Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

První láska: Kapitola I.

10. března 2013 v 18:00 | Very |  První láska


PRVNÍ KAPITOLA
Oči Merlyn Forrest Stcelovč a jejího otce Jareda měly stejný odstín zeleně, ale v tuhle chvíli byla příliš rozhněvaná a myslela na úplně jiné věci. Dívala se na něj z luxusní oválné pohovky potažené bílým plyšem, který zdůrazňoval její dlouhé, jako uhel černé vlasy.
"To je všechno tvoje vina," řekla mu stroze.
Zvedl tázavě obočí. "Co?"
"Adam."
Utrápeně vzdychl a vsunul ruce do kapes tmavošedých kalhot. Zamračil se a jeho stříbrný knírek sebou škubl. "Vím co myslíš, ale myslel jsem to dobře."
"Nemám na mysli tvoje pokusy mě provdat," dodala a uhladila si rukou faldy na hedvábných zelených kalhotech. "Myslela jsem tím, že za všechno může tvoje bohatství."
"Mám snad věnovat všechen svůj majetek na dobročinnost a být odkázaný na milost cizích lidí?" zamumlal.
Podívala se na něj rozzlobeně. "Nikdy nevím jestli chtějí ti chlapi mě, nebo tvoje peníze. Adam vypadal, že je do mě až po uši zamilovaný a já z něj byla… nadšená. Než jsem zjistila, že se se mnou zasnoubil jen proto, aby se stal tvým obchodním partnerem! Koho by to v životě napadlo? Zvlášť, když pracoval pro konkurenční počítačovou firmu!"
Otec se otočil a vyhlédl ven z okna. "Podívej, to slunce," řekl nadšeně. "Představ si, že už je jaro!"
"Uhýbáš, viď?" ozvala se vyzývavě.
Nahrbil ramena a podíval se na ni vyčítavě. "Vždyť nejsi ošklivá, miláčku," připomněl jí.
"A ani chudá - a v tom je ten průšvih."
"Vypadal tak slibně," zamumlal otec na svou obranu.
To byla pravda, napadlo Merlyn. Otec jí představil Adama na jednom večírku. Jared Steele cítil, že v šestadvaceti je jeho jediná dcera zralá na radosti manželského požehnání. Celý minulý rok jí naháněl ženichy - podle mínění Merlyn mimořádně neobratně a nevhodně. Kdyby ještě žila její matka, bylo by to jednodušší. Ale byl na to sám a tak jeho orlím očím neunikl žádný vhodný starý mládenec.
Adam James se zdál být trefou do černého. Dělal zástupce ředitele konkurenční společnosti vyrábějící počítače. Všimnul si ho na jedné společné konferenci, přitáhl domů, předhodil Merlyn a byl na to pyšný, jako lovecký pes, co nese pánovi ulovenou kachnu v zubech.
Adam se okamžitě tvářil tak zamilovaně, že jeho nadšení přeskočilo i na Merlyn. Nechala se oklamat jeho přesvědčivým a půvabným vystupováním, i když od samého začátku souhlasila se vztahem jen její hlava. Tělo zůstávalo v jeho objetí ledově chladné. Nedokázal ji nikdy vzrušit. Byla panna a ještě se to žádnému muži nepodařilo změnit, i když si byla jistá, že v sobě má hodně vášně. Milovala rychlá auta, vzrušení a vůbec takové kratochvíle, o kterých její otec tvrdil, že ji jednou budou stát život.
Ještě měsíc po zrušení zásnub s Adamem se z toho nemohla vzpamatovat. Odjela na dva týdny do Francie a vrátila se sice opálená, ale pořád ještě s neklidem a lítostí v duši. Teď se zase nudila a trochu sekýrovala otce.
"Chci, aby mě někdo měl rád kvůli mně samotný,"
drmolila.
Zvedl významně obočí. "Já tě mám rád."
"Tak to dokaž," vyjela ostře. "A přestaň mi předhazovat ženichy!"
Zvedl ruce nahoru. "Božemůj, vždyť chci jen pár
vnoučat!"
"Tak si je adoptuj!"_
Zamračil se na ni. "Ze se nestydíš fňukat a žehrat na bohatství, co by za to spousta žen dala - být na
tvém místě."
"Možná, ale já bych byla radši pro změnu chudá!" odsekla mu a vstala z pohovky. "A měla šanci líbit se jenom sama za sebe."
"Tak to udělej," popíchl ji a přimhouřil oči. "Když si myslíš, že být chudá je tak báječná věc, zkus si to. Já jsem vyrůstal s prázdnou kapsou a ty jsi měla vždycky všeho dost. Jen si to vyzkoušej, řekněme tak na měsíc." V očích mu rošťácky zajiskřilo, zakroutil si knírem. "Žij bez mých peněz, vydělej si vlastní prací a když to zvládneš a neřekneš nikomu, kdo jsi a jak jsi bohatá, přísahám, že nechám toho dohazování nadobro."
Sevřela rty a v zelených očích jí zaplálo. "Říkáš
měsíc?"
"Měsíc."
"Co bych tak mohla dělat?"
"Máš diplom z historie," připomněl jí. "To má hodně lidí."
"Ano, ale já vím o jedné možnosti, kde bys ho mohla využít."
Ostražitě zakroutila hlavou. "Ne ne."
"Žádní muži," prohlásil a zvedl ruce v obranném gestu. "Jen jedna milá dáma, která píše historické milostné romány. Bydlí u jezera Lanier."
"V Gainesville?" zeptala se a otec přikývl. Pozorně ho sledovala. "Co bych měla dělat?"
"Pomáhat s materiálem pro novou knihu. Včera o tom mluvil Jack Thomas na schůzi správní rady - je to kolega a zná se dobře s charlestonským bankéřem CameronemThorpem. Ta spisovatelka je Thor-pova matka a žije sama jen s paní, která se jí stará o domácnost."
Merlyn se to zamlouvalo víc a víc. Znala jezero Lanier. Bylo umělé a největší ve státě Georgia. Jeden z jejích dobrých přátel Dick Langley, automobilový závodník, měl u jezera velký dům, kde byla několikrát na návštěvě.
"Je to spisovatelka?" Zamračila se. "Píše pod svým pravým jménem?"
"Ne. Jmenuje se Lila Thorpová, ale píše pod jménem Copper Ó'Mara." Prudce vydechla. "Ale já to četla! Píše skvěle!"
"No vidíš, to je další důvod, proč se o to místo ucházet," zasmál se. "Chceš, abych zavolal Jacka Thomase a zeptal se ho na její telefonní číslo? A žádný strach, nevyzradím, co jsi zač. Řeknu, že mám známou, která má na tu práci kvalifikaci."
"To vypadá férově," řekla. "Dokážu ti, že nejsem žádná příživnice."
Podíval se na ni láskyplně a pyšně se usmál. "Myslím, že jsi jednička, zrovna jako tvoje matka."
"Nesahám jí ani po kotníky," nesouhlasila Merlyn.
Přikývl. "Nejskvělejší stvoření na zemi. Pořád mi ještě chybí." Otočil se. "Dobrá, tak se do toho dáme, viď?" řekl a zvedl telefon.
O tři dny později byl pátek, pršelo. Merlyn přijela k dvoupodlažnímu domu na břehu jezera, kde žila Lila Thorpová. Stavba z kamene a ze dřeva byla stejně krásná jako její nedotčené přírodní okolí. Za ní se rozkládalo jezero a v soukromé zátoce stál u mola hausboat. Kolem dokola byla kopcovitá krajina plná borovic. Nedaleké předměstí Gainesvillu, plné ošklivých novostaveb, se ztratilo v nedohlednu.
Merlyn si představila, jak to tady bude půvabné až vyjde sluníčko. Dům byl obklopený malými keři a stromy svídy krvavé, které už nasazovaly na květ.
Donesla si kufr na verandu a zazvonila na domovní zvonek. Drobná, štíhlá žena v bavlněných šatech jí otevřela dveře.
"Já jsem Tilly," představila se. "Paní Thorpová je v obývacím pokoji. Pojďte prosím za mnou."
Na schodišti v dlouhé hale se ozvalo rychlé capkání. Merlyn zahlédla asi dvanáctileté tmavovlasé a tmavooké děvčátko, které se váhavě zastavilo na schodech.
"Nazdar," řekla Merlyn s úsměvem a pohodila dlouhými černými vlasy. "Já jsem Merlyn Forrestová," dodala a záměrně vynechala "Steelová".
Holčička stydlivě mlčela a dívala se bez úsměvu na Merlyn. Po chvíli odpověděla: "Ahoj."
"To je krásný dům, ty tu bydlíš s paní Thorpovou?"
"To je moje babička."
Řekla to tak formálně, tak zakřiknutě. Proč žije s babičkou? Kde má rodiče? Je Cameron Thorpe ten muž, o kterém se zmiňoval její otec?
I li , lid, ozvala se Tilly, když si uvědomila, že Merlyn nejde za ní.
\n.>, promiňte," řekla Merlyn. Mrkla na děvče .1 pokračovala v chůzi.
Lila Ihorpová byla vysoká, křehká a šedivá, ale v očích měla jiskru. Podala Merlyn štíhlou ruku a potřásla jí s ní. "Ty jsi určitě Merlyn," řekla s úsměvem. "Jsem moc ráda, že jsi tady! Prostě nezvládnu zároveň psát a studovat historický materiál a mám momentálně problémy s dějinami anglických královských rodů. Co víš o Plantagenetech a Tudorovcích?"
Merlyn zalapala po dechu a tiše se zasmála. "Trochu jsem se tím vlastně zabývala, angličtí králové mě vždycky přitahovali. Přinesla jsem si s sebou svoje odborné knihy a najdu v nich všechno, co potřebujete."
"Perfektní!" vydechla Lila. "Ona tu bude bydlet?" zeptalo se děvčátko ze dveří.
Merlyn se otočila a uviděla váhající holčičku, oblečenou do bílohnědých šatů z bavlny, podkolenek a zapínacích kožených botek. Na svůj věk se chovala příliš rozšafně a její oči se neusmívaly.
"Ano," řekla Lila laskavě. "Pojď dovnitř, Aman-do a seznam se s Merlyn Forrestovou. Ona mi bude pomáhat s prací na nové knížce."
"Řekla mi jak se jmenuje už v hale," zamumlala Amanda.
"Ano, ale ty jsi mi neřekla jak říkají tobě. Víš, že Amanda znamená ta, která si zaslouží lásku? Tak se jmenovala moje maminka."
Velké dětské oči se rozšířily. "Opravdu?" Nahrbila ramínka. "Moje maminka je mrtvá."
"Tak jsme na tom stejně, moje taky," řekla Merlyn spřízněně a klidně. "Je to trošku smutný, viď? Ale máš alespoň babičku."
Amanda sklonila hlavu k rameni a studovala nově příchozí. Merlyn měla na sobě džínsy a pulover z bavlněného sametu. Záměrně se vyhnula modelovému oblečení, místo kterého vybrala lacinější, aby nevzbudila podezření. Ale se svým obvyklým citem si přes komplet oblékla mexické pončo, takže vypadala pestrobarevně a trochu výstředně.
"To je tak hezké," podívala se Amanda na pončo, "je jako duha."
"Přivezla jsem si ho… chci říct, že mi ho v Mexiku koupil jeden přítel," řekla Merlyn. Ve skutečnosti si ho vybrala sama, když byla v Mexico City, ale nechtěla, aby věděli, jak hodně cestuje. Široce se usmála. "Můžeš si ho někdy půjčit, když se ti tak líbí."
Amanda zazářila, ale potom zesmutněla a pokrčila rameny. "Táta mi to nedovolí," zabrumlala. "Nechce ani, abych nosila džíny. Má strach, že by ze mě vyrostla klukanda."
Tatínek bude asi pěkný podivín, pomyslela si, ale neřekla nic.
"Můj syn je bankéř," svěřila se jí Lila, "mé jediné dítě. Druhý chlapec se narodil mrtvý. Cam je všechno, co mám. Jeho žena umřela před pár lety."
Tady něco nesedí, napadlo Merlyn, když Tilly přinesla na podnose kávu se sušenkami a přerušila rozhovor. Bylo zvláštní, že nenazvala svoji bývalou snachu jménem. Ale to se jí netýkalo a Merlyn nebyla zvědavá, aby se vyptávala. Ten syn byl asi hrozný. Byla ráda, že nežije tady v domě u jezera. Na okamžik dostala strach, jestli to není další otcův doha-zovačský pokus, ale rychle tu myšlenku odmítla. Cameron Thorpe asi vypadá jako Dracula. Podle toho, co slyší, se mu určitě podobá.
Merlyn a Lila příjemně strávily spolu celé odpoledne. Překvapilo ji, že Amanda zůstala s nimi. Zdálo se, že ji Merlyn přitahuje a zajímá. Merlyn k ní cítila sympatii a soucit, protože zažila něco podobného. Po matčině smrti se otec zavalil prací, neměl na ni čas a Merlyn se cítila stejně opuštěně jako možná teď Amanda.
Když byl čas jít spát, Merlyn už měla určitou představu celého projektu i rozvrhu práce. Zahloubala se před spaním do textů a vyhledala pár informací, které bude zítra ráno Lila při psaní potřebovat.
Její pokoj byl hezký a líbil se jí. Z okna přehlédla celé jezero. Francouzský venkovský nábytek a postel s nebesy, všechno tónované modrobíle. Už se cítila jako doma. Dokáže otci jednou provždy, že se obejde i bez jeho bohatství. Po Adamovi už nestála o žádné pokusy.
Adam. Zvláštní, když vyšlo najevo, že se chce stát otcovým obchodním společníkem a současně jejím manželem, ve skutečnosti jí to srdce nezlomilo. Neplakala ani když trval na tom, že manželství bez obchodního partnerství nepřichází v úvahu. Daleko víc než její srdce to zasáhlo její hrdost.
Vzdychla a pustila Adama z hlavy. Nemohla usnout, asi novým prostředím a okolím, nebo tou bouřkou venku. Vstala, aby si udělala hrnek horké čokolády. Ta jí snad pomůže usnout.
Dole v hale byla tma jako v pytli. Musí být už kolem půlnoci, pomyslela si Merlyn. Celý dům už spal a tmu sporadicky ozařovaly jen blesky. Využila k orientaci jednoho záblesku zvenčí a spěchala dolů do haly za roh, kde najednou narazila hlavou do obrovské překážky. S hrůzou si uvědomila, že to je nějaký cizí člověk.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinkira Nikinkira | E-mail | Web | 10. března 2013 v 21:33 | Reagovat

Krásné :) Těším se na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama