Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Rozmary osudu: Kapitola I., část I.

7. března 2013 v 18:00 | Very |  Rozmary osudu


PROLOG
Včera v noci se mi o tom ostrovu zase zdálo. Je zvláštní, jak zůstaly vzpomínky na něj i po všech těch dlouhých letech pořád živé. Možná že si takhle člověk pamatuje jen rozhodující okamžiky svého života. Střeží je jako oko v hlavě, aby z nich mohl čerpat sílu.
Ještě teď si dobře vzpomínám na to fantastické vzrušení, které provázelo můj objev. I na jeho důsledky.
Ničeho nelituju, ale když nemůžu v noci spát, čas od času si v duchu kladu nejrůznější otázky - přestože vím, že na ně už nikdy nenajdu odpověď.
Bylo by zajímavé vědět, jak se se vším vypořádala Hannah. Podvědomě cítím, že je z nás všech nejsilnější.
Z Deníku Elizabeth Nordové

PRVNÍ KAPITOLA
Celkový dojem z Las Vegas byl tak úžasný, že by člověk skoro dokázal uvěřit, že Powersovi neřídí jen obrovská hotelová kasina, ale i venkovní teplotu. Skoro, ale ne úplně. Hannah Jessettová stála na klimatizované straně prosklených dveří a dívala se ven na hotelový bazén. Neuvěřitelně rozlehlá oáza atypického tvaru s klikatícími se pěšinkami a bizarními můstky se třpytila ve žhavém letním slunci. Momentální rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou činil skoro třicet stupňů.
Hannah by rozhodně mnohem radši zůstala uvnitř. Neměla ráda pouště. Pocházela ze Seattlu. Ale čas vypršel.
Když otevřela dveře a vyšla ven, hůl jí uklouzla po štěrku. Instinktivně se chytila zábradlí, lemujícího široké schody dolů k bazénu, a levou nohou jí projela ostrá bolest. Na okamžik zavřela oči a pak se zhluboka nadechla.
"Zatraceně," zaklela tiše a trpělivě čekala, až bolest poleví. Teď litovala, že si v poledne nevzala prášek.
Dlouho zůstala stát opřená o zábradlí a uvažovala, jestli by vůbec dokázal otupit její mysl víc než bolest sama. Nebyla si tím tak úplně jistá.
Potěšilo ji, že je u bazénu naštěstí jen málo lidí, kteří by mohli být svědkem jejího ne příliš elegantního příchodu. Pod slunečníky podřimovalo několik tanečnic, všechny s nepředstavitelně dlouhýma nohama a klasicky tvarovaným poprsím. Hannah usoudila, že buď nemají nejmenší tušení o tom, že opalování už dávno není zdravé, nebo jim jde o krátkodobý kosmetický prospěch a nezajímá je, co se s nimi stane za pár let. Hannah napadlo, jakou budoucnost vůbec revuální tanečnice z Las Vegas může mít. Profesionální život asi v tomhle oboru nemá moc dlouhé trvání. Možná že by tady mohli naléhavě potřebovat její poradenské služby, pokud šlo o volbu správného povolání.
Hannah se přinutila uvolnit napjaté svaly a na rtech se jí objevil chladný úsměv. Musela pustit z hlavy barové tanečnice a soustředit pozornost na druhou stranu bazénu, na muže sedícího pod slunečníkem. Hannah i z dálky viděla, že trpí. Měl rozvázanou kravatu, rozepnuté horní knoflíčky u košile a vyhrnuté rukávy, ale stejně byl očividně celý zpocený. Přesto se se soustředěným výrazem v obličeji skláněl nad deskami, plnými papírů. Hannah nabyla dojmu, že je rozhodnutý svou práci dokončit, i kdyby se přitom smažil v pekle. Obětavý typ.
Když na sobě ucítil její pohled, zvedl hlavu a spatřil ji. Zamračil se.
Pravděpodobně okamžitě poznal, kdo jsem, uvědomila si Hannah. Nevypadala jako barová tanečnice. A neměla na sobě plavky.
Muž vstal a vykročil k ní.
Levá noha ji jen velmi neochotně poslechla, když se znovu opřela o hůl a udělala pár rázných kroků. Pak se zastavila, aby se trochu dala dohromady, a čekala, než k ní ten muž dojde. Nebylo by rozhodně nejlepší, kdyby ji uviděl s tváří staženou bolestí. Lidé se vždycky cítí celí nesví v blízkosti někoho, kdo očividně trpí, a Hannah rozhodně neměla v úmyslu Gideona Cage znervózňovat nebo uvádět do rozpaků.
Noha ji teď naštěstí docela poslouchala. Až tohle skončí, slíbila si v duchu, vrátím se zpátky do hotelového pokoje a spolknu prášek, který jsem si měla už před několika hodinami vzít. Zatímco se v duchu utěšovala tou myšlenkou, muž došel až k ní. Teď už jasně viděla, že se mu čelo leskne potem a na naškrobené bílé košili má vepředu vlhké skvrny.
"Pan Cage?" zeptala se a vydolovala ze sebe příjemný úsměv.
"Jsem správní asistent pana Cage. Steve Decker. Vy jste slečna Jessettová, pokud se nemýlím, že?"
Decker si sundal brýle s těžkými obroučkami, automaticky si je vyleštil a zdvořile čekal. Hannah v duchu odhadla, že mu bude něco mezi třiceti a čtyřiceti a zjevně nepodporuje soudobý trend, směřující k dobré fyzické kondici a štíhlé postavě. Ale ochablé svaly a vystouplé břicho by mohly zmařit jeho šance na profesní postup. Hannah mu měla sto chutí říct, že sezením venku ve vedru nezhubne, ať se přitom zpotí sebevíc, ale nechala si to pro sebe. Někdy pro ni bylo zatraceně těžké neudílet bezplatné rady. Ale připomněla si, že to, že má pro tyhle věci přirozený talent, ještě neznamená, že všichni její snahu ocení.
Hannah podvědomě zaregistrovala všechno, co o sobě Decker svým vzhledem a chováním prozradil. V duchu si začala skládat dohromady jednotlivé díly rébusu. Kdyby se jí podařilo ho složit celý, dokázala by velmi přesně předvídat Deckerovo další jednání. Právě díky téhle schopnosti měla ve své práci tak velký úspěch.
Usmála se. Takové lidi, jako byl on, měla ráda. Byly to slušné, pracovité, oddané typy. Ale naneštěstí pro ně jim bylo osudem předurčeno, že nad sebou potřebují mít šéfa - někoho, kdo by je vedl a řídil. "Správní asistent" byl velmi široký pojem, který v některých společnostech zahrnoval velké pole působnosti, ale Hannah tušila, že v tomhle případě má před sebou jedno z nejcennějších koleček v mocném soukolí Gideona Cage.
"Mám schůzku s panem Cagem. Jmenuju se Hannah Jessettová."
Decker se letmo zadíval na její hůl a znovu si nasadil brýle. "Hm, ano. Gideon vás už očekává. Tudy, prosím."
Mluvil o Cageovi křestním jménem. To byl zajímavý poznatek. Znamenalo to, že by Decker mohl být jedním z mála slušných, pracovitých, loajálních lidí, majících to štěstí, že se dostanou k šéfovi, který je dokáže ocenit a váží si jich. Vypovídalo to něco i o Cageovi samotném.
Když se Decker otočil, aby ji zavedl ke stolu, kde předtím seděl, Hannah si všimla, že mu na temeni hlavy začíná prosvítat pleš. Ještě ji mohl zakrýt vlasy, ale bylo to jen dočasné.
"Gideon tu bude za pár minut, slečno Jessettová. Posaďte se zatím tady pod slunečník."
Hannah si teprve teď uvědomila, že v bazénu někdo je. Pod vodou plaval nějaký muž.
Litovala, že nemohla počkat v klimatizované hale kasina. Tady venku bylo úmorné vedro. Neměla tušení, zda ty vlhké skvrny na její tmavě zelené košili, kterou si oblékla k džínům, způsobilo horko, nebo nervozita. Mrzelo ji, že si radši nevzala něco světlejšího, aby pot nebyl tolik vidět. Kdyby se ještě někdy v budoucnu ocitla v podobné situaci, nesmí na to zapomenout.
"Budu muset jít, jestli mě omluvíte. Když jste přišla, byl jsem právě na cestě zpátky dovnitř." Steve Decker se zdvořile usmál a naposledy se upřeně zadíval na její hůl. "Nepotřebujete ještě něco?"
Hannah zavrtěla hlavou. "Ne, děkuju." Vykročila ke stolu se slunečníkem a přála si, aby se dokázala chovat co nejklidněji a nedala najevo zbytečnou slabost. Věděla, že nemůže například hned křičet na číšníka, který obsluhoval barový pult vedle bazénu, i když by možná stálo za pokus otupit bolest v noze alkoholem. Nesmí ztratit sebevědomí. Gideon Cage byl muž, který uměl mistrně využívat slabosti druhých. A první zákon podnikání zněl: za žádných okolností nedal najevo vlastní zranitelnost.
"Sbohem, pane Deckere."
Decker přikývl, na okamžik zaváhal, jako kdyby si nebyl jistý, jestli může zanechat to drobné, poraněné stvoření o samotě s mužem v bazénu, a pak odešel.
Hannah soustředila pozornost k baru pod markýzou na druhé straně bazénu. Opatrně se posadila do proutěného křesla a s předstíranou nenuceností zvedla ruku.
Zpoza pultu vyšel číšník, oblečený do bílých šortek a polokošile, a zamířil k ní.
Hannah doufala, že Gideon Cage zůstane ještě aspoň chvíli pod vodou.
"Dvě margarity, prosím," řekla a vykouzlila na rtech co nejmilejší úsměv. "Čerstvě připravené. S ledem a opravdovými limetami místo té odporné sladké ovocné drti." Přisunula k číšníkovi na stole třídolarovou bankovku. "Je to možné?"
Mladík se vlídně usmál a strčil si peníze do kapsy. "Samozřejmě, madam. Barman sice obvykle používá ovocnou drť, ale myslím, že se mi ho podaří přesvědčit, aby do sklenice vymačkal pár limet."
"Díky. Můžete mi to připsat na účet." Ukázala mu klíč od hotelového pokoje. Pak se za ním dívala, jak odchází, a měla najednou nezvykle povznesenou náladu. Dávala štědré spropitné, protože několikrát v létě pracovala v restauraci a většina lidí, kteří někdy obsluhovali zákazníky, nebyla skoupá na spropitné. Ale tohle bylo poprvé, kdy se pokusila o přímý úplatek, a fascinovalo ji zjištění, že to zřejmě funguje.
Hannah slyšela, že ve Vegas člověk dostane všechno, co chce, když dá správným lidem pár dolarů navíc. Její jedinou starostí bylo, jestli ta třídolarová záloha na margarity byla dostatečná. Nebo jestli to naopak nepřehnala. Třeba by to spravily i dva dolary. Rozhodně se mám ještě v tomhle ohledu hodně co učit, usoudila v duchu.
O pár minut později se objevily na stole dokonale připravené margarity. Hannah jednu ochutnala a v tom okamžiku si uvědomila, že ji někdo pozoruje. Automaticky zvedla hlavu a zjistila, že se dívá přímo do očí Gideona Cage. Zkoumavě ji sledoval a přitom stál po ramena ve vodě, s rukama opřenýma o betonový okraj bazénu. V hustých, tmavých vlasech se mu leskly kapičky vody.
Hannah okamžitě zaregistrovala, že zřejmě nemá tak robustní postavu, jak očekávala. Z nějakého důvodu vždycky bezděčně předpokládala, že dravci nikdy nejsou drobná, nenápadná stvoření. Ale úplně jsem zapomněla na pavouky a hady, uvědomila si. I když to byla jen drobná chyba v představě, kterou si o tomhle muži v duchu vytvořila, dělalo to Hannah starost. Malé chyby, malé dílky chybějící ve skládačce, by mohly vést k větším a mnohem nebezpečnějším omylům.
"S tou holí je to opravdu zajímavý nápad, slečno Jessettová. Trochu teatrální, ale bezesporu působivé."
Jeho hlas ji v žádném případě nezklamal. Tichý a trochu ochraptělý - hlas muže, který nikdy nemusel křičet, aby přesvědčil telefonní společnost, že se dopustila omylu na jeho měsíčním účtu.
Hannah vzala do ruky sklenici s margaritou a symbolicky mu připila. "Jsem ráda, že to schvalujete, pane Cagei. Dnes odpoledne je mým jediným záměrem vzbudit váš zájem." Lokla si příjemně osvěžujícího, trochu nakyslého nápoje a v duchu ji napadlo, kolik alkoholu by asi nahradilo jeden prášek proti bolesti. Nebezpečné úvahy. Stejně jako nebylo správné souši ředil se jen na vlky a lvy a pustit úplně z hlavy hrozím pavouků a hadů.
"Mela jste SVŮJ průzkum dělat trochu důkladněji. Jsem obyčejný muž. V sexu si rozhodně nepotrpím na žádné výstřednosti. Představa, že bych měl u sebe v posteli ženu s berlí, mě rozhodně příliš neuchvacuje."
"Obávám se, že jste špatně pochopil situaci, pane Cagei. Nemám v úmyslu podnítit váš sexuální zájem."
"Tak tedy soucit?"
"Ne." Na okamžik se zamyslela. "Máte nějaký?"
"Soucit? Ten do obchodního jednání rozhodně nepatří." Spokojeně přikývla. "To souhlasí."
"S čím?"
"S představou, jakou jsem si o vás v duchu udělala. Mým oborem je psychologické poradenství při volbě povolání, pane Cagei. Mám v náplni práce vytvářet si o lidech představy, které by mi poskytly spolehlivé informace o tom, jací jsou a co potřebují."
"A povíte mi, co potřebuju já?"
Lokla si margarity, než mu odpověděla. Ale musela by jí vypít zatraceně hodně, aby jí pomohla otupit bolest. Pak se usmála. "Vylezte ven z bazénu, pane Cagei. Nemůžete se tam schovávat věčně."
V očích se mu nebezpečně zablesklo a Hannah usoudila, že se mu její narážka ani trochu nelíbila. Bude muset být opatrná, aby se nakonec všechno neobrátilo proti ní. O Gideonu Cageovi toho zatím věděla jen velmi málo. V téhle skládačce chybělo až příliš mnoho dílů.
Cage ignoroval schody a vyšvihl se nahoru přes okraj bazénu. Hannah po krátké úvaze došla k závěru, že se na ni nesnaží zapůsobit. Prostě tímhle způsobem vždycky opouštěl bazén.
Za okamžik došel k ní a sehnul se, aby si vzal z lehátka huňatý bílý ručník.
Nejen že nebyl vysoký ani štíhlý, ale taky mnohem míň přitažlivý, než čekala. Gideon Cage, muž, který disponoval tak obrovskou finanční mocí, měl vypadat spíš jako absolvent Harvardu. Představovala by si na jeho místě uhlazeného, elegantního člověka, a ne muže s drsnými, hrubými rysy a chlupatýma nohama.
Hannah na něj v duchu pozměnila názor. V její profesi bylo nesmírně důležité umět se přizpůsobit.
"Dobře, slečno Jessettová," řekl Cage mírně a usadil se naproti ní do křesla. Když si všiml druhé margarity, zvedl tázavě husté obočí a pak sáhl po sklenici. "Můžete mi prozradit, proč vás sem váš bratr poslal?"
"Můj bratr s tím nemá nic společného. Přijela jsem z vlastní vůle."
Se znepokojující trpělivostí kývl hlavou, jako kdyby jí chtěl pogratulovat, že sama zvládla nasednout do letadla. "Smím se zeptat proč?"
Hannah s úsměvem odložila svou skleničku. "Máte štěstí, pane Cagei. Přijela jsem vás zachránit."
"Bože."
"Tenhle druh spasení nemám na mysli. My psychologičtí poradci se snažíme držet vlastní odbornosti." Upřeně se na ni zadíval a pak si lokl ze sklenice,
kterou držel v ruce. Na okamžik se v jeho obličeji objevil překvapený výraz. "Jak jste je zatraceně přiměla, aby vám namíchali pořádnou margaritu?"
"Dala jsem jim úplatek."
Přikývl. "Blahopřeju. Pokusíte se u mě o stejnou taktiku?"
"Ne, pane Cagei. Nemám v úmyslu snažit se vás podplatit. Nefungovalo by to."
"Zahráváte si se mnou, Hannah Jessettová. A bylo by lepší. kdybyste to nedělala."
"Lepší pro koho? Nemám co ztratit. Já ani můj bratr. Váš tým investorů hodlá udělat nájezd na jeho firmu jako kdysi Attila na Huny. Vyjádřil jste se jasně, že chcete převzít řízení společnosti Accelerated Design."
Cage pokrčil rameny a pohodlně se opřel v křesle. "Existuje snad nějaký důvod, proč bych to neměl dělat? Ta firma má pár vynikajících, vysoce prodejných softwarových produktů, ale co se týká financí, je v krizi. Vašemu bratrovi je teprve devětadvacet, Hannah. Možná je špičkovým odborníkem, ale o řízení neví vůbec nic. Accelerated Design je pro mě opravdu snadnou kořistí."
"Naprosto s vámi souhlasím." Když si Hannah poposedla na židli, poraněná noha okamžitě začala protestovat. Křečovitě sevřela v ruce skleničku. K potlačení bolesti bude možná dneska potřebovat mnohem víc než jednu margaritu.
"Promiňte, ale myslím, že vám nerozumím."
"K čemu potřebujete další snadnou kořist, pane Cagei? Jaký smysl má zahájit útok na malou, špatně vedenou softwarovou firmu, jakou je Accelerated Design! Máte v sobě určitě víc sportovního ducha a tohle pro vás nemůže být žádná výzva. Vaším problémem je, že odmítáte vybočit ze zaběhnutých kolejí."
Cage se na okamžik zamyslel a pak tiše zopakoval: "Ze zaběhnutých kolejí?"
"Přesně tak. Za posledních devět let jste z nich nevybočil ani jednou - od té doby, co jste zlikvidoval tu společnost v Kalifornii. Jak jen se jmenovala? Vzpomínám si, že jsem o ní četla nedávno ve Wall Street Journal, když tam otiskli váš profil."
"Ballantine Manufacturing."
Hannah v duchu žasla nad naprosto neutrálním, skoro až lhostejným tónem jeho hlasu. Ať se stalo s tou firmou cokoli, nemohlo mu to být jedno. Vždyť právě díky ní dostal jeho pracovní život nový směr. "Bylo vám tenkrát teprve třicet nebo jedenatřicet, viďte? Ale očividně vás nic nemohlo zastavit."
"Jsem úspěšný člověk."
"Spíš mi připomínáte parní válec. A to je rozdíl."
"Ne, slečno Jessettová, není. Moje profese takové chování vyžaduje, jinak bych nemohl mít úspěch."
"Jako profesionální psychologická poradkyně s vámi nemůžu souhlasit. Prostě jste si jen zvykl vést vítězná tažení proti takovým společnostem, jako je ta, která patří mému bratrovi. Děláte to ze zvyku, pane Cagei. Nic vás nenutí, abyste ho zničil. Vy jeho firmu nepotřebujete. Jen jste zjistil, že má spoustu nedostatků a slabých míst, a rozhodl jste se ji urvat pro sebe. Řekla bych, že byste měl mít větší ctižádost, ale to je váš problém. Nepřijela jsem proto, abych změnila váš postoj k práci."
"Naštěstí pro mě."
Hannah zatnula zuby, aby ovládla bolest v noze, a nepřestala se usmívat. "Jsem tu proto, abych vás přesvědčila, že byste měl od svých záměrů s bratrovou firmou upustit. Jak jste sám řekl, je ještě mladý. Potřebuje čas, aby získal znovu kontrolu nad situací v Accelerated Design. Když jeho společnost převezmete, pro něj to bude znamenat konec. Vy získáte sice firmu, která může na trh dodávat zajímavé produkty, ale vlastně ji vůbec nepotřebujete. Máte takových už dost."
"Mám se snad vzdát tak snadné kořisti jen proto, že jste sem přiletěla obhajovat svého bratra?"
"Ne, pane Cagei. Ani ve snu by mě nenapadlo prosil vás o soucit. Už jste mi naznačil, že pro něj není ve vaší profesi místo, vzpomínáte?"
Usmál se. "Pamatuju si. Tak co mi chcete nabídnout, abych zapomněl na Accelerated Design?" zeptal se zvědavě.
Hannah se zhluboka nadechla, aby sebrala odvahu pokračovat. "Jednoduchou hazardní hru."
"Hazardní hru." Napil se margarity a zadíval se k bazénu. "Něco takového jsem od vás opravdu nečekal, Hannah."
"Ano, já vím. Jak jsem už řekla, odmítáte vybočit ze zaběhnutých kolejí. Máte ve zvyku pokaždé vítězit - v podnikání i tady v Las Vegas. Ale mám dojem, že po devíti letech takových vítězství jich musíte být už přesycený, pane Cagei. Všechno je to pro vás až příliš jednoduché. Potřeboval byste v životě trochu pořádného vzrušení a já vám ho mám v úmyslu poskytnout," řekla a pak se záměrně na chvíli odmlčela.
"Vzrušení. To je zajímavá myšlenka. Mám tomu rozumět, že umíte s tou svojí hůlkou kouzlit?"
"Mluvila jsem o hazardní hře. Navrhuju, aby o vaší budoucnosti rozhodly karty. Jezdíte do Vegas každé léto na pár dní, ale riskoval jste už někdy něco velmi důležitého podobným způsobem? Získal jste nějaký obchod nebo jste o něj přišel v sázce? Myslím, že by to pro vás mohlo být něco úplně nového."
Chvíli na ni užasle zíral a pak se rozesmál. "Je to pro mě opravdu naprostá novinka, Hannah. Ale taky mi to připadá neuvěřitelně hloupé. Ježíši Kriste, copak jste přišla o rozum? Tohle přece nemůžete myslet vážně."
"Myslím."
"Ani psychologický poradce nemůže být tak naivní."
Hannah se k němu naklonila přes stůl. "Hazardní hry jsou pro vás očividně jedním ze způsobů relaxace, pane Cagei. V tuhle dobu sem přijíždíte každý rok, abyste si udělal malou přestávku od pracovních povinností. Máte teď chuť riskovat a já vám nabízím velmi zajímavou sázku. Jak byste mohl odolat? Budeme hrát o nejvyšší kartu. Dvě ze tří. Jestli vyhraju já, vzdáte se svých plánů na převzetí bratrovy firmy. Když vyhrajete vy…" Upřeně se na něj zadívala.
"Bude firma moje? Ale tu přece můžu získat už teď. Ať se na to díváte jakkoli, můžu s vámi jedině ztratit."
Pomalu zavrtěla hlavou. "Ne. Přestanete konečně dělat svou práci zaběhnutým způsobem. Změníte formu relaxace. A získat můžete hodně. Víte, půjčila jsem bratrovi nějaké peníze, aby mohl založit firmu. Vrátil mi je ve formě kapitálu. Patří mi teď značný podíl akcií. Když prohraju, všechno bude vaše. Tím se váš obchod nepochybně zlevní a nebude tak obtížný, protože budete disponovat dostatečným kapitálem, abyste mohl celou společnost snadno ovládnout. A to je myslím mnohem zajímavější nabídka, než kdybych vás pozvala dovnitř do kasina na blackjack."
Gideon chvíli mlčel a pak podotkl: "Smím se zeptat - jen z pouhé zvědavosti - jak jste se dozvěděla o mém každoročním výletě do Vegas?"
"Vím, že sem jezdíte jednou nebo dvakrát během léta. Osobně nechápu, proč by někdo odjížděl v létě z Tucsonu do Vegas a vyměnil jednu poušť za jinou. Ale vy to děláte už celé roky. Můj bratr se o tom doslechl od někoho ze správní rady Accelerated Design. Tvrdil, že se omezujete na jeden nebo dva výlety za rok a zdržíte se pokaždé jen pár dní. Ale když jste tady, stane se z vás prý náruživý hazardní hráč. To sice zrovna není moje představa ideálních prázdnin, ale každému podle jeho gusta."
"Díky za toleranci. Mimochodem, prázdniny - to je to správné slovo. Do Vegas nejezdím za obchodem," pronesl s úmyslně přehnanou artikulací, jako kdyby nebyla dost inteligentní.
Hannah jeho varování nevnímala. "Zamyslete se nad tím, pane Cagei. Zvažte tu mimořádnou příleži­tost, kterou vám dávám. Měl jste už někdy šanci vy­hrát nebo ztratit nějaký obchod v kartách?"
"Ne. Takový blázen ještě nikdo nebyl," připustil. "Co tomu říkal váš bratr?"
"Neprozradila jsem mu do detailů všechno, co mám v úmyslu."
"Tím jsem si jistý."
Hannah se výmluvně usmála. "Nežádám od vás nic jiného, pane Cagei, než abyste se mnou uzavřel sázku. Důležitou sázku. Zkuste to - určitě se vám to bude lí­bit. Vybředněte aspoň na chvíli ze svého obvyklého monotónního způsobu podnikání. Mám dojem, že byste změnu potřeboval." Vzala do ruky hůl a chtěla vstát.
Cage se automaticky zvedl ze židle a uchopil ji za paži. Když sebou instinktivně cukla bolestí, trochu se zamračil. "Bolí ta noha hodně?"
Hannah na něj překvapeně pohlédla. "Dost. Před pár týdny jsem měla autonehodu. Pozítří mi budou operovat koleno."
"A pak?"
Usmála se.
"Potom přijde na řadu rehabilitace a dovolená. Budu se procházet po pobřeží Karibiku a hodně plavat. Mělo by mi to pomoct rychleji se zotavit."
"Aha. Vy nejezdíte do Vegas?"
"Ne, pane Cagei. Hazardní hry mě nebaví. To je váš styl rekreace, ne můj. Myslím, že vás sázení přitahuje, protože je při tom zapotřebí stejná pečlivost a kalku­lování jako při vaší práci. Ale pochybuju, že vám to přináší větší uspokojení - dlouhodobě určitě ne."
"Co vás k tomu názoru vede?"
"Vsadím se, že jste při hraní stejný jako v práci -využíváte svých schopností a smyslu pro soustředění. Ale není to pro vás žádné odreagování od pracovních povinností. Moje nabídka by vám měla poskytnout víc zábavy, protože je mnohem smysluplnější."
Celou cestu zpátky ke vchodu do hotelu ji držel za paži. Pustil ji, až když se zastavili a Hannah se od něj odtáhla. Začal vedle ní netrpělivě poklepávat bosou nohou. "Mám tomu rozumět, že vy z téhle hry nebu­dete mít stejný požitek jako já?"
"Bohužel ne."
Změřil si ji pohledem. "Mám dojem, že lžete. Jsem přesvědčený, že vám to připadá vzrušující. Jinak bys­te mi nic podobného nikdy nenavrhla."
Otočila se k němu. Opírala se teď vší silou o hůl, ale v obličeji se snažila zachovat chladný, rezervovaný vý­raz. "Je mi jedno, co si myslíte o mých motivech. Mo­jí jedinou snahou je přemluvit vás, abyste si se mnou zahrál karty. Bydlím tady v hotelu. Pokoj 432. Zavo­lejte mi večer, až můj návrh důkladně zvážíte. Všech­no, nebo nic, pane Cagei. Buď vyhrajete, nebo všech­no ztratíte. Jak byste mohl něčemu tak vzrušujícímu odolat?"
"Mají všichni psychologičtí poradci tak výstřední metody?"
"Kdepak. Někteří vám dají dvacetistránkový test, aby odhalili vaše skutečné zájmy a schopnosti. A pak vám řeknou, co už sám dávno víte. Ze jste v obchodování rozený génius a rád příležitostně riskujete -pokud je sázka dostatečně vysoká, aby pro vás mohla být zajímavá."
Cage otevřel dveře. "Povězte mi, Hannah Jessettová, jste ve svém oboru vážně dobrá?"
"Jedna z nejlepších. Mám talent." Opatrně postavila hůl na schod a vyhnula se štěrku, který ji předtím tak ošklivě zradil. "Zavolejte mi, pane Cagei. Až do zítřejšího odpoledne budu v hotelu. Pak odjíždím do Seattlu."
"To zní jako ultimátum."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 7. března 2013 v 19:28 | Reagovat

Uz sa neviem dockat pokracka :D

2 Nikinkira Nikinkira | E-mail | Web | 9. března 2013 v 8:29 | Reagovat

Krásné! Těším se na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama