Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

První láska: Kapitola III.

24. března 2013 v 18:00 | Very |  První láska


TŘETÍ KAPITOLA
Lila psala do žlutého bloku, Amanda si tiše hrála s panenkou a Merlyn se probírala ve svazcích knih, kde vyhledávala informace o Tudorovcích. Ale duchem byla ještě stále u nedávného rozhovoru s Cameronem.
Jak by asi vykulil oči, kdyby ji viděl takovou, jaká opravdu je? S pootevřenými rty si představovala, jak schází dolů po schodišti otcova sídla se stříbrnou liškou kolem nahých ramen, na vyčesaných vlasech slavnostního účesu má diamantovou čelenku, matčin náhrdelník a náušnice…
Potřásla hlavou. Proč mu brát iluze? Ať si myslí co chce.
"Říkala jsi, že tě historie anglického trůnu vždycky fascinovala. Proč?" zeptala se Lila a vytrhla ji ze snění.
Málem řekla staré paní pravdu - že historie její vlastní rodiny sahá až někam do doby Plantagenetů a Tudorovců, ale to by se dostaly moc daleko.
"Měla jsem vlastně anglického bratrance," řekla. Ano, to byla pravda.
"Nebyl to ten, co jsi na něj narazila?" vyzvídala Lila.
Merlyn se pousmála. Kdyby tak chudák stará paní mohla tušit, že tím bratrancem nemyslí nikoho jiného než Richarda - Lví srdce, který byl jedním ze vzdálených předků rodiny. "Dalo by se to tak říct," souhlasila.
"Jednou mi o něm musíš všechno vyprávět," povzdechla si Lila a studovala svoje poznámky. "Tohle je velká chvíle, kdy opravdu začínám. Zatím jsem si hlavní postavy jen tak načrtla. Merlyn, mě láká ten strýc Jasper."
"Ten, co se zasloužil o nástup Jindřicha sedmého na trůn?" zasmála se Merlyn půvabně. "Mám o něm spoustu materiálu. Během války Růží vzal vdovu po vlastním bratrovi Margaretu Beaumontovou na svůj zámek v Pembroku. Poskytl jí přístřeší, když porodila jeho synovce Jindřicha, který se stal Jindřichem VIL, otcem Jindřicha VIII. Ve válce Růží přišel Jasper o všechen majetek. Vedl něco jako tajnou partyzánskou válku proti Yorkům a zachránil před nimi Jindřicha Tudora. Jindřich byl poslední potomek Lancastrianské dynastie po meči a Yorkové byli jejich velcí nepřátelé. To byly hlavní frakce bojující ve válce Růží.
Ale zpátky k Jasperovi, on a Jindřich byli dlouho vězněni. Až do smrti Edwarda IV, jehož syny zajal Richard III. - vzpomínáte na něj? Každopádně jedno křídlo podporovalo Jindřichovu snahu o získání trůnu. K tomu směřovaly i politické manévry jeho matky. Strýc Jasper pomohl shromáždit vojsko, které vytáhlo proti Richardu III. Po statečné obraně byl nakonec v bitvě zabit a Jindřich se oženil s nejstarší dcerou Edwarda IV. - Elizabetou z Yorku a sjednotil Lancastery s Yorky, čímž ukončil válku Růží."
Lila zalapala překvapeně po dechu. "Jak si to můžeš všechno pamatovat?"
"Chtěla bych o tom vědět ještě mnohem víc," přiznala se Merlyn upřímně. "Je tu ještě spousta nejasností, které se týkají Jaspera. Nenašla jsem na ně zalim odpovědi, ale zdá se, že se dožil zralého věku a svoje bohatství získal zpátky."
Lila pootevřela pusu, zamračila se a odložila tužku na blok. "To je ale fascinující člověk! Myslíš, že by to mohl…"
"Proč ne?" zazubila se Merlyn. "Fiktivní postava modelovaná podle něj by vyzněla přirozeně. A to období - když se na něj podíváme blíž - je vážně vzrušující. Někdy se do něj tak ponořím, že ho v duchu úplně prožívám."
"Měla bys zkusit psát," řekla jí Lila. "Zrovna tohle cítím, když se snažím vžít do svých postav a jejich doby. Tohle je poprvé, co se pouštím do toho bouřlivého období anglických dějin. Jsem ráda, že jsme objevily jedna druhou."
"Já taky," ozvala se nadšeně Merlyn. "Ani ti neumím říct, jak jsem ráda, že jsme se poznaly."
"To mě těší."
"Už léta tě obdivuju," přiznala se Merlyn staré paní. "Tvoje milostné scény úplně prožívám," svěřovala se nesměle.
Lila se rozesmála. "A já se červenám, když je píšu, protože mě přivádějí do rozpaků," přiznala.
"Vsadím se, že slečnu Forrestovou ne," ozval se hluboký nabručený hlas z pěšiny mezi růžovou zahradou a terasou.
Merlyn se podívala tím směrem a zvedla obočí. "Přání otcem myšlenky?" zeptala se konverzačním tónem. "Netoužíte podvědomě po něčem podobném se mnou? I když nevypadáte vůbec špatně, pane Rochestere, musím vám říct na rovinu, že jsem tu kvůli práci," dodala s potměšilým úsměvem.
Oči mu ještě víc ztmavly. Měl na sobě zelený modelový pulovr, volné kalhoty a přes svou mohutnost vypadal elegantně a uhlazeně. "Stále ještě vážná?"
"To jsem vždycky, když jde o peníze," zalhala.
"Nepotřebuješ něco, drahý?" zasáhla Lila, aby se konverzace nevydala špatným směrem.
Podíval se na matku zamračeně. "Della s Charlottou tu budou každou chvíli a tak bude lepší, když ti řeknu dřív než přijdou, že zůstanou jen přes noc. Della musí ráno letět do Francie, kde se v Nice sejde na pár dní s bratrem."
"Božské místo," vydechla Merlyn. "Modrá obloha, bílé pláže…"
"Co vy víte," prohlásil posměšně.
Pozor, pomyslela si a schovala se za úsměv.
"Nevěříte, že bych tam mohla strávit prázdniny?" zeptala se nevinně.
"To jste uhádla," řekl bez obalu a z jeho pohledu se dalo vyčíst, že si podle jeho názoru nemůže dovolit ani lístek na autobus do Atlanty, natož letenku do Francie.
Pokrčila rameny. "Tak to vás potom nebudu ani nudit historkami z letních pobytů v tamější otcově vile."
Ignoroval ji. "Řekl jsem Tilly, aby si dala záležet na dnešní večeři," pokračoval. "A oblékneme se. Charlottě a Della jsou zvyklé se k večeři společensky obléknout." Podíval se přísně na Merlyn. "Jsou z Charlestonu, z bohaté a vznešené rodiny."
Merlyn schválně otevřela pusu, aby si myslel, že je z toho celá pryč.
"Uvítal bych, slečno Forrestová, kdybyste svůj mírně neobvyklý smysl pro humor držela během návštěvy na uzdě. Radnerovi jsou pro mě velmi důležitá návštěva."
"Nedělejte si starosti, pane, já vím, co se patří," ubezpečila ho Merlyn.
Ani se neusmál. Chudák, pomyslela si, asi to neumí. Napadlo ji, jaký je asi v posteli. Žádný donchuán to určitě nebude. Třeba má ještě méně zkušeností než ona, i když je ještě panna. Představa nahého bankéře ji málem rozesmála.
"Když jsem se zmínil o oblečení," dodal, "měl jsem na mysli samozřejmě formální společenský oděv."
"Mám tady svetřík s krajkovým límečkem…"
"Ale Camerone," protestovala Lila, "Merlyn nemohla tušit…"
"Já mám už na večer stejně program," ujistila je Merlyn a usmála se na snědého muže. "Ono je stejně lepší, že jsem si tu modelovou večerní róbu Billa Blasse nevzala s sebou. Nebojte se, nebudu vás před Radnerovými přivádět do rozpaků, vyrazím si a zůstanu až do kuropění ve víru společnosti."
"Neexistuje," řekl. "Budete do půlnoci doma, slečno Forrestová. To je domovní řád. Moje zvyky nebudete porušovat."
Dopálila se. "Zůstanu venku tak dlouho, jak budu chtít, pane Thorpe, nežijeme v devatenáctém století a vy nejste můj poručník…"
"Merlyn, u mého stolu jsi vítaná třeba i nahá," přerušila je Lila.
"To je ale báječná představa!" rozesmála se Merlyn. Zubila se na Camerona, který byl vzteky bez sebe. "Jste úplně fialový," oznámila mu.
Pomalu se nadechl a probodl ji výhružně černýma očima. "Jen si zahrávejte," řekl klidně, "a uvidíte co se stane."
Vykulila oči. "Nemůžu se dočkat!"
Obrátil se prudce na podpatku a rozzlobeně od-pochodoval pryč.
Lila se provinile usmála. "Co jsem to vychovala za vzteklouna," řekla polohlasně. "Měla jsem s ním takové plány, ale jeho otec mi ho sebral, když byl ještě mladý. Vláčel ho světem a měl pro něj jen výsměch,"' podívala se za odcházejícím synem melancholicky. "To se na něm pořádně podepsalo, že ho otec podceňoval, ublížil mu tím. Chtěl, aby byl Cam silný a mazaný - tak to má. Ale vzal mu tím všechnu něhu a cit a to málo, co v něm ještě zůstalo, zničila svou krutostí Marcia." Pokývala hlavou. "Cam neměl lehký život. Ale když si vezme Dellu, bude to mít ještě horší."
"To je tak špatná?" zeptala se Merlyn soucitně.
"Ach, má drahá," povzdechla si Lila a zavrtěla smutně hlavou. "Tolik jsem doufala, že se jednou konečně usadí - vždyť mu je skoro čtyřicet, ale chtěla jsem snachu, která by…"
Podívala se utrápeně na Amandu, zabranou do hraní s panenkou, kterou právě oblékala do drahých šatiček. "… byla jiná než Della."
"Jak jiná?" zeptala se Merlyn zvědavě.
"Mám z toho strach," odpověděla Lila unaveně.
Ta prorocká poznámka jen potvrdila správnost Merlyna rozhodnutí. Nej lepší bude, když zbytek dne, po který Radnerovi budou v domě, stráví v Gainesvillu. Měla už za celý den dost těch rozzlobených pohledů Camerona Thorpa a Lila jí řekla, že dnes už kvůli návštěvě pracovat nebudou. Když jí Merlyn oznámila, kam se chystá, Lila posmutněle vzdychla a zabrumlala, že by nejraděj šla s ní.
Když procházela ve svém střapatém mexickém ponču, zelené blůzce a bílých kalhotech halou k východu, ohromeně se zarazila při pohledu na Dellu Radnerovou.
Drobná, líbezná Cameronova přítelkyně s blond vlásky jako Shirley Templová a přehnaně nalíčenýma očima, byla oblečená jako na večírek. Černé dlouhé šaty z umělého hedvábí, samozřejmě modelové, byly zdobeny bohatými volánky na krku i na manžetách. Tvořily pěkný kontrast se světlou, jemnou pletí a blonďatými vlasy a ona to musela vědět. Stejně dokonalé byly i doplňky, černé lodičky z hadí kůže a miniaturní kabelka. Mluvila s Cameronem hlubším dívčím hlasem a špulila na něj přitom plné rudé rty. Cameron vypadal v černém večerním saku utrápeně a zničeně. Snažil se ze všech sil vypadat světácky elegantně a noblesně. Merlyn se při pohledu na něj neubránila návalu radosti.
Ale hned se vrátila do reality. Tenhle muž jí působil nepříjemnosti a nechtěla s ním mít nic společného. Nebyla tady proto, aby oblažovala ten kus ledu. Byla něco víc než zaměstnanec. Ta myšlenka ji málem rozesmála, ale zakryla si půvabným gestem ruky ústa.
Ten přidušený zvuk smíchu přilákal nechtěnou pozornost. Cítila na sobě dva páry nepřátelských očí, ale s vrozeným klidem se nedala. "Tak ahoj," vydechla, pohodila svými nádhernými vlasy a vešla do obývacího pokoje. "Ty jsi určitě Della," obrátila se na blondýnku. "Tolik jsem o tobě slyšela!" Napřáhla ruku, kterou Della s blahosklonným úsměvem přijala. Její modré oči hodnotily Merlynin vzhled i oblečení.
"A ty jsi…" zeptala se Della zdvořile.
"Merlyn Forrestová," zasáhl Cameron chladně. "Pomáhá matce pracovat na nové knize."
"Ó, jsi spisovatelka?" zvedla Della obočí.
"Ne. Vystudovala jsem historii," odpověděla Merlyn.
Della zamrkala. "Myslela jsem, že to je jen pro muže," zahihňala se.
"Je to divné, ale ženy to také dělají," ozvala se Merlyn. Podívala se na Camerona a úsměv jí zaškubal na rtech. "Ale některé opouštějí akademickou půdu, aby okouzlily a ulovily snědé muže…"
"Nechystáte se někam, slečno Forrestová?" zeptal se Cameron jedovatě.
"Ale ano, do Gainesvillu, lovit muže."
V tu chvíli se objevila Lila a škádlivě se přidala. "Mohla bych jít taky?"
"No máti!" zabručel s hněvivým pohledem Cameron.
"A kdo je tohle?" ozval se ledově formální hlas za Lilou.
"Merlyn Forrestová, moje asistentka. Merlyn, jistě jsi se seznámila s Dellou a tohle je její matka, Charlotta Radnerová."
"Asistentka?" zasmála se lehce Charlotta, ale její modré oči zůstaly ledově chladné. Měla na sobě elegantní modré, až na zem dlouhé šaty, které obepínaly robustní postavu. Vlasy, které byly kdysi jistě blond, zešedivěly a byly nabarveny modrým přelivem.
"Merlyn mi pomáhá se studiem materiálů období Plantagenetů a Tudorovců, pro knihu, na které teď pracuji," vysvětlovala Lila. "Ale už jsme se skoro definitivně rozhodly pro Tudorovce, to pozadí je tak zajímavé…"
"To jistě je, drahá," přerušila ji Charlotta znuděně, "ale mnoho lidí se o historii nestará."
"Je to nuda," dodala Della a zavěsila se do Camerona. "Raději si povídám o pólu. Came, půjdeš příští týden na zápas?"
Zavrtěl hlavou. "Mám moc práce. Bude schůze rady, kvůli novému rozpočtu."
"Ty nikdy té práce nenecháš," postěžovala si Della. "Práce, práce a zase práce. Proč se někdy od toho pracovního stolu v kanceláři nezvedneš a nepodíváš se do světa? Vždyť jsi pólo hrával, vzpomínám si, jak jsem tě viděla."
"To jsi musela nosit ještě copánky, viď?" zasáhla Merlyn s úsměvem a se zlomyslnou radostí zaregistrovala hněv na patricijské tváři Charlotty Radnerové.
"Della je na svůj věk zralá dost," ozvala se její matka chladně a drobným gestem zarazila dceru, která se chystala odpovědět. "A má báječný vkus v oblékání."
Merlyn roztáhla pončo. "Chcete naznačit, že mně chybí?" ohradila se vyzývavě.
Charlottiny způsoby jí bránily v přímém útoku. "Má drahá, neměla jsem v úmyslu se vás dotknout," prohlásila koženě.
"To jistě ne, přece nejste tak špatně vychovaná, abyste přehlédla rozdíl mezi tím, kolik peněz mohu vydat na oblečení já a kolik vaše dcera," řekla Merlyn.
Paní Radnerová se na ni podívala přísně a Came-ronovy oči metaly blesky.
"Nechtěla jste právě odejít, slečno Forrestová?" zdůraznil ledově každé slovo.
"Ale ano," přitakala s úsměvem od ucha k uchu. Pohodila hřívou tmavých vlasů jako klisnička na útěku a věnovala mu koketní pohled zelených očí. "Pápá."
Byl vzteky bez sebe. Della se na něj překvapeně podívala a držela se ho, jako kdyby zrovna začalo zemětřesení.
"Hezky si to užij, Merlyn," volala za ní Lila.
"Pokusím se být nejpozději ve dvě ve tři zpátky," ozvala se provokativně a rošťácky se ohlédla na Ca-merona, který trval na tom, aby přišla do půlnoci. Chystal se něco říct, ale než mohl otevřít pusu, vyběhla s veselým přáním dobré noci ze dveří.
Dýchat čerstvý venkovní vzduch byla úleva. Della byla ještě dítě a určitě bláznivě zamilovné do Camerona, ale její matka, která držela dceru na uzdě a manipulovala s ní, to už bylo něco jiného. Merlyn to připadalo, jako by si Cameron kopal pomalu svůj vlastní hrob.
Ale nezasloužil si ani špetku jejího soucitu. Byl studený, panovačný a nesympatický. Neměla ho ráda. Měl všechny vlastnosti, které na muži nesnášela. Jen pomyšlení na něj jí nahánělo husí kůži.
Procházela se pár hodin po březích jezera, nahlédla do několika obchůdků, prohlédla si poslední typy počítačů a povečeřela v půvabné malé restauraci, porostlé břečťanem. Pak zajela do hotelu Holiday Inn, najala si pokoj a strávila noc sledováním filmů z kabelové televize.
Když předjela před dům a zaparkovala svůj červený Volkswagen vedle Cameronova černého Lincolna, bylo devět hodin ráno. Zamračeně se podívala na mohutné elegantní auto. Černé, to sedí. On opravdu nebyl typ na křiklavě červené sportovní vozy.
Vysoukala se z auta, stále ještě v oblečení, které měla včera, a vešla do domu.
Když se objevila v jídelně, Lila ji uvítala úsměvem a v jejím pohledu bylo něco jako úleva. "Dobré ráno, drahá, už jsi snídala?"
"Ještě ne," odpověděla Merlyn a usmála se na zbytek osazenstva u stolu. Amanda zřejmě ještě byla v posteli, ale Cameronovy návštěvnice tu seděly ve stejně elegantních kalhotových kostýmech jako byly včerejší šaty. Tvářily se pohoršené jako on.
"To jsem si krásně užila," vydechla Merlyn. Posadila se vedle Lily a usmívala se na Tilly, která jí nalévala kávu a podávala talíř s máslovými tousty. "Doufám, že jsi neměla starost?" zeptala se Lily.
"Ne, neměla," ozvala se Lila pobaveně. Už věděla, že Merlyn mužům nevěří a tedy je i minulou noc nechala na pokoji.
"Bavila jsem se tak báječně, že se mi ani nechtělo zpátky," povzdechla si Merlyn a dala se do jídla.
"Za mých časů," prohlásila paní Radnerová rezervovaně, "decentní mladé ženy celou noc nehýřily. Ani ve dvaceti se Della nesmí zdržet venku přes půlnoc."
"Tobě je teprve dvacet?" užasla Merlyn a pohlédla na Dellu. "A vám je… pětačtyřicet, ne?" zeptala se Camerona s předstíranou nevinností.
"Je mi třicet devět," řekl mrazivě.
"Devatenáct let." Merlyn potřásla hlavou a střelila očima po Delle. "Chudáčku malej."
Cameron praštil ubrouskem o stůl. "Tak slečno Forrestová…!" vyrazil ze sebe vztekle.
"Říkejte mi klidně Jane jako všichni moji přátelé," přerušila ho a našpulila rty v rozmarném náznaku polibku.
Tváře měl zrudlé hněvem a Merlyn byla ráda, že s ním není sama.
"Cameron není starý," bránila ho Della a zamilovaně ho pohladila. "Je v nejlepších letech a vyzná se v životě!"
Merlyn vyprskla do své kávy a málem se zadusila. Cameron ji probodával očima a zatínal pěsti, až mu zbělely klouby na prstech.
"Merlyn, ty máš dnes ráno nějakou dobrou náladu," ozvala se Lila. "Příště si s tebou musím večer vyrazit."
"Lilo!" vyjela úsečně paní Radnerová. "Tohle bys tedy podporovat neměla. Bůh ví, že na světě je dost nemravných věcí."
"Strávit sama noc v hotelu je nemravné?" zeptala se Merlyn a podívala se se zdviženým obočím na paní Radnerovou.
Matrona vypadala ohromeně a hledala vhodná slova, až se zajíkala. "Myslela jsem…"
"Slečno Forrestová," zasáhl znovu Cameron a propaloval ji hněvivým pohledem, "žádal jsem vás, abyste se vrátila do půlnoci."
"Ne, pane Thorpe. Vy jste mi to přikázal a já jsem na příkazy alergická, zvlášť když je dávají rozčilení tmavovlasí muži."
"Camerone, nemyslíš…" přerušila dialog Della.
"Tohle se tě netýká," odsekl ostře, jako by mu ženský názor nestál za poslech.
Della pokorně sklonila tvář k talíři, ale Merlyn se nedala. "Božínku, nemusíš tu přece sedět jako pejsek a poslouchat rozkazy!" vyzvala ji.
Dellu to šokovalo, ale její výraz nebyl nic ve srovnání s Cameronovým. Hodil na zem ubrousek s takovou silou, jako by to byla těžká rukavice.
"To je už příliš," vyštěkl na Merlyn hlubokým hlasem. "Víc než dost."
"To říkáte vy," odpověděla Merlyn se smíchem a vstala od stolu. Charlotta ji sledovala hněvivým pohledem a Lila potlačovala úsměv. "Zadusila bych se, jíst vedle takového pána tvorstva, jako jste vy. Omluvte mě, ale jdu se ochladit."
Pokývla hlavou směrem k hostům a vydala se ke schodišti.
"Takový nadsamec, sedí si tam jak Cézar," mumlala si pro sebe, když se svlékala a nasazovala si kou-pací čepici. "A mladá se jen afektovaně culí a zobe mu z ruky!" Otočila kohoutkem sprchy a vlezla pod ni. Rychle se namydlila a spláchla ze sebe pěnu. Natáhla se po ručníku a osušila tělo, strhla čepici z hlavy a potřásala suchými vlasy. Cameron ji navztekal pořádně, ale ta Charlotta Radnerová ji vytočila ještě víc. Snobka! Jak si dovoluje o ní takhle smýšlet? Nemůže samozřejmě tušit, že Merlyn se záměrně snaží působit horším dojmem. Ale i tak je nejméně dvojnásobně bohatší - finančně i duševně - než obě Radnerovy dohromady. Nesnese, aby ji někdo stíral a ponižoval. Jestli si to chudí lidé musí nechat líbit, tak to tedy není žádná slast. Napadlo ji, že tohle asi otec věděl od začátku. Ráda by věděla, jestli zná Camerona Thorpa víc, než jen od vidění. Lepšího protivníka v poznávání života jí totiž nemohl vy brat. Ale pak tu myšlenku zavrhla. Otec přece pro ni hledal spřízněnou duši a ne soupeře.
Šla zpátky do ložnice, elegantní a hebká ve své nahotě, s vysoko posazenými ňadry na dokonale tvarovaném těle, které bylo citlivé a půvabné, i když si ještě neuvědomovalo svoji vlastní moc. Když vstupovala dovnitř, vcházel právě Cameron Thorpe druhými dveřmi do jejího pokoje.
Vykulila oči. On také. Bloudil očima po její postavě a nevynechal ani jedinou měkkou křivku, ani jednu dlouhou linii. V tom pohledu byla síla, která způsobila, že ztuhla jako nymfa překvapená v lázni.
"Vypadněte sakra!" zašeptala, když se vzpamatovala. Strhla přehoz z postele a hodila ho přes sebe. Tváře jí zrudly.
Ještě žádný muž ji bez šatů neviděl, ani ten syčák, se kterým se zasnoubila. Vlastně se nedostali spolu o moc dál, než k polibkům. I to byla jedna z věcí, kvůli které ho začala podezírat, že stojí víc o její peníze, než o ni samotnou.
"Velmi zajímavé," zamumlal a sledoval její reakci, když se schovala za čelo své široké postele. Silně za sebou přibouchl dveře a šel k ní.
Přeskočila přes postel, postavila se za elegantní modrý ušák a sledovala ho hněvivýma očima. "Co tady děláte?" vyrazila ze sebe.
"To zní skoro hystericky, slečno Forrestová," komentoval její počínání s mírným úsměvem. Ten úsměv ho změnil, polidštil, byl divoce smyslný. Košile s krátkým rukávem, kterou měl na sobě, jen zdůrazňovala mohutné svalnaté paže i šíři hrudníku. Těsné kalhoty obepínaly vypracované svaly dlouhých nohou, štíhlou linii boků i pasu. Byl neodolatelný. Tělesně určitě. Všimla si toho a nenáviděla se za to.
"Nejsem hysterická."
"Říkala jste, že sejdete ochladit. Doteď jste na to měla dost času."
Jeho hlas zněl klidně a rozumně, ale ona nebyla ani klidná ani rozumná. Chtělo se jí po něm něco hodit. Prsty, kterými si přidržovala přehoz, se jí třásly.
"Ať už mi chcete cokoli, nemůžete počkat, až se obléknu?" ozvala se vysokým hlasem.
"To, co po vás chci já, by se dělalo mnohem lépe bez šatů," odpověděl a pohnul se znovu k ní.
"Jen žádné násilí, prosím," řekla a strčila do křesla před sebou. "Proti přepadení pojištěná nejsem."
"Neublížím vám, jen mě vyslechněte." Odsunul křeslo a blížil se k ní. "Jste nervózní, Jane?" zeptal se s chladným úsměvem. "Tak vám přece přátelé říkají, ne?"
"Ano, ale vy mezi ně nepatříte. Varuji vás, pane Thorpe, naše rodina má tým právníků, kteří jsou kdykoli připraveni podat proti vám žalobu!"
"Já jsem na tom stejně. Poslouchejte mě, slečno Forrestová, protože to nebudu říkat dvakrát. Nevím, na jaký druh nedopečených mladíků jste byla zvyklá, ale v tomhle domě jsem pánem já a když něco řeknu, tak to tak bude."
"Nosíte korunu a máte na spodkách vyšívaný erb, veličenstvo?" Ustoupila za noční stolek. Byla nervózní, ale zároveň cítila divoké vzrušení z ohýnků v jeho očích a z jeho mohutného těla. Ještě nikdy se nepokoušela rozzuřit muže, ale v Cameronovč pod-mračené mužnosti bylo něco, co provokovalo. Nemohla si pomoct, byla zvědavá, co pod tou maskou je.
Zadíval se na ni s pochybovačnou ironií. "To má být úkryt?" zeptal se s výhrůžkou v hlase.
Zasmála se znovu. "Jen maskování. Ale podívejte se, pane Thorpe, od začátku jste věděl, že se nedám srazit na kolena, aby po mně někdo šlapal. Na rozkazy si nepotrpím už vůbec a to ani od vás."
V očích mu pobaveně zajiskřilo, ale současně si v nich všimla ještě něčeho hlubšího a nebezpečnějšího. "Vy se mě bojíte, že?" zeptal se s upřeným pohledem. "Kam se podělo všechno to fanfarónství, které jste hrála před mými hosty?"
"Nebojím se vás," ohradila se s přidrzlým úsměvem. "Jen se obávám, že když si od vás neudržím odstup, mohla bych vás srazit k zemi, to je všechno." Sebrala odvahu a koketně na něj zamrkala. "Ach, pane Thorpe, když vy jste táááák sexy!"
Podrážděně zavrčel. "Myslíte? No dobře, zlato, tak za tohle mi zaplatíte."
Otočil se k odchodu a Merlyn ztratila hlavu. "Kašlu na vás!" vyrazila ze sebe vztekle a dívala se za ním očima plnýma nenávisti.
Otočil se s rukou na klice a podíval se na ni ještě jednou. "Máte nejkrásnější tělo, které jsem kdy viděl," řekl nečekaně. "Jste panna?"
Přitáhla si látku pevněji k sobě. "Proč myslíte?"
Klouzal po ní očima. "Slečno Forrestová, zkušená žena se při prvním signálu mužského zájmu takhle neplaší. To pro informaci do budoucna."

Pohodila bujnými vlasy. "Nepotřebuji instrukce. A už vůbec ne od někoho, kdo spí v posteli, plné kostek ledu."
Zvedl překvapeně obočí. "Tohle si o mně myslíte?" Dal si ruce do kapes a zvědavě si ji prohlížel.
"Dám vám rozbor vaší povahy v den, kdy budu odcházet," slíbila.
Přejel po ní znovu hodnotícím pohledem.
"Mimochodem, Della s matkou před chvílí odjely a já odcházím teď," pokračoval s chladným úsměvem. "Kvůli vám jsem musel leccos vysvětlovat. Myslely si, že pomáháte mně a ne mojí matce, tak jsem to uvedl na pravou míru." Vysunul hranatou čelist a našpulil rty. "Je tu ještě něco, co byste si měla zapamatovat. Jestli to nevíte, tak všechny účty tady platím já. Včetně matčiných. Takže váš skutečný šéf jsem já a jestli se bude opakovat, co se stalo, budete mít vážně potíže."
"Můžete počítat s mou spoluprací, sire," řekla chraplavě a usmála se naplno.
"Myslím, že jste mě pochopila a jsem rád, že jsme si trochu promluvili, Jane," dodal s nadutým úsměvem. "Tak jen pěkně vyhledávejte historické postavy pro matku a můžeme spolu dobře vycházet."
"Vynasnažím se, pane," slíbila. Plné rty se šelmovsky usmály. "Ale vydržte s dechem, než vám znovu položím srdce k nohám."
Zasmál se. Poprvé slyšela jeho upřímný smích. "Zatracená potvora," zamumlal a trhnutím otevřel dveře. "Škoda, že jsme každý z jiného světa, Jano Eyrová," řekl úsečně. "Před pár lety bych vás myslím donutil položit mi k nohám víc, než jen srdce."
Zamrkala. "Před pár lety?"
"Protože už jsem pochopil, jak jste vy ženské falešné a zrádné. Možná ještě před tím, než mě matka Amandy naučila, že podvod a zrada se oblékají do krásných šatů."
Vrazil ruce do kapes a upřeně ji sledoval. "Nemám zájem ztratit znovu srdce a hlavu."
"Kdyby tohle slyšela Della, pěkně by ji to zdrtilo," ozvala se Merlyn.
"Z Delly bude dobrá manželka," oponoval. "Je mladá, atraktivní a snadno ovladatelná. Skvěle se obléká a bude z ní dobrá hostitelka. Ideální žena pro obchodníka. Výhodný sňatek z rozumu."
"Matka přijde s ní," připomněla mu. "A ta se nenechá tak snadno vést a řídit."
"Její máma je sice generál v sukních, ale já jsem maršál."
Očima přejížděl po přehozu na její postavě odzdola nahoru a zase zpátky. V tom pohledu bylo něco, co vylekalo Merlyn ještě víc, než jeho počáteční hněv.
"Nemám panovačné muže ráda," pronesla.
"Netušil jsem, že k vaší pracovní náplni patří i to, abych se vám líbil."
To ji rozesmálo.
"Díky bohu ne."
Pomalu se usmál a nachýlil hlavu. "Jste plná ohně, slečno Forrestová," zamumlal. "Jako ohňostroj. Už jsem skoro zapomněl, jak by bylo vzrušující…" Jako by ho to zjištění rozzlobilo, jeho úsměv se vytratil a v očích se mu znovu zablýsklo. "Přestaňte mě provokovat, dobře vám radím pro vaše vlastní dobro. Jsem zlý nepřítel. Vy evidentně nepracujete jen pro svoji vlastní zábavu a věřte mi, že bych vás nerad vyhodil jen kvůli takovým prkotinám a hloupým naschválům…"
Naklonil hlavu jako vítězný generál a vyšel ze dveří, za kterými ji zanechal zmatenou, vzrušenou a vyvedenou z míry. Podcenila ho. Ale podruhé stejnou chybu neudělá.

"Už jsou pryč, Merlyn," zašeptala jí Amanda do ucha, když sešla dolů po schodech a zjistila, že na ni holčička čeká. "Teď už to bude všechno zase normální," usmála se malá spokojeně.
"Ty slečnu Radnerovou nemáš ráda?" zeptala se Merlyn jemně.
"Ona nemá ráda mě," zadrmolila. "Dívá se na mě, jako by mě litovala. Ale jen počkej, až budu jednou tak elegantní jako ona a taky ji budu litovat, protože už bude stará a ošklivá!"
Merlyn si děvče se smíchem přitáhla k sobě. "Jsi dost hezká a nepotřebuješ nic víc, než trochu ostříhat a pořádně se usmát, víš? A když si budeš ještě trochu víc věřit, budeš krásná jako sen."
Amanda se zarazila a zvedla rozšířené oči nahoru k Merlyn. "Opravdu si to myslíš?"
"Ano, vážně si to myslím.
"Mohla bys mě ty vlasy ostříhat?"
Merlyn sevřela rty. "Až skončím práci, poprosím tvého tátu, jestli tě můžu vzít do města ke kadeřnici. Souhlasíš?"
"Já mu řeknu sama, až přijede příští víkend. Říkal, že se chystá," nabídla se Amanda. Začervenala se. "Většinou kromě slečny Radnerové ženy moc rád nemá, ale mě ano."
"Ano miláčku, to určitě má. Já tě mám taky ráda."
Amanda se rozzářila. "Ty nejsi jako ostatní dospělí. Nejsi tak divná, jsi jiná než oni."
To je pravda, pomyslela si Merlyn uličnicky. Hodně jiná, než ten druh dospělých, na který jsi zvyklá ty. Třeba Cameron Thorpe. Nechtěla by mít nic společného s mužem, který si chladně vykalkuloval sňatek se ženou jenom proto, že se hodí k jeho stylu života. Ráda by věděla, jestli si vážně myslí, že Della je takový skvost. Přes svoji krásu působila na Merlyn jako stvoření bez vášně, které sice hezky vypadá, ale to je tak všechno. Ale to je jeho věc, napadlo ji. Její starost je držet se od něj pěkně dál. Nenechá se přece komandovat.
Ale na druhé straně se jí nechce vrátit domů a přiznat porážku. Její otec si byl už předem jistý, že ona tu sázku nevyhraje. Přece mu nedá za pravdu! Ne, závisí na jejím smyslu pro humor, jestli si dokáže udržet Camerona Thorpa pěkně od těla. Konečně, vždycky tu ještě zůstává možnost odejít odtud pryč a strávit zbytek měsíce někde jinde.
Cameronova nepřítomnost byla požehnání. Po celý zbytek týdne byl u jezera božský klid a mír. Merlyn vzala Amandu do města, protože Lila prohlásila, že do holčičích vlasů nemá Cameron co mluvit - a nechala ji ostříhat. Tam jí koupila i nové šaty - sladké, modré, s krajkami, které Amandě ohromně slušely.
"Neměla bys za mě utrácet svoje peníze," protestovalo děvče. "Nevyděláváš jich moc. Slyšela jsem babičku, jak se o tom hádá s tátou. On říkal…" Zarazila se a zčervenala.
"Co říkal?" zasáhla Merlyn jemně.
Bázlivě zvedla oči. "Řekl, že tě přeplácí a že si má sehnat někoho jiného. Ale babička se urazila a zastala se tě," pokračovala rychle. "Řekla, že když tě otec propustí, tak aby jel do Charlestonu a už tam zůstal. Byla celá nešťastná z toho, že sem přivedl Dellu a paní Radnerovou. Povídala taťkovi, že si chce vzít Dellu, jen protože je bohatá."
Jinými slovy, Lila ho vydírala. Celý zbytek dne se cítila hrozně a mrzelo ji, co si o ní Cameron myslí. Nemělo by to tak bolet, napadlo ji, ale bolelo.
"Asi bych to měla vzdát," řekla konečně Lile, když spolu seděly u kuchyňského stolu při kávě a Amanda už odešla na kutě. "Amanda mi řekla o hádce, kterou jsi měla se synem."
Lila se zaculila. "Ano? S Camem si nedělej starosti, já to s ním umím."
"Nechci dělat potíže," ozvala se Merlyn s očima upřenýma do své kávy. "On mě vždycky tak vytočí, že si někdy nemůžu pomoct, ale budu se snažit být na něj příjemná, jen aby byl klid."
"Ale já k němu nechci být milá," ozvala se energicky Lila. "Když odcházel, byl zlý a naštvaný, jak jsem ho už léta neviděla. To je jen dobře, že přestal být tak lhostejně neslaný - nemastný. Zatřásla jsi s ním, Merlyn. Jen pokračuj."
"To by bylo riskantní," zamumlala Merlyn a mírně pokrčila rameny při vzpomínce na jeho hrozbu.
"Budu tě chránit," slíbila Lila a podívala se Merlyn do očí. "Merlyn, cítila jsi napětí, když tu byly Radnerovy?"
Merlyn se neklidně pohnula. "Ale to se mě opravdu netýká."
"Dellin otec má velmi prosperující investiční společnost a ona ji zdědí. Cam se chladnokrevně rozhodl, že mu bude dobrou ženou." Lila utrápeně vzdychla. "Víš, drahá, můj muž po sobě nechal veliké dluhy. Půjčil si příliš mnoho peněz a měl přátele, kteří byli až moc laskaví, aby mu odmítli úvěr. Když umřel, prodali jsme rodinný majetek, který naši předci budovali víc než sto let, ale pořád to k vyrovnání dluhu nestačilo. Cam nás pomalu dostává na nohy a já pomáhám se svým psaním." Tiše se zasmála. "Neříkám, že by nebylo báječné mít zase v rodině majetek, ale určitě nechci, aby si můj syn zničil život jen proto, aby nás dostal z dluhů."
Merlyn pozorovala vlastní ruce. "Nevypadá na ten druh muže, který se žení jen pro peníze," řekla polohlasem a podívala se do překvapené tváře Lily.
"To je pravda," ozvala se Lila. "A ty jsi hodně vnímavá, Merlyn. Ne, to není jen kvůli penězům. Chce domov a matku pro Amandu. Touží po něčem trvalém a stálém." Pokrčila rameny. "Je teď tak trochu vykořeněný. Bydlí a pracuje v Charlestonu, ale pořád hledá nové investory. Nedávno strávil spoustu času v Atlante. Bojuje s konkurencí a tak," vysvětlovala s úsměvem.
"Proč si vybral zrovna Dellu?" zeptala se Merlyn s upřímnou zvědavostí.
Lila se zašklebila. "Seznámil se s ní na večírku, líbila se mu její klidná povaha a začal o ní usilovat. Nevím, co na ní vidí. Je tak afektovaně úzkostlivá na ty své vlasy a šaty, ani si nedovedu představit, že by se jí mohl dotknout. Je také o mnoho let mladší než on. Ale," povzdechla si, "on si nedá říct."
Během příštích tří dnů pokračovaly v příjemné práci, která jim šla pěkně od ruky. Amanda chytala ryby a hrála si u jezera.
"Tohle miluju," prohlásila v pátek Merlyn, když seděla se spuštěnýma nohama na dřevěném molu a v ruce držela rybářský prut. Měla na sobě modré úzké kalhoty s laclem. Módními dírami prosvítaly štíhlé opálené nohy. Na hlavě jí trůnil měkký klobouk.
"Myslíš rybaření?" zeptala se Lila, která se nedaleko opalovala. Byla to první větší přestávka v práci a obě si ji zasloužily. Měly za sebou pořádný kus práce.
"Rybaření. Práci. Tu krásu tady kolem." Merlyn opatrně pohnula prutem, aby se přesvědčila, že návnada zůstala ještě na háčku a švihla s ní zpět do vody. "Nedovedla jsem si představit, jak je to báječný"
"Proč myslíš, že jsem sem přišla pracovat?" zeptala se jí Lila se smíchem. "No jistě, jsem tu většinou jen sama s Amandou a s Tilly, protože Cameron k jezeru často nechodí."
Merlyn se s prutem v ruce pohodlně opřela o teplá prkna. Měla radost, že se tady pán domu neobjeví. Slunce příjemně hřálo a byl slyšet jen zpěv ptáků a šumění větru. Cítila teplý vánek na tváři a čistou radost v duši. Škubnutí vlasce ji zaskočilo. Merlyn cítila, jak jí prut vyklouzl z prstů. "Ne, to tedy ne, ty potvoro!"
Hrábla po prutu, ale ten už sklouzl z mola do vody, jako by se jí ten šupinatec posmíval.
Bez rozmyšlení za ním skočila do jezera a plavala elegantními tempy za ujíždějícím prutem. Chytila ho pevně pod jednu paži a stylem 'čubička' se blížila ke břehu.
"Dostalas ho, Merlyn!" jásala Amanda a skákala radostí do výšky. "Dostala!"
Lila vesele tleskala a široce se usmívala.
"Ryba jedna pitomá," ulevila si Merlyn, když se dostala k lavičce a sesypala se na ní. Voda byla pořádně studená, ale ona to ani nevnímala. Rybářský prut sebou znovu škubl. Merlyn se postavila na nohy a vložila zbytek síly do boje s tím, co bylo na konci vlasce.
"Myslíš si, že mně utečeš, viď?" sípala. V souboji s rybami nebyla žádný nováček. Často s otcem rybařila na širém moři v Mexickém zálivu. Chvíli po-potahovala prutem, až jediným rychlým, ostrým škubnutím vylétla ryba z vody… přímo do obličeje Camerona Thorpa, který právě přicházel ke břehu z mírného svahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama