Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Už jsem Tě někde viděla: Kapitola VI.

24. října 2015 v 15:30 | Very |  Už jsem Tě někde viděla
Ahoj, jak se máte? Já vím, hrozně mi tvá, než něco zveřejním. Monika mi kapitolu poslala již dávno, ale já zatím neměla čas ji opravit a dát sem. Dnes svou chybu napravuji, příště se pokusím být rychlejší. Je to poslední kapitola, kterou mám. Monika toho má teď plno, ale zkuste ji přesvědčit komentáři, aby si s další kapitolounedávala moc na čas. Užijte si povídku. Vaše Very Mrkající




Kapitola VI.
DULCE
"Naštartuj! Toto už naozaj nemôže byť pravda."
"Pokoj, Dulce, ak nemôžeš naštartovať, ja ťa pokojne odveziem."
"Zase vy? Hádam ste ma nešpehoval?"
To nie je možné, hoci je ten chlap príťažlivý, toto začína byť skutočne stresujúce. Je to môj učiteľ a nič viac. Hoci každá z tých sliepok by dala takmer všetko, len aby s ním mohla byť osamote aspoň päť minút.
"Nie, Dulce, ja ťa naozaj nesledujem. Len som si chcel trochu pofajčiť."
"Vy fajčite? No páni, vy ste dnes samé prekvapenie. Ak ma teda naozaj nesledujete, tak prijímam vašu ponuku."
"Fajn, Dulce. Poď za mnou!"
Ako psík ho poslúchnem a nasledujem ho až k jeho...
"Môj bože, vy máte motorku? No teda, nie ste na to príliš... uhladený?"
"Ak si myslela starý, tak mám potom len dvadsaťšesť."
"Starý som nemyslela, skôr som myslela to, že ste učiteľ. Normálne, keď si predstavím učiteľa, vidím pletený svetrík, hrubé okuliare a nejaké staré autíčko z bazáru. Ale dosť už tohto bezvýznamného rozprávania sa o tom, čo som ako myslela. Mali by sme ísť."
"Rozkaz, paní moja."
Ako prvý si na motorku nasadá on a hneď po ňom aj ja. To, ako si okolo neho obmotávam ruky, do mňa vlieva pocit bezpečia.
"Dulce, čo hovoríš na to, keby sme si skočili na kávu?"
Nechápem, prečo som povedala vtedy áno, možno som si už vtedy uvedomila, že nemôžem nič stratiť. Odviezol ma do jednej kaviarne, kde som sa cítila naozaj príjemne. Možno to bolo tým, že tam boli knihy, možno tým ,že to tam nebolo moc veľké alebo tým, že tam bol on. Hneď, ako sme prišli, nás obslúžil milý čašník, u ktorého sme si objednali čaj a kávu.
"Ďakujem, že ste ma sem pozval, je to tu naozaj veľmi pekné. Budem sem musieť niekedy prísť aj s mojou mamou."
"Dulce, to ja ďakujem, že si prijala moje pozvanie a, prosím, tykaj mi, ja naozaj nie som až taký starý."
"Viete, teda vieš, toto všetko je veľmi divné. Je naozaj zvláštne a nezvyklé to, ako sa ku mne správaš. Ja som tvoja študentka a možno, keď skončím strednú, stanú sa z nás priatelia, ale myslím si, že teraz na to nie je vhodný čas."

"Ono je ťažké vnímať ťa tak, pretože od chvíle, čo som ťa uvidel, som pred sebou videl ženu, nie študentku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henušqa Henušqa | 24. října 2015 v 19:29 | Reagovat

Super :-) Som len smutná, že sa v tejto časti neobjavil aj Ucker :-( Ale mooooc sa tešim na ďalšiu časť :-) Dúfam, že bude čoskoro ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama