítra nepůjčila něja­ké šaty."
Mollie na ni nevěřícně zírala. "Šaty?" opakova­la nechápavě. "Přesně tak."
"Myslela jsem, že špatně slyším. Ale ty šaty ne­nosíš. Proč je najednou potřebuješ?"
"To je dlouhá historie."
Mollie se okamžitě pohodlně usadila na jejím lůžku, nohy složila do pozice lotosového květu a vyčkávala. "To je jedno, ať je ten příběh sebedelší, chci ho znát."
Megan se opřela o čelo postele. "Zítra jedu s Travisem Kaneem do Austinu."
"Jako na rande?"
"Hmm."
"Ale ty jsi nikdy s nikým nechodila." "Já vím."
"Od střední školy jsi žádnou schůzku neměla." "Já vím."
"A nikdy jsi nenosila šaty."
"Teď jsi tomu přišla na kloub, Mollie. Protože jsem nikdy žádné nenosila, tak tě prosím, abys mi na zítra půjčila nějaké své. Máme stejnou velikost, jsem jen o něco málo menší než ty. Je to úplně jed­no, jak mi budou sedět, protože," projela si rukou bezmocně vlasy, "stejně budu vypadat hloupě. Ale přesto bych chtěla být o něco, jak bych to řekla, snad ženštější?"
Mollie se pobaveně zasmála. "Jsi ženská až moc."
"Ále, jen nepovídej. S tímhle vrabčím hnízdem a v montérkách si mě už nejeden cizí člověk spletl s klukem."
"Tak to musel být slepý. Máš přece tak jemný obličej, dlouhý štíhlý krk, krásnou postavu a lad­nou chůzi."
"Ty mě zlobíš! Hezkou postavu. Já? Vždyť jsem vyzáblá jak -"
"Ne. Jsi drobná a vypadáš křehce... vůbec ne hu­beně. S tím účesem něco uděláme, mohla bych ti ho snad trošku upravit, najdeme nějaké šatičky, ve kterých se budeš cítit dobře a udělám ti nenápad­ný make-up." "Nikdy jsem se nelíčila."
"No a? Když už se chystáš jinak se oblékat, mě­la bys jít do důsledků a dotáhnout to k dokonalos­ti."
Megan si váhavě sáhla na vlasy. "To jsem zvěda­vá, co s tím uděláš."
"Když neměla Teresa v kadeřnictví ve městě zá­kazníky, tak mi ukazovala, jak se to správně dělá. Není to zas nějaká velká věda. Taky mi dala nůžky a pár natáček. Uvidíš, jaká dovedu kouzla," proje­la jí rukou vlasy. "Máš je husté a vlnité."
"Jo, jako mop," ušklíbla se Megan.
Mollie se zasmála. "Budou vypadat báječně, uvi­díš."
"Ať už si myslíš, co chceš," prohlásila s povzde­chem Megan, "s důvěrou se svěřím do tvých ru­kou."
Mollie vyklouzla z postele. "Dobrá. Ráno pro­bereme můj šatník a potom se pustíme do těch vla­sů. Za chvilku jsme hotovy. V kolik má přijet?"
"Kolem jedné."
Mollie se zastavila ve dveřích. "Stejně tomu ne­rozumím. Proč jsi po létech, kdy jsi odmítala s kýmkoli se setkat, souhlasíš a jdeš na schůzku právě s Travisem Kaném?"
Megan se zoufale snažila vymyslet něco, čím by sestru připravila na to, co přijde, ale nic ji nena­padlo. Pokrčila tedy jen rameny a nepřesvědčivě hlesla: "Není zase tak špatný, Mollie."
Mollie si pohrdavě odfrkla. "Pchá! Je arogantní, sobecký a nezodpovědný. A to, moje milá sestřič­ko, jenom přesně cituji tvá slova, která jsi pronesla minule, když se o něm kdosi zmínil. Kdypak se mu vlastně podařilo tak náhle stoupnout v tvých očích?"
Megan složila dlaně v klíně a upřeně si je pro­hlížela. "Nabídl nám pomoc, dokud se opět nepo­stavíme na vlastní nohy. Nechce, abychom ztratily ranč.
Mollie se opřela o rám dveří. "To se mi nechce moc věřit. A co z toho bude mít on?"
Megan uhnula pohledem. "Říkal, že nám chce jen pomoci, protože se tak dlouho známe a jsme sousedi."
"Ho-ho. A potom tě jen tak pozve na rande. Tu­ším nějaký úskok. Neříkej, že si neklade podmín­ky. Jak znám Maribeth, nakrmila mu uši všemi de­taily o naší situaci. Nepochybně teď ví, že mu půjčku nemůžeme jen tak splatit."
Nebylo úniku. Musela s pravdou ven. Sevřela pevně ruce, dosud složené v klíně a pomalu po­hlédla na Mollie, jež ji vytrvale sledovala. "Požádal mě, abych se za něj provdala."
"Cože!" Vykřikla Mollie a jako když střelí, vy­běhla od dveří zpět k sestřinu lůžku.
"Pssst! Prosím tě, ať tě Maribeth neslyší."
Mollie si přitiskla dlaně na ústa a v šoku si to rá­zovala ložnicí sem a tam. Megan zavřela oči. Ne­vyvíjelo se to nejlépe, ale co mohla ostatně čekat, když v ní léta vytrvale podněcovala nepřátelství k Travisovi?
Konečně Mollie zůstala stát vedle ní a zasyčela: "Ten chlap má ale drzost! Jak se může opovážit namlouvat si, že by ses snad prodala jako -"
"Mollie, já jsem souhlasila," přiznala Megan tiše.
Ta slova účinkovala jak úder do obličeje. Mollie stála v okamžiku, kdy je Megan vyřkla, skloněná nad ní a po této nečekané zprávě na ni mlčky v údi­vu a hrůze vytřeštila oči jakoby se před ní z ote­vřeného hrobu soukal ven děsivý přízrak. "To ne, Megan, ach, bože, ne," zašeptala bez dechu. "Pro­sím tě, to nesmíš. Chápu, že se o nás strachuješ, ale nic na světě nestojí za takovou oběť." Vytryskly jí slzy.
Megan přelezla po lůžku až k ní a obejmula ji. "Ale, Mollie, to nic, všechno bude dobrý, uvidíš. Uzavřeli jsme jen takovou obchodní smlouvu. On tady u nás vlastně ani nebude moc často pobývat. Většinu roku bude na turné s rodeem. Vždyť víš, že musí jezdit od ledna až do prosince, aby získal dost bodů. Takže ho uvidíme jen zřídka."
Odtáhla se a spatřila Molliinu sklíčenou tvář. "Nemohla jsem od něj přijmout obyčejnou půjčku, Mollie. Nechci mu být zavázána."
"Ale, Megan! A podle tebe snad manželství ne­ní závazek? Za co ho potom považuješ?"
"Za partnerství," odvětila kvapně. "Dohodli jsme se na vytvoření takového přátelského svazku. Tvrdí, že má nejvyšší čas se usadit. Touží mít vlast­ní domov. Říká -"
"Ach, Megan, chudáčku," vrtěla Mollie hlavou. "Travis Kane ti zlomí srdce."
Megan odhodlaně vystrčila bradu. "Když nebu­du chtít, tak ne."
"Nebudeš mít šanci."
Megan se stáhla a vstala z postele. Přešla k toaletce a zvedla hřeben. "Vždycky máme nějakou šanci, Mollie," řekla a mimovolně se s ním plácala do dlaně. "Pamatuj si to. Jak Travis, tak já, oba ví­me, co a proč to děláme. Slibuji, že to dobře do­padne. Nemusíš mít o mě strach. Už jsem velká holka, víš?" A udělám i víc, pokud tím ochráním te­be a Maribeth, dodala v duchu.
Mollie kývala hlavou. "Já vím. Už dlouho nám nahrazuješ rodiče," odpověděla, jako by četla její myšlenky. "Ale přesto jsi svým způsobem tak mlaďounká a naivní. Jestli ti se ti ten hajzl pokusí.."
"Mollie! To jsem tedy netušila, že máš takový slovník!" zvolala Megan znechuceně.
"A já jsem zas netušila, že se moje sestra klidně prodá tomu, kdo nabídne nejvíc," vyhrkla Mollie, ale hned si uvědomila, co vyslovila, a rozběhla se k vyděšené sestře. Objímala ji a chrlila ze sebe omluvy: "Ach, Megan, promiň, tolik mě to mrzí. Nemyslela jsem to tak. To je tím, že vidím, jak se kvůli nám obětuješ, puká mi z toho srdce, když vi­dím, jak se zahazuješ s takovým člověkem."
Megan ji k sobě přitiskla. "Víš, Mollie, možná, že jsme se obě trochu unáhlily, když jsme Travise jen odsuzovaly. Kdyby byl opravdu tak nezodpovědný a bezohledný, jak jsme si myslely, tak by nám nic takového nikdy nenabízel. Podívej se na to také z druhé strany. Je mi čtyřiadvacet. Nikdy jsem s ni­kým nechodila. Nikdy jsem nevyhledávala společ­nost. Dokonce mě ani nenapadlo, že bych se někdy vdala. A teď se to najednou všechno mění. Já mám vlastně poprvé v životě šanci mít to, co jiné ženy považují za naprosto samozřejmé - muže, který se o mě chce starat, který mi chce pomoci s mými po­vinnostmi. A navíc to není žádný cizí člověk. Naše rodiny se po celá ta léta, kdy žijí v sousedství, spo­lu přátelily." Vrátila se k lůžku a znovu na ně used­la. "Chci mu dát možnost, Mollie. Dlužím mu to už jen za tu ochotu, s nímž nám nabízí pomocnou ru­ku. A také chci dát šanci naší farmě. Šanci přežít. Prosím tě, věř mi, že vím, co dělám. Prosím tě o to."
Mollie k ní přistoupila a políbila ji na tvář. "Jsi unavená, Megan. Taky jsem si toho mohla všim­nout dřív. Běž spát. To, že ti dal takovou nabídku, neznamená, že ho hned musíš brát za slovo. Berme lo jako příležitost, aby ses trochu dostala mezi lidi a pobavila se." Zhasla jí lampičku u postele, vyšla z pokoje a potichu za sebou zavřela dveře.
Megan zůstala sedět ve tmě a dívala se za ní. Teprve po chvíli ulehla, přikryla se až po bradu a s pohledem upřeným do stropu si přála, aby na­byla jistotu, že se rozhodla správně. Co když se mýlí? Vystupovala sebejistě, ale ve skutečnosti sestru podvedla. Nebyla si jistá vůbec ničím.
A Mollie nemluvila do větru, její argumenty mě­ly svou váhu. Megan měla jedinou jistotu. Musí za­chránit rodinný majetek. Za každou cenu.
Jinou možnost než sňatek s Travisem Kaném nemá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinkira Nikinkira | E-mail | Web | 26. března 2013 v 10:08 | Reagovat

Krásné :) Těším se na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama